Přišlo nám ho líto. Chlapec odněkud ze severu Čech zatoužil stát se hvězdou první velikosti. Prožil si svůj měsíc slávy, zaprudil na několika večírcích, na které se vetřel a neuspěl. Neuspěl v tom, v čem uspěch chtěl. Naopak zaujal svou existencí. Něco tak tristního se přeci jen tak nevidí (konkuruje mu snad jen italoidní Michal). Stal se jednou z prvních obětí debilních reality show, které hledají pitomce na jedno použití.

Po pravdě řečeno jsme si Standu vybrali jako vzorek. Vzorek pokleslé úrovně české pop music a komerční kultury vůbec. Za ním v řadě stojí všichni ti úžasní mladí lidé co "umějí pěkně zpívat" a na konci celé té fronty mamlasů se slabě pýří zašlá sláva již za socialismu absurdních umělců.

Proč o nich tedy sakra píšeme?! Co mají tahle individua společného s odpady  - tedy pardon, s recyklací a ochranou životního prostředí. Zde je odpověď (sorry Stando)

Mimo skutečnosti, že tihle lidé vytrvale pomáhají udržovat úroveň české hudby (míněna je pop music) na skvostně podprůměrné úrovni, oni také vydávají hudební nosiče. Ano. Polykarbonátová cédéčka. Vydávají jim je vydavatelské firmy, které v nich tuší krátkodobý (nebo, u těch socialistických naopak nevyčerpatelný) zdroj příjmů, popřípadě jejich milenci/milenky/manželé/partneři ... jejich důvody nechme stranou.

Víme, že Standa již vydal své CD. Má děsivý název Standa 001 (V distribuci ho můžete pořídit za 95 Kč). Nicméně pro naši hypotézu budeme pracovat s hypotetickým cédéčkem, které, doufáme, Standa již nikdy nevydá.

Takže:

Při hypotetickém nákladu 10 000 kusů CD nosiče hypotetického cédéčka Standy Dolinka s hypotetickým názvem "Jsem podivín" se dostáváme k 10 000 plastových krabiček, cd disků a bookletů. Taky, pravda, k něco muzaku. V poličkách jeho fanynek a fanoušků se toto CD ohřeje tak nanejvýš rok. Pak ho vystřídá nějaký jiný zofalec, popřípadě dotyčná (ný) dostane rozum a začne poslouchat něco kultivovanějšího (nejspíš tedy i nečeského, je-li řeč o pop music).

Náš fanklub by velmi zajímalo, kde všech těch 10 000 podivínských cd nosičů skončí. V bazarech o ně příliš zájmu nebude. Sběratelů absurdit taky není mnoho. Skončí nejspíš ... na skládkách.

Zde je náš hypotetický předpoklad:

CELKEM 10 000 cd Standy Dolinka s názvem "Jsem podivín" se po roce existence bude nacházet na těchto místech:

10 ks Autor - tedy pardon, interpret

10 ks rodinní příslušníci

5   ks skalní příznivci a příznivkyně

10 ks různí úchylové (viz výše)

1   ks archiv nahrávací společnosti (někde hodně vespod)

5   ks sběratelé kuriozit a absurdit

CELKEM tedy v oběhu zůstane 9 959 nosičů výše zmíněného alba Standy Dolínka.

Otázkou je, kde všechna tato cd skončí. V komunálním odpadu, domníváme se.

CD Standy Dolinka je jen vzorek. Po třech kolech imbecilní Superstar to máme 3 finálové desítky. T.j. 30 (třicet) zoufalců, kterým se dřív nebo později teoreticky podaří vydat cd (nebo aspoň biografii).

A hypotéza pokračuje: 30 zoufalců x 10 000 vydaných cd = 300 000 zbytečných cd

Podle výše uvedené kalkulace jich v užívání zůstane 1 230. Takže na skládkách se jich bude čistě hypoteticky povalovat něco kolem 298 770.

K čemu bylo celé toto přihlouplé matematické cvičení? Jednak jsme chtěli dát vědět Standovi a jeho přátelům že nebudou zapomenuti. Něco po nich zbyde. Hlavně však poukázat nato, že i mentální odpad lze recyklovat.

KRABIČKA je (překvapivě) PLAST. Bystří jedinci tuší správně: žlutý kontejner.

VNITŘNÍ BOOKLET A ZADNÍ BOOKLET je PAPÍR. Ano. Je to tak. Modrý kontejner.

CD DISK. Ten je NA NIC. Takže směsný odpad. Lepší než směsný odpad je však lepší hodit je také do žlutého kontejneru. Proč?

Ne. Možná soutěžícím a komunistickým pseudo pophvězdám křivdíme. Oni Beatles, Rolling Stones, Zappa nebo Madonna taky neustále vydávají cédéčka. Někteří i posmrtně (jak to sakra dokážou, že?). Takže ono když se to vezme kolem a kolem, tak těm našim není zas tak moc co vyčítat.

I KDYŽ Česko (děkujeme za uzákonění tak krásného názvu náš stát) hledá Superstar není žádným českým vynálezem. Tuhle taškařici vymyslel stejný týpek, který dal kdysi dohromady fenomenálně infantilní girlband Spice Girls. Jenomže to byl tristní podnik. Holkám stoupla sláva do hlavy a bylo po srandě. Vyjma jedné, která se alespoň dokázala chytře vdát, ostatní zmizely na smetišti historie rychlokvašné pop music. Pop Star, Pop Idol ... to jsou další názvy stejného cirkusu, který projížděl světem. Někde, jako například v Maďarsku, cirkus proběhl jen jednou. U nás, národa zvyklého vyčkávat před televizí, aby nám sdělila co si máme myslet, to cirkusákům vyšlo už 3x. A potřetí to bylo určitě naposled (blbá zpráva pro profesionální porotce).

Dál již počítat nezvládneme, ale Pop Idoly a Superstary vydaly nebo ještě vydají tisíce a statisíce cédéček se stejným osudem jako hypotetické cédéčko dojemného Standy Dolínka.

Co říci závěrem (konečně taky, žejo?). Vydání každého cédéčka, jako je to hypotetické Standy Dolinka "Jsem podivín" je MALÁ EKOLOGICKÁ KATASTROFA (i kulturní). Tvrdíme, že nelegální stahování hudby Standy a jeho soudruhů není pirátství, ale počin přínosný životnímu prostředí. Když už má někdo tu potřebu se podobným paskvilem ukájet, tak ať to dělá digitálně a klidně ilegálně (obchod s legální muzikou u nás jaksi vázne. O iTunes Store si zatim můžene nechat zdát.). Jenom v případě Standy & spol. nás to ochrání před 298 770 zbytečnými cédéčky.

Vydavatelské firmy by tedy mohly vedle výhrůžky zapovídající kopírování, půjčování, šíření (proč taky ne sakra poslouchání?), uvádět i fakt, že vyjma vlastního cédé nosiče (který, jak jsme si již řekli, je na prd) se jedná o recyklovatelný materiál (ze kterého, nedej bože, se mohou opět vyrobit další krabičky na cd). Třeba Evy a Vaška. Věděli jste že tahle vypečená dvojka vydala od roku 1992 již přes 30 (slovy třicet, nekecáme) cédéček?! Pozor, ne 30 kusů, ale 30 řadovek a best of!!! To je víc než Beatles. Víc než Rolling Stones! Možná snad víc než Frank Zappa (a to už je co říct). Na jednu stranu nesporný úspěch. Česká lidovka lidi pořád táhne. Na druhou stranu tak trochu děsivá informace pro ty, které lidovka netáhne a pro ty, kteří se zamysleli nad obsahem tohoto článku.

OFICIÁLNÍ WEB (bože...!)

P.S. Dostal se k nám názor, že si děláme ze Standy legraci neoprávněně. Možná se jen do toho všeho nechal vmanipulovat a sám o to nestál. Nu budiž. Pokud je tomu opravdu tak, tak se Standovi omlouváme (článek už ale přepisovat nebudu - autor). Nicméně, je-li to skutečně pravda, tak je Standa  jestě větší pitomec než jsme si mysleli.

Ale aby v tom Stáník nebyl sám ... vydávají jiní neumětelové. Petr Novotný. Ano, oblíbený bavič socialistického typu s upoceným čelem nahýkal pro své příznivce CD. Pokud to měl být další jeho vtip pak už jeho smyslu pro humor nerozumíme vůbec. Ester Ládová vydává naprosto zbytečný zvukový nosič "Tak už pojď". Jsme přesvědčeni, že kdejaká čínská hračka pro děti bude vyluzovat zajímavější zvuky než toto CD. Jakýsi Petr Zvěřina a jistá Věra Patt rovněý zahltí skládky svýmy výtvory. Ptáte se kdože ti dva jsou? Soutěžící v tristní reality show maďarské provenience Vyvolení. Ano, už i tenhle exhibicionistický výkvět národa natáčí CD. Ale pozor, slavný Sagvan Tofi oprášil své staré socialistické hity a šup s nimi na trh. Ve spojení se zoufalou reklamou na jakýsi alkonápoj to bude vskutku mohutný comeback (otázkou odkud kam, že?). Kateřina Brožová se po působení v bezpočtu fádních (avšak kdovíproč oblíbených) muzikálech rovněž rozhodla atakovat hitparády (ale z kterého konce?). Se svou přichází i urputná Gábina Partyšová. Její třetí CD je zde a opět jde většinou z fabriky rovnou do stoupy (někteří umělci jsou zkrátka neponaučitelní). A na závěr tu máme jakousi Nikol Lenertovou. Ta vydává CD s názvem "To se oslaví". Bože, chdáci sousedi.

Závěr? Pokud jste příznivci výtvorů výše uvedených individuí, určitě nebudete souhlasit s našim názorem, že se jedná o paskvil s nulovou hodnotou. Hodnotu má pouze obal a booklet a to jen proto, že je recyklovatelný.

Takže pro pořádek ještě jednou. CD nosič patří do směsného odpadu. Plastová krabička do žlutého a papírový booklet do modrého kontejneru.