top of page

Tašky. Plast? Papír?

  • 6. 5. 2017
  • Minut čtení: 3

Aktualizováno: 5. 3.


Design odnosné tašky

Nákupní tašky. Banalita, nebo hlubší problém?

Fascinace plastovými nákupními taškami je vpravdě bizarní. Takový obyčejný, nepříliš nápaditý předmět. Pytel a držadla. Z igelitu – tedy plastu. Kampaň proti plastovým taškám, vedená z nejmocnějších míst planety, ukazuje, jak podstatný význam mohou mít fádní věci, když se jim dodá patřičné mediální pozornosti. A to možná jen proto, aby tato zástupná témata odvedla pozornost od věcí jiných, možná mnohem zásadnějších.



Předně: plast za nic nemůže. Je to vcelku fajn vynález. Za problém si můžeme sami tím, jak s plasty neumíme zacházet.


Téma plastových tašek je zástupný problém mnohem většího průšvihu

Plastového odpadu jsou mraky. Ale za všechen ten marast to odnášejí právě igelitové tašky.


Evropská unie například přijala v roce 2015 směrnici, která měla výrazně snížit spotřebu jednorázových plastových tašek. Zatímco v roce 2010 používal průměrný Evropan přibližně 200 plastových tašek ročně, cílem bylo snížit spotřebu na 90 tašek ročně do roku 2019 a 40 tašek do roku 2025.


Na první pohled to vypadá logicky. Plastové tašky jsou totiž jedním z nejviditelnějších druhů odpadu. Snadno je vídáme v přírodě, zachycené v křoví nebo plující po vodní hladině.


Jenže v celkovém objemu plastového odpadu tvoří nákupní tašky jen malý zlomek – odhaduje se zhruba kolem 1–2 % plastových obalů v Evropě.


Zaznamenal snad někdo nějakou výtku z oficiálních míst proti výrobcům třeba pidijogurtů, kteří pár gramů čehosi zabalí do plastového kelímku, opatřeného hliníkovým víčkem (často ještě v papírovém přebalu a fólií z dalšího plastu, který v principu znemožní recyklaci)?

Asi ne.

Pokud mi takový neeticky zabalený produkt supermarket prodá, je vše v cajku. Ovšem běda, když by mi k němu dal igelitku zadarmo.


Přitom pidijogurt zhltnu třemi lžičkami, hliníkové víčko vyhodím (nic jiného s tím dělat nelze) a pidikelímek hodím v lepším případě do kontejneru na tříděný odpad. Zatímco tašku si schovám a dávám do ní právě vytříděný plast, nebo použiju na něco jiného.

Takže, je zde nějaká logika?

Mám na mysli hejtovat igelitky a přehlížet mizernou obalovou kulturu.

Není. Obojí je z plastu.

Hloupost často spustí řetězovou reakci dalších hloupostí

Odnosná taška Lidl

Hloupá řešení často spustí řetězovou reakci dalších hloupostí

Když byly igelitky vyhlášeny za veřejného nepřítele, začali je někteří obchodníci nahrazovat papírem.

Mimochodem – tohle antitaškové šílenství se často nevztahuje na velmi tenké mikrotenové sáčky pod 15 mikronů, které si bereme u pečiva nebo ovoce. Ty mají paradoxně nejkratší životnost ze všech plastových obalů a většinou končí rovnou v odpadu.

Uvěřili jsme tomu, že papír je ekologický materiál. Těžko říct.



Ano, papír je vyroben z obnovitelné suroviny – dřeva. Jenže strom neroste přes noc. Strom, ze kterého vznikne papírová taška, mohl růst 20 až 40 let.

Papírenský průmysl je navíc jedním z energeticky a vodně náročnějších průmyslových odvětví. Výroba papíru zahrnuje chemické zpracování dřeva, bělení celulózy a další technologické procesy.

Ani recyklace papíru není žádná selanka. Je to další průmyslový proces – spotřebovává energii, vodu a chemikálie. Navíc papírové vlákno lze recyklovat jen omezeně, obvykle 5–7krát, než se jeho kvalita zhorší natolik, že už ho nelze použít.


Plasty nenávidíme, protože jsou z ropy. Papír máme rádi, protože je ze dřeva stromů.

Takže budeme raději používat papír ze stromů než syntetiku.


Papír, plast… nebo něco jiného?

Plastové tašky tedy začali někteří obchodníci nahrazovat taškami papírovými, protože papírové tašky prý nejsou tak špatné jako igelitky.


Jenže studie životního cyklu obalů ukazují, že papírová taška musí být použita několikrát (často 3–4×), aby měla podobnou ekologickou stopu jako plastová taška použitá jednou. A tolik použití papírová taška nevydrží.


U bavlněných tašek jsou čísla ještě absurdnější. Aby se vyrovnala jejich výroba, musí být použity více než stokrát.


Papírenský průmysl dnes nabízí tzv. certifikované papíry. Certifikace spočívá v tom, že dřevo pochází z lesů spravovaných podle určitých pravidel (například FSC nebo PEFC).

Ale pořád jde o dřevo, které muselo být pokáceno, zpracováno a dopraveno.

A tak se vozí z jednoho konce planety na druhý.


Problém není plast. Ani papír.

Nelze objektivně říci, jestli je lepší plast nebo papír. A ono je to vlastně jedno.

Ten uměle vytvořený problém s taškami není v tom, co je takzvaně ekologičtější, obnovitelnější nebo certifikovanější.


Problém je v tom, že se zaobíráme problémy vytrženými z kontextu. Problém není plast.Ani papír.Ani ropa. Problém je v tom, že jako lidstvo nedokážeme smysluplně zacházet s materiály, které používáme.

Článek na podobné téma si přečtěte ZDE.


Banner knihy plastic free

bottom of page