Povídání o odpadech
Lidé sběhlí v matematice tvrdí, že máme jen jeden svět, a není důvod s nimi nesouhlasit. Lidé vybavení pudem sebezáchovy říkají, že se k tomu jednomu světu musíme ohleduplně chovat, aby nám vydržel. Lidé, kteří mají rozum, se tím řídí. Bohužel většině lidstva je to šuma fuk. Svět nejspíš nebyl stvořen během sedmi dnů, jak tvrdí bible. A asi ani nepřijde království nebeské, jak tvrdí táž příručka. Bohužel už se to nedá říct o apokalypse. Ale ani ta nepřijde sama od sebe jen proto, že je součástí příběhu. Můžeme ji přivolat sami, pokud úplně podlehneme spotřebnímu způsobu života, vlivu médií, sociálních sítí, politickým ambicím a především ničím neomezené lidské omezenosti. Třídění odpadů svět nespasí. Ale je jedním z projevů civilizovaného člověka, který ví, že máme jen jeden svět a že se k němu musíme chovat ohleduplně. A je jedno, jestli věří v dogmata, evoluci, nebo na strašidla.
Při vší technologické vyspělosti nejsme schopni efektivně znovu využívat odpadové materiály.
Odpadová Hlava XXII
„Cokoli děláme, produkuje to odpad“. Asi takto jednoduše bychom mohli začít. Produkce odpadu v celosvětovém množství je enormní. U některých druhů odpadu produkce stoupá. U jiných stagnuje. A u některých dokonce zcela výjimečně klesá. A pravda, zásadně se mění i složení odpadu. Náš odpad vlastně vzniká dlouho předtím, než se ta která věc stane odpadem. Jinak řečeno, náš problém s většinou odpadů začíná už v době, kdy se výrobky teprve chystáme vyrobit.
Ročně prý vytěžíme z naší planety až 70 miliard tun surových materiálů
Odpad je i prostředkem obchodu. Obchod s odpady již nyní dosahuje obdivuhodných hodnot. Například v ČR se hodnota trhu s odpady odhaduje v řádech nižších desítek miliard korun. Je běžnou praxí, že některé státy odpad nakupují ze zahraničí a pak ho na svém území energeticky využívají (spalují). Podobně je tomu i s odpady tzv. nebezpečnými (toxické odpady, chemické zbraně, munice) nebo jadernými. Kromě vytříděného odpadu je zdrojem obchodu i recyklace, kdy se prodává vytříděný odpad nebo z něj vyrobený recyklát. Zatímco tedy pro někoho je odpad něco, čeho se potřebuje zbavit, pro jiného je tentýž odpad zdrojem příjmů.
Dokud bude existovat obchod s odpady, nemusíme se o množství odpadů obávat. Bohužel.
Svět se mění a odpady se mění s ním
Pokud budeme o množství odpadu mluvit v širších souvislostech, je třeba zmínit i to, že jeho množství i složení ovlivňoval vývoj lidské společnosti jako takové. Ještě před několika desítkami let tvořil hlavní složku domovního odpadu popel z domácích topenišť. Dnes je ho minimum. Dalším zásadní milník ve změně složení odpadů přineslo stravování mimo domácnost. Klesající délka životnosti elektrospotřebičů, výrobků oděvního průmyslu. V poslední době přibývá i velké množství jednorázových obalů z potravinářství a úplně nově pak z e-commerce – tedy obalů, do kterých balí své zboží e-shopy (což je kapitola sama o sobě ZDE). Roste i množství odpadů průmyslových, tedy odpadů vzniklých při těžbě, výrobě a dopravě.
Jak funguje třídění odpadu
Třídění odpadu má primární cíl snížit negativní dopad produkce průmyslu na tzv. životní prostředí. Účelem třídění odpadu je vytřídit z komunálního odpadu ty složky, které je možné dále využívat a poskytnout je tak zpracovatelům k využití. Tedy činnost ekonomická, nikoli ekologická.
Třídění odpadu nechrání přírodu. Pouze snižuje negativní dopad našeho životního stylu na ekosystém.
V mnoha lidech vzbuzuje skutečnost, že třídí odpad, dobrý pocit. Zajímají se o to, zda je nutné odstraňovat etikety z lahví nebo vymývat obaly například od čisticích prostředků. Paradoxně je nenapadne, že když vymyjí obal od čisticího prostředku, aby odevzdali do žlutého kontejneru obal čistý, vytvoří další odpad, který se pak zachytí v čističce, a stane se dalším odpadem. Zkrátka je to začarovaný kruh. A uvnitř něho je třeba přemýšlet a mnohdy se řídit nejen poučkami, ale i vlastním rozumem a intuicí.
My nerecyklujeme. Pouze třídíme odpad.
Třídění odpadu však neprobíhá jen u nás doma. Již dávno je – a mnohem precizněji – prováděn v továrnách a dalších výrobních závodech. Je třeba si uvědomit, že při výrobě vzniká enormní množství odpadů různých stupňů „nebezpečnosti“. Jejich separace je v prostředí výroby zásadní. A navíc to přikazuje i legislativa. Třídění odpadu je v současnosti zcela zásadní činnost, která rozhoduje o tom, o kolik materiálu přijdeme, nebo je vrátíme zpět do oběhu. Považovat třídění odpadu za činnost ekologickou je dnes již archaické. Jde o činnost morální a ekonomickou.
Nejčastější symboly, které najdete na obalech
RECYKLAČNÍ ZNAČKY
Této značce se někdy říká Möbiova smyčka. Její použávání se řídí pravidly podle norem ISO 14021. Pokud je značka doplněna o procentní číselný údaj, znamená toto číslo kolik procent materálu je recyklovatelného. Pokud je bez čísla znamená možnosr recyklovatelnosti všeobecně.
ZELENÝ BOD
Je to ochranná známka. Znamená, že výrobce zaplatil obalové společnosti EKO-KOM poplatek a má s ní uzavřenou smlouvu (na jejímž základě Eko-komu platí). Tento zelený bod je dnes nejvyužívanější obchodní značkou na světě. Za rok se objeví na více než 500 miliardách obalů.
PANÁČEK A KOŠ
Obrázek říká, že obal se má vhodit do patřičné nádoby na odpad.Mezi přáteli se tomuto panáčkovi říká Tidyman.
PŘEŠKRTNUTÁ POPELNICE
S tímto symbolem se nejčastěji setkáte na elektrospotřebičích. Tento symbol znamená, že daný výrobek by neměl přijít do směsného odpadu, ale měl by být odevzdán prostřednictvím systému zpětného odběru. Nebo na sběrný dvůr.
PÍSMENO A NA CEDULCE
označuje kamiony a nákladní vozidla převážející odpad.
Je třeba rozlišovat třídění odpadu, což je činnost, při které se odpady třídí podle druhu, a recyklaci, což je vlastně druh průmyslu.
-
Recyklace je zpracování už vytříděných druhů odpadů
-
Třídění odpadu a recyklace jsou tedy dvě odlišné věci navzájem spolu spojené
Jsme konzumní společnost. Máme rádi luxus. Milujeme pohodlí a rádi věříme tomu, co nám řeknou. Jsme kupní síla. Velká. My, spotřebitelé západního světa, financujeme provoz a existenci bezpočtu firmiček, firem a nadnárodních korporací. A tyto firmy, firmičky a nadnárodní korporace udělají vše pro to, aby nám prodaly to, co chceme (ve skutečnosti to, co nám chtějí prodat) pěkně zabalené, vyrobené v zemích s levnou pracovní silou. Firmy prodávají, my nakupujeme. A udržitelné to není.
V principu lze říci, že recyklace může snížit nutnost těžby nebo výroby nových surovin tím, že pomáhá vracet již použité materiály zpět do oběhu.
