Princip odpovědnosti výrobců je chápán ve třech bodech:

1. 1.Organizační. Výrobci jsou povinni zavádět na úrovních jednotlivých zemí systémy sběru a recyklace určitých výrobků. Pro obce a nás, samotné spotřebitele, není možné najít efektivní způsob “odevzdání” vysloužilého výrobku.
   

2. 2.Finanční. Náklady na provoz systému zpětného odběru jsou vysoké a jejich přenesením na výrobce předpokládá to, že výrobci se budou snažit aby následná recyklace byla nejen možná, ale i finančně méně náročná. Přinutí je to i více přemýšlet nad celkovou ekologičností jejich výrobků.
   

3. 3.Informační. Výrobci se musí postarat o to, aby se spotřebitel dozvěděl, jak s vysloužilým výrobkem naložit a kde je možné ho odevzdat k následnému zpracování. Výrobci tak činí prostřednictvím kampaní, popřípadě prostřednictvím prodejců.
   

V poslední době se porůznu začínají objevovat tzv. E.Boxy. Jakési konternery velikosti popelnice, kam je možné vhazovat starou elektroniku malých rozměrů (MP3 přehrávače, kalkulačky, fotoaparáty, mobilní telefony apod). E-Boxy dodává sdružení Asekol, kterému tímto děkujeme.

Produkty, na které se zákon o zpětném odběru vztahuje jsou:

1. ELEKTROSPOTŘEBIČE Z DOMÁCNOSTÍ
   

2. POČÍTAČOVÁ TECHNIKA, MOBILNÍ TELEFONY
   

3. AUTOVRAKY (zde je nutné informovat se v místě vašeho bydliště)
   

4. PNEUMATIKY
   

5. OLEJE
   

6. BATERIE A AKUMULÁTORY
   

7. ZÁŘIVKY A VÝBOJKY
   

Z novely zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, která vešla v platnost 13. srpna 2005, vyplývá pro výrobce a prodejce elektrospotřebičů povinnost podílet se jak na prevenci vzniku odpadů zelektroniky a elektrických spotřebičů tak na snižování množství těchto odpadů. Za tím účelem vznikly kolektivní systémy, z nichž je financována recyklace starších spotřebičů. Zároveň dnem 1. 9. 2005 vznikla všem výrobcům a dovozcům tohoto zboží povinnost do uvedeného systému finančně přispívat. Poplatek se odráží v ceně spotřebiče. Zákazník také nově získá možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití (tedy bez ohledu na značku prodávaného nebo zpětně odebíraného elektrozařízení).

Pro vás z toho vyplývá, že každý výrobek bude o něco dražší. Soudného člověka to nepoloží. Ostatní to možná přinutí následně doslouživší výrobek vrátit v rámci zpětného odběru.

Pro koncového spotřebitele je podstatnější zda-li zpětný odběr provádí jeho prodejce - tedy obchod. Při nákupu nové čínské televize Sony se tedy vždy raději informujte, zda-li můžete až doslouží odevzdat přímo v obchodě nebo někde jinde. Není v silách každého obchodu tuto službu poskytovat. Ale je v silách (nově i jejich povinnost) každého obchodu podílet se na tzv. sdruženému sdruženého plnění. Pokud Vám v obchodě tuto informaci odmítnou poskytnout, zboží nekupujte protože se vás prodejce snaží nejspíš vzít na hůl.

Poněkud problematická situace nastává doslouží-li starý výrobek z dob, kdy zpětný odběr ještě neexistoval, či dokonce z dob, kdy téma odpadů bylo stíháno jako buržoazní přežitek. Takové výrobky vám do zpětného odběru vzít nemusí (protože za něj nebylo zaplaceno), ale věřte nám, že si ho domů neponesete :-)  Nicméně systém je nastaven tak, že při koupi nového hradíte částku za recyklaci (jakkoli) starého. Ve všech případech můžete vždy využít přátelských služeb sběrného dvorku. Nicméně již brzy přijde do módy při koupi nového výrobku automaticky odebírat výrobek starý (jen co tento moudrý trik oběví marketingoví manažéři - viz Datart, Okay).

Pokud vám bude zpětný odběr odmítnut, máte právo si stěžovat. Nicméně nepočítejte s tím, že něco vysoudíte. Bude vám jen dáno za pravdu.

Dobrá zpráva je, že zpětný odběr elektrospotřebičů se ujal. Nutno však podotknout, že více než nějaká zodpovědnost občanů, stojí za vším finančně motivované aktivity provozovatelů sdružených sběrů (Asekol, Elektrowin, Rema). Především těmto tzv. neziskovým organizacím nelze upřít lví podíl na skutečnosti, že počet elektrospotřebičů odevzdaných k recyklaci stále stoupá.

NA ZÁVĚR JEŠTĚ TROCHU LITERY ZÁKONA (což může přijít vhod)

“Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů

(§ 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) bez nároku na úplatu za účelem jejich využití

nebo odstranění.Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru má  fyzická

nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která dané výrobky uvádí na trh v České republice

a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, které za vykazované období vyrobí nebo doveze.”

Zpětný odběr musí podle zákona a prováděcích vyhlášek splňovat následující krytéria.

1. ➡ Zpětný odběr musí být prováděn bez ohledu na výrobní značku. To znamená, že prodejce nesmí odmítnout převzít ke zpětnému odběru výrobek s odůvodněním, že tuto značku sám neprodává.
   

2. ➡ Zpětný odběr musí být proveden bez nároku na úplatu. Jakékoli vybírání poplatků v rámci Zpětného odpěru je literou zákona chápáno jako nezákonné. To znamená, že při odevzdávání vysloužilého výrobku v rámci zpětného odběru, po vás nikdo nesmí chtít poplatek. (S firmami a společnosti je možné sjednat smluvní cenu.)
   

3. ➡ Zpětný odběr musí výrobce i poslední prodejce provádět až do výše (tedy množství), které se vyrobí, doveze nebo prodá. Ovšem pozor. Je zde vychtralá výjimka, která se týká posledních prodejců (tedy obchodů) elektrozařízení. Ti mají právo omezit zpětný odběr na “kus za kus” s tím, že odevzdání starého zařízení je podmíněné nákupem nového (například, když vám přuvezou novou lednici, starou zdarma odvezou). Na sběrných dvorech tento systém samozřejmě uplatňován není.
   

4. ➡ Místa zpětného odběru musí být snadno dostupná. To v praxi znamená, že vás prodejce ani výrobce nesmí “odkazovat” na svoje krajská či jakákoli podobná centra. Naopak, je povinen zřídit místo, kde je možné vysloužilé výrobky odevzdat všude tam, kde je sám prodává.
   

5. ➡ Vysloužilý elektrospotřebič se oficiálně stává odpadem v okamžiku, kdy je předán odpovědnému pracovníkovi zpětného odběru.
   

6. ➡ V případě, že je vracený výrobek nadměrně znečištěn, popřípadě “vybrakován” může ho provozovatel zpětného odběru odmítnout převzít. Takový výrobek je pak možné odevzdat jen do sběrného dvora.
   

Jak vidno, systém zpětného odběru je dobře propracovaný a všemožně se snaží nám, spotřebiletům, usnadnit život. Je tedy dobré vymoženost zvanou zpětný odběr v co největší možné míře využívat. Bohužel, česká (a nejen česká) duše prostého člověka dost často považuje za jednodušší (a z jistého subjektivního pohledu i chytřejší) starý elektrospotřebič, nebo pneumatiky prostě pohodit do škarpy.

| AUTOSKLA | AUTOVRAKY | AZBEST | BATERIE | BIOODPAD | BIOPLASTY | CD/DVD | ELEKTROODPAD | HLINÍK |

| KOMUNÁLNÍ ODPAD |  KOVY | MOBILNÍ TELEFONY | MUNICE | NÁPOJOVÉ KARTONY | NEBEZPEČNÝ ODPAD | PAPÍR |

| PLASTY | PNEUMATIKY | SKLO | STAVEBNÍ ODPAD | TEXTIL | TONERY & INKOUSTY | TUKY A OLEJE | ÚSPORNÉ ŽÁROVKY |

| ZDRAVOTNICKÝ ODPAD | JAK SE CO RECYKLUJE | KAM S TÍM? | SBĚRNÝ DVŮR | ZPĚTNÝ ODBĚR |

| FANKLUBY | ODPADKY | ÚVODNÍ STRANA |