Úklid musí být vidět. Zdá se. Zatímco jeden by předpokládal, že je třeba vidět to, co se uklidilo, okolo sebe spíše vídáme to, jak se to uklízí. Anebo ještě jinak. Uklízí se tak, aby to bylo co nejlépe vidět…, že se uklízí.
Smlouvy mezi městy a jejich úklidovými/odpadovými firmami nejsou asi usmlouvané zrovna na malé částky. Za peníze, které radnice do úklidu chtě nechtě musejí investovat, se musejí ti, kteří si za úklid nechávají platit, pěkně otáčet. Počínaje svozem odpadu až po úklid ulic a veřejné zeleně. Snaha firem, které pak provádějí úklid (nebo sběr odpadu), je často kontraproduktivní, otravná a přiznejme si, ne zrovna dokonalá. Tou nedokonalostí může být myšleno třeba to, že některé kontejnery na tříděný odpad vytrvale přetékají odpady, jak je rok dlouhý. Že se dokolečka uklízejí jen ty plochy, které jsou všem na očích, přitom bezpočet zákoutí ukrývá skvostný svinec. Kontraproduktivní je věčné sekání trávy kdykoli, když nebohá zeleň vyroste do takové výšky, že je ji možné opět posekat – což má mimochodem za důsledek mizeníi hmyzu a ptactva z měst. Nehledě k tomu, že se tímto věčným sekáním produkuje zbytečně bioodpad, který je třeba někde likvidovat. A otravné jsou plošné úklidy komunikací. Tedy ten druh oficiální šikany, kdy je v ulicích zakázáno parkovat, aby se tam pak půl dne mohla producírovat ta která úklidová firma se svou technikou. Proč dříve zmákla to samé parta lidí s košťaty? Na podzim pak přichází speciální lahůdka, kdy se sfoukává fukary listí na hromady. A spolu s listím i seschlé psí výkaly a další svinstva, které trávníky ukrývají – to vše se pak dostává do ovzduší, které chceme chránit. Dříve k tomu stačily hrábě. Vrcholem bizarnosti je pak třeba to, že každé ráno mi pod okny projíždí úklidový vůz, který mete prostředek silnice. Tedy místo, kde už jen z podstaty věci vlastně žádný svinec být nemůže. Ale zato je ta rachotící potvora každému na očích a na uších. Zkrátka úklid musí být vidět. Podobně záhadné je mi kropení silnic ve městě v létě, kdy v koutku duše věřím, že v těch cisternách není pitná voda.
Prostě a zjednodušeně, neuklízí se primárně proto, aby byl pořádek, ale proto, abychom měli dobrý pocit. Protože věřte nevěřte, pokud budeme hovořit o odpadech, potažmo životním prostředí a jeho ochraně, jde mnohdy právě jen o ty pocity, které mají tu moc, že dokáží přemoci zdravý rozum. Bohužel.
