Elektroodpad

ELEKTROODPAD

CO S UHYNULÝMI ELEKTROSPOTŘEBIČI?

NA ODPADY A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ S ROZUMEM. A TAKY S HUMOREM :-)

Elektroodpadu nám pozvolna přibývá. Díky stále nižším a nižším cenám elektroniky a její stále nižší a nižší kvalitě (a tím i životnosti), se zvyšuje a zvyšuje množství strojků a přístrojků, které nečekaně doslouží, popřípadě jsou nahrazeny novými, lepšími, výkonějšími, krásnějšími nebo blikavějšími.

Separování elektroodpadu se v ČR tak nějak rozjelo až kolem roku 2007. Do té doby český supermarketový slevový spotřebitel malou elektroniku prostě vyhazoval do popelnice. Kupodivu velké přístroje se do sběrných dvorků dostávaly v docela úctyhodném množství. Chyba tedy byla jasně v problematice sběru. A ta se kolem roku 2007 začala rapidně zlepšovat.

Definice elektroodpadu jsou různé. My rádi zjednodušujeme a proto si do této kategorie zařadíme všechno, co má něco společného s elektřinou. V prvobytně pospolném pořádku se však pod pojmem elektroodpad rozumí elektrospotřebiče. Malé, velké i obrovské. Jejich sběrem a zpracováním se v ČR zabývá několik neziskových systémů. Asekol, Elektrowin, REMA a Retela. Jistě jste již zaregistrovali jejich zajímavé reklamy. Nicméně tyto firmy se činí, přerozdělují peníze a především fungují. Systém Ekolamp se zabývá svítidly žárovkami a v Ecobatu se naopak s oblibou hrabou v bateriích (více ZDE). Na stránkách těchto subjektů se dozvíte vše potřebné. Ať už jste obecní rada, obyvatel, dobyvatel, živnostník nebo jen nemáte co na práci.

V současnosti je elektroodpad nejrychleji rostoucím druhem odpadu. V celosvětovém měřítku tvoří až 5% celkové hmotnosti tzv. pevného domácího odpadu. V EU narůstá množství elektroodpadu tempem až 3% ročně (cca 8 milionů tun ročně). V porovnání s celkovým nárůstem odpadu jako takového, je to 3x rychleji. Nepočítaje v to elektroodpad produkovaný firmami.

Ve vyspělých zemích Evropy roste podíl elektroodpadu až trojnásobnou rychlostí v porovnání s ostatním odpadem.

Pokud máte rádi čísla, statistiky a jiné, pro praktický život zbytečné údaje tak vězte, že každý občan České republiky v roce 2011 odevzdal 4,25 kg elektroodpadu. Celkem vybraly firmy kolektivního sběru přes 44 000 tun elektroodpadu, což je o nějakých 2 000 tun více lež předešlý rok. Největší podíl na tomto ‘úspěchu’ má ta skutečnost, že se zvýšilo (a neustále zvyšuje) množství sběrných míst. V současnosti je k dispozici přes 12 000 sběrných míst. Polovina z nich je primárně určena pro malé elektrospotřebiče. Dozajista vás potěší, že naše sběrná síť je větší než v sousedním Rakousku. Nicméně mnohem potěšující by bylo, kdyby elektroodpadu ubývalo a ne přibývalo. Ale to bychom se už dostali na pole ekonomiky a ta nemá s pudem sebezáchovy nic společného.

Nicméně občané, třiďte, třiďte a nakupujte a nakupujte ať to fičí!

Splečnost Asekol úspěšně rozjela projekt červených kontejněrů pro sběr malého elektroodpadu. Jukněte na jejich stránky ZDE. Jejich červené kontejnery jsou určeny pro drobný elektroodpad a dokonce i baterie. Skvělý nápad.

CO TŘÍDÍME?

V principu vše, co ke svému provozu potřebovalo elektrickou energii. Ať už 380, 220 nebo z baterií. Seznam toho, o co se jedná, zde vypisovat nebudeme. Je logické, že například ledničku nebo pračku se nebudeme snažit nacpat do stacionárního kontejneru. Velké spotřebiče odvážíme na sběrný dvorek, popřípadě je vracíme prostřednictvím zpětného odběru. Seznamy sběrných míst naleznete na stránkách jednotlivých provozovatelů systému (ta loga nahoře).

Tříděním elektroodpadu zabraňujeme jeho hromadění na skládkách které jsou v ČR stále hlavním odkladištěm odpadu. Krom toho, že zde tyto přístroje zabírají místo, některé chemikálie z nich mohou unikat do ovzduší nebo kontaminovat půdu a vodu v ní. Nehledě k ekonomickým ztrátám, které takovýto nevyužitý odpad představuje.

Výše uvedené neziskové společnosti mimo to nabízejí spolupráci městům a obcím v oblasti sběru elektrospotřebičů. Tato spolupráce je výhodná pro obě strany. Předně nabízená spolupráce v oblasti kolektivního sběru elektroodpadů přináší obcím a městům odbourání starostí se sběrem (který jsou ze zákona povinné provádět) a finanční úspory. Jistý zdroj uvádí, že například obci s 5.000 obyvatel může spolupráce s některým z kolektivních systémů přinést roční úsporu až půl milionu korun z obecní pokladny. Krom úspory samotné mohou města a obce nasát něco financí i z tzv. Motivačního programu. Samozřejmě za tyto peníze si nebude moci obec koupit to, co by chtěla. Peníze by měly být rozumně investovány do zlepšení infrastruktury sběru elektroodpadu. Jste-li tedy starosta nebo král nějaké obce, která tento systém ještě nezavedla, můžeme jen doporučit a voličům i poddaných se zalíbit.

“Na světě vznikne ročně až 50 000 000 tun uhynulého elektroodpadu.”

K ČEMU JE RECYKLACE ELEKTROODPADU VLASTNĚ DOBRÁ?

Především k tomu, že se dosloužilé elektronické hračky a spotřebiče nebudou povalovat na skládkách, aby se po stovkách let staly vzácnými archeologickými nálezy.

Druhořadě pak recyklace elektrospotřebičů snižuje nutnost těžby nových surovin nebo spotřebu vody. Na druhé straně však (bohužel) stojí ta skutečnost, že stroje, doprava a energie nutná k recyklaci výše uvedené úspory částečně vyváží. Nula od nuly téměř pojde, dalo by se říci. Ovšem v tomto případě má jedna z nul jasně pozitivní hodnotu. Recyklace elektrospotřebičů je jednoznačně velmi pozitivní činnost (pravda, je to i obchod, ale to je jen dobře). Tím, že odevzdáte své vysloužilé elektrospotřebiče v rámci zpětného odběru nebo je odvezete do sběrného dvora, uděláte pro životní prostředí mnohem víc, než když budete volit stranu Zelených nebo montovat úsporné zárovky. Více o recyklaci ZDE.

Neuvěřitelných 19 000 tun elektroodpadu zrecykloval jen kolektivní systém zvaná ELEKTROWIN. A to od začátku roku do konce září. Pokud bychom zůstali jen u výše zmíněného Elektrowinu znamenalo by to, že každý z nás odevzdal do tohoto systému téměř 2 kilogramy elektroodpadu! Týý jo!

Nejvíce elektroodpadu vyprodukují patrně v USA. Mimo to USA jsou zemí, které nepodepsaly tzv. Basilejsou úmluvu, která svým signatářům zakazuje vývoz m.j. elektroodpadu do zemí třetího světa.

CO NA TO MINISTŘI, EU A OSTATNÍ ÚŘEDNÍCI?

Úřednický aparát byl na počátku velmi optimistický. Od psacích stolů se to krásně plánuje. Podle původního plánu EU měly do roku 2016 členské státy EU ‘sesbírat’ a zrecyklovat 85% elektroodpadu (který byl v předchozích letech vyroben). Jenomže ono to bylo přece jen trochu moc a tak nyní (2011) Ministři evropské sedmadvacítky navrhují snížení oné optimistické kvóty na 65% - a to s přechodným obdobím 4 let, během kterých je třeba zrecyklovat 45%. Hra s čísly, řeknete si. A nejspíš máte pravdu. Podle Evropské komise je situace vážná. Každý Evropan podle EU vyprodukuje 17-20 kg elektroodpadu a z tohoto množství se zrecykluje něco kolem 30%. Zbytek končí na skládkách nebo neznámo kde.

TEMNÁ STRÁNKA VĚCI, O KTERÉ NECHCEME VĚDĚT.

Na jedné straně tu máme optimistické akce (nejenom) našich elektrowinů a asekolů, při kterých se sbírá elektroodpad. Jásáme, vyhodnocujeme a říkáme si jaké je to fajn, že se elektroodpad sbírá (což je v principu samozřejmě dobře). Máme z toho dobrý pocit. EU je spokojená. Je tu ale jedno ALE. Není žádným tajemstvím, že se velké množství elektroodpadu z EU legálně vyváží do rozvojových zemí Afriky a Asie (jako použitá elektronika), kde se zpracovává v naprosto nevyhovujících podmínkách (pokud se vůbec zpracuje). EU tak svými směrnicemi nepřímo podporuje přeshraniční obchod s odpady (či použitou elektronickou, chcete-li) namísto toho, aby své nesmyslné kvóty snížila a naopak nutila jednotlivé země, aby si svůj elektroodpad zrecyklovaly a zlikvidovaly samy na svém území - což by v principu přineslo úspory za dopravu a posílilo zaměstnanost. Pojďme si pohovořit o Ghaně. Ghana, kam z Evropy docestuje ročně kolem 600 kontejnerů elektroodpadu, vykázaného oficiálně jako použitá elektronika. Ta se do Ghany dostává z vyspělých evropských zemí. Anglie, Belgie, Španělsko a dalších. Takže potom, co se v Evropě jásá nad množstvím sebraného elektroodpadu, dělníci v Ghaně tenhle náš odpad vyloží ... a co s ním, že? Ghana není průmyslová země. Je sice součástí Commonwealthu, ale to je asi tak vše. Je to země, s relativně chabou infrastrukturou, která si s takovým množstvím odpadu poradit nedokáže. V principu se dá říci, že něco se znovu prodá, něco rozebere, ale že drtivá většina skončí kdesi na haldách, nebo se spálí. Potíž je, že Ghana se pozvolna zamořuje nebezpečnými látkami z elektroniky a jedovatými splodinami. Kontaminují se zdroje pitné vody, kontaminuje se půda ... a kdoví, jak to skončí. Samozřejmě, pro úzký kruh podnikatelů je to velmi lukrativní kšeft. Pro zbytek pak pohroma. EU se podobnými otázkami doposud nezabývá (psáno v březnu 2012). A proč taky. Nicméně existují první lékařské zprávy, které dokumentují účinky toxických látek na obyvatelstvo - pravda, jedná se většinou o tzv. sběrače, tedy ty, kteří elektroodpad přebírají (a údajně až 40% z nich jsou děti). Ghana je chudá země a příliv pěněz, které díky aktivitám EU takto získává, ji bodne. A není to jen Ghana. Ale koneckonců, co nám je potom. Pojďme sbírat elektroodpad a soutěžit, to je přeci mnohem veselejší.

Domumentem o zpracování elektroodpadu v Ghaně se můžete potěšit zde.

Stránky organizace makeITfair.

(Pravidla pro recyklaci elektrošrotu měla v EU vyřešit směrnice WEEE ro roku 2002. Jenže ta byla tak komplikovaná a nákladná na realizaci, že se ji nikdy nepodařilo uvést do praxe.)

JAK SE RECYKLUJE ELEKTROODPAD? ČTĚTE TADY.

ZDROJE: Odpady, makeItfair, stránky kolektivních systémů

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |

Vyhledavače sběrných míst pro drobný elektroodpad a svítidla (rtuťové úsporné žárovky, apod)