Zdravotnický odpad – jak vzniká a jak se likviduje
Zdravotnický odpad vzniká ve zdravotnictví, veterinární péči i domácí léčbě. Může obsahovat biologické, chemické nebo radioaktivní látky, a proto vyžaduje speciální třídění, transport i likvidaci.
Co je to odpad ze zdravotnictví
Odpady vznikající ve zdravotnictví jsou z velké části běžné odpady podobné komunálním. Rizikové (nebezpečné) tvoří přibližně 10–25 % celkového objemu, podle typu zařízení a metodiky vykazování. Patří sem odpady infekční, toxické, chemické nebo radioaktivní.
Produkce zdravotnických odpadů má dlouhodobě rostoucí trend. Mezi lety 2013–2021 vzrostla produkce odpadu ze zdravotní péče přibližně o třetinu, přičemž během pandemie covid-19 došlo k výraznému skokovému nárůstu kvůli používání jednorázových ochranných pomůcek (rukavice, respirátory, testy).
V ČR se produkují odpady ze zdravotnictví zhruba takto:
-
50–60 % nemocnice
-
20 % zařízení dlouhodobé péče a domovy seniorů
-
zbytek tvoří ambulantní zařízení, laboratoře a veterinární praxe
Množství odpadu ze zdravotnictví má vzestupnou tendenci a část těchto odpadů je vyloženě nebezpečná
Jak vznikají zdravotnické odpady
Zdravotnický odpad zahrnuje pevné i kapalné materiály vznikající při léčebné péči, diagnostice, laboratorních činnostech nebo veterinární praxi.
Většina odpadu (obaly, papír, administrativní činnost) je neriziková. Rizikovou část tvoří především:
-
infekční odpady (kontaminované obvazy, jehly, biologický materiál)
-
ostré předměty (injekční jehly, skalpely)
-
chemické a farmaceutické odpady
-
cytotoxické odpady z onkologie
-
radioaktivní odpady z nukleární medicíny
Infekční odpady mohou být zdrojem tzv. nozokomiálních nákaz (nemocničních infekcí), pokud není s nimi nakládáno správně. Množství zdravotnického odpadu zvyšuje především masivní používání jednorázových pomůcek – které snižují riziko infekce, ale zvyšují materiálovou náročnost systému.
Množství zdravotnického odpadu zvyšuje ta skutečnost, že je nutno používat pomůcky a nástroje na jedno použití.
Jak se omezují rizika
Základem je důsledné třídění přímo v místě vzniku. Oddělují se odpady rizikové a nerizikové. Každé zdravotnické zařízení musí mít zpracovaný provozní řád pro nakládání s odpady.
-
Sběr probíhá zpravidla denně, ve velkých provozech minimálně každých 24 hodin.
-
Svoz zajišťují certifikované firmy.
-
Infekční odpady se obvykle spalují ve specializovaných spalovnách nebo se před spalováním dekontaminují (např. autoklávováním – sterilizací párou).
-
Vysoce infekční odpady musí být dekontaminovány bezprostředně.
Historicky bylo zdravotnictví významným zdrojem emisí dioxinů a rtuti (zejména spalováním bez dostatečné filtrace). Moderní spalovny s vícestupňovou filtrací tento problém výrazně omezily.
Z globálního hlediska je zdravotnictví odpovědné přibližně za 4–5 % světových emisí skleníkových plynů, přičemž část z toho tvoří nakládání s odpady, logistika a energeticky náročná sterilizace.
Nakládání se zdravotnickými odpady
Systematické třídění zdravotnických odpadů se v České republice začalo výrazně rozvíjet zhruba po roce 2000, zejména v návaznosti na legislativu EU a zpřesňující metodické pokyny ministerstva zdravotnictví a životního prostředí. Přesto se občas stává, že menší množství zdravotnického odpadu skončí ve směsném odpadu. Takové případy jsou spíše výjimečné, protože zdravotnická zařízení mají povinnost s odpady nakládat podle přísných pravidel. Nesprávně odložený zdravotnický odpad může představovat zdravotní riziko například pro pracovníky svozu odpadu nebo osoby manipulující s kontejnery.
Přeprava zdravotnických odpadů probíhá ve speciálních obalech a nádobách podle jejich typu a rizikovosti. Používají se pevné jednorázové nádoby na ostré předměty, nepropustné pytle nebo vícevrstvé kontejnery. Důležitá je jejich mechanická odolnost, nepropustnost a jasné označení. Dezinfekční nebo absorpční materiály se někdy používají zejména u kapalných nebo silně kontaminovaných odpadů.
