Mýty a Pověry

MÝTY A POVĚRY

ČEMU VŠEMU VĚŘÍTE MNOHDY ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ

NA ODPADY A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ S ROZUMEM. A TAKY S HUMOREM :-)

Mýty a pověry najdeme všude. Lidé jim rádi věří protože jim to usnadní život, rozhodování ... a tak vůbec. Mylné informace se tak stávají někdy součástí všeobecného vědomí a samozřejmě je možné je zneužívat k manipulaci. Tak jak se to mnohdy dělá a tak, jak to máme rádi.

Na této stránce naleznete několik alternativních názorů k zaběhnutým pravdám. Nemusíte jim věřit. Můžete je vzít v potaz. Ostaně ... co kdyby :-)

Neexistuje mínění, byť sebeabsurdnější, které by si lidé ochotně neosvojili, jakmile se nechají přesvědčit, že je všeobecně přijímané.

(A. Schopenhauer)

SOLÁRNÍ ENERGIE JE “ČISTÁ” ENERGIE. Jde o mýtus, který v sobě spojuje dvě dost rozdílné věci. Existuje sluneční energie. Ta je tak čistá, že už čistější být nemůže. Vzniká někde hodně daleko od země z procesů, o kterých toho sami moc nevíme. Zkrátka vzniká ve slunci. A je zdarma. (Tedy aspoň do té doby, než si nějaká nadnárodní korporace slunce koupí, a začne si za jeho energii účtovat - a nemyslete si, že se to nemůže stát.). Tahle enrgie dává zemi světlo, teplo a tím i život.

Energie solární vzniká z primitivního způsobu, kterým v současnosti převádíme sluneční energii na energii elektrickou. K tomu slouží tzv. fotovoltaické panely v solárních elektrárnách. To jsou ty dobře známé plochy pokryté solárními panely, viz obrázek. Tady už o nějaké “čisté energii” hovořit nemůžeme. Solární panely mnohdy hyzdí krajinu. Je třeba je někde vyrobit a v současnosti (2010) neexistuje reálný odhad jejich životnosti, reálné představy o jejich recyklaci a v neposlední řadě ani o jejich ekonomickém přínosu (který, jak víme, je v současnosti uměle podporován EU). Řečeno stručně solární energie je jen dalším odvětvím energetického průmyslu a jejím hlavním přínosem je ta skutečnost, že využívá ekologicky čistého primárního zdroje. Solární energie tedy není “čistá”. Je pouze (za předpokladu že dokáže být ekonomicky únosná i bez kontraproduktivních dotací) více ohleduplná k životnímu prostředí než energie vyrobené z fosilních paliv, popřípadě na bázi štěpení atomového jádra.

AUTA NA ALTERNATIVNÍ POHON JSOU EKOLOGICKÁ. Zní to hezky, ale z celkového pohledu to nemusí být úplně zas pravda. Je třeba si uvědomit to, že zahájení výroby nových druhů pohonných jednotek znamená výstavbu nových výroben, popřípadě zásadní rekonstrukce stávajících - což opět představuje pro životní prostředí velkou zátěž. Pokud nevymyslíme skutečně čistý pohon, jen vytváříme další a další zátěže.

Ony “alternativní” pohony rovněž v současnosti nic ekologického nepřinášejí. Například elektromobily. Tady se musíme smířit s tím, že elektrická energie určená k pohonu elektromobilů se musí někde vyrobit. A energetický průmysl, jak známo, již nyní patří mezi největší znečišťovatele ovzduší. Elektřina se v automobilech ukládá v bateriích. Zavedení elektromobilů by tedy představovalo značné navýšení výroby baterií (hovoříme zde o milionech tun baterií, které by bylo nutné vyrobit). A opět, jak známo, baterie jsou nepříliš ekologickým zařízením. Mimo to výroba baterií pro pohon elektromobilů je velmi neekologická, a zanechává za sebou téměř gigantickou “uhlíkovou stopu” (pokud máte rádi tento podivný termín). Dobrá, ale co automobily na vodíkový pohon, napadne vás. Nejlákavějším na pohonu vodíkem je v současnosti to, že z výfuku “kape voda”. Ale je tu “ale”. Tím ale je skutečnost, že v současnosti vyrábíme přes 90% vodíku ze zemního plynu (velmi neekologickým způsobem, při kterém se uvolňuje i oblíbený oxid uhličitý, uhelnatý, síra a sloučeniny dusíku). Alternativou zemního plynu je elektrolýza. A opět, k procesu elektrolýzy ke zapotřebí elektrická energie. A to tak velké množství elektrické energie, že by se pro výrobu elektřiny pro pohon všech motorových vozidel muselo po světě vybudovat na stovky nových elektráren. (Mimochodem například v USA projekt vývoje vodíkového pohonu letos /2010/ již pozastavili.) Něco málo více o elektromobilní a hybridní dopravě ZDE.

ŠETŘÍM PAPÍR - ŠETŘÍM LESY. Velmi rozšířená doměnka o tom, že šetření s papírem šetří lesy. Pravdivá jen částečně. Nicméně natolik naivní, že se stala oblíbeným klišé a tématem počítačových pééfek a školní výuky. Proč? Tento mýtus vychází pouze ze skutečnosti, že k výrobě papíru se používá dřevo. V představách mnoha lidí se pak kácejí krásné lesy a stoleté stromy jen proto, aby bylo na co tisknout přiblblé reklamní letáky. Pravda o stromech, které padnou za oběť papírenskému průmyslu je trochu jiná. Tyto stromy nebo lesy, chcete-li, jsou pěstovány účelově. To znamená, že se vysází les a v okamžiku, kdy stromy dorostou potřebné velikosti, se pokácejí. Úplně stejně to funguje s vánočními stromečky. Ty se také sází účelově. Jenomže vánoční stromky se nikomu chránit nechce. Pokud šetříte papírem (je někdo takový?) tak spíše než šetřením účelově pěstovaných lesních porostů zabraňujete vzniku odpadů z výroby papíru. Zde je totiž zakopaný pes. Ve výrobě. Papírny jsou vpodstatě chemické, energeticky velmi náročné továrny. Oblíbené dřevo stromů je většinou zpracováno beze zbytku. Papírny ale k provozu kromě elektřiny spotřebují enormní množství vody. Použitá voda se musí následně v čističkách vyčistit a odstraněné kaly jsou docela problematickým odpadem. Dále se pak při výrobě různých druhů papírů používají chemikálie, jejichž zbytky se pak opět stávají odpady. Mýtus o šetření lesů je tedy jak vidno dost mimo. Pokud tedy budete příště zase někde něco vykládat o šetření lesů, spíše namísto toho říkejte, že šetříte vodu, elektrickou energii, emise ze spalování a snižujete objem nebezpečného odpadu. Takže tak. Více o papíru ZDE.

CO2 JE NEBEZPEČNÝ JED. Ne. Není. Není to jed. Tenhle plyn se za dost pofiderních okolností stal veřejným nepřítelem č. 2 hned po bin Ládinovi. Dost neprávem. CO2 je totiž nezbytně nutný pro existenci života na zemi. Je ho zapotřebí k fotosyntéze rostlin. Bez CO2 by neexistoval život na zemi ani ve vodě. Bez CO2 bychom všichni umřeli (pravda, někteří možná s dobrým pocitem). Berte alarmující zprávy o CO2 s rozumem. Uvědomte si, že tenhle plyn se stává velmi výhodným ekonomickým (emisní povolenky) a politickým (věčné zastrašování) artiklem. Nikdo ještě nepředložil 100% důkaz pro, ani proti CO2. Je to zkrátka plyn, který tu byl, je a bude. Jednohou ho bylo víc (třeba při zvýšených erupčních aktivitách), jindy méně. A hlavně, CO2 není jed. Krom toho o jeho nebezpečnosti je možné polemizovat. O jeho užitečnosti pro život ne.

EKOLOGICKÁ ENERGIE JE ... EKOLOGICKÁ

Předně v současnosti žádnou “ekologickou” energii nevyrábíme. Neumíme to. Energie jaderná, větrná i solární je náročná na zařízení, které mění dané zdroje energie na energii elektrickou a produkují odpad. Navíc dost často tato zařízení hyzdí krajinu (pole solárních panelů, lesy sloupů, elektrárny) a mění lokální ekosystém. Navíc finanční rentabilita některých z těchto zdrojů je otázkou. Celý tento obor je stále v plenkách a je dobré při čtení tiskových zpráv a sledování médií nevěřit optimistickému zjednodušování a spolehát se, alespoň minimálně, na starý dobrý selský rozum.

Za “ekologickou” energii lze zatím považovat jen tu energii, kterou nevyrobíme. Na místě je tedy šetření elektrickou energií a ne její umělá nadprodukce za účelem obchodování s ní, jak se tomu v současné době děje.

NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ODPAD JSOU PLASTY. Ne. Nejnebezpečnějším odpadem je logicky nebezpečný odpad, potažmo jaderný odpad. Plasty, a kdoví proč, považují lidé za něco velmi nebezpečného, co se v přírodě rozkládá a devastuje ji. Není to tak úplně pravda. Pokud hovoříme o plastech jak je známe ... tedy PET lahve, lahve od šamponů, kelímky od jogurtů, apod ... pak se jedná o materiály, které když na zahradě zakopete, za 500 let je tam někdo (už asi ne vy) opět vyhrabe a bude se divit co to je. Bezpochyby, plasty jsou umělé hmoty. Vyrobené z kdoví čeho a kdo ví jak. Ale mnohem, mhohem záludnější je obyčejný bioodpad. Ten (narozdíl od plastů) na skládkách hnije a produkuje oblíbený CO2 a metan ... metan, který, jak možná známo, patří mezi oblíbené skleníkové plyny, kterých se tak bojíme. O smradu nemluvě.

NEJVÍCE ZNEČIŠŤŮJE OVZDUŠÍ DOPRAVA. Ne že by doprava byla bez viny, ale hlavním znečišťovatelem ovzduší je průmysl a energetika. Možná budeme paranoidní, ale právě od této skutečnosti se jisté síly snaží vaši pozornost odvrátit směrem k “nízkoemisním motorům” nebo úsporným žárovkám v domácnostech, omezování spotřeby při stand-by režimu domácích elektrospotřebičů. Tzn. omezovat spotřebu tam, kde je v porovnání s průmyslem (který konec konců všechny tyhle pitominky vyrábí) a energetiky (jejíž největší část produkce spotřebuje právě průmysl) relativně mizivá. Doprava jako taková se krčí nesměle až za těmito dvěma špindíry. A pokud hovoříme o dopravě je třeba mít na paměti, že tady hovoříme především o nákladní dopravě (ano, statisících kamionech rozvážejicích laciný šunt z Číny a převážející jabka z Polska a česnek z Chile do Čech). Ale zpět k tématu. Největším znečišťovatelem ovzduší je enegretika a průmysl. Nikoli doprava.

100% BAVLNA JE EKOLOGICKÝ PRODUKT. Jedná se o úžasný nesmysl o jehož původu lze jen spekulovat. Bavlna jako taková nemá s ekologií nic společného. A to ani 100%ní bavlna. Bavlník je v principu rostlina jako každá jiná. Je nesmírně náročná na hnojení chemikáliemi (pesticidy, isekticidy, apod). Bez použití chemických hnojiv je její pěstování doslova nemožné. Mimo to je bavlník náročný na vodu a vyčerpává půdu, ve které roste. Odmyslíme-li si smutnou skutečnost, že se bavlna pěstuje v chudých částech světa, máme zde docela obyčejnou, neekologicky pěstovanou rostlinu, z jejíhož vlákna se dělají příjemné látky. 100% bavlna se často zaměňujě za organickou bavlnu. To je certifikovaná bavlna pěstovaná bez chemických ošetření. Je jí málo a je drahá. V obchodě s konfekcí ji nekoupíte.

LÉTÁNÍ NA BIOPALIVA JE EKOLOGICKÉ. Letecké společnosti se začaly chlubit provozováním letů na biopaliva. V roce 2008 to byla Virgin Airlines. Následovaly Qatar Airlines nebo Continental. V nedávné době pak KLM a německá Lufthansa. Ta plánuje být první společností používající výhradně biopaliva namísto vysokooktanového kerosinu. Skvělé! Chce se křičet. V současnosti se ale o žádnou výhru nejspíš nejedná. Spíše o marketingový trik. Zásadní otázkou totiž je původ biopaliv, jak se zpracovávají a vyrábějí. Vše se točí kolem emisí CO2. A jednoznačně se nedá říci, že by biopaliva (nebo biopalivová aditiva) vítězila (nebudeme-li poměřovat samotný provoz). Proti biopalivům hovoří způsob pěstování, který vyžaduje zábor zemědělské půdy jinak mnohdy použitelné pro pěstování potravin. Zpracování a doprava rovněž vyžaduje energii - a opět způsobuje emise oblíbeného céóčka. Podle článku v Science Daily může používání biopaliv v konečném důsledku vyprodukovat až padesátinásobek emisí CO2 v porovnání s konvenčními palivy na fosilní bázi. Stručně řečeno v současnosti není využití biopaliv v letectví žádnou výhrou. Pouze alternativou o jejíž ekologičnosti je možné spekulovat. Jinou kapitolou jsou alternativní paliva na bázi použitých olejů.

RECYKLOVATELNÉ MATERIÁLY ŠETŘÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Tento blud se nám snaží vnutit především výrobci, kteří se tak chtějí svézt po populární ‘źelené vlně’. To, že je něco “recyklovatelné” neznamená, že je to ekologické (ono ostatně co vlastně ekoligické je, že?) a že to něco šetří. Recyklovatelné materiály nic nešetří. Dají se jen recyklovat - a to pouze za předpokladu, že se k recyklaci dostanou.

RECYKLACE JE OPTIMÁLNÍ ZPŮSOB NAKLÁDÁNÍ S ODPADY. Aniž bychom chtěli znevažovat význam recyklace jako takové musíme poznamenat, že recyklace není ekologicky příznivá činnost. Je to jen jakési “východisko z nouze”. Je energeticky náročná a sama o sobě z principu svého procesu vytváří další odpad ... někdy i toxický. Skutečně efektivní a de facto nejlepší je samozřejmě odpady vůbec nevytvářet. Ale to je v naší době vyloučeno. A pokud to nejde, tak alespoň vznik odpdů omezit. To jde také velmi ztuha, jde-li to vůbec. Další možností je “použít znovu” (reuse). Tenhle jednoduchý způsob funguje například díky bazarům, kdy si použité zboží najde nového uživatele. Jinými slovy bazary a second handy jsou ‘prospěšné’ životnímu prostředí. Recyklace je tedy až na pomyslném třetím místě žebříčku nakládání s (některými) odpady.

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |