FANKLUB ROPNÉ ROPY

Co je to vlastně ropa. Ropa je uhlovodíková droga, která vše uvádí do pohybu, na který si naše civilizace vytvořila zhoubný návyk a z toho pramenící závislost. A jako každý závislý tvor se i naše civilizace utěšuje optimistickými frázemi o tom, že na tom se svou závislostí není tak špatně. Až dojde ropa, najdeme si přece snadno nějaký jiný zdroj energie. Ze své závislosti se přeci, když budeme chtít, dostaneme. Ale stejně jako třikrát léčený alkoholik víme, že jen blafujeme, aby nám ještě někde zase nalili.

Naše závislost na ropě není jen závislostí na uhlovodících. Je závislostí na monstrózním systému, který je na ropném průmyslu vybudován a v neposlední řadě i našem osobním pohodlí. Chemický průmysl, automobilový průmysl, textilní průmysl, potravinářský průmysl, doprava ... to abych jmenoval některé oblasti, které jsou na ropě závislé. A tisíce lidí, kteří v jsou v těchto oblastech zaměstnáni závislost na ropě ještě zvyšují. V dnešní době je pěstování většiny potravin bez přispění ropy nemyslitelné. Doprava, tak, jak ji známe dnes, by bez ropy neexistovala. Až 95% veškerého zboží, které se povaluje v hypermarketech, tržnicích a showroomech by neexistovala. Bez ropy bychom nebyli Homo Sapiens. Či lépe řečeno díky ropě jsme se stali Homo Sapiens Sapiens ... jak se správně náš druh latinsky kdovíproč  jmenuje.

Kdyby zítra došla ropa, civilizace by zkolabovala. A to, že byste se odstěhovali z města na samotu a žili ze zdrojů přírody bez vymožeností civilizace? Na to zapomeňte. Stejný nápad by mělo přinejmenším dalších několik miliard lidí. A ruku na srdce, dokázali byste žít bez mýdla, oblečení nebo seriálu Ulice? A že by se ze dne na den uchytil nějaký jiný zdroj energie? Nato zapomeňte raději také. A i kdyby, znamenalo by to ekonomický kolaps. Investice do náhrady ropy jinou energií by byly tak vysoké, že by ta čísla zmátla středně bystrý počítač.

Ropa nás dostala do pasti. Ekonomické i ekologické. 

Ale pojďme se nejprve podívat co to vlastně ropa je. Učitelé přírodopisu nám kdysi tvrdívali (a věřím, že v našem pružném školském systému je tomu doposud), že ropa vzniká ze starých pralesů a mrtvých dinosaurů. A při troše tolerance výjimečně učitelé nelhali.

Ropa je směsí tekutých přírodních uhlovodíků, které hluboko pod zemí vznikají z organických mikroorganizmů. Představte si plankton, jehož životnost je pouhých několik dnů. Triliardy biliard zdechlinek klesají k mořskému dnu a za miliony let jejich mrtvolky vytvoří pás o několika centimetrů až po několik metrů. Nedostatek kyslíku a skutečnost, že mrtvolky planktonu jsou překrývány dalšími nánosy něčeho zabraňují hnilobným procesům. Ovšem aby se z hřbitova planktonu stalo ložisko ropy je nutné, aby došlo k relativně rychlému poklesu mořského dna do vnitřku země ideálně tam, kde jsou vysoké teploty (70-140°C). Hovoříme zde o hloubkách mezi 2-3 kilometry. Tam může teoreticky dojít k chemickému procesu, během kterého se začne takzvaně „vařit“ ropa (při teplotách nižších se začne hromadit výbušný metan a naopak při teplotách vyšších vznikne plyn a organický uhlík). Z výše uvedeného je jasné, že vznik ropy je v podstatě  souhra několika okolností a šťastných náhod. Ropa se v hlubokém podzemí vaří milióny let. Existuje zde ve formě miniaturních kapiček a je většinou smíchána s vodou. Takováto emulze pak začne trhlinami v hornině pozvolna stoupat směrem vzhůru. Stoupá velmi neochotně. Za jeden rok to může být jen několik málo centimetrů. Ale, zaplaťpánbůh, stoupá. Stoupající ropa se buď dostane na zemský povrch (kde se vypaří) nebo narazí na nepropustnou horninu, která zamezí jejímu dalšímu pohybu vzhůru a ... ejhle, ložisko ropy je na světě ... zjednodušeně řečeno. Nejedná se ovšem o jakési podzemní jezero, ale spíše ohavnou rosolovitou hmotu. Vespod voda, uprostřed ropa (je lehčí než voda) a nahoře plyn (to má pro těžaře velkou výhodu protože navrtaná ropa je plynem sama vytlačována (znáte ty záběry z filmů, kdy se narazí na ropu, která začne stříkat?).

(Mimo to ještě existuje jedna teorie o vzniku ropy. Říká se ji anorganická a ta vychází z předpokladu že ropa vznikla něčím na způsob vlivu přehřáté páry na karbidy těžkých kovů...ať už to znamená cokoli.)

* Ropná past je termín pro místo pod zemí, ve kterém se ropa zachytí a vznikne tak její ložisko.

Ropná historie

Kdysi dávno používali ropu staří (i mladí) Syřané jako stavební pojivo. Bystří Římané pak jako projímadlo a masážní emulzi. Kdyby u toho zůstalo, na ropě bychom se nestali závislí. Hlavním viníkem naší závislosti jsou teoreticky velryby. Ano. Velryby. Jejich tuk se totiž po léta používal ke svícení a k úpravě kožešin. Jenomže velryb začalo ubývat a tak se najednou začala hodit ta podivná tekutina vyvěrající na zemský povrch při vrtání studní. 

V roce 1859 se poprvé v dějinách lidstva zavrtal vrták do země a začala téct ropa. Velryby si na čas oddychly. Pak to začalo. K perspektivní ropě si přičichnul jistý pan Rockefeller a společnost Standard Oil byla na světě. Amerika se stala na několik desetiletí ropnou velmocí. A ropa byla neuvěřitelně levná (což, ačkoli těžko uvěřitelné, je dodnes). 75 tehdejších amerických centů za barel.

Činorodý bratr intelektuálně založeného Alfreda, Ludwig Nobel, zanedlouho zahájil těžbu u břehů Kaspického moře. A tímto okamžikem se datuje  konkurence mezi těžaři a zároveň nevybíravý způsob podnikání těchto společností. Vzniká společnost Royal Dutch Shell. Na scénu přichází British Petroleum. Technický průmysl začal rychle těžit z průmyslu ropného a technický pokrok užíval výhod, které přinášela ropa, plnými doušky. Již začátkem 19. století už byla přes polovina vytěžené ropy využívána k pohonu strojů a pára byla kaput. Ovšm bezohledné obchodní praktiky těžařských společností začaly přesahovat snesitelnou mez a právě ony stály za tím, že se Rockfellerovo ropné impérium po zásahu amerických úřadů rozpadlo. Jeho pád dal vzniknout dnes legendárním těžařským kolosům, které měly začátkem 50. let pod kontrolou téměř 90% tehdy známých ropných zásob (Exxon, Mobil, Chevron, Texaco, British Petroleum a Shell.)

Objem obchodu s ropou se pohybuje odhadem (při současné denní spotřebě) kolem 1.500 miliard dolarů za rok. To jsou téměř 3 % světového HDP.
První ropný magnát byl Rockefeller. Druhý pak bratr legendárního Alfreda Nobela.
Na světě je kolem 30 000 ropných ložisek a nikdo pořádně neví,
kolik ropy v nich vlastně je.
Současné domnělé zásoby ropy nám vystačí na zhruba 40 až 70 let. Nebo taky možná ne.
Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg

Státy a firmy, které jsou na těžbě ropy závislé, budou vždy tvrdit, že ropy je dostatek. A to bez ohledu na reálný stav, který jim může být znám. Jsou na těžbě ropy závislé existenčně. (Například Saudská Arábie tvrdí, že je schopna pokrýt i nenadále zvýšenou poptávku po ropě. Přitom skutečností je, že za poslední dvě desetiletí nebylo na jejím území objeveno žádné nové ložisko ropy a největší část produkce saudské ropy pochází z největších ropného pole světa Ghawar, které bylo objeveno někdy na počátku padesátých let, a které má svůj zenit již za sebou. Na saudské ropě je závislá existence této země a především její královské rodiny, do které zisky z ropy plynou. Jen pro zajímavost, samotní Arabové vidí ze své ropy zhruba jen čtvrtinu její ceny. Zbytek spolyká západní svět a jeho tristní daňové systémy.

Druhý faktor je skutečnost, že ropa je obchodovatelná komodita a informace o jejich zásobách mohou (ale nemusí) být čistě spekulativního charakteru. (Pokud by těžařská společnost oznámila, že v jejich ložiscích dochází ropa, tržní cena akcií by se zhroutila a těžařská společnost by nejspíš zanikla nebo by ji pohltila jiná společnost.)

O nedostatku ropy hovoří geologové, bývalí zaměstnanci těžařských společností a podobní podivíni. Rovněž existuje pojem "ropný zlom" (Oil Peak). Dost pravděpodoná teorie, podle které již těžba ropy nebude stoupat (není ji z čeho těžit), tudíž bude jen klasat.

Jisté je jedno. Ropy je dost nato, abychom se mohli ještě několik desetiletí bezstarostně radovat z naší závislosti na ni. Ale není ji zase tolik, abychom se nemuseli vážně zabývat tím, čím ji jednou nahradíme. (Jen pro zajímavost. V současnosti se na světě denně spotřebuje cca 88 milionů barelů ropy.) 

V roce 2009 to bylo poprvé od roku 1981, kdy celosvětová spotřeba energie (a tím i ropy) poklesla. Nicméně do budoucna se opět očekává růst spotřeby. 

Ropná "energie získaná a energie investovaná (ERoEI)

Kolik ropy stojí ropa?

Ropu se doposud nepodařilo uměle vyrobit. Z čistě prozaického hlediska kdokoli, kdo se bude pokoušet přijít s náhradou za ropu, bude v nebezpečí vlastní existence. A není ani v zájmu nikoho, kdo na ropě vydělává, aby s něčím podobným sám přišel. Zde je prostor pro kolosální konspirační teorie.

 

Jak již z dosavadního textu vyplynulo: ropa=peníze. A možná bude pro leckoho překvapivé tvrzení, že ropa je levná. Ano. Je to tak. Ropa je stále levná a dokonce nejlevnější zdroj energie, který v současnosti máme k dispozici. Existuje pojem Energy Return Of Energy Invested (ERoEI). Česky bychom to řekli Cena získané energie po odečtení ceny energie investované. A úplně jinými slovy jde o to, že do získání každé energie se musí nějaká energie investovat. Například jdete-li si koupit energetický drink, abyste získali energii, musíte vydat energii k vydělání peněz na drink, cestu do obchodu, vystání fronty, otevření a vypití onoho lahodného nápoje. Abyste energii získali, musíte nějakou vydat. ERoEI se počítá kupodivu jednoduše (otázka je, o jak přesné měření se jedná - nicméně nic lepšího doposud k dispozici nemáme). Základem je hodnota 1. Ta znamená, že "kolik energie vložíme, tolik získáme". Čím vyšší je hodnota ERoEI, tím je energie získaná ekonomičtěji (teoretiky ekologičtěji). Z toho logicky vyplývá, že tam, kde je ERoEI do 5, jedná se o více méně neefektivní činnost. 

 

Velmi zajímavé je zjištění, jak si stojí biopalva v Evropě. Nic moc. Hodnota ERoEI evropskou unií podporovaných biopaliv je (v závislosti na plodině) od 0,9 - 4. 

ERoEI se může během času snížit pokud se vybuduje trvalá infrastruktura a není již třeba tolik investovat do jejího rozvoje. To se týká například energie získávané z vody.

Pokud bychom vzali výše uvedené hodnoty vážně, vychází ropa nejlépe zatímco biopaliva jsou ekonomickou (i ekologickou) sebevraždou. Ale zpátky k ropě. Ropa je levná. Ano je to tak bez ohledu nato, kolik zaplatíte za litr benzinu. Ponechme stranou občasnou hysterii kolem ceny ropy, kterou s oblibou vyvolávají média. Důvodem proč je cena ropy stále na přijatelné mezi je skutečnost, že přes 80% ropy je těženo z ložisek, která byla objevena na počátku 70 let. Tato ložiska jsou spolehlivě napojena už na existující logistickou a distribuční síť. V okamžiku, kdy tato ložiska dojdou a bude třeba zahájit těžbu z hlubokomořských vrtů (např. Jack 2 v Mexickém zálivu, hloubka přes 8 km, odhadované zásoby kolem max 15 bil barelů), bude třeba vybudovat nový systém dopravy ropy, investovat do nových ropných plošin a tyto skutečnosti vyženou cenu takovéto nově objevené ropy mnohem výše, než jsme doposud zvyklí. Smutnou skutečností je, že právě těžko dostupná hlubokomořská ropa je jedinou ropou, kterou ještě mohou geologové vyčenichat.

ERoEI ropy z arabských zemí je 30. Tzn. na jeden barel "investované ropy" se jich vytěží 30. Další hodnoty oblíbených energií jsou:

  • blízkovýchodní ropa 30

  • jaderná energie (nyní) 4 - 5

  • solární energie 2 - 5

  • vodní elektrárny 10 - 40

  • větrná energie 5 - 10

  • zemní plyn 20

  • uhlí 4 - 20 (podle kvality)

Hodnota ERoEI evropskou unií podporovaných biopaliv je (v závislosti na plodině) od 0,9 - 4. 

Spasí nás houby?

Zajímavý může být nedávný objev vědců v pralesích jihoamerické Patagogie. Ti zde údajně objevili podivný druh houby, kterou nazývají Gliocladium Roseum. Tenhle mikroorganizmus dokáže vytvořit uhlovodíkové páry, které jsou svým slořením velmi podobné naftě. Otázkou je, do jaké míry je nadšení oprávněné a především kolik by ono průmyslové využití stálo peněz. 

Ropná sebranka

Většina ropných ložisek se už nejspíš "vypařila". Ostatní jsou již objevena a jediná další možná zásoba ropy může být ukryta pod dnem hlubokých oceánů nebo v ropných píscích Kanady nebo Venezuely (o tom později). To nás přivádí k otázce, kolik ropy vlastně máme. Pokud víme, že většina ložisek je již objevena, neměl by takový odhad činit žádné problémy. Ovšem opak je pravdou. Je třeba brát v potaz, že většina ropných ložisek leží v politicky velmi nestabilních zemích, či zemích, kde vládnou rodinné klany či diktatury. Posuďte sami: Saudská Arábie, Iran, Irák, Libye, SAE, Venezuela, Kuvajt. Co země, to perla. Naopak zásoby ropy v zemích, na které je teoreticky spoleh klesá. USA, Mexiko, Norsko, Velká Británie. Záhadou pak zůstává tradičně Rusko. Navíc jednotlivé vrty jsou buďto státní a vlády těchto zemí logicky o svých zásobách "mlží", anebo jsou v rukou těžařských společností, které logicky mlží také protože se jim jedná o ceny jejich akcií. (Mimochodem výsledky z vrtů mohou těžařské společnosti zveřejňovat až po 10-15 letech ... to už moc aktuální nejsou.) Krom toho je tu od roku 1961 legendární OPEC. Věčně rozhádaná organizace o jejíž důvěryhodnosti lze pochybovat a která funguje spíše jako kartel. Jinými slovy nikdo přesně neví (a jestli ví nepoví), kolik ropy ještě máme k dispozici a hlavně na jak dlouho. To vede ke spekulacím, ukvapeným závěrům a globální hysterii. Svým způsobem by se dalo říci, že tyhle nespolehlivé země, jejich vlády a těžařské společnosti drží svět v šachu.

Ropná hysterie

Dnes počítáme ropu na barely. „Barell“ sice znamená anglicky sud, ale množství ropy se nepočítá po sudech (koneckonců přepravuje se v cisternách, tankerech a ropovodech). Jeden barel představuje množství cca 159 litrů. A z ryze praktických důvodů se těžba i spotřeba ropy počítá v milionech či bilionech barelů. Někdy i v tunách (tuna ropy představuje něco přes 7 barelů ropy). Běžný člověk informace o množství vytěžené či spotřebované ropy nevnímá. Spíše ho zajímá, kolik stojí benzin. Otázka, která visí ve vzduchu je: kolik ropy máme? Přesná odpověď, jak víme, neexistuje. Abychom se vyhnuli zavádějícím a nudným číslům zjednodušíme si odpovědi na hodně a málo. Při posuzování zpráv, kolik ropy je k dispozici, musíme přihlédnout ke dvěma důležitým faktorům.

Pokud hovoříme o ropných plošinách, hovoříme o technických zázracích nedozírné ceny. Je smutné, že při naši závislosti na ropě jsou ropné plošiny, jejich navrhování, výstavba a provoz na pokraji zájmu. Přitom se jedná o zařízení, která si v mnohém nezadají s výmysly NASA a výkony dělníků a techniků při jejich výstavbě jsou mnohem obdivuhodnější než čutáni prvoligových fotbalistů. Krom toho náklady na výstavbu ropných plošin jsou do astronomických částek. Náklady na výše zmiňovanou plošinu Jack2 v Mexickém zálivu byly tak vysoké, že se k její výstavbě musely chtě nechtě spojit tři těžařské společnosti. Pokud se skutečně pode dnem Mexického zálivu skrývá 15 bilionů barelů ropy bude to dobrá investice. Pokud se ukáží platné pesimistické odhady (3 biliony barelů), jásat se nebude. (Ale pořád to bude veselejší než největší ropné fiasko: legendární pokusný vrt Mukluk 1 v Barentsově moři v roce 1984.) Podobných plošin jako Jack2 bude nyní zapotřebí mnohem více. Kdo to asi zaplatí?

Kdo má nejvíce ropy?

Dnes OPEC. Zítra možná Kanada.

Kldysi dávno to byly Spojené státy americké. Američané již svou vlastní ropu téměř vytěžili, nicméně role USA v ropném byznysu je stále nezanedbatelná. Konečně, od toho mají svou námořní pěchotu. S jistotou se dá tvrdit, že největší ropné zásoby má nyní arabský svět a země OPECu. Hovoříme zde o konvenční a relativně snadno dostupné ropě, která se těží z již objevených ložisek. O hlubokomořských vrtech jsme si již ve stručnosti řekli. Pokud bychom počítali i tzv. ropné písky, pak by se na čelo nečekaně vyhoupla Kanada (potažmo Venezuela). Zásoby ropných písků Kanady (a Venezuely) se v podstatě rovnají polovině veškerých (oficiálních) ropných zásob konvenční ropy. Je zde ale problém. Získávání ropy z ropných písků je ekonomicky i ekologicky zničující činnost. K získávání černého zlata z ropných písků je zapotřebí enormního množství vody protože k oddělení uhlovodíků od horniny se používá vodní pára. Z páry logicky zůstane voda a emise a tak těžbu ropy z ropných písků provází vznik nevzhledných odpadních jezer ... zkrátka jako při každé povrchové těžbě vzniká všude okolo spoušť. Mimo to se při těžbě spotřebovává zemní plyn. ERoEI ropy získávané z ropných písků se pohybuje maximálně do hodnoty 3 - tedy nic moc. Rozumní Kanaďané se tedy do těžby ropy ze svých ropných písků v Albertě příliš neženou. V případě, že by arabským zemím a potažmo OPECu hráblo nebo konvenční ropa došla, stane se Kanada ropnou velmocí. Na chvíli. 

Další alternativní možností jak získávat ropu jsou vedle ropných písků i tzv. ropné břidlice. Ropná břidlice se usazovala v hlubokých mořských pánvích, kam mořské proudy nebyly schopny zanést dostatek kyslíku. Právě díky jeho nedostatku zde panovaly redukční podmínky, které napomáhaly zachování organické hmoty pocházející převážně z řas (v menší míře také z krystalizace pyritu). Zachovalá organická hmota je v těchto horninách vázána ve formě velmi stabilního řetězce molekul (kerogen), který dokáže odolávat rozkladu po stovky milionů let. Na druhou stranu však tato chemická “stabilita” znamená, že k vytěžení je zapotřebí velké množství energie. ERoEI, pamatujete? Ložiska ropných břidlic jsou velmi rozsáhlá. Podle geologů se rozprostírají napříč Appalačským pohořím přes šest amerických států! Bohužel, stejně jako v případě ropných písků by se i ropa z ropných břidlic musela dobývat v gigantických povrchových dolech a zátěž a devastace životního prostředí  Odpad z těžby je přes 90 % vytěžené horniny!. Ropné společnosti, které se touto možností těžby zabývají, v současnosti hledají ekologicky více příznivé metody těžby. No, uvidíme.

 

Ropná žízeň

Jak jsme si nesměle řekli, svět denně spotřebuje  přibližně 85 milionů barelů ropy. A to ještě pořádně nezačaly sosat dvě dřímající žíznivé velmoci. Indie a Čína. Stoupající spotřeba ropy těchto geografických gigantů navýší denní světovou spotřebu ropy ohadem o dalších 14 milionů barelů denně - jsme tedy na nějakých 100 milionech barelech za den.  S jistotou cynika  lze tvrdit, že každá zpráva o technologickém rozvoji v těchto zemích je špatnou zprávou pro zbytek světa závislého na ropě. A ropný svět se bude snažit stoupající spotřebu těchto dvou zemí uspokojovat. Zejména směrem k nevyzpytatelné Číně. Na té je konec konců západní svět také tak nějak závislý.

Kromě tragikomické situace s Čínou, vzrůstající spotřebě ropy ve vzmáhající se Indii, se zvyšuje spotřeba jak v Evropě tak v USA. Vynechám zde zbytečné řeči o nutnosti úspor a nesmysly o tom, že bychom měli chodit pěšky. Současná civilizace se svých vymožeností nemůže vzdát protože by zanikla. Ropa není jen nafta a benzin či kerosin. Jsou to i plasty, čisticí prostředky, látky, potraviny a kdovíco ještě. Ropa je naše závislost. Seberte nám ji a jsme v háji. Předpoklad je, že kolem roku 2020 by měla být denní spotřeba ropy o dalších 20 milionů barelů vyšší než je dnes. Abychom řeč čísel přeložili do něčeho srozumitelnějšího podkládáme je skutečností, že spotřeba kolem roku 2020 bude dvojnásobná než je dnes. Odkud tu ropu budeme brát je otázkou. A kolik bude ropa stát je druhou otázkou. Předpokládám, že kolem roku 2020 už bude arabská ropa téměř spotřebována. Ropa severního moře a ostatních ložisek (pokud v nich nějaká bude) poptávku nepokryje. Zbude nám tedy naprosto neekologická rafinace ropy z ropných písků anebo hlubokomořská ropa. Pokud k tomu dojde můžeme na lacinou ropu kolem 100 USD za barel zapomenou protože investice do těchto nových zdrojů budou tak poněkud nečekaně vyšší až dokonce nehorázně vysoké.

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu