BIOPLASTY
Co je to bioplast? Jak se likviduje bioplast?
Bioplasty jsou na trhu asi tak nějakých 20 let. I když vlastně ne. První plasty, které spatřily světlo světa na konci 19. a začátkem 20. století, měly za základ biologické zdroje. Ty však byly nákladné na výrobu, a tak je velmi brzo vytlačily levnější produkty na bázi ropy, plynu a uhlí. Z roční produkce plastů, která je přes 300 milionů tun ročně, představují bioplasty jen mizivé procento.
V ČR nejsou v současnosti průmyslové kompostárny schopné kompostovat bioplasty
Bioplasty nelze recyklovat spolu s běžnými syntetickými plasty. Do kontejnerů na plast je proto nikdy nevhazujte!
Bioplast neznamená automaticky to, že se jedná o ekologický materiál. Pod tímto označením chápeme to, že při jeho výrobě byla více či méně použita biochemicky zpracovaná přírodní složka.
Bioplasty nemají se značkou BIO nic společného. Bioplastem může být nazýván vlastně jakýkoli polymer, který je odvozený z biomasy.
K čemu je dobrý bioplast
V současné době je na světě kolem 300 druhů bioplastů. Ty se liší jak použitými výrobními materiály tak i způsobem degradace nebo rozkladu. Nedokážeme přesně odhadnout, jaký vliv bude mít tato druhově rozmanitá komodita na nakládání s odpady a potažmo recyklaci. V nedávné době (2013) bylo lze za bioplasty označit zhruba 0,5% plastů vyráběných v zemích Evropské unie. Z tohoto relativně zanedbatelného množství připadá zhruba 21% na výrobu nákupních tašek, 37% jako balicí médium a 28% jako různá plniva a výplně.
Zhruba 60 % kompostovatelných plastů se nerozloží.
Je bioplast biologický plast?
Laik by se domníval, že je to biologický plast. A nebyl by daleko od pravdy. Jako bioplast chápeme materiál vytvořený přírodními polymery. Ať už jde o uměle produkované mikroorganismy nebo polymery odvozené z rostlinných proteinů (celulóza, škrob). Takto vzniklé materiály zpravidla vykazují to, čemu říkáme biodegradibilita. Zjednodušeně řečeno tyto materiály lze biologicky vyrobit i likvidovat. Například tak, že se dají zkrmit bakteriím. Teoreticky jde tedy o přírodní produkt – takzvaně ekologický. Ohleduplný k životnímu prostředí. Domnívat se, že prostě jen tak odhodíme plastovou tašku na poli a ona se sama do měsíce rozloží, je velmi naivní. Jak již bylo řečeno, okolo bioplastů existuje celá řada nejasností a otázek. Jak systematicky zpracovat použité bioplasty tak, aby to bylo ekologicky i ekonomicky smysluplné, nevíme. Ale už víme, že produkce surovin na jejich výrobu ekologická není. Vstupní suroviny pro výrobu bioplastů je nutné vypěstovat. Pole, na kterých je namísto jiných plodin pěstujeme, spotřebovávají vodu, energii, mohou být příčinou odlesňování půdy a její následné degradace. Tyto plodiny jsou vydatně hnojeny chemickými hnojivy a ošetřovány pesticidy. Z kukuřičných polí se do ovzduší uvolňuje množství oxidů dusíku, který nadělá v atmosféře mnohonásobně větší škody, než nenáviděný oxid uhličitý. Řekněte sami, je na tom něco ekologického?
Výrazem BIOPLAST máme ve zvyku hovořit jako o všech plastech, které nejsou syntetickými materiály. Jenomže mnoho tzv. bioplastů obsahuje něco ropy. Správněji bychom měli rozlišovat:
BIODEGRADIBILNÍ PLASTY
Ano, ty jsou vyráběny z velké většiny z tzv. zemědělských produktů. Chytřeji řečeno jsou to biodegradibilní polymery na bázi polysacharidů, polyamidy a polyhydroxyalkanonáty.