Je důležité vědět, že výrobci za likvidaci odpadů platí. Kdykoli na obalu uvidíte tzv. Green Punkt, znamená to, že výrobce zaplatil za likvidaci obalu. Pravdou je, že to by je nemělo opravňovat k produkci nezpracovatelných nebo materiálově zbytečně náročných obalů složených z vícero materiálů. Což bohužel ne vždy platí. Za likvidaci ovšem platíte i vy. Například u elektrospotřebičů platíte tzv. recyklační poplatek. Stejně tak u aut, pneumatik minerálek a kdovíčeho ještě. Jen to možná nevíte. Všichni si tak nějak kupujeme „odpadové odpustky“.
Předpokládá se, že v roce 2050 lidstvo vyprodukuje 3,4 miliardy tun odpadů každý rok.
-
Od roku 2035 bude zřejmě možné skládkovat 10% z celkového množství komunálního odpadu.
-
V ČR se v současnosti skládkuje zhruba 45 % komunálního odpadu.
Jak se recykluje
Recyklace není nic jiného než proměna jednodruhového odpadního materiálu na opět použitelný (ideálně stejný) materiál. Ten, kdo odpad sváží nebo recykluje, ho následně i prodává (velmi zjednodušeně řečeno). A nikdo to nedělá zadarmo. My jsme jen součástí tohoto koloběhu. Aby se provozovatelům recyklačních firem snížily náklady, je po nás žádáno, abychom odpad třídili s co největší přesností. A to my děláme tím, že jednotlivé odpady vhazujeme do patřičných kontejnerů. To, že recyklace je z velké části obchod, zaručuje funkčnost celého procesu. Je těžké si představit, že by sběr odpadu provozoval a organizoval stát nebo neziskovky. Recyklace se u nás podporuje přibližně od roku 2003, kdy byla zvolena jako alternativa ke skládkování a pálení. Vzorem nám bylo Německo nebo Rakousko, kde se už tehdy recyklovala údajně až polovina komunálních odpadů. To se u nás dodnes nepodařilo. Navíc se dostáváme do situace, kdy je ochota třídit odpad pravděpodobně saturována a další zvyšování míry třídění odpadu (za stávajících podmínek) nelze očekávat. A recyklace má své limity. Technologické i ekonomické. Přehlédnout nelze ani tu skutečnost, že z Evropy je odpad k recyklaci vyvážen do Asie, což zcela smazává jakýkoli tzv. ekologický význam recyklace. A vzhledem ke změně přístupu některých asijských zemí lze předpokládat, že tento způsob vývozu odpadu zanikne. Pozitivní na tom může být to, že to přinutí Evropu vybudovat funkční systém recyklačních zařízení.
Z recyklátů pochází zhruba pouze 12% materiálových zdrojů v EU
(Zdroj: Eurostat)
V České republice je v současnosti k dispozici více než 558 000 kontejnerů na tříděný odpad autorizované obalové společnosti Ekokom. Do systému je zapojeno přes 6100 obcí a svoz tříděného odpadu zasahuje v ČR přes 21 200 firem, které na trh uvádějí jakékoli balené zboží. Podle zákona musí každá z nich zajistit zpětný odběr svých obalů, což dnes pro ně organizuje v ČR výlučně autorizovaná právě autorizovaná obalová společnost (AOS) Eko-kom. AOS vede statistiky, kterými jednak motivuje nás, občany a jednak je prezentuje obchodním partnerům. Není bez zajímavosti domněnka, že Eko-kom považuje za „zrecyklování“ už jen to, že vytříděný odpad dorazí na recyklační linku. Tedy bez ohledu na to, co se s ním bude dít dále. Kdo hlídá hlídače, že?
Ochota lidí třídit odpad je v současnosti patrně na svém vrcholu
Odpad je věda. A to nejen materiálová, logistická, ale i právní. Vážně. Komu patří odpady? Nikomu? To nejde. Všechno někomu patří. Za majitele či původce odpadů je podle zákona považována obec (tedy město, vesnice). To činí obec zodpovědnou za zacházení s nimi. Kdyby tomu tak nebylo, musel by se každý z nás postarat o likvidaci svých odpadů sám. A vězte, že tím, že byste je naházeli do popelnic, byste se zodpovědnosti nezbavili. Takže zpět. Obec se stará o naše odpady, za což jí my, obyvatelé, platíme poplatky. A tyto poplatky jsou pak následně převáděny firmě, kterou si obec na správu a likvidaci odpadů najala – a jsme u toho byznysu.
Evropa každoročně díky nízké úrovni recyklace přichází údajně zhruba o 600 milionů tun surovin
V současné době vypadá české hospodaření s komunálním odpadem přibližně následovně:
-
53 % skládkujeme
-
18 % spálíme
-
25 % zrecyklujeme
-
4 % zkompostujeme
Recyklovatelnost materiálu neznamená, že je materiál ekologický!
Každý Čech vytřídí v průměru 71,8 kg odpadů. Celková míra recyklace a využití nevratných obalů, kterých loni dali výrobci na trh 1,33 milionu tun, dosáhla 77 procent.
Kolektivní systémy a zpětný odběr
Tato aktivita vychází z principu individuální odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Je to totiž jeden z mála skutečně funkčních způsobů jak udržet množství odpadů pod kontrolou a omezit materiálovým ztrátám. Jeho využívání je tedy přesně tím, co chceme dělat pro ochranu životního prostředí nebo udržitelnou budoucnost.
Systém zpětného odběru je vlastně obyčejným tříděním odpadů, kterému jen říkáme jinak.
V rámci zpětného odběru máme možnost odevzdat použité nebo nefunkční zařízení k jeho zpracování pouze „osobě oprávněné k jejímu převzetí“. To by mělo zaručit následnou recyklaci nebo likvidaci. Zpětný odběr výrobků s ukončenou životností (VUZ) se provádí buď formou sběrných kontejnerů, prostřednictvím autorizovaných míst, veřejných míst zpětného odběru nebo v rámci prodeje nových produktů.
Služeb kolektivních systémů využíváme i několikrát týdně, aniž bychom si to uvědomovali. Vhodíte-li cokoli do barevného kontejneru na tříděný odpad, využíváte služeb kolektivního systému Eko-kom. Jde o organizaci, která se zabývá sběrem obalových materiálů: papíru, skla, plastů, nápojových kartonů a drobného kovového odpadu. Odevzdáváte-li baterie do sběrných boxů, pak využíváte služby zpětného odběru, kterou pro vás zajišťuje organizace Ecobat. Sběr světelných zdrojů (úsporných/kompaktních zářivek a dalších světelných zdrojů) pro vás zařizuje organizace Ekolamp. O váš elektroodpad má zájem hned několik organizací. Namátkou: Elektrovin, Asekol, Rema. O něco méně pak budete využívat služeb kolektivního systému Eltma, který má na starosti zpětný odběr pneumatik. Nevajgluj je kolektivní systém, který kompenzuje obcím náklady za úklid volně pohozených cigaretových nedopalků. Věci, které odevzdáváme kolektivním systémům nazýváme „výrobky s ukončenou životností“.
Mimo to ještě odevzdáváme do kontejnerů textil. Zde se však nejedná o kolektivní systém. Kontejnery na textil jsou provozovány soukromými firmami a organizacemi. Popřípadě v rámci prodejen módních řetězců, kde se však jedná zpravidla o podnět k dalšímu nákupu. Podobně je organizován sběr použitých tonerových a inkoustových náplní do domácích tiskáren. Městské části a odpadové firmy organizují sběr gastroodpadů (odpadů z veřejného stravování), jedlých tuků a olejů. Lze předpokládat, že bude kladen důraz na rozšiřování (povinného) sběru dalších druhů odpadů.
POPLATKY ZA ODPAD
Poplatek za odpad se nám příčí. Byť to je, na rozdíl od mnoha jiných poplatků skutečně platba za službu naprosto nezbytnou. Poplatkem za odpad se svým způsobem své odpovědnosti za něj svým způsobem zbavujeme. Fňukat nad tím, že platíme za něco, co nás zbavuje odpadu, je přinejmenším trapné. Pojďme se naučit chápat to, že pokud chceme žít ve světě, ve kterém se nebrodíme v ulicích vrstvou odpadu, musíme si za to prostě zaplatit. A to je vlastně hodně nízká cena.
Jak můžeme snižovat množství svého odpadu?
V principu lze říci, že nakládání s odpady má několik možností, díky kterým můžeme odpady odklonit z ze skládky (spalovny) jinam a zajistit jim tak v lepším případě recyklaci nebo ekologickou likvidaci. Budeme-li těchto možností využívat, uděláme pro tzv. životní prostředí více, než když budeme sázet stromky a jezdit elektromobily. V principu jde o starou známou písničku s tímto textem:
1. REDUKOVAT / SNIŽOVAT SPOTŘEBU (reduce)
Ve své podstatě jde o optimální způsob zacházení se vším. V domácím měřítku se jedná například o nakupování bez obalů, používání trvanlivých tašek, nenakupovat bez rozmyslu a podobné drobnosti, kterými můžeme přispět svou troškou do mlýna. Jinak řečeno: uskromnit se.
2. ZNOVUVYUŽITÍ / ZNOVUPOUŽITÍ (reuse)
Další ideální způsob, jak zmenšit množství odpadu. Nejen v oblasti obalových materiálů, ale i produktů jako takových. Věci, které již nepotřebujete může využít někdo jiný nebo je lze využít k něčemu jinému, než byly původně určeny. Na tomto principu funguje např. systém zálohovaných obalů. Více o Re-Use ZDE.
3. UPCYKLACE
Cílem upcyklace je získání produktu hodnotnějšího, než je materiál vstupní. O upcyklaci ZDE. A to s tím, že výsledkem může být i zcela jiné využití vstupního materiálu. Upcyklace nepracuje s odpady, jak se mylně uvádí. Ale s materiály ještě před tím, než se odpadem stanou.
4. RECYKLACE
Jedná se o materiálové využití odpadu způsobem, kdy na konci procesu získáme materiál stejný, nebo kvalitativně podobný materiálu vstupnímu. Recyklace je v podstatě výrobní proces. O recyklaci více ZDE.
5. REMANUFACTURING
je průmyslová metoda výše zmíněného znovuvyužití. Něco málo vám o remanufacturingu ZDE. Tato disciplína si do budoucna zaslouží zásadní pozornost – i když jde zcela proti potřebě ekonomického růstu nové výroby.
6. LANDFILL MINING
Zcela opačný je pak řešení, kterému se říká landfill mining. Jde o to, že se prostě vytěžují staré skládky a vytěžený odpad se dále v rámci možností využívá, vetšinou energeticky. Při množství naskládkovaného materiálu se jedná o úctyhodné množství a s tím související byznysovou příležitost. Jenomže ne vše, co se ze skládky vytěží lze využít – staré odpady obsahují často těžké kovy.
Dokážeme se poučit?
Albert Einstein napsal „Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat.“
Co je to ekologie a životní prostředí
Slovo ekologie neznamenalo vždy ochranu životního prostředí. Původně tento termín používal německý biolog, lékař, filosof, malíř – a vůbec takový všeuměl – Ernst Haeckel. (Podle některých i zakladatel vědeckého rasismu.) Ekologií rozuměl čistě vědeckou disciplínu, která se zaobírala vzájemnými vztahy mezi živými organismy a jejich přirozeným životním prostředím. Až později se z vědeckého oboru stal obor politicky korektní tak, jak ho chápeme dnes. A to včetně všech jeho z kontextu vytržených derivátů, jako jsou často matoucí zkratky eko, které dnes nacházíme všude tam, kde potřebujeme zdůraznit pozitivní vliv na tzv. životní prostředí. A co je to to životní prostředí? Definice nám říká, že je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (a podle mého názoru i čas). Nebo jinak: Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa. A pokud si budeme chtít výše uvedené oficiální poučky zjednodušit, lze termín životní prostředí formulovat asi takto: Našim životním prostředím je všechno na planetě zemi (protože o životním prostředí v okolním vesmíru nevíme vůbec nic, což neznamená, že bychom ho už teď neznečišťovali).
