Komunální odpad

KOMUNÁLNÍ ODPAD

JEDNOZNAČNÝ KRÁL MEZI ODPADY

NA ODPADY A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ S ROZUMEM. A TAKY S HUMOREM :-)

Co je to vlastně komunální odpad? Upřímně řečeno, zde tak nějak tápe i legislativa, která ho nedokáže úplně přesně specifikovat. A úplně jasno nemají ani zákonodárci v EU. My se můžeme spokojit s následující charakteristikou: Jedná se o veškerý odpad vzniklý na území obce, terý pochází z činnosti obyvatelstva. Dál bychom v tom raději nevrtali a počkáme si, až s jasným stanoviskem přijdou ti, kteří jasná stanoviska vytvářejí. Ostatně pro naše účely jasná stanoviska ani nepotřebujeme.

Komunální odpad není odpad směsný, ale směsný odpad je součástí komunálního odpadu. Směsným odpadem rozumíme ten odpad, který není možné vhodit do barevných kontejnerů na tříděný odpad a (teoreticky) jinak vytřídit. Směsný odpad se u nás dále netřídí a putuje rovnou k likvidaci ... tedy pardon, putuje do penze na skládku někam za město. Dá se tak říci, že ti, kteří se tříděním odpadu neobtěžují pomáhají plnit skládky rychleji ... a za to jim nikdo nepoděkuje. Možná jen provozovatelé skládek.

Nejprve několik čísel. Předně, nikdo nedokáže přesně zvážit, kolik se komunálního odpadu skutečně vyprodukuje. Nicméně, podle údajů Systému odpadového hospodářství se za rok 2009 na území ČR vyprodukovalo 3,3 milionů tun komunálního odpadu. To by mělo podle odhadů být necelých 320 kg na jednoho obyvatele za rok. 72%, tedy většina, odpadů byla uložena na skládky pro radost i potěchu příštích generací. Odděleně sesbíraný odpad (tedy odpad z recyklačních kontejnerů, kovy, apod) se na oněch třech milionech tun podílel zhruba 12%. Nicméně tato čísla vycházejí z tzv. ohlašovací povinnosti. Tu v současné době v ČR nemá přibližně 40% obcí (necelých 5% populace ČR). Statisticky je tedy nutné k oněm 3,3 milionům tun přičíst dalších 200 000 tun.

Produkce odpadu nejen v ČR meziročně roste. Je spojená s životním stylem, nadprodukcí, plýtváním a v neposlední řadě i laxností legislativy (lokální i EU) nadprodukci odpadů řešit jinak, než jen vyhláškami a směrnicemi. I když ... tady je každá rada drahá a s jistotou se dá říci jen to, že každý by měl začít sám u sebe.

Komunální odpad v sobě zahrnuje i ty odpady, které je možné vytřídit prostřednictvím sdružených sběrů. To jsou ty nám dobře známé barevné kontejnery na papír, plast, sklo, kartony a někde i kov. Vyhazováním patřičných odpadů do těchto kontejnerů se snižuje nejen celkové množství nevyužitelného komunálního odpadu, ale především je možné část odpadu vrátit zpět do oběhu - zjednodušeně řečeno. Jinými slovy odpady, které jsou ‘recyklovatelné’ , ale my je vyhodíme do popelnic na směsný odpad, skončí na skládce. Pokud doma nebo ve firmě odpad netřídíte - není vám pomoci a dál ani nečtěte.

Mělo by být samozřejmostí, že do kontejnerů na směsný odpad neházíme odpady nebezpečné. Tím máme na mysli zbytky barev, lepidel a ostatních chemikálií. Stejně tak stavební odpady a v ideálním případě ani bioodpady. Tyto druhy odpadů je možné odvážet do sběrných dvorů, popřípadě kompostovacích stanic. V případě bioodpadů zde máme oblíbené kompostování. Bohužel, ne každý má tuto možnost.

CO SE S KOMUNÁLNÍM ODPADEM STANE?

Jak již víme, komunální odpad by měl být “ochuzen” o ty složky, které je možné vytřídit nebo jinak rozumě zlikvidovat. Toto ochuzení komunálního odpadu bychom měli provádět jeho původci. Tedy my, občané, ale stejně tak i firmy. Osud komunálního odpadu je smutný. V ČR povětšinou dlouho dožívá na skládce.

Hlavní město Praha zvažuje, že by nechávalo “pálit” veškerý spalitelný komunální odpad ve spalovně v Malešicích. Doposud se zde ročně spálilo cca 210 tun odpadu. Nový návrh počítá se spálením 255 000 tun odpadu (Praha vyprodukuje ročně kolem 272 000 tun komunálního odpadu). Doposud Praha maximálně využívala především služeb malebné skládky u Ďáblic, což je mimochodem nejspíš největší skládka ve Střední Evropě.

OHEŇ NEBO HNILOBA?

Otázka, zda-li i nadále skládkovat nebo odpad pálit je stále otevřená. Domnívat se, že všechnen odpad, který se vyprodukuje, je možné recyklovat, je nesmysl. Jak ekonomický, tak technický. I skutečně vyspělé státy nedokáží dosáhnout druhotného materiálového využití odpadu více než 50%. Obrovská kvanta odpadu je pak nutné likvidovat tak, aby tato likvidace měla co nejmenší dopad na životní prostředí a zároveň byla i ekonomicky zvládnutelná ... protože nejen čas, ale i odpad jsou peníze. A to je jádro problému.

Nejvíce problematickým odpadem při likvidaci komunálního odpadu je bioodpad. Takzvané BRKO (Biologicky Rozložitelný Komunální Odpad). I pětiprocentní podíl BRKO v komunálním odpadu de facto znemožňuje biologicky-mechanické zpracování a odpad se musí pálit nebo skládkovat. Je otevřenou otázkou, zda-li čisté spalování

odpadů pro energetické využití není v současnosti tou správnou cestou (což se energetické lobby jistě nelíbí). Jinak nezpracovatelný odpad se prostě tepelně změní v energii nebo využije při výrobě stavebních hmot, konkrétně cementu. Pravda, odpady neshoří beze zbytku, ale jejich množství se zredukuje. Mimo to technologie odstraňující splodiny jsou nyní na tak vysoké technické úrovni, že zaneřádění životního prostředí je zredukováno na minimální míru. Například Švýcarsko veškerý odpad spaluje a ke spalování ho Švácarům dodávají i německé firmy (za což platí) ... a jaký je ve Švýcarsku pořádek, žejo? Mimo to spalovny využívají technologie (relativně) dokonalého spalování. Tedy žáru o teplotě kolem 1000 °C. Fe fluidních pecích pak až jednou tolik. Vlastní spalovací proces je navíc podpořen regulací přívodu kyslíku, dobou zadržení spalin, apod. Při takových teplotách nejen že odpad shoří, ale mimo to probíhají i různé chemické reakce. Během hoření se odpady rozloží na jednoduché látky, které se buď přímo vypouštějí ven nebo se zachytávají v zařízení speciálně vyvinutém pro tyto účely. Nicméně žádné spalování není úplně dokonalé a tak i při spalování odpadů vznikají toxické látky jako například oblíbené dioxiny. Stejně jako když hoří dřevo nebo uhlí. Mimochodem roční produkce dioxinů v ČR je 1 kilogram. Všechny spalovny musí být vybaveny dioxinovými filtry.

“PRO” TERMICKÉHO

ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ

•rychlý způsob likvidace
•zbytek tvoří cca 30% původní hmotnosti
•90% úbytku objemu
•dokonalá hygienizace odpadu
•eliminace BRKO ze skládkování
•popel nepodléhá rozkladu
•detoxikace rganických polutanů
•možnost získání energie

U nás je v

“PROTI” TERMICKÉHO

ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ

•finanční investice a zastavěná plocha
•nákladná filtrační zařízení
•možné omezení sběru tříděného odpadu
•emise

e zvyku proti budování spaloven protestovat. Proč tomu tak je těžko říci. Lidé se většinou bojí zhoršení kvality ovzduší popřípadě zápachu. Svou roli dozajista hraje i jistá fóbie pramenící z neznalosti či neinformovanosti.

