KOSMICKÝ ODPAD

PO ČLOVĚKU DOBYL VESMÍR I JEHO ODPAD

Bude to již pěkná řádka let, co člověk prvně vzhlédnul k nebi a napadlo ho, zda-li by nebylo možné i tam něco získat, využít, nebo aspoň šlohnout. Dobývání Vesmíru nás sice stojí naprosto nehorázné peníze, ale to nám nebrání namlouvat si, že to má smysl. Výsledkem toho všeho hrdinského bádání je vlajka zapíchnutá na Měsíci, pár zmatených sond  — a tady se dostávám k meritu věci — tuny odpadu poletujícího po oběžné dráze. Ano. Lidstvo si zaneřádilo odpadem nejen lesy, vodu, hory, vzduch, ale i okolní vesmír. Jestli ten svinec po sobě uklidíme se neví. Nicméně pokud někde ve vesmíru existují nějaké jiné civilizace, a napadlo by je někdy se k nám vydat, první, s čím se setkají, budou shluky odpadu poletující kolem zeměkoule. Co si o nás asi ti mimozemšťané budou myslet, že? 

Co je to kosmický odpad

Je to zjevné. Je to odpad, který jsme po sobě zanechali ve vesmíru. Tedy ne my, ale ti, kteří se do vesmíru dostali. Někdy se mu také říká kosmické smetí.  A nejde o žádné obalové materiály nebo poletující reklamní letáky. Pojmem kosmický odpad se myslí vyhořelé části nosných raket kusy nefunkčních satelitů, sond a družic, které se nám povedlo do vesmíru vystřelit. Dále pak obalové materiály satelitů, menší kousky úlomků nebo nářadí, které odpadlo kosmonautům od ruky. Tohle všechno poletuje kolem nás po orbitě rychlostí skoro 28 000 km/h a stává se z toho dost závažný problém. Především pro další odvážné dobyvatele vesmíru.

Podle NASA vesmírem poletuje přes 500 000 (podle jiných zdrojů až 750 000) kusů identifikovatelného vesmírného šrotu a toto množství se každý rok zvyšuje o nějakých 5 %. Wikipedie zase říká, že celková hmotnost odpadu ve vesmíru může být 3000 tun, což je tíha 30 meganewtonů při zemské gravitaci ... ať už to znamená cokoli, odpadu je ve vesmíru požehnaně a pravidla pro jeho odstraňování, jsou-li nějaká, jsou velmi laxní a nedokonalé.

Je to nebezpečné?

Zatím ne. Pokud vesmírné haraburdí dopadá zpět na zem, většinou shoří v atmosféře. Nebo to dopadne do oceánů, které tvoří většinu povrchu naší planety. Nebezpečí kosmického odpadu spočívá v tom, že poletuje vesmírem dost vysokou rychlostí. Při nárazu i malého úlomku může dojít k závažným škodám na zařízeních, které ještě fungují. Malé úlomky do 1 cm si lze představit jako vystřelené projektily. Ostatně jistě si pamatujete úvodní scénu z filmu Gravitace. Přesně v tom je potencionální nebezpečí kosmického odpadu. V riziku kolize. Vzhledem k oblibě vesmírných komerčních programů typu SpaceX se zvyšuje nejen riziko pořádného průšvihu, ale zřejmě se i zvýší množství odpadu ve vesmíru. Údajně tam kdesi poletuje i Tesla pominutého pana Muska. Právě díky komercializaci vesmírného prostoru začíná množství tohoto odpadu narůstat. Evropská kosmická agentura ESA se domnívá, že na orbitu nebude "k hnutí" již během třiceti následujících let. K tomu velkou měrou může přispět obliba malých satelitů, kterým se říká CubeSat (více ZDE). 

Do Vesmíru bylo vypuštěno přes 6000 družic. Funkčních je dnes zhruba polovina.

V minulosti bylo zaznamenáno několik krizových situací i zásadních karambolů, které způsobil vesmírný odpad. Například v roce 2009 se nad Sibiří srazila ruská družice Kosmos-2251 s telekomunikačním satelitem Iridium. Z obou zařízení zbylo jen mračno šrotu. Ve stejném roce musela být preventivně evakuována naše slavná Mezinárodní kosmická stanice ISS z důvodu blížícího se mraku kosmického smetí. O něco dříve způsobila Čína při testu svého protidružicového systému zničení meteorologické družice FY-1C, následkem čeho vznikl další obrovský mrak kosmického smetí. Drobné střety s vesmírným smetím budou stále častější. Proto je většina citlivých zařízení kosmických zařízení chráněna tzv. Whipplovými štíty z vrstveného kevlaru či jiných kompozitů. Kosmické lodě jimi ale chránit nelze.

 

Úlomek větší než 1 cm dokáže prorazit plášť všech dnešních kosmických lodí.

Jak snížit množství vesmírného odpadu?

Ono je to v principu stejné, jako s naším odpadem pozemským. Nevytvářet ho. K tomu je nutný předpoklad zodpovědného vývoje a výroby kosmických zařízení. Obojí musí brát v potaz to, co se s tím kterým zařízením stane, až doslouží. Ideálně aby na konci svého funkčního cyklu se kosmická tělesa navedla do atmosféry a zde spáchala cílenou sebevraždu. Už v roce 2015 měla být vypuštěna družice MDA Space Infrastructure Service Vehicle. Ta měla sloužit k doplňování paliva a servisním službám, které by prodloužily životnost satelitů. Vypuštěno nebylo nic. Podobně dopadly mnohé jiné pokusy o vesmírný úklid. Důvod? Skutečně astronomická cena, kterou by lidstvo za takový úklid muselo zaplatit. Nicméně prvním krokem může být omezení startů raket a větší využití raketoplánů, které nemají raketové stupně. Je možné využívat laserů k likvidaci větších úlomků popřípadě se zamýšlet nad sci-fi vesmírnými vysavači nebo využití aerogelů, které by vesmírné smetí zachytávaly a následně to vše shořelo v atmosféře. Ostatně ona ta naše atmosféra funguje jako taková vesmírná spalovna — což doufám nepovede k tomu, že do vesmíru budeme vystřelovat odpad, aby cestou zpátky v atmosféře shořel :-)

 

Největší hustota částic kosmického smetí existuje na nízkých oběžných drahách ve výškách 400 až 1500 km 

 

V roce 1978 předpověděl americký vědec Donald Kessler, že brzy může být ve vesmíru tolik odpadu, že odpadovým mračnem nebude možné bezpečně proletět. Této myšlence se pro její úspěch začalo říkat Kesslerův syndrom. Na to konto se vědci z  Purple Mountain Observatory v čínském Nankingu domnívají, že pokud bude množství kosmického odpadu růst současným tempem, nebude kolem roku 2300 mořné na oběžné dráze pobývat — dost nešťastná zpráva pro všechny vizionáře plánující vesmírnou turistiku, viďte.

 

Vesmírné odkazy

Stránky ESA věnované kosmickému odpadu jsou ZDE (v angličtině)

Animace předmětů ve vesmíru je TADY.

O tom, že Americká armáda vidí v kosmickém odpadu zdroj, si přečtěte TADY.

Celá úvodní scéna z filmu Gravity na YouTube.

Dokument o Kesslerově Syndromu Na YouTube.

Video ukazující možnosti, jak likvidovat vesmírné smetí je ZDE.

O neúspěšném pokusu Japonců o vesmírný úklid se píše ZDE.

O pokusu uklidit vesmírný odpad sítí se píše ZDE.

O problematice malých družic (CubeSat) ZDE.

Již v roce 1978 předpověděl Donald Kessler, že brzy bude na oběžné dráze tolik odpadu, že jím nebude možné proletět.

Vesmírný odpad, zdroj: Wikpedia

Nejstarším kusem vesmírného odpadu je údajně vrak družice Vanguard 1, kterou jsme vyslali do vesmíru v roce 1958. Padesát let už nefunguje a kroužit kolem země bude nejspíš dalších 200 let

(Zdroj: National Geographic)

Počítačová simulace sledovaných kusů kosmického odpadu na nízké oběžné dráze

Nebezpečné trosky zaměřují radary, lasery (LIDAR) i optické senzory v čele s třímetrovým okem teleskopu NASA Orbital Debris Observatory v Novém Mexiku a o něco menším zařízením ESA na Tenerife. Na nižších oběžných drahách se běžně monitorují objekty o průměru větším než 10 cm, některé přístroje však jsou schopny ze Země rozpoznat i trosky, k pozorovateli natočené plochou o velikosti pouhého 1 cm².

(Zdroj: National Geographic).

SPM_250x250.jpg

Menší družice obvykle na Zemi nedopadnou. Shoří v atmosféře a na zemský povrch tedy žuchnou maximálně v podobě zrnek popela a prachu

Elon Musk má údajně v úmyslu do vesmíru vyslat přes 4000 internetových družic. Pánbůh s námi.

(Zdroj: Deník+)

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg
Autor: NASA employee – http://orbitaldebris.jsc.nasa.gov/photogallery/beehives.html#leo, Volné dílo,