MIKROPLASTY
a nanoplasty
Co je to mikroplast?
Předně, je to pěkný prevít. Jako mikroplasty označujeme drobné kousky plastů o velikosti od 100 nanometrů do 5 milimetrů. Mnoho z nich je tedy lidským okem nerozpoznatelných. Mikroplasty se vyskytují všude kolem nás. Najdeme je ve vzduchu v půdě i ve vodě. Aniž bychom si to uvědomovali, mikroplasty jsou i součástí našeho potravního řetězce. Vznikají buď postupným mechanickým rozpadem plastů — tomu se chytře říká fragmentace. Plast se totiž vlastně nerozkládá, ale rozpadá — i když laboratorně se odhaduje rozpad plastu někdy po 500 a tisících letech. A dále se mikroplasty cíleně vyrábějí. Mikroplasty jsou tak jedním z druhů nanoodpadů – kategorie odpadů, o které toho zatím moc nevíme.
Lze říci, že z každého kusu plastu se časem může stát mikroplast
Přes 90 % plastů v mořích a oceánech je tvořeno mikroplastovým odpadem.
Primární mikroplast
Pod pojmem primární mikroplast rozumíme ty mikroplastové materiály, které jsou cíleně a vědomě vyráběny, aby byly jejich pomocí vylepšeny vlastnosti produktů. Tyto mikroplasty nalezneme například v zubních pastách, čisticí kosmetice, pracích prostředcích nebo v textilu. Dále jsou obsaženy v nátěrech a impregnacích, filtračních zařízeních. A samozřejmě v textilním průmyslu. Reportovány jsou i z farmaceutického průmyslu. Opotřebením, praním, nebo jen běžným používáním se uvolňují a zpravidla kanalizací nebo vzduchem se dostávají do vodních toků a do půdy. Čističky odpadních vod je v současnosti nedokáží spolehlivě eliminovat. Tak se tyto mikroplasty dostávají do ekosystému, který pozvolna začínají ovládat.
Sekundární mikroplast
Tato kategorie mikroplastu pochází v převážné většině z větších kusů plastů, ze kterých se uvolňuje působením různých faktorů. Mechanickým opotřebením, působením chemických látek, světla apod. Svým způsobem jsou výsledkem degradace plastu. Zatímco produkci mikroplastů z výroby bychom dokázali omezit (a v menším měřítku se o to pokoušíme), vznik těchto sekundárních mikroplastů probíhá naprosto nekontrolovaně. Děje se tak především ve vodních ekosystémech, působením povětrnostních vlivů i prostým mechanickým opotřebením. Nikdo nedokáže spočítat, kolik mikroplastů dnes plave ve vodě, a kolik jich kleslo ke dnu. Ačkoli velké kusy plastu bychom teoreticky (a za cenu astronomických finančních výdajů) dokázali sesbírat, a následně spálit, mikroplasty jsou při současných technologických možnostech neodstranitelné. A v tom je jejich největší nebezpečí.
Nejmenší identifikovatelná částečka mikroplastu v moři měla velikost 1,6 mikrometru (mikrometr je tisíckrát menší než milimetr).
Otázkou je, do jaké míry ještě rozdělení na primární a sekundární mikroplasty dává smysl.
Mikroplasty v půdě
Jsou mikroplasty v půdě nebezpečné? Zřejmě ano. Již dnes jsou její součástí a zřejmě dokáží ovlivňovat půdní mikroflóru. Je možné, že jsou přidávány i do umělých hnojiv. Jelikož plast není přirozená součást ekosystému, půdní organizmy si s ním nedokáží poradit. Je tedy možné, že mikroplasty ovlivňují fungování půdního koloběhu živin, její provzdušněnost. A jelikož půda nám dává potravu, je na místě se domnívat, že mikroplasty se vracejí zpět ke svému stvořiteli jako součást jeho potravního řetězce. Mimochodem, mikroplastové částečky byly zjištěny i v tělech rostlin! Ačkoli nebezpečnost mikroplastů na lidské zdraví nebyla oficiálně prokázána, už jen skutečnost, že pojídáme umělou hmotu, by nám neměla připadat zcela normální.
Mikroplasty v moři
Velké kusy plastů tvoří v oceánech něco na způsob „polévky“ s proměnlivou hustotou. Těchto plastových kup v současnosti existuje zhruba 5 a objevují se dvě nové. Odhaduje se, že se jedná o více než 300 000 tun plastových odpadků. Tyto kupy jsou viditelné a teoreticky odstranitelné. Podle organizace 5Gyres jde odhadem přes 5 bilionů částic plastu. Z nich má však 92 % charakter mikroplastu (množství mikroplasů v mořích se odhaduje na 50 bilionů částic). Tyto mikroplasty zatím nedokáže zachytit žádné zařízení. A pokud by snad ano, bude zachycován i plankton. Během praní se každoročně na světě dostane do vodních toků kolem 500 000 tun mikrovláken. Mikroplasty jsou dnes (ne)přirozenou součástí mořského ekosystému. Běžně se vyskytují v organismech mořských živočichů a ptáků. Ať už těch kteří se živí planktonem, nebo těmi, kteří se jimi živí. Jinak řečeno, mikroplast je mnohem závažnější než běžný plastový svinec — který se však mikroplastem stane. Mimochodem, mikroplasty byly již objeveny i v důlních vodách 700 metrů pod povrchem země.
Odhaduje se, že ve světových oceánech plave kolem dvou milionů tun různých mikroplastů!
Mikroplasty ve vzduchu
Vzhledem k pidirozměrům plastových nanočástic, a skutečnosti, že se vyskytují i v půdě, je zřejmé, že se tyto dostávají i do vzduchu a do mraků, kde mohou ovlivňovat změny počasí. Francouzští vědci objevili mikroplastové částečky dokonce v Pyrenejích v nadmořské výšce 2 877 metrů! Cestování mikroplastů vzduchem umožňuje to, že se dostávají do velkých výšek – do troposféry. Mimochodem do vzduchu se mikroplasty dostávají i z moří. Řečeno slovy pracovníka kanadské Dalhousievovy univerzity „pohybují se ekosystémem v nekonečném cyklu.“
Fleece, nylon, polyester nebo akryl uvolňují s každým praním mikročástice plastu, které se dostávají do ekosystému.
Prosazením zákona například o zákazu používání mikrokuliček v bělících pastách, čističích pleti nebo zákaz (nebo alespoň omezení) používání mikročástic v impregnacích a textilu by posloužilo životu v mořích a oceánech rozhodně více, než impotentní omezení používání brček. V Evropě se chystá omezení používání primárních mikroplastů (s těmi tzv. sekundárními nic neuděláme) údajně až v rámci tzv. Plastové strategie (Plastic Strategy), kdy by od roku 2030 měl platit úplný zákaz výrobků s úmyslným obsahem mikroplastů. Do té doby se budou zřejmě mikroplasty produkovat dále, stejně jako budou vznikat degradací plastů.
Balená voda v plastu může obsahovat 22× více mikroplastů než voda kohoutková (zdroj: Environmental Science & Technology)
Možná rizika pro člověka
Mikroplasty můžeme sníst, vypít nebo se jich nadýchat.
-
Mají relativně velký povrch mikrovláken a jejich hydrofobní vlastnosti napomáhají vstřebávání chemikálií z okolní vody, a tak se zvyšuje riziko, že bude člověk při konzumaci mořských plodů vystaven karcinogenním i jinak škodlivým látkám.
-
Biologická rizika se vyskytují, když mikroplasty přenášejí bakterie, včetně těch spojených s gastrointestinálními infekcemi.
-
Výzkum Univerzity v Gentu prokázal, že 99 % mikroplastových částic, které člověk pozře, projde lidským trávicím traktem, nicméně zbylé jedno procento může proniknout až do krevního řečiště a akumulovat se v lidském těle. Jde vlákna do velikosti 240 nanometrů.
Škodlivost nebyla vědecky prokázana.
Zdroj: Greenpeace
Nepolapitelný odpad
Pokud jsme si řekli, že naprostá většina plastů v moři jsou menší než zrnko negeneticky upravené rýže, pak tu máme co do činění s problémem, který ne nezbytně musíme vyřešit. I velké kusy odpadu se ve vodě pohybují v různých hloubkách. Jejich pohyb ovlivňuje salinita, tlak nebo obyčejný vítr.
Mikroplasty a zdraví
U mikroplastů nedokážeme zcela přesně určit, jak se chovají a co jejich chování ovlivňuje. Ano, můžeme se uklidňovat tím, že škodlivost nanočástic plastu doposud nebyla vědecky prokázána. Ale co není dnes, může být zítra, že? Ostatně není to tak dávno, co vědci doporučovali kouření. Zjednodušeně řečeno polymery, z nichž vznikají mikroplasty, jsou považovány za materiály s nízkou toxicitou. Pokud je sníme, vypijeme nebo vdechneme, prostě tělem „projdou“ – jsou inertní. Problém může nastat v situaci, kdy tyto mikročástečky obsahují aditiva. To mohou být například ftalátová změkčovadla nebo zpomalovače hoření.
Jak snížit množství mikroplastového odpadu
Těžko. Zatímco u nenáviděného obalového plastu je omezení možné například tím, že změníme své nákupní zvyky a zlepšíme kvalitu třídění odpadů (tedy ne nezbytně více, ale lépe), u mikroplastu jsme bezmocní. Výrobci prozatím nejsou nuceni označovat produkty, které obsahují mikročástice. Naopak ti v mikroplastech vidí vrchol technologií. A proto tuto skutečnost spíše uvádějí jako výhodu, než jako varování. Nemůžeme tedy praktikovat třeba to, co u produktů, které obsahují palmový olej, který se stal příčinou plundrování. Prostě je nekupovat. Lze říci, že mikroplasty se zcela vymykají naší kontrole. Jediným řešením bude zřejmě vůle výrobců přestat tyto materiály používat a nahrazovat je jinými. Otázkou je, nebude-li pozdě. A existující mikroplasty samy od sebe nezmizí.
Studie Environmental Science & Technology uvedla, že ročně každý člověk zřejmě pozře mezi 40—50 tisíci mikroplastových částic.
Na závěr si ještě připomeňme, že světové oceány jsou zdrojem více než poloviny kyslíku na planetě. A také to, že pohlcují zhruba třetinu oxidu uhličitého. A jen tak na okraj poskytují obživu miliardám lidí.
CO JE TO MICROBEAD?
Anglické označení kousků polyetylénu, polypropylénu nebo polystyrenu menší než 1mm. Jsou používány v tzv. čisticí kosmetice. Byly zakázány v Kanadě a USA (Microbead-Free Waters 2015). Později se k zákazu připojily i další země. Tyto mikroplasty se postupně nahrazují biodegradibilními materiály, jako jsou zrnka písku, ulity měkýšů, vosky nebo vulkanickým prachem.
Mikroodkazy
O mikroplastech, které (možná) sníme a vypijeme ZDE.
O mikroplastech a jejich škodlivosti na stránkách Greenpeace ZDE.
Mikroplastové částice objeveny v lidských výkalech přímo TADY.
Mikroplastům se už zřejmě nevyhneme. Více ZDE.
Kde všude můžeme najít mikroplasty? ZDE.