OXODEDRADIBILNÍ PLASTY
Ty vznikají z polyethylenu, do kterého se přidávají aditiva, aby urychlila jejich rozklad.
KOMPOSTOVATELNÝ OBAL?
Čím dál tím více výrobců a prodejců se chlubí tím, že používají 100% rozložitelné obaly. "Takové, které se prostě rozloží, takže jsou ekologické," říkají, avšak neříkají celou pravdu. Aby bylo výhody kompostovatelnosti nebo rozložitelnosti materiálu docíleno, je třeba, aby byl takový materiál patřičně zlikvidován. Což se neděje a tyto rádoby ekologické obaly skončí jako jejich neekologičtí bráškové a sestřičky. Na skládce nebo ve spalovně. Jedná se především o plastové kelímky a nádoby na potraviny a nápoje, popřípadě plastové tašky a sáčky.
Jak zacházet s bioplasty
Princip je následující. Je třeba rozlišovat to, z čeho jsou takové plasty vyrobeny a to, jak se takové plasty likvidují. A v ideálním případě obojí nezaměňovat. Protože mezi těmito dvěma je dost zásadní rozdíl. Jak z hlediska výroby, tak i z hlediska likvidace.
Zatímco oxodegradabilní plasty se rozkládají vlivem kyslíku, tepla a slunečního záření, biodegradabilní plasty se rozkládají vlivem působení mikroorganismů a bakterií, tedy zpravidla řízeným kompostováním.
Jaké jsou rozdíly mezi kompostovatelným a biodegradabilním plastem?
Pokud jsou plasty označeny jako biodegradabilní, vůbec to ještě neznamená, že jsou kompostovatelné. Bavíme se zde zejména o odnosných taškách, které jsou vyráběny ze směsi PE a organické hmoty, která zajišťuje degradaci plastu. Tašky se sice rozloží, ale nelze je kompostovat v domácím kompostu. A vlastně ani v průmyslových kompostárnách. Jsou možná vhodné jako obal pro odkládání skutečně kompostovatelných materiálů.
Kompostovatelné biodegradabilní plasty jsou materiály, které splňují podmínky tzv. biodegradability. Tyto materiály jsou vyráběny ze zemědělských produktů — tedy plně obnovitelných přírodních zdrojů. A měly by být označeny patřičnými logy. Ani jednu z těchto vlastností nelze spolehlivě plošně garantovat.
Jediný způsob, jak se dnes zbavit komerčního bioplastu, je spálení
Je třeba podotknout, že z hlediska ekonomického jsou v současnosti tzv. bioplasty neefektivní. Svým způsobem možná nadčasové. Ačkoli jejich přínos může být v budoucnu převratný, v současné době nejsou v žádném případě schopny konkurence klasickým plastům. Hlavním důvodem je změna technologií – ta by se vyšplhala do astronomických částek. Nehledě na to, že neexistuje dostupná technologie, která by byla schopna produkovat bioplasty v takovém množství a kvalitě, aby bylo možno uvažovat o jejich zavedení do oběhu na stejné úrovni, jako je to u klasických plastů.
Materiály z bioplastů nevhazujte do žlutých ani hnědých kontejnerů!
Zásadní problém, který nyní odborníci řeší, se týká schopnosti degradace a rozkladu bioplastů v různých podmínkách. To znamená, že v každém prostředí se bude každý bioplast chovat tak trochu jinak. Doposud spolehlivě nevíme, jak bioplasty reagují na vyšší teploty či tlaky a zda se účinně rozkládají například v mořské vodě. To proto, že rozklad bioplastu, který zahájí původní bakterie, může mít různou rychlost v různých místech, a to díky fyzikálním podmínkám. Suma sumárum chybí základní dlouhodobý laboratorní výzkum, který by dokázal z bioplastů učinit spolehlivý materiál vhodný ke komerčnímu použití. V současné době vyráběné bioplasty se nedají označit za ideální. Uplatňují se pouze tam, kde je žádán plast s kratší životností. Tedy především v obalovém průmyslu nebo zemědělství. Jinde, prozatím, nenašly širší uplatnění. To by se snad mohlo v budoucnu změnit.
Nahrazování plastů bioplasty v obalovém průmyslu je kontraproduktivní
To, jestli jsou bioplasty skutečně ekologické, se pokoušeli vědci zjistit metodou LCA (Life Cycle Analysis – česky posuzování životního cyklu). Jenže co čert nechtěl. Došli k různým závěrům. Proč?
Předně jako suroviny lze využívat škroby z kukuřice, sóji nebo cukrové třtiny (ale třeba i tuky). Jelikož jde o produkty zemědělství, dá se předpokládat, že při jejich pěstování byla použita dusíkatá hnojiva, eutrofizované vodní zdroje, pesticidy, o geneticky modifikovaných plodinách nemluvě. Pěstovat výše uvedené plodiny ve skutečných biopodmínkách je naprosto nereálné. Vezmeme-li v úvahu shora uvedené, je skutečně ekologičnost bioplastů velmi nejasná. Zemědělství, jak známo, si s ochranou životního prostředí hlavu neláme. Velkou roli hraje doprava. A doprava způsobuje nejen emise, ale pohání ji převážně i neoblíbená fosilní paliva. Další opomíjenou skutečností, která v současnosti hovoří proti bioplastům, je to, že díky kratší životnosti se dříve stanou odpadem a bude je třeba častěji nahrazovat. Ačkoli na jedné straně by v tom mohla být ekonomická stimulace (bude se prostě hodně vyrábět, protože bude pořád potřeba), na straně druhé každý odpad včetně a především bioodpadu je a bude problém.
Posuzování životního cyklu
(anglicky: Life Cycle Assessment, zkráceně LCA) je metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska působení na životní prostředí. V úvahu bere procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu a zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich. Důležité jsou zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřeba energie a materiálů.
Zdroj: Wikipedia
JAK SE ROZDĚLUJÍ PLASTY A BIOPLASTY
Umelé hmoty si můžeme v principu rozdělit do čtyřech základních skupin. A to zhruba následovně (Zdroj: VŠCHT Praha).
Konvenční plasty. Jde o běžné syntetické plasty vyrobené z ropy. PP, PET, PT.
Biologicky rozložitelné plasty z tzv. obnovitelných zdrojů. Jsou vyrobeny z biologicky rozložitelných polymerů. Škrobové směsi z termoplasticky modifikovaného škrobu, kyselina polymléčná (PLA) či polyhydroxyalkanoáty (PHA)
Biologicky rozložitelné plasty z fosilních zdrojů. Jde o poměrně malou skupinu plastů, která se většinou používá v kombinaci s jinými bioplasty. PCL, PBS, PBAT.
Biologicky nerozložitelné plasty z obnovitelných zdrojů. Jde o materiály, která známe jako bioPVC, bioPET, bioPP, BioPE.
Použití biologické suroviny nemusí automaticky znamenat biologickou rozložitelnost. A naopak, rozložitelné materiály nemusejí pocházet z biologických surovin.
Jak likvidovat bioplasty
Lze bioplasty recyklovat?
Ne. Naopak se zdá, že pokud se dostaví masivní nárůst tzv. bioplastových materiálů, bude třeba zásadně přehodnotit stávající nakládání s plastovým odpadem. To je v ČR nastaveno na sběr konvenčně vyrobených plastů a příměs bioplastů ve žlutých kontejnerech je komplikace. Je třeba je odstranit. A proč? Protože např. u PETu, který je tahounem recyklace plastů, je výsledkem recyklace recyklát v podobě vloček. Aby tyto vločky byly uplatnitelné na trhu, musí být dosaženo maximální čistoty tohoto recyklátu. A právě příměs tzv. bioplastů může tento recyklát znečistit a tím pádem i ekonomicky znehodnotit. V přeneseném slova smyslu tedy mohou bioplasty recyklaci komplikovat. Navíc v současnosti nemáme žádný systém sběru a likvidace tzv. bioplastů. Ty takzvaně rozložitelné spalujeme a ty biodegradibilní jakbysmet. A ke všemu bioplastové produkty nemají žádné viditelné označení, pouze recyklační značku PLA.
Globální přechod na bioplasty je v současnosti zcela nereálný.
Stejně tak naivní je představa, že kompostovatelné tašky svážu do balíku, hodím je na hromadu a za dva měsíce budu mít kompost. Jedno je jisté, nerozkládají se tak, jak deklarují výrobci. Něco málo o tom třeba ZDE. Namísto nahrazování špatného špatným bychom špatné věci měli přestat dělat úplně, nemyslíte?
S bioplasty, pokud se skutečně uchytí, nastane potřeba jednotlivé plasty jasně označovat, abychom my, spotřebitelé věděli, jak s nimi naložit, kam je vyhodit a naopak nevyhodit. Zatím je informovanost mezi o bioplastech nulová. Za tím je třeba vidět snahu výrobců a prodejců manipulovat s veřejným míněním.
To, co jsme se o bioplastech až doteď dozvěděli, nás zřejmě příliš nepotěšilo. Ale je třeba mít na mysli, že bioplasty jsou v plenkách. Mají před sebou dlouhou cestu. Je-li jejich účelem snížení naší závislosti na ropných produktech, snížení zplodin i celkového množství plastového odpadu, pak tahle cesta, na rozdíl od některých jiných, má smysl. Byť pesimismus je namístě. Musíme brát v potaz to, že jakmile se bioplast stane ekonomicky využitelným, může se stát, že zemědělci začnou pěstovat tyto plodiny a vykašlou se na pěstování potravin. Nesmějte se. Tato hrozba tu je (stejně jako tu byla a je z důvodu podpory biopaliv EU). Dotace jsou ošemetné. Pokud získají bioplasty neřízenou podporu, začnou plodiny používané k jejich výrobě podobně jako v případě biopaliv nahrazovat potravinářskou produkci. A bylo by předčasné uvěřit, že bioplasty budou řešením. Budou dlouho jen náhražkou za plasty, jak je známe dnes. Nevíme, co jejich produkce (či spíše předpokládaná nadprodukce) s sebou přinese. Jak výroba bioplastů změní ráz krajiny, ovzduší a ekologické podmínky.
Zdroj: Ekodomov, internetové materiály, J. Kyzling-Odpady 2014 / Odpady 7/2016, 7/2019, ekolist.cz
Britská studie University College London a názvem „The Big Compost Experiment“ na vzorku bezmála 10 000 respondentů došla k závěru, že až 60 % tzv. kompostovatelných plastů se vůbec nerozloží. Zjednodušující vysvětlení je, že existují dva druhy kompostovatelných plastů. Ty, které jsou určené pro průmyslové kompostování a ty, které jsou určeny pro běžné domácí kompostování.
PEF namísto PET?
Co je to PEF? Říká se tomu polyetylenfuranát. A v současnosti se tváří jako nejslibněji se vyvíjející komerční bioplast. Jeho vývoj podporují nadnárodní korporace jako Danone nebo Coca-Cola. PEF je 100% bio, je recyklovatelný – je téměř dokonalý. Ideální právě k přechovávání potravin a nápojů. Zda-li je to pravda ukáže až budoucnost.
Některé z bioplastů, které jsou výrobci a obchodníky označované jako biologicky rozložitelné, degraduje za specifických podmínek, které v reálném prostředí nemusejí nikdy nastat. Tyto materiály pak mohou poškozovat ekosystémy.