Likvidace zdravotnických odpadů
Část zdravotnických odpadů je určena k dekontaminaci. Nejčastěji se využívá autoklávování (parní sterilizace) nebo mikrovlnná dekontaminace. Po úspěšné dekontaminaci může být odpad považován za „běžný“ odpad bez biologického rizika.
Finální likvidace infekčních a dalších nebezpečných zdravotnických odpadů probíhá obvykle spalováním při vysokých teplotách (typicky nad 850–1100 °C podle typu zařízení). Skládkování infekčních zdravotnických odpadů je v ČR prakticky vyloučeno.
V České republice existuje přes 20 speciálních zařízení ke spalování tzv. nebezpečných odpadů s celkovou kapacitou přes 100 000 tun ročně.
Kolik vzniká odpadů ze zdravotnictví
Rok od roku je tohoto druhu odpadu více. Celosvětově tvoří zdravotnický odpad asi 1–2 % komunálního odpadu, přičemž kolem 15 % je nebezpečných (infekční, toxické, radioaktivní).
V ČR vzniká přibližně 40–60 tisíc tun zdravotnického odpadu ročně, z toho asi 10–20 % tvoří nebezpečné odpady.
TŘÍDĚNÍ ZDRAVOTNICKÉHO ODPADU PODLE BIOLOGICKÝCH RIZIK
Riziková skupina 1
Mikroorganismy, u nichž je nepravděpodobné, že způsobí onemocnění člověka. Riziko minimální.
Riziková skupina 2
Mohou vyvolat onemocnění, ale obvykle nejde o závažnou hrozbu. Existuje léčba nebo prevence a šíření je omezené.
Riziková skupina 3
Způsobují závažná onemocnění, mohou se šířit mezi lidmi, ale obvykle existuje léčba nebo prevence.
Riziková skupina 4
Vysoce nebezpečné patogeny způsobující těžká onemocnění, často bez účinné léčby nebo prevence (např. některé hemoragické horečky).
Zdravotnický odpad se netřídí podle těchto skupin, ale podle typu odpadu.
-
infekční odpad
-
ostré předměty
-
farmaceutický a chemický odpad
-
radioaktivní odpad
-
běžný odpad
ROZLIŠENÍ ZDRAVOTNICKÝCH ODPADŮ PODLE BAREV
Obvykle se ale používají tato orientační pravidla:
Žluté nádoby – ostré a nebezpečné předměty (jehly, skalpely, ampule, střepy).
Červené pytle či nádoby – infekční zdravotnický odpad (materiály kontaminované biologickým materiálem).
Modré nebo bílé nádoby – léčiva, chemické látky nebo specifické zdravotnické odpady podle interního systému zařízení.
Černé nádoby či pytle – anatomické a patologicko-anatomické odpady.
Zelené nebo jiné barevné nádoby – běžný zdravotnický odpad bez infekčního rizika (podobný komunálnímu odpadu).
Barevné značení pytlů (například pro odpady z různých oddělení) bývá často pouze interním organizačním systémem konkrétní nemocnice a nemusí odpovídat celostátním pravidlům.
Jak likvidovat odpad z tetovacích salonů
Odpady z tetovacích studií se z hlediska legislativy posuzují obdobně jako odpady ze zdravotnických zařízení, pokud jsou kontaminovány biologickým materiálem.
V katalogu odpadů (skupina 18 – odpady ze zdravotnictví a obdobných činností) se používají zejména tyto kódy:
-
18 01 03 – odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce (např. použité jehly, kontaminované tampony)
-
18 01 01 – ostré předměty (nepoužité nebo nekontaminované)
Použité tetovací jehly a další ostré předměty musí být shromažďovány odděleně od ostatních odpadů do pevnostěnných, nepropustných a nepropíchnutelných uzavíratelných nádob (tzv. sharps boxy). Tyto nádoby musí být řádně označeny.
Kontaminované materiály (tampony, rukavice, savé podložky apod.) se ukládají do nepropustných obalů určených pro infekční odpad. SVoz zajistí specializované firmy, které si snadno najdete na internetu.
Provozovatel tetovacího studia je povinen:
-
zajistit oddělený sběr odpadu,
-
vést evidenci o odpadech,
-
předávat odpad pouze oprávněné osobě (certifikované firmě),
-
dodržovat zákon o odpadech a související hygienické předpisy.
Infekční odpady se následně likvidují nejčastěji spalováním nebo po předchozí dekontaminaci ve specializovaných zařízeních.
Produkce odpadu z tetovacích salónů je tedy pouze malou částí, odhadovaně stovky až nízké tisíce tun ročně v ČR – ale přesnější data neexistují.
Problematické (infekční / nebezpečné) odpady ze salonů:
-
jehly a cartridge
-
skalpely a jiné ostré nástroje
-
kontaminované tampony, gázy, papírové podložky
-
jednorázové rukavice a ochranné pomůcky znečištěné biologickým materiálem
-
zbytky barev a chemických přípravků
Tyto odpady se shromažďují odděleně a předávají oprávněné firmě (nejčastěji ke spalování nebo dekontaminaci).
Běžné (neinfekční):
-
obaly od materiálu
-
plastové obaly bez kontaminace
-
komunální odpad z administrativy
Nakládá se s nimi stejně jako s běžným komunálním odpadem, případně se třídí k recyklaci.
Jak zacházet doma s prošlými léčivy
Plastové obaly od léků či vitamínů patří do plastů (koukněte na recyklační značku), papírové krabičky a příbalové letáky do papíru a skleněné lahvičky do kontejneru na sklo.
Samotné léky (tablety, sirupy, masti, kapky apod.) však do tříděného ani směsného odpadu nepatří.
Nepoužitá nebo prošlá léčiva odevzdávejte v lékárně zdarma.
Lékárny mají zákonnou povinnost je převzít a předat k bezpečné likvidaci (většinou spalování ve specializovaných zařízeních).
Léčiva nikdy nesplachujte do WC nebo do výlevky.
-
Injekční jehly a ostré zdravotnické pomůcky do lékáren nepatří — patří do speciálních nádob nebo sběrných dvorů (ověřte lokálně).
-
Staré rtuťové teploměry vždy řešte individuálně s lékárnou nebo sběrným dvorem.
Prošlé nebo nespotřebované prášky je samozřejmě možné vhodit i do směsného odpadu. Pokud se směsný odpad odváží do spalovny, shoří to. Pokud na skládku, bude se podílet na není kontaminaci. Ovšem zcela jiná situace nastane, když zbytky léčiv budete splachovat do WC. Léky obsahují nebezpečné chemikálie, které čističky vody nedokážou eliminovat. Tyto látky pak kontaminují vodu. Nejčastěji se ve vodě nacházejí zbytky antibiotik, léků proti bolesti, hormonální přípravků a antidepresiv. Více o nebezpečí léčiv pro vodní zdroje je ZDE na blogu.
Lékaři denně předepíší tisíce léčiv a tisíce léčiv si kupujeme sami bez předpisu. Podle údajů České lékařské komory se do lékáren ročně odevzdává v průměru kolem 500 tun nepoužitých léčiv v odhadované hodnotě zhruba 2 miliardy korun. Z celkového množství léčiv prodaných na našem trhu je to však jen pouhý zlomek! A nehovoříme jen o lécích, ale i o tzv. preventivních přípravcích.
Nespotřebovaná, prošlá léčiva/medikamenty, které již nepotřebujete, přechovávejte v krabici někde z dosahu dětí a jednou za čas je odneste do lékárny.
Zdroje:
Český zdravotní ústav, tretiruka.cz, vasevec.cz, J. Kyzlink: Odpady, Odpadové fórum, CENIA, Průmyslová ekologie
Zajímavosti a odkazy jinam
Kolik léků se vyhodí – studie Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ZDE.
Článek zabývající se problematikou odpadů ze zdravotnictví na portálu Třetí ruka ZDE.
O problematice odpadů ze zdravotnictví na stránkách Státního zdravotního ústavu je ZDE.
JAK ŠKODÍ LÉČIVA V EKOSYSTÉMU
Hormonální látky z antikoncepce prokazatelně způsobují feminizaci ryb. Samci produkují jikry nebo ztrácejí schopnost reprodukce.
Antibiotika ve vodním prostředí podporují vznik antibiotické rezistence bakterií, což je dnes považováno za významné zdravotní riziko.
Léčiva v půdě a vodě mohou ovlivňovat chování živočichů. Například zbytky antidepresiv mění chování ryb (nižší plachost, vyšší predace).
Léčiva v půdě a vodě mohou ovlivňovat chování živočichů — například zbytky antidepresiv mění chování ryb (nižší plachost, vyšší predace).
