SOLÁRNÍ PANELY

CO S LAPAČEM SLUNEČNÍHO SVĚTLA KDYŽ ODUMŘE

Solární energetika je výborný nápad. Slunce svítí a my si jeho světlo pomocí primitivních fotovoltaických článků změníme na energii elektrickou, kterou tak plýtváme, že začínáme věřit, že jí máme málo. A tak, zatímco jsme ještě někdy v sedmdesátých letech minulého století považovali princip solární energetiky za jakousi slepou uličku nebo sci-fi, dnes se solární energetika stala samozřejmou součástí energetického průmyslu. Pojďme si však něco v krátkosti říct o tom, jak se tvářit na takový solární panel potom, co přestane solárnit – a stane se z něj odpad. 

 

Životnost současných panelů se odhaduje nejméně na 25 - 30 let

 

Likvidace solárních panelů dobrý byznys bude. Samozřejmě, že tato oblast bude patologicky závislá na solárním byznysu jako takovém. Od roku 2013 začaly v ČR vznikat kolektivní systémy pro zpětný odběr solárních panelů. Tyto kolektivní systémy začaly vybírat poplatky s cílem, aby do roku 2018 byl dostatek financí na recyklaci (nebo likvidaci) vysloužilých solárních panelů z fotovoltaických elektráren uvedených do provozu před rokem 2013.  Nicméně ještě nebyla uvedena do provozu zařízení, která by se zpracováním vysloužilých FV panelů zabývala.

 

Jakýkoli tzv. ekologický zdroj energie je ekologickým pouze tehdy, když dokáže plně nahradit zdroje na fosilní paliva. 

 

Co je to solární panel?

Zařízení, které mění energii sluneční na elektrickou. Solární – fotovoltaický panel – je solární kolektor tvořený fotovoltaickými články, které mohou být tvořeny polovodičovými nebo organickými prvky. Tato zařízení mění světelnou energii v energii elektrickou. Nezaměňovat s energií sluneční. Ta je zadarmo – než si nějaká korporace Slunce přivlastní. Solární energie zadarmo není. Ba spíše naopak. Aspoň zatím.

Životnost solárních panelů se odhaduje na 25 až 30 let. Ale může být i mnohem delší. Nebo kratší. Záleží na výrobci. Panel je vhodné vyměnit tehdy, když jeho účinnost poklesne o 20 %. Seriózní výrobci uvádějí pokles o 10 % po uplynutí zhruba 10 let a pokles účinnosti o 20 % po uplynutí zhruba 25 let. Panel je také samozřejmě nutné vyměnit při mechanickém poškození nebo poškození způsobeném vandalismem nebo ufony.

Ne všechny solární panely jsou stejné. Některé mohou obsahovat nebezpečné látky. V ČR údajně převažují panely s články z krystalického křemíku. Křemík je zde zastoupen údajně 15 %, sklo 67 % a hliník 18 % (v současnosti se vyrábějí i panely bez hliníkových rámů). Tyto materiály lze recyklovat v podstatě stoprocentně. Problém při recyklaci těchto panelů činí křemík, neboť panely, které křemík obsahují, se musí zpracovávat odlišným způsobem, než ty bez něj. Dále tu máme minoritní podíl plastových komponent. Případně ještě těžké kovy, které nelze popřít. Vyskytují se v desetinách promile. Ty  se nerecyklují. Nebylo by to ekonomicky smysluplné. Ovšem je třeba je likvidovat z důvodu jejich toxicity. 

 

Původní systém recyklace v principu spočíval v rozebrání panelů, chemickém očištění a následném opětovném použití. Tento postup však začal narážet na technologický pokrok. Jednotlivé články jsou tenčí a tenčí a tato relativně primitivní metoda recyklace s sebou nesla riziko, že se jednotlivé články zničí. Ke slovu se tedy postupně dostávají recyklovatelné materiály. Pro výrobu fotovoltaických panelů je nezbytně důležité i čiré sklo bez jakýchkoli příměsí. A toho začíná být nedostatek. Recyklace skla z vysloužilých solárních panelů je tak jedna z možností, jak takové sklo získat zpět.

Recyklují se jak poškozené, tak i nepoškozené panely. Zpravidla se panel nejprve zahřeje, čímž se uvolní pojidla. Pak se jednotlivé materiály mechanicky nebo chemicky od sebe oddělí. Při tomto způsobu recyklace všeobecně platí, že hliníkový rám se zrecykluje kompletně a sklo s křemíkem vykazují přibližně jen 10 % odpadu. Říká se, že až 97 % materiálů použitých při výrobě solárních panelů může být extrahováno a znovu využito pomocí tepelného recyklování.

 

O fotovoltaice nelze hovořit jako o čisté energii

 

O fotovoltaice nelze hovořit jako o čisté energii. Ostatně, takovou ani vyrobit neumíme. Pravda, slunce svítí. Ale fotovoltaické panely je nutné někde vyrobit. A jelikož už se solární panely vyrábějí v doslova masovém množství, je výroba solárních panelů další zátěží pro tzv. životní prostředí, které by tyto panely měly chránit. A samozřejmě je třeba je likvidovat – o tom ZDE.

Očekává se, že do roku 2030 dosáhne množství vyřazených FV panelů 1 000 000 tun. V roce 2050 by to mohlo teoreticky být až 10 000 000 tun!

 

Podpora solární energetiky

V roce 2010 vzniklo na našem území 2 x tolik elektráren než v celých USA. A to i přes to, že v USA mají pro instalaci fotovoltaických elektráren na některých lokalitách daleko lepší podmínky. A tím bizarnost naší české fotovoltaiky nekončí. Vězte, že celková kapacita v roce 2010 byla dvojnásobná (!) než ve Francii. Ačkoli je Francie mnohem větší země a má i lepší sluneční podmínky. Solární elektrárny vlastně nefungují, když nesvítí slunce, nebo je pod mrakem. V ČR je kolem 20 000 provozovatelů solárních elektráren. Za 80 % globálního růstu fotovoltaiky stojí země Evropské unie. 

 

Pokud nebudou ekologové spolupracovat s ekonomy a ekonomové s ekology, zazdí se každý dobrý nápad.

 

Výroba fotovoltaických panelů je energeticky náročná. Podle některých zdrojů solární panel nedokáže za celou dobu své funkčnosti dodat tolik energie, kolik bylo vloženo do jeho výroby. Ale věřte zdrojům, že?

 

Solární panel jako odpad v České republice

Novela zákona o odpadech, která je platná od 1. ledna 2013, upravuje zpětný odběr fotovoltaických zařízení. Zákon dal přednost tzv. kolektivnímu plnění (viz výše). Majitelé solárních elektráren jsou povinni zaplatit určitý obnos za každý kilogram panelů do společného prasátka, které společně rozbijí (pokud ho mezitím někdo nevybere), až bude čas začít panely skutečně likvidovat. Rozbití nebohé kasičky s největší pravděpodobností přijde někdy mezi lety 2030 a 2040. Tak to aspoň tvrdí hlas z kolektivního systému Asekol. Tedy kolektivního systému, kterému se podařilo přesvědčit ČEZ a podepsat s ním o likvidaci panelů exkluzivní smlouvu. Vezmeme-li v potaz, že kolem roku 2030 už bude většina z nás (i autorů dnešní legislativy) kdovíkde, je budoucnost likvidace solárních panelů sice velmi jasná, ale ve víceméně velmi mlhavých obrysech. O tom, jak se recyklují solární panely si přečtěte ZDE.

 

Budoucnost solární energetiky

V nadcházejících 20 letech lze očekávat, že k likvidaci bude dodáno kolem 100 000 tun vysloužilých panelů ročně. Ačkoli je vzhledem k životnostem panelů docela čas, na peníze je vždy nutné myslet v první řadě. Tudíž u panelů, pořízených po zavedení novely, tedy po 1. 1. 2013, financování obstarává recyklační poplatek. Tedy v podstatě to samé, jako když si koupíte ledničku nebo počítač. Jenomže co s panely pořízenými a instalovanými před 1. lednem 2013? Na tato zařízení se vztahuje krásný termín „historická zařízení“. Těch je také docela dost. Na tyto tisícovky solárních panelů novela také pamatovala a jejich majitelé budou budoucí recyklaci předem splácet. Předpokládá se, že do roku 2019 by měly tyto splátky přinést dostatek finančních prostředků k tomu, aby bylo možné vysloužilé panely recyklovat (nebo likvidovat). Splátky je nutno začít platit od počátku roku 2014 a o všem je třeba písemně informovat Ministerstvo životního prostředí.

 

ČR je prakticky jedinou zemí EU, kde jsou na recyklaci solárních panelů vybírány státem povinné zálohové recyklační poplatky.

Jen v roce 2008 se v Evropě oficiálně zlikvidovalo na 3 800 tun solárních panelů. Zodpovědní výrobci s touto skutečností počítají a snaží se nabízet produkty, které je možné recyklovat (zejména se jedná
o křemík) nebo alespoň ekologicky zlikvidovat. Některé součásti fotovoltaických panelů je dnes možné opětovně využít při výrobě panelů nových (a tak teoreticky i snížit jejich výrobní cenu).

 

Největším trhem fotovoltaiky je Německo. Je tedy logické, že velké množství firem má sídlo právě tam. Jistá německá firma pak ve své studii uvádí, že z více než 1,7 milionů solárních panelů
v Německu se od roku 2012 musí zlikvidovat kolem 4000 tun. Pro rok 2020 stejná firma (Oekopol) odhaduje likvidaci 35 000 panelů. A podle IRENA (Mezinárodní energetická agentura pro obnovitelné zdroje) a Mezinárodní energetické agentury pro fotovoltaické elektrárny se předpokládá, že by kolem roku 2050 mohl mít trh s recyklací solárních panelů hodnotu 15 miliard dolarů. Což je nezanedbatelná částka bez ohledu na možné statistické pomýlení. Pod touto astronomickou částkou si (podle stejného zdroje) můžeme představit neuvěřitelných 78 milionů tun vysloužilých solárních panelů.

Jak se recyklují fotovoltaické panely si přečtěte ZDE.

 

Solární odkazy

Více o solárních panelech a jejich životnosti ZDE.

O likvidaci a recyklaci solárních panelů na webu tzb.info ZDE.

Likvidace solárních panelů podle Ministerstva životního prostředí je ZDE.

Krátké zamyšlení nad solárním Re-startem v ČR.

O solární energetice na stránkách alternativních zdrojů energie ZDE.

Švédské střešní tašky nahrazují nehezké panely.

Okno jako solární panel? Skvělý nápad!

MŽP navrhuje změny v systému likvidace solárních panelů, více ZDE.

O tom, jak se fotovoltaika stala téměř běžnou součástí energetického průmyslu čtěte ZDE.

 

Zdroje: Česká fotovoltaická komora, časopis Odpady, Pikora/Šichtářová Nahá pravda, Ekonom, oenergetice.cz, tzb.info

Fotovoltaické (solární) panely jsou od roku 2012 dle zákona o odpadech považovány za elektrické a elektronické zařízení (EEZ). Výrobci a dovozci musí zajistit financování sběru a recyklace těchto panelů po skončení jejich životnosti. 

FIRMY, KTERÉ SE ZABÝVAJÍ LIKVIDACÍ SOLÁRNÍCH
PANELŮ V ČR.
Z ČEHO JE SOLÁRNÍ PANEL?

SKLO činí až 63 % každého panelu. Recykluje se standardními postupy recyklace skla.

ALUMINIUM je používané na rámy panelů. Jeho obsah činí přes 20 % každého panelu. Recykluje se standardními způsoby.

KŘEMÍKOVÉ DESKY se drtí, leptají a jejich vrstvy se separují.

TĚŽKÉ A VZÁCNÉ KOVY

stříbro, měď, křemík, olovo

VZÁCNÉ ZEMINY

SILIKON

Celkový instalovaný výkon solárních elektráren v ČR je 2034 MW. Působí zde na
20 000 provozovatelů solárních elektráren.
Když nesvítí slunce nebo je pod mrakem, jsou fotovoltaické elektrárny k ničemu
SYSTÉM RECYKLACE EPIA

Je dobrovolný systém spuštěný v roce 2009. Členové se zavázali k odběru minimálně 65 % fotovoltaických panelů instalovaných v Evropě od roku 1990 a následně z nich recyklovat 85 % materiálu.

Jako ve většině jiných odvětví i výrobci (apoň ti svéprávní) již před lety dali dohromady organizaci, která se stará o to, aby vysloužilé solární panely neskončily na skládce. (Ony totiž tyhle panely obsahují všlijaké látky a některé z nich mohou obsahovat i těžké kovy.)

Koletivní systémy pro zpětný odběr solárních panelů

Provozovatelé solárních elektráren odvádějí recyklační poplatek 8,50,- Kč za 1 kg panelu. Tyto poplatky jsou shromažďovány na vázaném účtu do doby, kdy se recyklace solárních panelů naplno rozjede.

Trh s fotovoltaickými elektrárnami za rok 2019 narostl o 130 %.

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu
Pro zvětšení klikněte klikem.