PLASTY

PO DOBĚ KAMENNÉ, BRONZOVÉ A ŽELEZNÉ TU JE DOBA PLASTOVÁ

NA ODPADY A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ S ROZUMEM. A TAKY S HUMOREM :-)

 
Je velmi těžké popsat co je to plast. Většina zasvěcených vám řekne, že syntetické, polosyntetické nebo dokonce polymerační látky. Jelikož definice plastu není jednoduchá, je jasné, že to bude pěkný prevít. A taky že jo. Světová výroba plastu za rok 2010 vzrostla o 6% na 265 milionů tun. Za stejný rok se v Evropě vyprodukovalo kolem 25 milionů tun plastových odpadů (o 2,5% více oproti roku 2009).  V recyklaci plastů se ČR v Evropě  řadí na 4. místo za Švédsko, Norsko a Německo. Ale dost bylo čísel. Jednosuše a prostě plastům patří současnost a patřit jim bude i budoucnost. Leda že by se konečně podařilo pohnout s bioplasty.




Recyklace plastů je, mimo jiné ... či lépe řečeno hlavně ... obchod. Jejím cílem je získat z odpadu materiál nový, který najde další uplatnění, popřípadě je o něj zájem na trhu a stává se tak prodejním/exportním artiklem (nejčastěji do Asie). Jelikož trh si žádá plasty kvalitní, musí se i firmy, které se recyklací zabývají postarat, aby takový zrecyklovaný materiál byly schopny nabídnout. Z toho důvodů se plast z kontenjerů ještě dále třídí na třídicích linkách (například PET lahve podle barev).


Tahounem recyklace plastů je PET (tedy PET lahve). O recyklovaný PET je je zájem a tak lze říci, že díky recyklaci PET lahví je rentabilní i recyklace ostatních plastů. Někteří zpracovatelé mají zájem jen o PET. Zbytek buď dodají jako palivo cementárnám/teplárnám nebo prodají dál někomu, kdo o ně má zájem.


Mimo to je o recyklaci plastů zájem i z jiného, skrytého důvodu. Při její výrobě se používá ropa (ovšem jen minimální množství). Ne že by se z plastů dala ropa získat zpět. Ale využívání recyklátu snižuje její spotřebu na výrobu nových plastů (v civilizovaných zemích).


Některé plastové obaly lze relativně dobře recyklovat. Ale plasty to nejsou jen obaly, lahve a krabičky. Jiné úmělé hmoty (plast není nic jiného než jedna z nich) jsou naopak velmi velmi problematické. Jedná se o různé druhy změkčovadel, stabilizátorů a další přísady, které de facto patří do kategorie nebezpečných odpadů. Ale o tom někde jinde.


K výrobě plastů se použijí zhruba 4% celkové produkce ropy (nepočítáme těžbu, zpracování a dopravu protože to je nespočítatelné).


Mnoho lidí se stále domnívá, že právě plast je ta  "nejnebezpečnější látka pro životní prostředí". Není tomu tak. Ale bezpečná není jakbysmet.


<<< Aby se ušetřilo místo v kontejneru je moudré až dokonce chytré obaly sešlápnout. Především PET lahve. Pokud po lahvích nechcete šlapat, pořiďťě si lis na PET lahve.




JAK TŘÍDIT

<< Najdete-li na plastovém obalu nebo výrobku některý ze znaků z tabulky vlevo, šup s ním do oblíbeného žlutého kontejneru. Zde namátkou ty nejčastější:


  1. Bullet PET lahve, plastové lahve od mléčných nápoju i samotného mléka

  2. Bullet Kelímky od jogurtů, pomazánek, margarinů, krémů

  3. Bullet Obaly od šamponů, sprchových gelů, tekutých mýdel, zubních  past

  4. Bullet Igelitové tašky, sáčky, mikrotenové sáčky

  5. Bullet Fólie, ve kterých byly zabaleny různé potraviny (ne celofán)

  6. Bullet Obaly od pracích prášků, plenek

  7. Bullet Obaly od bonbonů, oplatek, sušenek a dalších sladkostí

  8. Bullet Obaly od těstovin, pekárenských výrobků, tzv. instantních potravin

  9. Bullet Obaly od mycích a čisticích prostředků

  10. Bullet Polystyren (ten bilý bublinkový)

  11. Bullet Polystyren tmavý: plastové nádobí, kelímky, plastová plata na vejce

  12. Bullet Plastové květináče, kořenáče a truhlíky (ne manžely)

  13. Bullet Textilie ze 100% polyesteru

  14. Bullet Obaly od CD DVD VHS včetně samotných nosičů.


Do žlutého kontejneru nepatří:

  1. Bullet Molitan, guma, použité prezervativy, lino, plexisklo

  2. Bullet Nic z PVC nebo novoduru.

  3. Bullet Pneumatiky, těsnění, žvýkačky

  4. Bullet Tzn. vícevrstvé obaly - nápojové kartony (TetraPack)

  5. Bullet Koberce, předložky ani spojky a citoslovce

  6. Bullet Obaly od nebezpečných chemikálií

  7. Bullet Bioplasty (ty se likvidují jako bioodpad)


JAK SE PLAST RECYKLUJE? ČTĚTE ZDE.


PROČ U NÁS NERECYKLUJEME BĚŽNĚ PVC?

Pévécéčko je záludný prevít především proto, že obsahuje chlór. Oficiálně se jmenuje Polyvinylchlorid. VÍCE VE FANKLUBU PVC

Už jen ten název budí pochyby. Je to velmi oblíbená směs ohavných chemikálií. Především proto, že jeho výroba je levná (linoleum do každého paneláku). Mimo to i proto, že se dá upravovat všemi možnými i nemožnými způsoby.

ALE, při nedokonalé tepelné likvidaci (recyklace plastů někdy probíhá i tepelně) se uvolňuje libý chlorovodík (známe, že?). Mimo to některé látky ze skupiny dioxinů - to už je jiná parta.  (Více v sekci mladý chemik).  Dovolujeme si upozornit, že dioxiny jsou karcinogení.

Proto PVC do kontejnerů neházejte ... tedy  pokud nejste opravdu magoři. A hlavně, hlavně ho nepalte doma v kamnech nebo na ohništi při čarodějnicích nebo opékání buřtů.

Výrobky z PVC se spalují ve speciálních spalovnách, jejichž filtry údajně škodliviny zachytí. Popřípadě se recykluje mechanicky.


PVC poznáte podle recyklační značky
 



Největšími výrobci plastu v České republice jsou Unipetrol RPA Litvínov, Synthos Kralupy, Spolana Neratovice, Spolek Ústí.



PLASTY V KOSTCE

Zjednodušeně můžeme plasty rozdělit na:


TERMOPLASTY

Jedná se o plasty, které při působení teploty přecházejí z tvrdého stavu do měkkého. To znamená, že je možné je ohřevem opakovaně převádět do tvarovatelného stavu a následným ochlazením do stavu tuhého (sklovitého), kdy je jejich poslední nabytý tvar fixován. Pro každý druh polymeru existuje jakási charakteristická teplota - teplota tzv. skelného přechodu (teplota přechodu ze stavu kaučukovitého do stavu sklovitého. Je způsobena velkým omezením pohybu segmentů ohebné makromolekuly ... ať už to zamená cokoli) . Nad touto teplotou se polymery chovají pružně a jsou houževnaté. Ovšem pod touto teplotou s nimi přestává být řeč a začnou se chovat tvrdě a křehce. Každý polymer má svou teplotu skelného přechodu jinou. Hlavními termoplasty jsou: polyethylen, polypropylen, polyamid, polyvinylchlorid, polystyrol, polyacetát, polykarbonát nebo celuloid.

Pro skutečné fajnšmekry můžeme uvést, že polyetylen má skelný přechod při teplotě -50°C, polypropylen -3°C, PVC kolem 80°C, PET kolem 60°C a polystyren 100°C.


DUROPlASTY

Jedná se o plasty, které vykazují mimořádně mnoho síťových vazeb mezi molekulami. Ať už to znamené cokoli jde o to, že je nelze plasticky formovat teplem. Duroplasty jsou epoxidové pryskyřice, některé polyuretany ap.


ELASTOMERY

Elastomery jsou látky schopné velkých deformací (až 800%). Vykazují rovněž velkou vratnou deformaci. Aby mohly mít Elastomery takovéhle úžasné vlastnosti, musí mít dostatečně nizkou teplotu skelného přechodu. A to opravdu nízkou - přibližně od -60°C po -130°C.

K elastomerům patří taky obrovská skupina látek zvaných kaučuky. Například přírodní, butadienový, butadienstyrenový, chloroprenový a další. Silikon je vlastne silikonovy kacuk ... to jen pro zájemce a zájemkyně o plastickou chirurgii.


CO JSOU TO BIODEGRADABILNÍ PLASTY?


Vezměme si biodegradabilní polyethylen. Polyethylen je plast, který našel díky svým vynikajicím vlastostem široké uplatnění v podobě fólií, sáčků, tašek a dalších obalových materiálů. Od biodegradabilního polyethylenu si slibujeme (a slibují to i výrobci a ti, kteří tyto materiály rozšiřují), že se v přírodě po čase sám rozloží.

Jak to funguje? Biodegradace je, zjednodušeně řečeno, naprogramovaný proces rozkladu materiálu za pomocí tzv. “prooxidantů”. Teplem nebo působením UV záření vznikají v materiálu radikály. Ty mohou reagovat s kyslíkem v ovzduší a zapříčinit oxidaci molekul a následné štěpení makromolekulárních řetězců. Ony “prooxidanty” tento proces rozkladu tak nějak “řídí”.

K úplné biodegradaci takové látky (pokud vše funguje jak má) dojde až za řadu let. Což je vpodstatě stejná doba, za jakou se rozkládají i ryze přírodní materiály.

V současnosti je vývoj těchto plastů v počátcích a schopnosti rozkladu materiálu se u jednotlivých výrobců značně liší. VÍCE ZDE.

Zdroj: Universita Zlín

BIOPLASTY

Jedná se o uměle upravované biologické materiály. Spíše se jedná o experiment s nejasným koncem. Jde o to, že se do plastů přidávají coby komponenty přírodní látly jako jsou škrob, cukr nebo celuóza. Experiment je to samozřejmě nákladný. Mimo to jsou zde i problémy s tříděným sběrem, apod. Zkrátka stále ještě experiment. Byť myšlena dobrá. Více ZDE.

Mimo to boplasty nelze třídit s ostatními plasty!


Pokud jste došli až sem je jasné, že Vás recyklace plastů zajímá. Za odměnu Vám nabídneme další informace.


PLAST JE TÉMĚŘ NEZNIČITELNÝ

Plast. Tento prevít, umělé vlákno. Poprvé objevilo pod názvem nylon někdy ve 30. letech. První průmyslově vyráběnou umělou hmotou byl legendární bakelit (což mimochodem nebyl vynález německých soudruhů, ale belgických vědců). Plast jako takový je velmi odolný. Nevadí mu UV záření. Je inertní, průžný, voděvzdorný a asi nejspíš i otužilý. Plasty pronikly do všech možných i nemožných oborů lidské činnosti. Pro své vlastnosti jsou velmi oblíbené. Situace se však velmi změní, když se plast stane odpadem. Nastává problém.






JAK JE TO S PLASTY?

Podle (údajně) střízlivých odhadů vyprodukuje každý občan ročně kolem 30 kg plastů. Více než 80% z této masy jsou obaly od potravin. Plasty údajně činí 15% z celkového objemu veškerého komunálního odpadu. Hezké, že?

Budeme-li hovořit o Evropě, která za rok 2010 vyprodukovala kolem 25 miliónů tun odpadních plastů, a zhruba 15% jich zrecyklovala nebo energeticky využila, zůstává nám po Evropě přes 10 000 000 tun odpadových plastů prostě jen tak vyhozených a nezužitkovaných. Mimo toho, že tyto plasty hyzdí životní prostředí, představují i velikou ekonomickou ztrátu. V České republice se momentálně (11.2011) dostane k recyklaci přes 31% plastů.


Patálie s plasty je ta, že jejich výroba je famózně neekologická. Mimo to se při jejich výrobě používá ropa, kterou zpracováváme v opět ne příliš ekologických rafinériích. Z toho vyplývá, že recyklace plastů napomáhá nejen snížení zátěže na životní prostředí, ale i snížení těžby (procento bude nejspíš velmi zanedbatelné, ale i tak...), a úsporám výdajů za nákup této legendární suroviny. Nehovoříme zde o ostatních umělých hmotách. Například průmyslových přísadách, změkčovadlech, stabilizátorech apod, které se při výrobě “ušlechtilých umělých hmot” používají. Ale ani recyklace plastů není ekologická činnost. Je náročná na energii, vodu a váže se k ní doprava, atd. Nicméně je v současnosti jedním z optimálních řešení nakládání s odpadními plasty.




CO JE CO  aneb PŘEKLAD TABULKY ZKRATEK DO ČEŠTINY:


PET (recyklační značka 1)

Občanským jménem Polyetylén Tereftalát. Tahle umělá hmota se většinou nejvíce používá k výrobě PET láhví. PET je velmi dobře recyklovatelný a jako recyklát je v čisté formě velmi žádaný. Dalo by se říci, že recyklace PET lahví je "hnacím motorem recyklace plastů" všeobecně.

Z recyklátu se vyrábí především vlákno pro další zpracování. Dále pak například koberce, nákupní tašky a v neposlední řadě fleecové bundy a další oblečení (PET plast se v textilním průmyslu jmenuje polyester). 


HDPE (recyklační značka 2)

Vlastním jménem Polyetylén Hustý. Díky jeho vlastnostem se z něj vyrábějí potravinářské obaly či legendární víčka od nápojových lahví. Jelikož je relativně odolný proti chemikáliím, používá se i k výrobě obalů na nejrůznější čisticí prostředky.

Z recyklátu se dají vyrobit například další obaly, plastový nábytek nebo plastové ploty.


PVC (recyklační značka 3)

V ČR se nerecykluje a je považováno za nebezpečnou látku (byť o nebezpečnosti se vedou učené spory). PVC je prevít, který najdete například v instalatérských trubkách, linoleu. Bohužel jsou z něj vyráběny i lékařské nástroje a i hračky. Hlavně výrobky z PVC nepalte - hořením ze sebe uvolňuje nebezpečné chemikálie.


LDPE (recyklační značka 4)

Jedná se o Polyetylén Nehustý. Je měkčí než jeho bráška Polyetylén Hustý a proto se z něj logicky vyrábějí i měkčí obaly. Třeba na mražené výrobky.

Z recyklátu je možné vyrobit například pytle na smetí, různé fólie, plachty, odpadkové koše a někdy se může použít i jako náhrada za dřevo (např. parkový/zahradní nábytek)

 

PP (recyklační značka 5)

Říká si polypropylen. Je to pružný plast využívaný pro výrobu pružných obalů (obaly na kečupy, tuby, apod).

Z recyklátu je možné dál vyrábět například futrály na videokazety nebo dvd, škrabky na odstraňování námrazy, kolečka ke kočárkům nebo sekačkám na trávu.


PS (recyklační značka 6)

Polystyren pěnový (existuje i jeho tuhý bráška). Bílý bratr (pěnový) se nejvíce se používá jako ochrana zboží před poškozením nebo v podobě tácků na kterých se prodává maso nebo ovoce. Tuhý bratr pak například pro výrobu kelímků nebo plastového nádobí, do kterého vám u Mekáče nandavají jejich plastový salát (z čeho dělají ten, to netušíme).

Z recyklovaného pěnového polystyrenu se vyrábějí izolační cihly.

Pokud máte zálibu v pálení polystyrenu v kamnech pak vězte, že během této podívané vzniká jedovatý plyn styren. Ten má dráždivé a nakrotizační účnky. Pokud se pálení polystyrenu budete věnovat dlouhodobě, pravděpodobně vám styren poškodí zrak a způsobí edém plic. Díky tomu se jeví rozumější žlutý kontejner co vy nato?


OSTATNÍ PLASTY (recyklační značka 7)

Důmyslným označením “ostatní plasty” jsou myšleny obaly (popř. výrobky), které nejsou vyrobeny ze šesti výše uvedených, popřípadě z jejich směsí. Nekoumejte nad tím a prostě je vhoďte do žlutého kontejneru.



JAK SE PLAST RECYKLUJE? ČTĚTE ZDE.




| AUTOSKLA | AUTOVRAKY | AZBEST | BATERIE | BIOODPAD | BIOPLASTY | CD/DVD | ELEKTROODPAD | HLINÍK |

| KOMUNÁLNÍ ODPAD |  KOVY | MOBILNÍ TELEFONY | MUNICE | NÁPOJOVÉ KARTONY | NEBEZPEČNÝ ODPAD | PAPÍR |

| PLASTY | PNEUMATIKY | SKLO | STAVEBNÍ ODPAD | TEXTIL | TONERY & INKOUSTY | TUKY A OLEJE | ÚSPORNÉ ŽÁROVKY |

| ZDRAVOTNICKÝ ODPAD | JAK SE CO RECYKLUJE | KAM S TÍM? | SBĚRNÝ DVŮR | ZPĚTNÝ ODBĚR |

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |