Zástupný problém igelitových tašek



Igelitové tašky jsou už skoro stejně populární, jako kdejaká celebrita, nemyslíte? Co je na těch plastových pyltlíčcích sakra tak zajímavého, že se objevují na titulních stránkách novin? Že o nich jedná s vážnými tvářemi Europarlament? Vlády? Že přivádějí do tranzu ekology, environmentalisty a uživatele sociálních sítí? Jednomu by se mohlo zdát, že plastová taška je veřejný nepřítel a boj proti němu věcí zachování života na planetě zemi. Je plastová taška skutečně tak mocná? Jistěže ne. Je to kus plastu. Neživá hmota. Plně odevzaná tomu, co s ní člověk udělá. Podstata problému, který člověk z plastových tašek udělal, není v taškách samotných. V tom, jak mohou škodit. Ani v materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Podstata problému je v nedostatku dobré vůle a neschopnosti (či možná neochotě) nazývat věci pravými jmény.

Do roku 2018 by se měly plastové tašky zcela zpoplatnit, nebo přijmout jiná opatření, která zajistí, aby jejich průměrná roční spotřeba klesla do roku 2019 na 90 kusů na osobu na rok. Od roku 2025 by to pak mělo být 40 kusů na osobu a rok.

Jak vidno, statisticky je ve všem jasno.

Jedním z prvotních impulsů boje proti plastovým pytlíkům je skutečnost, že oceány jsou zamořeny plastovým odpadem. Tento odpad se do moře dostává především ze dvou hlavních zdrojů. Prvním je svérázné odpadové hospodaření některých přímořských států. Druhým zdrojem je přeprava odpadu za účelem obchodu. Ano. S odpadem se obchoduje a odpad se převáží tam i sem. Tyto dva zdroje jsou primárně zodpovědné za to, co je pak nelogicky promítáno do populistických směrnic. A to bez toho, aby byla vůle obchod s odpady omezit (podporovat zpracování v místě vzniku), a došlápnout si na ty země, kde je svážení odpadů do moře běžnou praxí. A to na všech kontinentech.

Diskuze a články o tom, že se igelitky zpoplatní, zakáží nebo dokonce vyobcují z našeho života, pak jen odvádějí pozornost od toho, co prostě byrokracie nedokáže ovlivnit. Natož pak vyřešit.

Buďme upřímní, odradí nás dvacetikoruna za tašku od toho, abychom si ji koupili, když s sebou svou vlastní nemáte? Jistěže ne. V celkovém součtu toho, kolik v supermarketech utrácíme, je dvacetikoruna za tašku ničím. Možná to bude zásadní částka pro důchodce. Ovšem tato generace se naštěstí zvyku nosit si svou vlastní tašku na nákupy ještě zcela nazbavila. Vůbec celé haló kolem zpoplatnění není ničím jiným, než snahou o navození pocitu, že toto zpoplatnění něco vyřeší. Argumentuje se pak případy, kdy zpoplatnění vedlo ke snížení spotřeby, ale v potaz se již nebere fakt, zda-li to bylo skutečně zpoplatněním tašek, nebo chytrou kampaní, která v hlavách spotřebitelů rozsvítila světlo rozumu.

Z nějakého důvodu se však maloobchodníkům od plastových tašek ustoupit nechce. Ano, zpoplatňují je, ale spotřebu tím omezí minimálně. Dokonce se snaží nahradit stávající plastové tašky jinými, které označují za 100 % rozložitelné, kompostovatelné a samozřejmě ekologické. Jsou to ale téměř z naprosté většiny nesmysly. Kompostovatelnosti a rozložitelnosti takových materiálů lze docílit jen při jejich likvidaci daným způsobem. Což je z 90 % vyloučeno. Navíc se ve velké většině nejedná ani zdaleka o 100 % kompostovatelné nebo rozložitelné materiály. Svým způsobem se jedná o greenwashing. Proč se maloobchod nechce igelitek vzdát? Má snad strach o své zákazníky? Možné to je.

V principu se dá říci, že plánování toho, kolik tašek kdo může za rok použít, a převádění těchto vizí do směrnic, situaci v oceánech nezlepší. Protože, jak již víme, jádro problému je někde úplně jinde.

Stejně tak množství plastového odpadu ve směsném odpadu a ve volné přírodě se nesníží, pokud nebude vůle u maloobchodníků a obchodních řetěžců — což není, vyřešit věc razantně. Odnosné tašky zmizí a namísto toho se budou prodávat tašky trvanlivějšího charakteru. Jde jen o to věnovat více pozornosti řešení problému, než jeho podstatě.

Podle SYBA, což je asociace sdružující firmy v obalovém průmyslu, bude mít jakékoli zpoplatnění igelitových tašek na české výrobce jen minimální dopad. Podle asociace se jedná o zástupný problém, jehož byrokratizací dojde jen k nárustu administrativy. Obaláři, kteří vědí své, se tedy tak nějak ztotožňují s nadpisem tohoto článku. A to aniž by ho pravděpodobně kdokoli z nich četl :-)

Není třeba tašky zpoplatňovat nebo zakazovat. Jde o to, převychovat spotřebitele.

#odpady #plastovétašky

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

KONTAKT

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu