NEBEZPEČNÉ ODPADY
Jak zacházet s nebezpečnými odpady
Nebezpečný odpad vykazuje nebezpečné vlivy směrem ke zdraví lidí a zvířat a životnímu prostředí všeobecně. A při manipulaci s ním hrozí nebezpečí, které vychází z jeho vlastností. Není s ním proto legálně možné nakládat jako s běžným komunálním odpadem. Nesmí se ukládat na běžné skládky ani spalovat ve spalovnách komunálních odpadů. Likviduje se buď ve speciálních spalovnách nebezpečných odpadů (těch je na území ČR něco přes 70), nebo ve specializovaných firmách, nebo se ukládá na zabezpečené skládky nebezpečných odpadů.
Co považujeme za ne bezpečný odpad?
-
zbytky umělých hnojiv, herbicidů, pesticidů a mořidel
-
repelenty
-
zbytky čisticích prostředků z domácnosti
-
zbytky barev, laků, ředidel, odmašťovadel, olejů, lepidel, nemrznoucích směsí
-
staré a nepoužité léky
-
zářivky, úsporné žárovky
-
rtuťové teploměry
-
tonery do tiskáren
-
svým způsobem některá elektronika
-
térový papír
-
odpady ze zdravotnictví >>
-
autovraky
-
chemické výrobky
-
odpady z průmyslové a chemické výroby
-
železniční pražce
-
výrobky z azbestu (například eternit)
-
obaly silně znečištěné chemickými látkami
-
cigaretové nedopalky >>
Ne všechny výše zmíněné odpady musejí být nezbytně chápány zákonem jako nebezpečné. Jsou prostě ne bezpečné.
Co je to nebezpečný odpad
Odpad se hodnotí jako nebezpečný, jestliže je splněno alespoň jedno z kritérií pro uvedené nebezpečné vlastnosti odpadů během jejich odstraňování: výbušnost, oxidace, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, radioaktivita, žíravost, infekčnost, tendence uvolňovat toxické nebo vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí.
Některé z nebezpečných odpadů je možné recyklovat. Jiné se recyklovat nedají, nebo dokonce nesmějí, a musejí se spálit ve spalovnách nebezpečných odpadů. Popřípadě jinak odborně likvidovat. Zatímco třídění klasických odpadů z domácnosti je jednoduchá věc, s nebezpečnými odpady je to složitější. Komu by se chtělo nosit do sběrného dvora plechovku od ředidla? Nebo zbytky čisticích prostředků, olejů a repelentů. Ale vynásobte si toto číslo počtem obyvatel vašeho města a jsme hned úplně jinde. Nicméně nejvíce nebezpečných odpadů vzniká v průmyslu.
Zhruba 90 % nebezpečných odpadů pochází z průmyslu a starých ekologických zátěží
Kolik je nebezpečného odpadu
Český statistický úřad uvádí za rok 2020 produkci přes 1,7 mil tun.
Ještě v roce 2014 bylo v České republice v provozu 25 skládek, na které bylo možné ukládat i nebezpečný odpad. Z toho pak 4 skládky výhradně k ukládání nebezpečných odpadů. K tomu je v ČR provozováno několik spaloven nebezpečných odpadů a asi 5 cementáren, ve kterých je možno některé druhy nebezpečných odpadů zpracovávat.
Meziroční produkce nebezpečných odpadů zaznamenává globální nárůst. Příčinou je především průmysl, který produkuje většinu nebezpečných a toxických odpadů. Je zjevné, že to neustále se zvyšující množství odpadů musí někde skončit. Podle některých zdrojů skončí v ČR až 20 % nebezpečných odpadů na místech ne zcela v souladu se zákonem – bez řádně zaplacených poplatků. Může se jednat o přibližně 25 000 tun nebezpečných odpadů, které jsou prostě jen tak uloženy na konvenční skládky bezohlednými firmami a jednotlivci. Děje se tak především proto, že bezpečné uložení nebezpečného odpadu stojí kolem 7 000 Kč za tunu. Nelegální ukládání nebezpečného odpadu na běžné skládky (často v tzv. režimu technického zabezpečení, což je sice grázlovina, ale vyjde na jednu tunu o tisíce levněji) může skončit něčím, čemu se v médiích říká ekologická katastrofa. Co je horší, je to, že takové ekologické katastrofy si všimneme až tehdy, když už je pozdě.
Podíl nebezpečných odpadů na celkovém množství odpadů může být podle ČSÚ kolem 5 %
Značení nebezpečných odpadů
HP1 Výbušné
HP2 Oxidující
HP3 Hořlavé
HP4 Dráždivé (oči, pokožka)
HP5 Toxicita
HP6 Akutní toxicita
HP7 Karcinogenita
HP8 Žíravost
HP9 Infekčnost
HP10 Toxicita pro reprodukci
HP11 Mutagenní
HP12 Uvolňování toxických plynů
HP13 Senzibilující
HP14 Ekotoxické
HP15 Uvolňující jiné látky
Balíček tzv. oběhového hospodářsrtví předpokládá povinné třídění nebezpečných složek komunálního odpadu nejpozději do 1. 1. 2025.
Jak poznáme nebezpečný odpad
Ze zákona o chemických látkách vyplývá, že výrobky určené k prodeji spotřebiteli, které obsahují nebezpečné látky nebo přípravky, které jsou toxické, zdraví škodlivé, extrémně nebo vysoce hořlavé, musí být jasně a čitelně označené (některé dokonce i hmatatelně pro nevidomé). Musí na nich být uvedeno v jazyce dané země, jakou nebezpečnou chemickou látku obsahují, a to podle oficiálního Seznamu uvedeného v zákoně, nebo podle mezinárodně uznávaného názvosloví. Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy, která je za tento výrobek odpovědná — výrobce, dovozce či distributora. Obal musí mít navíc uzávěr odolný proti otevření dětmi. Obaly by měly být opatřené výstražnými symboly a standardními pokyny pro bezpečné zacházení.
Kam vyhodit svůj nebezpečný odpad?
Rozhodně ne do sběrného dvora. Je to paradox. V době, kdy jsou jako nebezpečné odpady značeny i některé čisticí prostředky, není tomuto druhu odpadu věnována patřičná pozornost a mnoho lidí netuší, jak s takovým odpadem zacházet. Pokud máte lahev od čističe, nebo jinou drobnost, nelamte si hlavu. Vhoďte to do směsného odpadu. Ovšem máte-li třeba plechovky od mořidel, zbytky térového papíru, eternit, azbest, nebuďte líní a informujte se, kde je možné tento odpad ve vašem okolí bezpečně odevzdat.
Vlastní nakládání s nebezpečnými odpady podléhá přísné legislativě a dozoru. Nebezpečné odpady se evidují a stejně tak se eviduje jejich přeprava. Každou přepravu nebezpečných odpadů je třeba nahlásit v počítačovém systému. A to před zahájením přepravy a i po dokončení přepravy.
Cílem nakládání s nebezpečnými odpady by měla být hlavně regenerace, popřípadě získávání druhotných surovin a dále pak energetické využití těchto odpadů. A samozřejmě v neposlední řadě snížení jejich nebezpečných vlastností.
Spálením se nebezpečný odpad zcela nezlikviduje
Spálením změní pouze své skupenství. Spalovaný odpad se co do objemu jen zmenší. A to až o 70 %. Zbude popílek. A ten se ukládá do urniček na skládku nebezpečných odpadů. Mimochodem, na skládky je možné nebezpečný odpad ukládat jen v tuhém stavu. Jak vidno, ani spalovna není konečným řešením. Většina nebezpečných odpadů skončí ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v cementárnách. Zatímco běžné spalovny komunálního odpadu během spalování vyrábějí energii, spalovny nebezpečného odpadu jen spalují, a to pod neustálým dohledem a podle přesně daných předpisů. Potíž se spalovnami je v tom, že (ačkoli se spaluje tak, aby bylo spalování co „nejdokonalejší“ a škodliviny jsou zachytávány filtry), odpadu jen ubude.
