PLASTY

Jak třídit plasty

Zpracovatelům jde o tzv. jednodruhovost. Do žlutých kontejnerů na plast vhazujte jen to, co je vyznačeno na nálepce na kontejneru nalepené. Cokoli jiného do nich vhodíte, nebude zpravidla zpracováno. Do kontejnerů nevhazujte ani plasty spojené s jinými materiály, např. papírem nebo kovem. Nesprávným tříděním plastů pouze proces komplikujete a prodražujete – zjednodušeně řečeno. Třiďte kvalitně, zmenšujte velikost sešlápnutím, obaly nevymývejte.

JAKÝ PLAST TŘÍDIT

PET lahve, plastové lahve od mléčných nápojů i samotného mléka
Kelímky od jogurtů, pomazánek, margarínů, krémů
Obaly od šamponů, sprchových gelů, tekutých mýdel
Obaly od mycích a čisticích prostředků
Igelitové tašky, sáčky a fólie
Tuhý a obalový polystyren (ne všude)

JAKÝ PLAST NETŘÍDIT

Bioplasty
Molitan, guma, linoleum, plexisklo ani „sexysklo“
Nic z PVC
Zubní kartáčky, tuby
Celofán
Obaly značně znečištěné
Obaly složené z více druhů plastů
Blistry (BOL)
XPS (vytlačovaný) polystyren
Stavební polystyren (může obsahovat toxické zpomalovače hoření)

Co je to plast

Umělá hmota. Nebo také makromolekulární látky složené z velkého množství stále se opakujících molekul. Nebo také syntetické, polysyntetické nebo polymerní látky. Plasty někdy považujeme za nebezpečné látky. To není k plastům fér. Nebezpečné mohou být snad jen tím, jak s nimi zacházíme.

Na umělých hmotách není nic špatného. Díky nim žijeme tak pohodlně a levně. Jen s nimi špatně zacházíme.

Stručná historie , současnost a budoucnost plastu

Za úplně první plast můžeme považovat nitrát celulózy, který se objevil někdy v roce 1855. A polyetylén prý existuje od roku 1891. Nicméně výraz umělá hmota se poprvé objevil pod názvem „nylon“ někdy ve 30. letech 20. století. První průmyslově vyráběnou umělou hmotou byl možná celuloid a po něm fenolformaldehydové pryskyřice – legendární bakelit (což mimochodem nebyl vynález německých soudruhů, ale belgického vědce v amerických službách).

PET lahev byla patentována v roce 1941 (společnost DuPont). Jako první začaly tento geniální plast využívat sodovkárny Coca Cola a Pepsi Cola někdy kolem roku 1978. Do České republiky vstoupily PET lahve masivně v roce 1993.

První plasty byly ve skutečnosti vlastně bioplasty! Avšak jejich výrobní náklady byly příliš vysoké, a tak se přešlo na výrobu syntetických plastů. Těch jsme už vyrobili odhadem něco přes 9 miliard tun. Vezmeme-li v potaz to, že jednou z hlavních předností plastů je nízká váha, tu hromadu o váze devíti miliard tun si při nejlepší vůli nedokážeme představit. Odhaduje se, že pouze necelých 10 % se zrecyklovalo. Zbytek je neznámo kde. Shořel, nebo se povaluje na skládkách. Možná plave v moři.

Jak škodí plasty?

Samy o sobě vlastně nijak. Plast nemá nožičky aby utíkal. Ručičky, aby něco ničil. Hlavičku, aby vymýšlel blbiny. Pokud plasty škodí, je to jen a jen naše vina. Ba dokonce naopak. Plast je jeden z nejužitečnějších vynálezů lidstva! Recyklovatelný plast, který se recykluje, je v principu udržitelný materiál. Nenechte se unášet povrchními názory, které plasty odsuzují jen proto, že plavou v mořích. Pokud omezíme výrobu zbytečného plastu, budeme vyrábět (pokud to aplikace dovolí) poze recyklovatelné plasty, třídit a recyklovat je, nebudeme muset vymýšlet jejich náhražky, které v konečném důsledku škodí víc, než plasty samotné.

Recyklace a likvidace plastového odpadu

Evropa dnes nemá dostatečnou kapacitu na zpracování odpadních plastů. Proto značnou část odpadních plastů musí ke zpracování vyvážet do zahraničí. Co je horší, nabídka plastového odpadu nyní značně převyšuje poptávku. Pokud tomu tak bude nadále, není od věci se domnívat, že plastový odpad se začne běžně pálit – ostatně výhřevnost má dobrou.

Až 42 % všech globálně vyrobených plastů jsou údajně obaly

Při výrobě plastů se používá ropa. Říká se, že je to mezi 1,5 – 8% z celkové produkce. Přesně nikdo neví. Některé plastové obaly lze relativně dobře recyklovat. Ale plasty to nejsou jen obaly. Jiné umělé hmoty jsou často naopak velmi problematické. Jedná se o různé druhy změkčovadel, stabilizátorů a další přísady. Výsledkem toho všeho je, že na trhu převládají nerecyklovatelné plasty. Lhostejno kolik se plastů vytřídí, v konečném výsledku se jich skutečně zrecykluje žalostně málo.

Do plastů se během výroby přidává množství aditiv, která mohou komplikovat následné zpracování (recyklaci).

Recyklace plastů ve finanční rovině

Potíží recyklace plastového odpadu je ta skutečnost, že jsou vždy porovnávány ceny nové suroviny (tzv. virgin) a recyklátu. O recyklovaných materiálech se říká, že mohou 2–3× přesáhnout cenu nové suroviny. Zpracovatelé proto musí neustále hledat cesty jak na trh dodávat vysoce kvalitní recykláty. A ještě po očku sledovat trh. Problém recyklace je navíc obsáhlejší i díky množství používaných aditiv. Ta se do plastů přidávají proto, aby lépe plnily svou funkci při různých aplikacích. A ať chceme, nebo ne, plasty v drtivé většině s rostoucí teplotou degradují. Proto pokud chceme vyrábět kvalitní výrobky, ne vždy je možné spoléhat na recykláty. Nutno podotknout, že zpracováním a recyklací plastů se věnuje velké množství startupů, firem a univerzitních pracovišť, které pravidelně přicházejí s novými technologiemi zpracování tohoto druhu odpadu. Jejich zavedení do praxe je už jiná věc.

Z každého žlutého kontejneru se skutečně zpracuje zhruba 30% obsahu

Problémy recyklace plastu

Ke snazší recyklaci plastů je třeba i to, aby výrobci věnovali patřičnou pozornost tzv. ekodesignu. Zůstaneme-li u obalů, měli by výrobci dbát na to, aby různé druhy plastů byly od sebe snadno oddělitelné, stejně jako ostatní materiály, které jsou do obalů přidávány. Papír, kovy a další. Legislativa doposud výrobce za ignoraci ekodesignu nijak nepostihuje. Dobrá vůle výrobců by měla jít ruku v ruce s technologiemi, které do zpracovatelského průmyslu pronikají. Pokud spolu nebudou výrobci, ekologové a odpadáři spolupracovat, nic se nikam neposune. Jinak řečeno měly by se (pokud to aplikace dovolí) vyrábět jen recyklovatelné plasty. Unifikovat obalové standardy, kdy si výrobci budou mezi sebou konkurovat obsahem, ne obalem.

Ne vše, co do žlutého kontejneru vhodíme, se skutečně zrecykluje. Technologie, které se k recyklaci v současnosti používají, dokáží rentabilně zpracovat jen některé druhy plastů. Největší zájem je o PET. Následují „tvrdé obaly“ , fólie. Tomu, co se z linky vyřadí – tedy jakýsi odpad z tříděného odpadu – říkáme výmět. Jedná se o těžko zpracovatelný a využitelný odpad, kterého může být 30 – 50 % z původního množství vytříděného odpadu, který se zpracovává.

I vytříděný plastový odpad, který se povaluje vedle kontejnerů, se spálí

Pokud hovoříme o plastech, je lepší třídit méně, ale o to kvalitněji. Nevhazujte proto do žlutých kontejnerů cokoli, co vám připomíná plast, ale jen to, co vidíte na nálepce na kontejneru. Další zásadní věcí je to, abychom snižovali objem vyhazovaných plastových obalů. Dnes je skutečnost taková, že až třetina každého kontejneru plného plastových obalů je vzduch.

Neudržitelné řeči

Hloupé je to, že produkty z recyklátu nejsou momentálně v širší míře nijak zásadně podporovány. V době, kdy se dotuje (s odpuštěním) kdejaká pitomost, by dotace, popř. daňové úlevy nebo snížená sazba DPH na produkty z recyklátu dávaly mnohem větší smysl, než (opět s odpuštěním) žvanění o oběhovém hospodaření a všerůzné rezoluce.

Samostatnou kapitolu komplikace recyklace plastů mohou tvořit ty materiály, do kterých je v rámci tzv. ochrany životního prostředí přidávána biosložka. Tyto obalové materiály nejsou v současnosti viditelně označené. V konečném důsledku mohou snížit čistotu výsledného recyklátu a tím pádem i jeho hodnotu. Něco málo o tom ZDE. Jde i o tzv. bioplasty, které nejsou recyklovatelné vůbec.

POZOR NA SMÍŠENÉ OBALY!!!

Někteří výrobci ignorují potřebu snadné recyklace jejich obalů. Jejich obaly pak komplikují samotný proces recyklace, a často jsou takové obaly z recyklace vyřazeny. Jedná se například o PET lahve, přes které je navlečena PVC fólie. Proto před vytříděním tuto fólii odstraňte a vhoďte do směsného odpadu.

Zdroj: Eko-kom.

Co je to Blistr (BOL)

Jde o obal z plastu a hliníku, který se používá nejvíce pro léky.. Je velmi praktický pro spotřebitele, ale v současnosti zcela nerecyklovatelný. Pro se nesbírá. Možná budoucnost jeho recyklace spočívá v chemických procesech

PLASTY V KOSTCE

Zjednodušeně můžeme plasty rozdělit na:

TERMOPLASTY

Jedná se o plasty, které při působení teploty přecházejí z tvrdého stavu do měkkého. To znamená, že je možné je ohřevem opakovaně převádět do tvarovatelného stavu a následným ochlazením do stavu tuhého (sklovitého), kdy je jejich poslední nabytý tvar fixován.

DUROPLASTY (též termosety)

Jedná se o plasty, které vykazují mimořádně mnoho síťových vazeb mezi molekulami. Síťování je proces příčného spojení makromolekul, který vede k tvorbě rigidní, nerozpustné struktury, která je mechanicky i chemicky velmi odolná. Ať už to znamená cokoli, jde o to, že je nelze plasticky formovat teplem. Duroplasty jsou epoxidové pryskyřice, polyesterové pryskyřice, fenolformaldehydové pryskyřice - abychom jmenovali ty nejdůležitější zástupce.

ELASTOMERY

Elastomery (pryže) jsou látky tvořené především z kaučuků pomocí fyzikálního nebo chemického síťování. Není možné je tepelně tvarovat. Elastomery jsou látky schopné velkých deformací (až 800%). Vykazují rovněž velkou vratnou deformaci.

Problematika plastů

Plastové odpady v mořích

Odhaduje se, že v mořích a oceánech ročně skončí kolem 14 000 000 tun plastového odpadu. Zhruba kolem 4% všech vyrobených plastů. Celkové množství ale nelze vůbec odhadnout, protože část plastového odpadu už klesla ke dnu. Z těchto odpadů vznikají ostrovy jako legendární Great Pacific Garbage Patch. Co to dělá s mořským ekosystémem si ani nedokážeme představit. Zajímavá studie o původu plastového odpadu ve světových oceánech říká, že tento odpad pochází z více než poloviny z Číny, Vietnamu, Indonésie, Filipín a Srí Lanky. K nahlédnutí ZDE. Dále je třeba mít na paměti, že obrovské množství plastu (a odpadu vůbec), se do moří dostává následkem živelných pohrom – což je něco, na co se často zapomíná.

Problematické nejsou ani tak veliké kusy plastu. Ty je možné mechanicky odstranit (najde-li se investor). Avšak tyto odpady vytažené z vody zřejmě nepůjde zrecyklovat, jak se naivně domníváme, nýbrž je bude třeba spálit. Z hygienických důvodů. Ve skutečnosti nejhorším plastovým odpadem v mořích jsou mikroskopické plastové částečky. Obrovské je i množství cigaretových nedopalků. Zhruba 10 procent plastového odpadu v mořích tvoří rybářská výbava. tedy sítě a lana.

Většina plastů v mořích jsou mikroplasty

Co jsou to mikroplasty?

Jsou to různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po 5 milimetrů. Tento sajrajt není jen v mořích. Je i ve vzduchu, pitné vodě, džusech, medu nebo soli. Tyto částečky mají schopnost cestovat po celé planetě a pronikat tkáněmi a vázat na sebe toxiny. A odborníci zatím nedokáží přesně definovat, jaké dlouhodobé účinky může tato skutečnost mít na naše zdraví. Navíc lze předpokládat, že se tyto mikroplasty dále mohou rozpadat do forem nanometariálu. Více o nanoodpadech ZDE.

Mikroplasty mohou být buď následkem rozpadu běžných plastů. Nebo tzv. komerčně využitelné mikroplasty. To jsou materiály, které jsou cíleně vkládány do různých produktů. Jmenujme například kosmetické výrobky, barvy, textilní aditiva nebo čisticí prostředky. Mimochodem, mikročástice plastu pocházejí i z tzv. oxodegradabilních plastů (plastů z polyetylenu s přídavkem aditiva). Tyto drobné částečky pronikají do potravního řetězce, na jehož konci pak trůní ten, který je stvořil. Doposud neexistuje mnoho studií, které by nám ohledně mikroplastů dávaly jisté odpovědi. Uvidíme. Více o mikroplastech ZDE.

Co jsou to bioplasty?

Jedná se o uměle upravované biologické materiály. Spíše se jedná o experiment s prozatím nejasným koncem. Jde o to, že se do plastů přidávají coby komponenty přírodní látky, jako jsou škrob, cukr nebo celulóza. V současnosti se tento experiment potýká s problémy s tříděným sběrem apod. Budeme-li hovořit o tzv bioplastech, neměli bychom mísit hrušky s jablky. U bioplastů jsou zásadní dva faktory:

a) z čeho je bioplast vyroben

b) jak se likviduje, když se stane odpadem.

O Bioplastech si přečtěte TADY. Bioplasty nelze třídit s ostatními plasty!

JAK SE RECYKLUJE PLAST?

Zapomenuté rybářské sítě v mořích

Je běžnou praxí, že rybáři se vytahováním poškozených sítí neobtěžují. V oceánech tak porůznu plavou tisíce metrů smrtonosných lapačů, které do sebe zachytávají mořské živočichy. Jedná se o nehorázné poškozování mořských ekosystémů. Přitom paradoxně rybářské sítě jsou vyrobeny z vysoce kvalitních materiálů (nylonových vláken), které je možné recyklovat na textilní vlákno! Tento druh recyklace již existuje, nicméně otázka, proč odvážní mořští lovci poškozené sítě neodevzdávají ke zpracování rovnou, zůstává otevřená. Více na téma rybářských sítí si přečtěte TADY.

Lze předpokládat, že legislativa uvalí na výrobce tzv. lovných síťových zařízení povinnost hradit náklady za jejich zpětný odběr. Může tak vzniknout i kolektivní systém zpětného odběru rybářských sítí. Odhaduje se, že až 10% z celkového množství plastového odpadu v mořích tvoří právě zbytky rybářské výbavy.

Co je to polystyren

Polystyren vymysleli ve firmě BASF někdy v roce 1949. Tento materiál je nejvíce používán ve stavebnictví a v obalovém průmyslu. Statisticky vzato až 80% veškerého vyrobeného polystyrenu spotřebuje stavebnictví. 20% spotřebuje obalový průmysl. Roční spotřeba polystyrenu v ČR je zhruba 60 tisíc tun (z toho se 12% využije v obalovém průmyslu). Polystyren známe jako neškodné bílé kuličky namačkané na sebe. Ve skutečnosti plastu jsou v pěnovém polystyrenu zhruba 2%. Zbytek je vzduch. Proto se pro převoz pěnový polystyren briketuje. Polystyren z obalového průmyslu, který je bez přísad, je snadno recyklovatelný – ovšem pouze bílý. Pokud je barvený, je v principu k ničemu, protože barva snižuje kvalitu výsledného recyklátu.

Polystyren tvoří zhruba 10 % globální výroby plastů

Nebezpečný polystyren ze stavebnictví

Budeme-li hovořit o polystyrenu ze stavebnictví, je třeba zdůraznit, že některé jeho druhy mohou obsahovat tzv. zpomalovače hoření. Nebezpečí, které se v polystyrenu někdy ukrývá říkáme hexabromcyklododekan (HBCD). Je to zpomalovač hoření přidávaný do izolačního expandovaného a extrudovaného polystyrenu (EPS). Ten se používá ve stavebnictví, aby izolace splňovaly požární normy. Riziko spočívá ve vdechování mikročástic, popřípadě tehdy, kdy se hexabromcyklododekan dostává do půdy a posléze do potravinového řetězce, na jehož vrcholu stojíme.

Polystyren, například z domácích rekonstrukcí se nesmí házet do žlutého kontejneru na plast. Za jeho vyhození do směsného odpadu nebo na skládku hrozí pokuty. Stanovisko MŽP k problematice si přečtěte ZDE. Naopak obyčejný obalový polystyren do žlutých kontejnerů vhazovat samozřejmě lze. Jak se recykluje polystyren si přečtěte ZDE.

Problém zvaný PVC

V rámci recyklace obalových plastů se nerecykluje. PVC obsahuje chlór. Chlór se může uvolňovat. Oficiálně se PVC jmenuje Polyvinylchlorid. PVC je velmi oblíbený plast. Je to třetí nejpoužívanější plast na světě. Především proto, že jeho výroba je levná. Jeho aplikace je v mnoha aplikacích v současnosti téměř nenahraditelná. Mimoto i proto, že se dá upravovat všemi možnými i nemožnými způsoby. Ale při nedokonalé tepelné likvidaci (recyklace plastů někdy probíhá i tepelně) se uvolňuje chlorovodík. Avšak především některé látky ze skupiny dioxinů. Je dost pravděpodobné, že dioxiny jsou s silně karcinogenní. Proto PVC do kontejnerů na plast nikdy neházejte (recyklační značka 3). A hlavně, hlavně ho nepalte doma v kamnech nebo na ohništi. Výrobky z PVC se spalují ve speciálních spalovnách, jejichž filtry škodliviny zachytí. Popřípadě se recyklují mechanicky. Něco málo o PVC ZDE. Mimochodem, v roce 2018 bylo v Evropě zrecyklováno přes 700 000 tun výrobků z PVC. Jednalo se o komponenty ze stavebnictví.

JAKÉ JSOU DRUHY POLYSTYRENU

GPS, tzv. krystalový. Vyrábějí se z něj laboratorní a zdravotnické potřeby, obaly na CD, jídelní tácy nebo přepravky.

HIPS, tzv. houževnatý polystyren. Je využíván ve spotřební elektronice, výrobě hraček, nábytku, ramínek, dílů do ledniček nebo krabice na potraviny.

EPS, tzv. pěnový polystyren. Používá se ve stavebnoctví nebo obalovém průmyslu.

XPS, tzv. extrudovaný polystyren. Využívá se ve stavebnictví jako izolant.

Kniha Aplikovaná psychologie Architektury, banner

Polystyren

PVC

NEJZNÁMĚJŠÍ KOMERČNÍ DRUHY PLASTŮ (UMĚLÝCH HMOT)

PET (recyklační značka 1)

Občanským jménem Polyetylhentereftalát. Tahle umělá hmota se většinou nejvíce používá k výrobě PET láhví. PET je velmi dobře mechanicky recyklovatelný a jako recyklát je v čisté formě velmi žádaný. Bohužel, časem ztrácí čirost, a tím i svou hodnotu. Navíc při zahřátí klesá jeho molární hmotnost, čímž materiál vlastně degraduje a už z něj není možné vyrábět opět lahve.

HDPE (recyklační značka 2)

Vlastním jménem Polyetylén Hustý. Díky jeho vlastnostem se z něj vyrábějí potravinářské obaly či legendární víčka od nápojových lahví. Jelikož je relativně velmi odolný proti chemikáliím, používá se i k výrobě obalů na nejrůznější čisticí prostředky. Dále se používá k výrobě hydroizolace nebo elektroizolace.

PVC (recyklační značka 3)

V ČR se nerecykluje a je někdy považováno za nebezpečnou látku (byť o nebezpečnosti se vedou spory. Mělo by platit pravidlo, že pro bezpečnost je zásadní kvalita a stabilizace). PVC najdete například v instalatérských trubkách, linoleu. Dále v gramofonových deskách, izolacích elektrických vodičů nebo potravinářských obalech, výrobcích pro medicínu. Bohužel jsou z něj někdy vyráběny
i hračky. Jeho obchodní názvy jsou Novodur, Novoplast, Durofol nebo Fatrafol.

LDPE (recyklační značka 4)

Jedná se o Polyetylén Nehustý. Je měkčí než jeho bráška Polyetylén Hustý, a proto se z něj logicky vyrábějí i měkčí obaly. Třeba na mražené výrobky. Nebo mikroten.

PP (recyklační značka 5)

Říká si polypropylen. Je to pružný plast využívaný pro výrobu pružných obalů (obaly na kečupy, tuby, apod.). Dále pak umělá textilní vlákna.

PS (recyklační značka 6)

Polystyren pěnový (existuje i jeho tuhý bráška). Bílý bratr (pěnový) se nejvíce se používá jako stavební izolační materiál. My ho známe především jako ochranu zboží před poškozením nebo v podobě tácků, na kterých se prodává maso nebo ovoce. Tuhý bratr pak například pro výrobu kelímků nebo plastového nádobí. Jak třídit polystyren si přečtěte ZDE.

OSTATNÍ PLASTY (7)

Důmyslným označením „ostatní plasty“ jsou myšleny obaly (popř. výrobky), které nejsou vyrobeny ze šesti výše uvedených, popřípadě z jejich směsí. Nekoumejte nad tím a prostě je vhoďte do žlutého kontejneru. Ať se zpracovatel postará.

PC POLYKARBONÁTY

Ty najdeme v CD nebo DVD nosičích. Nosíme je na očích coby kontaktní čočky a používají se
i k výrobě neprůstřelných skel. Recyklují se většinou drcením nebo tzv. downcyclingem. Tyhle polykarbonáty obsahují vcelku zajímavý Bisfenol A.

PTFE POLYTETRAFLUORETHYLEN

Za tímto jazykolamem se skrývá například známý teflon nebo goretex. Je tedy zřejmé, že tato umělá hmota se používá při výrobě tzv. membránových textilií a tepelně (ale i chemicky) odolných povrchů. Našli bychom je i v pouzdrech ložisek, trubkách a expandovaném teflonu.

PA POLYAMIDY

To jsou umělé hmoty, které známe jako silon, nylon, kevlar, triax. Jsou to vynikající konstrukční plasty s perfektní odolností proti oděru. Jsou pevné, houževnaté a tvrdé. Mimo textilního průmyslu se hojně využívají ve strojírenství k výrobě ložisek, kladek a podobných namáhaných zařízení.

PUR POLYURETAN

Jedná se o velikou skupinu polymerů s nesmírnou variabilitou a šířkou záběru. Nejznámějším užitím je molitan. Dále se používá k výrobě pěnových izolací (tzv. montážní pěny), tepelných a zvukových izolací a nátěrových hmot. Značné množství PUR je produkováno ve formě termoplastických elastomerů. Z těch se vyrábějí například skořepiny lyžařských bot, zátěžová kolečka nebo břity sněhových pluhů.

BR POLYDIEN

Sem patří uměliny typu neopren nebo kralex. Polydieny se používají k výrobě těsnění, hadic, dopravních pásů a podlahových krytin a pneumatik.

EP EPOXIDY

Epoxidové pryskyřice najdeme v barvách, lepidlech, skelných laminátech, elektroizolacích.

Jak vidno, svět umělých hmot je velmi rozmanitý. Jsou všude kolem nás. Jejich recyklace by měla být samozřejmostí. Nicméně ne všechny lze recyklovat. Ovšem ne vždy z důvodu, že by byly nerecyklovatelné či nezpracovatelné. Ale jednoduše proto, že k ekonomické rentabilitě recyklace té které komodity je zapotřebí veliké množství odpadu daného druhu. Tomu musí předcházet třídění a to u některých druhů umělých hmot prakticky není možné. Více o recyklaci ZDE.

Zdroje: Wikipedia, Odpady. Odpadové fórum, EnviWeb, Ekolist, J. Kizlink, Recypoint.cz, Eko-kom, VŠCHT, hnutí Duha, 7. Generace, Hnutí Duha

Plastové odkazy

Stránky o plastu bez emocí: replastuj.cz.
Do historie plastů můžete nahlédnout ZDE.
Skončí třídění plastu tak, jak ho známe a jak mu věříme? ZDE.
Dokument o plastech v oceánech na stream.cz TADY.
O rybářských sítích v mořích a oceánech si přečtěte ZDE.
O víčkách z plastových lahví ZDE na stránkách AOS Ekokom.