AZBEST

Izolační výrobky z azbestu se nepřátelí s ohněm a teplem. Tím se člověku azbest zalíbil a azbest si dal načas, než ukázal že se nepřátelí ani s lidskými plícemi. Obsahuje velmi drobné částečky, které poletují vzduchem. Právě ty jsou nebezpečné. Při jejich dlouhodobějším vdechování si člověk může přivodit tzv. mesotheliom, což je nemoc často zaměňována s rakovinou plic (nicméně v ní může přerůst). Mimo to azbest způsobuje azbestózu, což je nemoc, která narušuje plicní stěny a vede ke zvětšení srdce a dýchavičnosti a ... vždyť víte. Výroba a používání azbestu se omezilo, ne-li úplně ukončilo. Ale co s azbestem, který se po desetiletí vesele aplikoval? Jeho likvidace a demontáž uvolní nebývalé množství azbestového prachu. A teď babo raď.

DDT, či ještě lépe Dichlordifenyltrichlorethan

Zbraň hromadného ničení proti hmyzu. Lahůdkový isekticid. Výroba tohoto silně toxického svinstva je ve většině civilizovaných zemích již naštěstí zakázána. Nicméně v některých afrických zemích se DDT stále vesele použá (především k masakrování komárů, kteří masakrují obyvatelstvo malárií). Vyrábí se snad už jen v Číně a Severní Koreji. Přes všechnu škodlivost pomohlo DDT zachránit miliony lidských životů a zato mu patří díky (a Nobelova cena objeviteli Dr. P. Millerovi v roce 1948). Ale čo bolo, bolo. DDT je nejen smrtelné pro hmyz, ale i pro vodní živočichy (potápěče nevyjímaje). Mimo to i pro hlodavce a pro ptáky, kteří vodní živočichy s oblibou požírají.

DUSITAN SODNÝ NaNO2

Je nejoblíbenější karcinogenní látkou. Ačkoli může způsobit rakovinné bujení vesele se používá ke konzervaci masa (byť ve velmi omezeném množství). Důvodem je jen to, že dodá uzeninám (napříkklad šunce - a i oné superkvalitní dětské šunce) jemnou, půvabně narůžovělou barvu. Pravá šunka (nebo bio šunka, chcete-li) má šedou či lehce nahnědlou barvu. Ona krásně růžovoučká šunka, co vás láká v regálech obchodů je zakonzerovovaná právě dustianem sodným, alias E250. Přejeme dobrou chuť.

FORMALDEHYD

Metanal (též methanal) (CH2O)

Je to bezbarvý, štiplavě páchnoucí, především jedovatý plyn.

Používá se především k desinfekci. Ovšem využívá se i při výrobě plastů - hlavně legendárního bakelitu. Dále pak v některých stavebních materiálech, izolacích a adhesivech. Studenti si ho pak jistě spojí s roztokem, který se používá k uchovávání mrtvolek. Mimo to je součástí spalin dieselových i benzinových motorů. Vstřebává se dýcháním. Ještě donedávna byl klasifikován jako pravděpodobný karcinogen. Později chytré hlavy tuto chemikálii přehodnotili a nyní už o ní tvrdí, že to je na tuty karcinogen (jak k tomu došli, to by nás zajímalo).

FOSFÁTY

Nejen výrobcům detergentů se zdály skvělým změkčovadlem. Jaksi ale přehlédli, že fosfáty jsou zdrojem fosforu a následně tedy příčinou tzv.  eutrofizace -  vzniku vodního květu, který komplikuje výrobu pitné vody. Fosfáty jsou ve většině civilizovaných zemí zakázány. Zájemci je dnes mohou najít snad už jen v tabletách do myček na nádobí.

FOSFOR

Je součástí všech živých organismů a v přírodě se vyskutuje ve formě sloučenin. (Je obsažen i ve výše uvedených fosfátech).

FREONY

Oblíbené chladicí médium v lednicích a klimatizacích. Pokud vás to uklidní, tak freony nemají přímý vliv na zdraví člověka a jiných živočichů. Mají ale vliv nepřímý. Jejich hlavním posláním je ničení ozónové vrstvy Země, která zabraňuje dopadu tvrdého UV záření na zemský povrch, což v podstatě umožňuje existenci života na Zemi. Ale nejásejte. Zvýšená hladina UV (B) dopadající na zemský povrch může (byť taky nemusí) přivodit rakovinu kůže, oslabení imunitního systému a poškození zraku.

FTALÁTY

Jeden z chemických omylů vědců ve službách lidstva. Původně to mělo být změkčovací přísadou například do PVC. Je to  jedovatá látka. Narušuje reprodukční systém mladých samečků (ubyde spermií) a jsou velmi nebezpečné pro plod (dětský). Příjemnou kontaminaci získáme nejlépe z potravin. V případě zájmu jukněte na náš fanklub.

HYDROXID DRASELNÝ KOH

Pro bližšší seznámení hledejte v galvanických článcích - tedy baterkách. Především v těch kvalitnějších je používán jako tzv. elektrolyt. Není výbušný. Není ani hořlavý. Zajímavý je svou žravostí. Je to totiž veselá žíravina. Dokáže poleptat sklo, porcelán nebo třeba i křemík. A samozřejmě i Vaše ruce.

CHLOR Cl

Během 1. světové války se plynný chlor používal jako účinný bojový plyn (jen pro představu o jaké svinstvo se jedná).  My známe chlor především jako dezinfekci.  Působí na nás ze vzduchu, vody a z kontaminovaných potravin. Nikdo mu neupře jednoznačně negativní vliv na dýchací ústrojí. Vzduch, který obsahuje 0,5 – 1,0 % chloru, způsobí člověku rychlou smrt. Amen. Při výrobě a spalování chlorovaných produktů vznikají dioxiny.

KADMIUM Cd

Je to toxický kovový prvek. Používá se k povrchovým úpravám kovů a ochraně kovů před korozí a je velmi oblíbený v nikl-kadmiových (dobijecích) bateriích. Člověk se může kadmiem kontaminovat ze vzduchu nebo z potravin. Kadmium je jed, který s oblibou pobývá v našem těle dlouhou dobu. Až desítky let. Nejraději má játra, plíce a ledviny. Kadmium nám mimo onemocnění jater a ledvin nabízí osteoporózu (řídnutí kostí) a anémii (chudokrevnost). A aby toho nebylo málo zvyšuje i riziko srdečních a cévních onemocnění. A na závěr, jako bonus, možnost rakovinného bujení. Něco málo více o kadmiu ZDE.

KYANOVODÍK HCN

Spíš jen pro zajímavost ... prudký jed, který v těle zabraňuje  tzv. tkáňovému dýchání. To zjednodušeně znamená to,  že krev v těle proudí, ale tkáň nedokáže z krve vstřebávat kyslík. Proto jsou ti, co se kyanovodíkem otráví tací narůžovělí. Kyanovodík se proslavil jakou součást plynu CyklonB, produktu doposud existující německé firmy IG Farben. Cyklon B byl původně insekticid ... pak se to nějak zvrtlo. Intoxikace hrozí v chemických provozech, při styku s některými insekticidy, či v plynové komoře během výkonu rozsudku trestu smrti.

KYANID SODNÝ NaCN

Je to toxická sůl kyseliny kyanovodíkové. Mimo ryze průmyslového využití při získávání čistých kovů z rud nám teoreticky hrozí setkání s tímto elegánem ve vodních ekosystémech - ale samozřejmě jen tehdy, když nějaký magor použije tuto látku k hromadnému lovení ryb. A že se tací najdou. Mimochodem, lidově se mu říká Cyankáli.

METAN CH4

Oblíbený plyn horníků a ještě více důlních záchranářů. Je explosivní. Sám o sobě exploduje při velmi vysokých teplotách. Ale stačí jiskřička nebo otevřený oheň a televizní zprávy mají lákavé téma. Pokud vás to uklidní tak není toxický. Je hlavní složkou zemního plynu (proto asi ten plyn bouchá, že?). Vzniká také rozkladem biogeních látek na vašich kompostech, v kravínech (prdy) a v bažinách. Za asistence CO2 je spolautorem bioplynu. Je částečně zodpovědný za poškozování ozonové vrstvy.

OLOVO Pb

Jisté teorie uvádějí, že olovo přivedlo k zániku Římskou říši. Teď si tenhle těžký kov brousí zuby na říši naší. Zejména dětský organismus vystavený dlouhodobě i malým dávkám je ve velkém nebezpečí (zpomalení duševního vývoje - fakt, nekecáme). Mimo to se tento toxík ukládá především v kostech (možná proto starší lidé říkají, že mají těžké kosti). Olovo se používá jako antidetonační aditivum do pohonných hmot. Taky se hojně vyskytuje v automobilových bateriích. Je (či spíše bylo) součástí barev jako olověná běloba, chromová žluť nebo kanárkově žlutá (známe z temperek). Ještě také v oranžových protikorozních nátěrech. A světe div se olovo je součástí i střeliva. Mimo to se v olověných trubkách tu a tam ještě stále rozvádí pitná voda (od Římanů jsme se nepoučili).  K dobru lze olovu přičíst to, že chrání před rentgenovým zářením. Ale to ho neomlouvá. O něco více ZDE.

OXID DUSIČITÝ NO2

Vzniká při spalování pohonných hmot za vysokých teplot. Jinými slovy je obsažen v tom, co za sebou nechávají výfuky aut.

OXID DUSNATÝ NO

Tvrdí o sobě, že je to oxid dusíku. Bezbarvý. Jedovatý. Ve spojení s vlhkostí se s oblibou začíná leptat. Paradoxně ovšem hraje i důležitou roli v organismu. Bez zajímavosti není, že má vliv na podporu erekce. A ani to, že ve střevech pomáhá posunovat strávenou potravu směrem ke konečníku zpět na denní světlo.

OXID DUSNÝ N2O

Legendární rajský plyn. Maximálně Vám oblbne mozek, ake delší užívání může vést k zástavě srdce. Najdete ho například jako hnací plyn v šlehačkových bombičkách nebo jako okysličovadlo v raketových motorech.

OXID SIŘIČITÝ SO2

Tenhle sajrajt škodí zejména rostlinám protože narušuje fotosyntézu (Nás obtěžuje tím, že se spolupodílí na kyselých deštích). Vzniká hlavně při nedokonalém spalování nekvalitního (nejspíš tedy i levného) hnědého uhlí. To mají na svědomí především elektrárny - proto se zákonnou cestou snaží patřičné úřady prosazovat povinné odsiřování. Vykukové, kteří ve svých autech používají nekvalitní (opět tedy nejspíš i levný) benzín vypouštějí do ovzduší tento plyn. Útěchou nám ostatním pak budiž ten fakt, že si samým šetřením oddělají katalyzátor.

OXID UHLIČITÝ CO2

Není jedovatý, ale nedá se dýchat (jaký je v tom rozdíl?). Vzniká při spalování uhlíkovodíkových paliv. Produkujeme ho i dýcháním. Je nezbytný pro fotosyntézu rostlin. Většina CO2 v ovzduší je přírodního původu. Velká část je produkována člověkem. Mimochodem, díky němu mohl vzniknout život na zemi.

OXID UHELNATÝ CO

To už je jiná káva. Je to jedovaté svinstvo, které je o to nebezpečnější, že není cítit (dříve byl obsažen ve výfukových splodinách aut). Vzniká při spalování uhlíku za nedostatečného přístupu kyslíku nebo vzduchu, chcete-li. (Mladý chemik jej dokáže uměle připravit dehydratací kyseliny mravenčí koncentrovanou kyselinou sírovou. Čím dál tím lépe, že?)

Tenhle prevít se dokáže vázat s červeným krevním barvivem (hemoglobinem), které v těle živých živočichů přenáší kyslík. Tím máme na mysli, že se udusíte zevnitř.

PESTICIDY

Tahle vypečená partička se dělí na insekticidy, herbicidy, fungicidy, rodenticidy a ještě pár dalších. Primárně měly tyto chemilálie chránit produkty zemědělství. Jak to ale už bývá, nápad byl dobrý ... následky nebyly až zas tak dobré. V poslední desetiletích dochází k průniku "reziduí cizorodých látek do potravin". Tahle moudrá věta znamená, že jsme si se všemi těmi chemikáliemi nějak špatně porozuměli a ony se nyní pomalu rozhodují použít své nesporné kvality proti nám. Možná čas přestat se ládovat výpěstky chemozemědělců a zkusit bio potraviny. Jinak velmi pěkně se tématikou pesticidů zabývají ZDE. A ještě detailněji ZDE.

POLYETHYLEN

Chytře se mu říká polymer polyethylenu. Nejoblíbenější je při výrobě obalů. U nás je teoreticky recyklovatelný. Možná vás mile překvapí, že se používá v plenách jako nepropustná vrstva. Je součástí obalů TetraPack - tzv. nápojových kartonů.

POLYCHLOROVANÉ BIFENYLY PCB

Na začátku byl velký vynález. Jaké to bylo překvapení, když následovalo zjištění, že se tahle karcinogenní svinstva dostala do lidského potravinového řetězce!! Odnesly to především nebohé krávy a jejich (to zravé, a v reklamách maminkami tolik oblíbené) mléko. Co pro nás Pécébéčka mají? Rakovinu. Především jater a slinivky břišní. Snižují odolnost imunitního systému a plodnost. Výroba a užívání v ČR bylo ukončeno údajně v roce 1986 - věří tomu snad někdo? Více k pobavení zde.

POLYPROPYLÉN

Chemik se zasměje a řekne: "aha, polymer propylenu". Jedná se o tuhou a pružnou plastickou hmotu. S oblibou se používá v dětských plenách jako suchá vrstva. Je špatně biologicky rozložitelná. Z toho vyplývá že například použité jednorázové pleny (byť jejich obsah k tomu může svádět) by se neměly dostat na kompost.

POLYVINYCHLORID PVC

Známe ho hlavně jako legendární linoleoum nebo plastové trubky. Je to jeden z nejrozšířenějších plastů na zeměkouli. To protože jeho výroba je levná a taky protože se dá všemožně nemožně upravovat. Velmi nemoudré je likvidovat PVC tepelně (pálit ve spalovnách nebo třeba na chatě v kamnech). Teplem totiž tenhle sajrajt uvolňuje celou armádu dalších lstivých svinstev - oblíbený chlorovodík, dioxiny (např fosgen) nebo zákeřný hexachlorbenzen - alias jeden ze zástupců polychlorovaných bifenylů (viz polychlorované bifenyly). PVC, ač plast, prosím do žlutých kontejnerů nevhazujeme! A hlavně ho doma nepálíme. Více o PVC ZDE.

RADON Ra222

Na povrch se dere odněkud z lůna zeměkoule. Nevíme přesně je-li škodlivý nebo ne. Jeho vzniku se nemůžeme bránit ano ho nějak účelně izolovat. Nicméně jeho měření je velmi výnosná podnikatelská aktivita.

RTUŤ Hg

Velmi toxický prevít. Nicméně velmi sofistikovaný. Elementární rtuť toxická není protože se jen velmi težko dostává do živých tkání. Toxické jsou její sloučeniny (v závislosti na rozpustnosti ve vodě.)  To znamená, že nás truť ohrožuje kontaminací tam, kde se hojně používají prostředky k hubení hlodavců. Je rovněž obsažena v zářivkách, rtuťových výbojkách a úsporných žárovkách. A ohrožuje nás i (teď budete čumět) konzumaci ryb (které vyrůstaly v kontaminované vodě). Nebo ledvin a jater (zvířecích, samozřejmě). Samostatnou otázkou jsou pak amalgamové plomby, které, jak známo, rtuť obsahují. Ty mají své zarputilé zastánce i sveřepé odpůrce. Takže pravda bude někde uprostřed. Nebo taky možná někde úplně jinde.

SINICE

Kdo by to řekl ... jsou to nejbližší příbuzní bakterií, nepohlavně se rozmnožujicí a především, především jsou schopny fotosyntézy. Podobně jako bakterie dokáži i tyto potvůrky vytvářet celou řadu jedovatých látek (toxinů). A podobně jako bakterie dokáži spustit alergické reakce. Ovšem k jejich dobru je třeba přišíst to, že řada z nich má prokazatelně protinádorové účinky. Dokáži likvidovat plísně nebo své příbuzné ... tedy bakterie.

| AUTOSKLA | AUTOVRAKY | AZBEST | BATERIE | BIOODPAD | BIOPLASTY | CD/DVD | ELEKTROODPAD | HLINÍK |

| KOMUNÁLNÍ ODPAD |  KOVY | MOBILNÍ TELEFONY | MUNICE | NÁPOJOVÉ KARTONY | NEBEZPEČNÝ ODPAD | PAPÍR |

| PLASTY | PNEUMATIKY | SKLO | STAVEBNÍ ODPAD | TEXTIL | TONERY & INKOUSTY | TUKY A OLEJE | ÚSPORNÉ ŽÁROVKY |

| ZDRAVOTNICKÝ ODPAD | JAK SE CO RECYKLUJE | KAM S TÍM? | SBĚRNÝ DVŮR | ZPĚTNÝ ODBĚR |

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |