VÍTEJTE V ATOMOVÉM VĚKU

Členové fanklbu jaderných odpadů rozumějí pod pojmem jaderný odpad takový materiál, který je k ničemu a má radioaktivní vlastnosti.

Skvělá zpráva na úvod: Předpokládané světové zásoby štěpných zdrojů mohou vydržet i tisíce lett!!! Tvrdí geologové. Případné fúzní zdroje jsou tařka nevyčerpatelné. Špatná zpráva je, že po Fukušimě dostávají politici rozum.

Členy jaderného fanklubu nejsou: Rakousko, Španělsko, Portugalsko a Dánsko. Tyto podlé země jsou výhradně proti výrobě elektřiny v jaderných elektrárnách.

Čestným předsedou fanklubu je Litva, která vyrábí z jádra nejvíce energie na světě ... a chce vyrábět ještě víc. Jen tak dál, hoši.

Představenstvo klubu dále tvoří jaderné velmoci Francie, Německo, USA, Japonsko a Rusko ... ovšem posledně jmenovaný člen představenstva již brzy svou funkci nejspíš opustí neb stav jaderných elektráren v této zemi je slušně řečeno žalostný a i mužik musí uznat, že čeho je moc, toho je přespříliš. Držíme bývalým bratrům palce. Největší frajeři jsou bezesporu Japonci. V seismicky tak nestabilní zemi se rozhodne stavět jaderné elektrárny opravdu jen šílenec. A to Japonci, jak víme, tak nějakou jsou.

CO JE TO VLASTNĚ JADERNÁ ELEKTRÁRNA?

Řečeno chytře, jedná se o jakési technologické zařízení, které slouží k přeměně "vazebné energie jader těžkých prvků na elektrickou energii". Z této myšlenky nikdo nezmoudří. Zjednodušeně řečeno se jedná o parní elektrárnu, ve které se energie získaná z reaktoru používá k výrobě páry, která pohání turbníny, které pohánějí alternátory a tyto alternátory pak vyrábějí elektrickou energii.

V reaktoru dochází ke štěpení jader atomů těžkých prvků, převážně uranu nebo plutonia. To je vyvoláno srážkou letícího neutronu s jádrem atomu. Z místa štěpení se velkou rychlostí rozletí dva odštěpky (atomová jádra lehčích prvků) a dva nebo tři volné neutrony. Zabrzděním odštěpků - tedy přeměnou jejich kinetické energie na tepelnou - v okolním materiálu se uvolní teplo, které pak přestupuje z palivových proutků do chladiva proudícího reaktorem.

Jako palivo se v jaderných elektrárnách používá obohacený uran (izotop uranu U-235) - tedy přírodní uran, ve kterém byl navýšen obsah izotopu...

Cože je to ten izotop? Izotop je označení pro nuklid v řadě nuklidů v jednom prvku. A co že je to ten nuklid sakra? Nuklid je soubor atomů se stejným protonovým číslem a nukleonovým číslem. A to znamená co? No to znamená? To znamená, že tenhle fanklub je pro skutečné intelektuály, kteří vědí, že shodné protonové číslo znamené, že počet protonů v jádře znamená to, že se jedná o jeden prvek ... což dá přeci rozum ne?

... a zpět k tématu. ...byl navýšen obsah izotopu z původních 0,5% na 2-5% ... ať už to znamená cokoli.

Získávání energie z jádra však není úplně dokonalý způsob výroby energie (ono taky co je dokonalé, že?). Proto se stále víc a víc do popředí dere nutnost vzniku tzv. fúzního reaktoru. Zatím kde nic tu nic. Někdo by na tom asi prodělal.

První reaktor spustili (kde jinde) v USA. Jenomže ten vyráběl jenom plutonium. Další byl ve Velké Británii, ale z něj netekla "šťáva" do veřejné sítě. Až Sovětský čelověk nakopl kdesi u Oblinska v roce 1954 pekelný stroj o výkonu cca 5000 kW ... jenomže ten fungoval jen krátkou dobu než byl odstaven (proč, to si dokážeme snadno domyslet).

V současné době pokrývají jaderné elektrárny přibližně 16% celkové produkce světové elektřiny. Někdo by chtěl aby to bylo více, jiný aby to bylo méně. Nadšenci tvrdí, že díky jaderné energetice svět přijde ročně o téměř 2 miliarty tun emisí CO2. To bylo ještě donedávna hlavní PRO jaderné energetiky. Nicméně tvrdit, že výroba energie z jádra je ekologická není tak úplně přesné. I jaderná energie je energií z tzv. neobnovitelných zdrojů. To znamená, že při její výrobě vzniká odpad. Tedy radioaktivní odpad a horká voda (zde je dobré podotknout že vodní pára má negativní vliv na poškozování ozonové vrstvy. Způsobuje asi 60 % zemského přirozeného skleníkového efektu.) Mimo to se jaderná elektrárna musí postavit, což je docela razantní zásah do krajiny a ekosystému. Byť na druhou stranu, jaderná elektrárna se dá postavit téměř všude.

Proti jaderné energetice hovoří i občasná selhání s nedozírnými následky. Doposud došlo ve světě celkem k 6 velkým haváriím. Pojďme se na ně ve stručnosti podívat.

6 ZÁSADNÍCH HAVÁRIÍ JADERNÝC ELEKTRÁREN

7. října 1957, Anglie (hrabství Cumbria) Havárii způsobily nedostatečné bezpečnostní předpisy a rutina. Při manipulaci s palivem (při výrobě plutonia) tu a tam dochází k únikům energie. To však byla v té době rutinní potíž a vychzelo se z předpokladu, že na druhý den ráno bude vše v cajku. Jednoho dne však nebylo a v reaktoru vznikl požár. I Britové o události veřejnost oficiálně informují až několik dní po havárii. Vláda dokonce váhá s evakuací obyvatelstva z postižené oblasti. Tato havárie v dřevních dobách jaderné energetiky stála život pravděpodobně až 1.000 lidí a z radioaktivního mraku se díky jihovýchodním větrům mohla radovat i kontinentální Evropa.

12. prosince 1952, Kanada, provincie Ontario. O iniciativních blbcích se říká, že jsou horší než třídní nepřátelé. Takovým byl patrně i technik, který nastavil regulační tyče do plně vytažené polohy, čímž nastavil štěpení uvnitř reaktoru elektrárny Chalk River na maximum. Nouzové zapuštění tyčí zpět selhává a stejně tak tristní nápad snažit se hasit vznikající problém vodou. Tyče změnou žáru popraskají a situace se odborníkům vymyká kontrole a následuje záplava elektrárny a kontrolního stanoviště několika miliony litrů kontaminované vody. Jaderná havárie je na světě, ale oficiální místa se postarají o dokonalé zatajení (zatím nejlepší v dějinách jaderných havárií) a celá věc se dostane na veřejnost až po několika letech, kdy už nením možné (a ani se příliš nechce) určit počet obětí a výše škod.

Krom toho samozřejmě došlo i k mnoha menším poruchám, které se podařilo ututlat, popřípadě nebyly nebezpečné. Pravda je, že média mají sklon vyvolávat hysterii (a přizjenme si, že ani náš článek není daleko od této činnosti :-)

Malou galerii největších jaderných skvostů si můžete prohlédnout ZDE.

A co naše jaderné elektrárny?

Ani v tehdejším Československu jsme nemohli zůstat pozadu za světem. 22. února 1977 se v Jaslovských Bohunicích při výměně palivového článku dostal silkagel (absorbér vlhkosti) do tzv. "distančních mřížek". Tím se narušil proces chlazení reaktoru a následné lokální přehřátí způsobilo tavení a propálení roury "potrubí těžké vody" moderátoru. Těžká voda tak pronikla částečně i do sekundárního okruhu. A to už byl závažný problém.

Mimochodem, jen díky duchapřítomnosti a odvaze dvou zaměstnanců této elektrárny bylo zabráněno další havárii začátkem ledna 1976, kdy začal z reaktoru unikat CO2. Jednalo se o mechanickou závadu a dva dotyční uzavřeli otevřený palivový kanál, kterým plyn unikal. Po vzoru ostatních i naše veřejná místa oba incidenty po dlouhou dobu utajovala. Rozhovor s jedním z nich naleznete ZDE.

JADERNÉ ODPADY

V současné době se po světě povaluje něco kolem 300 000 tun radioaktivního odpadu. Při stávajícím počtu jaderných elektráren se nám tato hromádka zvětší ročně přibližně o dalších 12 tun. Radioaktivní odpad nám doposud vrásky nedělá protože ho zas "tak moc není". Zatím. Ovšem otázka kam s ním už vrtá v hlavách zodpovědnějších jedinců víc než to, jak snížit emise CO2. Vysoce radioaktivní odpady ztrácejí svou radioaktivitu plus minus za několik set let. Možná i proto se první opravdu trvalé úložiště radioaktivního odpadu už buduje u finské elektrárny Olkiluoto. Odpad by se zde měl začít skladovat někdy od roku 2020. A to ve stometrové hloubce žulového masivu. Od roku 1983 se kutá v Nevadě úložiště v Yucca Mountain. I sem by se měl začít odpad navážet kolem roku 2020. Vynalézavé Švédy napadlo ukládat radioaktivní odpad v žule na dně Baltského moře. Naopak zjemnělí Francouzi dávají přednost jílovým vrstvám u nicnetušící vesnice Bure u Naney. Švýcarsko zvažuje vykopat kobky pro radioaktivní odpad severozápadně od kantonu Curych a podobně jako francouzsší specialisté i ti jejich doporučují jíl. Čína se chystá vyvážet svůj odpad do pouště Gobi.

V České republice máme zatm tzv. dočasná úložiště a to v dukovanské elektrárně. Toto úložiště (2 sklady, 55 000 M2) v současnosti stačí pro odpad z obou našich elektráren. Nicméně své úložiště buduje i Temelín (což v souvislosti s předchozí větou vyvolává jisté otázky) a ČEZ hodlá vybudovat mezisklad někde v okolí lokality, které se říká Skalka ... jak poetické. Ostatní jaderné odpady, tedy odpady z výzkumu či odpady ze zdravotnictví, se skladují v bývalých dolech Richard u Litoměřic a dole Bratrství u Jáchymova.

Největší část radioaktivního odpadu v ČR je logicky tvořena odpadem z provozu našich milovaných elektráren. Jak jsme si již řekli, naše česká úložiště jsou "dočasná". Pro definitivní a konečné uložení těchto svinstev se lokalita zatím stále hledá. Optimisté předpokládají, že černý petr by měl být přidělen někdy kolem roku 2015 a zahájení provozu pak někdy kolem roku 2065 (a to bez ohledu nato, zda-li do té doby lidstvo a jeho vědci přijdou na nějaký jiný zdroj pro výrobu elektřiny) a předpokládá se, že tou dobou už vědci, odborníci a specialisté přijdou na způsob, jak jaderný odpad smysluplně využít. Napadá nás textilní výroba nebo potravinářský průmysl.

Radioaktivní odpad dělíme následovně:

-  nízkoaktivní - obvykle zbytky málo kontaminovaných materiálů

- středně aktivní - více kontaminované materiály s větším obsahem, podle druhu možno uložit do povrchového nebo hlubinného úložiště

- vysoce aktivní (ten máme nejraději) - například vyhořelé jaderné palivo či zbytky po jeho přepracování

JAK ZACHÁZÍME S RADIOAKTIVNÍM ODPADEM V ČR?

Zodpovědně. V České republize zodpovídá za jaderné odpady stát prostřednictvím instituce, která se jmenuje SÚRAO. Ano, modří už vědí: Správa úložišť radioaktivních odpadů. Nedělá to samozřejmě zadarmo. Peníze získává jednak od státu formou dotací a jednak od původců jaderného odpadu. (Např. ČEZ zacvaká za každou Megawatthodinu vyrobenou v jaderné elektrárně 50 Kč.) A naopak, obce, na jejichž území se nachází úložiště jaderného odpadu získávají z těchto peněz 1,5 milionu korun ročně. Jste-li starosta či starostka a chybí vám v rozpočtu peníze, nechte za humny vykopat vybetonovanou díru a šup tam s vyhořelým uranem.

Ke konci roku bylo podle informací SÚRAO “naspořeno téměř 14 miliard Kč.

CO NA TO EVROPSKÁ UNIE?

Do roku 2015 by měly státy sdružené v EU předložit národní plány pro nakládání s jaderným odpadem. A zejméne jak mají v úmyslu ukládat vyhořelé palivo. EU jednotlivé plány vyhodnotí, ale bude mít právo “vetovat” v případě, že by se plány odchýlily od bezpečnostních norem IAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii). Snahou bruselských úředníků tak je vůbec poprvé přimět členské země EU k vypracování společné strategie, která by se zabývala jadernou bezpečností. Není od věci zdůraznit, že EU si od tohoto kroku slibuje i to, že se tímto aktem nechá inspirovat i zbytek světa. Vezmemeli v potaz, že Evropa je druhý nejmenší světadíl světa, má Unie vskutku ambiciózní plány.

Sama EU považuje za nejúčelnější tzv. hlubinná úložiště. Výstavba jednoho takového úložiště podle odborníků zabere až 40 let. Máme tedy dost času. A je na místě se domnívat, že za 40 let už nás jaderná energetika nebude tolik rajcovat.

Na jedné straně hysterie vyvolaná (EU) kolem snižování emisí CO2 totiž pozvolna probouzí k životu již dřímající “jaderné programy”, které usnuly po havárii v Černobylu, která jednoznačně prokázala, že jaderná energetika není žádná legrace. Lidstvo je, jak mnohokrát na těchto stránkách zdůrazňujeme, nepoučitelné. Nyní tedy na popud EU jaderné programy možná ožijí. Jelikož z Chosé Barrosa vypadlo, že jaderná energetika má (mimo sporné ekologičnosti) i výhodu nižších nákladů, polévá nás studený pot. Už se těšíme na bezpočet jaderných elektráren postavených lajdácky a co nejlěvněji za co největší provize. No, vždycky jsme si mysleli, že EU chce zlikvidovat jen Evropu. Mýlili jsme se. Otázkou nyní je, co po Fukušimě ... jak známe politiky, bude to obrat nejméně o 180 stupňů. To může na druhé straně přinést omezování výroby energie z jádra a budeme tam, kde jsme byli. Pouze se stovkami nepotřebných radioaktivních betonových monster.

Jaderná energetika existuje už něco přes půl století. I přes drobné zádrhele ji v budoucnu čeká nejspíš konjuktura a stejně tak vášnivé diskuze o její smysluplnosti. Jako vedlejší efekt její existence a   o ni, tu za ono půlstoletí máme už něco kolem 300 tisíc tun radioaktivního odpadu. A každým rokem se toto číslo zvyšuje o 12 dalších tun (při stávajícím počtu jaderných elektráren). Jaderný odpad není plast, aby se šoupl do kontejneru, nebo autovrak, aby se někam nenápadně zaparkoval. Je to docela prevít a naštěstí je mu věnována patřičná pozornost. Například německé ministerstvo životního prostředí navrhuje radioaktivní odpad zakopat pod zem na 1000 let. Předpokládá, že během tisíce let lidstvo přijde nato, co s jaderným odpadem dál. Pak se prostě jednoduše vykope, zrecykluje nebo se z něj vyrobí dětské hračky. Toliko zřejmě představy německých životoprostředníků.  Ale vážně. Předpokládá se, že v budoucnu bude možné takto uložené palivo z bezpečnýc podzemních skladišť vyjmout a spálit například ve vysokotepelných reaktorech. Tato záhadná zařízení by se měla začít uvádět do provozu někdy po roce 2040 (tedy téměř o 900 let dříve než v nich bude čím topit :-)

Co vyvádíme s radioaktivním odpadem u nás? Odpovědnost za jaderný odpad v ČR nese stát (pro šťouraly na základě zákona § 26 č. 18/1997 Sb.) a organizačně to vše zabezpečuje SÚRAO ... Správa úložišť radioaktivních odpadů. Finance tahle instituce získává od všech, kteří radioaktivní odpad produkují. Radioaktivní odpad z našich elektráren se skladuje v Dukovanech. Méně radioaktivní odpady (ze zdravotnictví, výzkumů, apod.) pak v bývalém dole Richard u Litoměřic. Další úložiště bychom našli v dole Bratrství u Jáchymova. Tady se skladují odpady s obsahem přírodních radionuklidů.

Mimo to jaderné úložiště údajně budují i v Temelíně a jako zálohu ČEZ kutá mezisklad v lokalitě zvané Skalka.

Nicméně v případě vysoce radioaktivního odpadu se jedná o provizorium. Konečné uskladnění se plánuje v hlubinách země a to někdy kolem roku 2015.

Komise EU již zveřejnila návrh směrnice pro nakládání s radioaktivním odpadem. Pokud bude směrnice schválena, pak bude platit právně závazný a vymahatelný systém, který zajistí, aby všechny členské země EU postupovaly společně. Návrh směrnice počítá, mimo jiné, s vytvořením společných uložišť. To povede pravděpodobně k nekonečným tahanicím KDE budou tato uložiště vytvořena a po jejich vyřešení k následnému “exportu” jaderného odpadu “za účelem jeho bezpečného uložení”.

Jen v EU je v soušasnosti v provozu 143 jaderných reaktorů (ve 14 zemích). Ročně jen státy EU vyprodukují 7000 kubických metrů vysoce radioaktivního odpadu ... ukládaného do tzv. “dočasných” uložišť. Ta nejsou příliš bezpečná. Jsou ohrožena mezinárodním terorismem, požáry či obyčejnými zemětřeseními.

POVINNÁ ČETBA PRO ČLENY FANKLUBU - ANEB RADIOAKTIVNÍ ODKAZY:

Spousta ujištění o bezpečnosti, bezproblémovosti a perspektivě jaderné energetiky.

Skutečná fakta o Černobylské havárii.

Příručka co dělat v případě jaderné katastrofy.

Rozhovor s účastníkem utajované havárie v Jaslovských Bohunicích

A opačný názor.