Skládkování (v ČR se skládkuje až 83% celkového množství komunálního odpadu) ‘nezatěžuje’ životní prostředí kouřem a splodinami ze spalování, ale skleníkovými plyny a zápachem (což je jedno a to samé). Ale je to řešení krátkozraké. Při současném trendu zvyšování množství komunálního odpadu ve světě není těžké si představit kolik, a především jak velkých skládek bude potřeba, aby se na ně ukryl veškerý odpad, který naše civilizace vyprodukuje. Jen pro zajímavost každá již uzavřená (tedy naplněná) skládka se musí ještě 30 let po ukončení jejího provozu monitorovat a za nemalé finanční prostředky rekultivovat. Mimo to, taková skládka v provozu je velmi ohavný objekt.

BLIŽŠÍ POHLED NA SPALOVÁNÍ ODPADŮ

Existují tři základní procesy spalování odpadů. Procesy oxidační, tedy spalování. Kontrolovatelný proces oxidace tuhých, kapalných nebo plynných spalitelných odpadů na oxid uhličitý, vodu, popel a další látky. Dále procesy redukční. To je pyrolýza. Jinými slovy tepelný rozklad organických látek za nepřítomnosti oxidačních médií, kdy se organické látky ropadají na koks a těkavé produkty. Třetí je tzv. zplyňování odpadů. Tedy tepelný rozklad za podstechiometrického obsahu kyslíku a za přítomnosti vodní páry směřující ke vzniku plynných hořlavých látek. Stejně tak máme tři základní druhy pecí, ve kterých můžeme odpad smažit. Jsou to roštové, rotační a fluidní pece.

Roštové spalovny jsou vhodné pro tuhý komunální odpad. Hoření probíhá za trvalého přívodu vzduchu. V rotačních pecích je o něco vyšší teplota a používají se hlavně pro spalování průmyslových odpadů. Ve fluidních pecích je možné pálit cokoli a to za ještě vyšších teplot než v předcházejících dvou případech. Mimo to existují ještě speciální spalovací procesy, které se používají například při likvidaci kalů z čističek vod (tavný komorově-cyklonový proces, spalování na vibračním roštu a spalování v etážovách pecích.

BLIŽŠÍ POHLED NA SKLÁDKU

Předchozí řádky možná pro někoho vyzněly až děsivě. Ale vězte, že ani existence skládek není nic poetického. Skládky komunálního odpadu jsou významným znečišťovatelem ovzduší. O tom není pochyb. Hnilobné procesy, které v nich probíhají produkují tzv. skládkové plyny. Ty obsahují oxid uhličitý a především metan. Bohužel, v současnosti neexistuje spolehlivý způsob měření škodlivin unikajících ze skládek a tak si mnohé můžeme jen domýšlet. Mimo to biologicky rozložitelné odpady na skládce obsahují velké množství tekutin. Ty způsobují vyluhování dalších odpadů. Tím dochází ke vzniku dalších plynů a především ohrožení kvality podzemních vod. Krom toho skládky hyzdí krajinu a v případě požáru představují vysoké nebezpečí. Ačkoli je drtivá většina skládek pod dohledem a vyhovuje přísným předpisům, nedá se se storpocentní jistotou říci, že jsou bezpečné. Ostatně kdo ví, co bude za několik let, že?

Pokud bychom měli my zvolit mezi spalováním a skládkováním, volili bychom spalování. Ale to je čistě náš názor, se kterým můžete bez obav nesouhlasit. Nicméně i Evropská legislativa si začíná uvědomovat neúnosnost a zastaralost systému skládkování odpadů a do budoucna bude preferovat energetické využití odpadů a jejich likvidaci před ukládáním na skládky. Jisté teorie hovoří o úplném ukončení skládkování odpadů někdy kolem roku 2025.

Co říci závěrem? (Konečně, že?). Komunální odpad je masa odpadu vyprodukovaná naší existencí. Logicky vzato, měli bychom dělat vše, co je v našich silách, aby se jeho objem zredukoval a především najít nějaký lepší způsob likvidace odpadu než je investiční skládkování nebo drahé spalování (které může mít alespoňˇenergetickou návratnost).

Zkrátka jak říká jedno neziskové sdružení. “Třiďte alespoň odpad. Má to smysl”.

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |