ZDRAVOTNICKÝ ODPAD

Jak se třídí a likviduje odpad ze zdravotnických zařízení

Odpady, které vznikají ve zdravotnictví, jsou mnohdy (ale ne vždy) nebezpečné. Z jejich celkového množství je zhruba 10 % možno označit za vyloženě nebezpečné. Zdravotnická (a veterinární) zařízení produkují odpady, které jsou infekční, toxické nebo radioaktivní.

Množství nebezpečných odpadů, které ve zdravotnictví vznikají, má vzestupnou tendenci. Mezi lety 2013—2021 stoupla produkce odpadů ze zdravotní péče o 35 %. Výjimkou byla léta covidu, kdy se lineární trend skokově navýšil.

55 % celkového zdravotnického odpadu v ČR produkují nemocnice. Zhruba 22 % pochází zařízení dlouhodobé péče nebo domovy pro seniory. Zbytek pochází z ordinací a veterinárních zařízení.

Množství odpadu ze zdravotnictví má vzestupnou tendenci a část těchto odpadů je vyloženě nebezpečná

Jak vznikají zdravotnické odpady

Odpad ze zdravotnictví zahrnuje různé chemické, fyzikální a biologické materiály, které vyžadují zvláštní nakládání a likvidaci. Obsahuje pevný i kapalný odpad, který vzniká při léčebné péči nebo při obdobných činnostech. Většina patří mezi nerizikový zdravotnický odpad, podobný komunálnímu. Vzniká hlavně z administrativních a úklidových činností zdravotnických zařízení a může zahrnovat rovněž odpad produkovaný při údržbě zdravotnických objektů. Potíž je s odpady, které s sebou mohou nést zdravotní rizika: odpad infekční. Ten může být, mimo jiné, i zdrojem tzv. nozokominálních nákaz v nemocnicích a zdravotnických zařízeních.

Množství zdravotnického odpadu zvyšuje ta skutečnost, že je nutno používat pomůcky a nástroje na jedno použití.

Jak se omezují rizika spojená se zdravotnickými odpady

Riziko odpadu ze zdravotnictví se snižuje s přijetím kompletního a bezpečného systému třídění, sběru, transportu, shromažďování a likvidace. Jednou z hlavních snah při nakládání s těmito odpady je tedy jejich třídění na místě. Jnými slovy separovat odpady nebezpečné od odpadů – bezpečných, chcete-li. Oddělený sběr zdravotnických odpadů není jednoduchá záležitost. A měl by probíhat denně (samozřejmě v závislosti na velikosti zařízení). V non-stop provozech alespoň 1x za 24 hodin, a to za dodržení všech bezpečnostních předpisů, vyhlášek i zákonů. Proto musí mít každé zdravotnické zařízení provozní řád. Pravidelný by měl být i svoz těchto odpadů certifikovanými firmami.

Samostatnou kategorii tvoří tzv. vysoce infekční odpady. Ten musí být okamžitě a na místě podroben dekontaminaci prostřednictvím certifikovaných zařízení.

Zdravotnictví je z globálního pohledu jedním z hlavních zdrojů dioxinů a rtuti v životním prostředí

Jak se třídí zdravotnické odpady

S tříděním (nebezpečného) zdravotnického odpadu se v ČR započalo někdy kolem roku 2004. V roce 2008 pak byly zavedeny metodické pokyny pro jejich třídění. Nicméně ne všude jsou tyto pokyny plně dodržovány a stává se, že zdravotnický odpad končí ve veřejných kontejnerech na směsný odpad. Takto odhozený odpad je velmi nebezpečný zejména pro bezdomovce, kteří se v popelnicích hrabou. Popřípadě pro děti. Ovšem takové zacházení se zdravotnickými odpady je ojedinělé a dochází k němu proto, že správné nakládání s tímto druhem odpadu stojí peníze.

Přeprava probíhá ve speciálních nádobách. Každý odpad má svou určenou nádobu podle své rizikovosti. Jedná se o běžné pytle, popřípadě o pytle uložené v jedno a vícevrstvých pevných nádobách. Podstatná je zde neprostupnost přepravních materiálů. Někdy se k odpadům přidává i dezinfekční materiál jako chloramin, chlorové vápno nebo paraformaldehyd. Popřípadě materiál absorpční, jako aktivní uhlí, bavlněná vata, silikagel aj. Pro přepravu materiálů spadajících do rizikové skupiny A a B (viz červený box) musejí být přepravní obaly odolat vnitřnímu tlaku až 93 kPa a teplotám v rozsahu od -40 °C do +55 °C.

Část odpadů ze zdravotnictví je určena k dekontaminaci. Po dekontaminaci jsou pak tyto odpady považovány za již „ne-nebezpečné“. U nás se k dekontaminaci prý nejčastěji využívá mikrovlnné dekontaminace a autoklávování. Možností dekontaminace je samozřejmě více. Za finální likvidaci těchto odpadů je považováno jejich spálení (při teplotách vyšších než 1000 °C). Dekontaminovaný odpad lze spálit ve spalovně komunálního odpadu. Skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno. Znovuvyužití dekontaminovaných materiálů se zatím vždy ukázalo jako nemožné z hlediska bezpečnosti a hygieny.

V České republice existuje 21 speciálních zařízení ke spalování tzv. nebezpečných odpadů s celkovou kapacitou přes 100 000 tun ročně.

TŘÍDĚNÍ ZDRAVOTNICKÉHO ODPADU PODLE RIZIK

Riziková skupina A

patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit přenosné onemocnění, proti kterému není obvykle léčba nebo prevence

Riziková skupina B

patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážná onemocnění, které však není běžně přenosné a proti kterému existuje léčba nebo preventivní opatření

Riziková skupina C

mikroorganismy, u kterých lze předpokládat vyvolání onemocnění

ROZLIŠENÍ ZDRAVOTNICKÝCH ODPADŮ PODLE BAREV

žluté nádoby - ostré předměty
bílé nádoby - vakcíny
modré se žlutým víkem - infekční biologické materiály
modré nádoby - ostatní zdravotnické materiály
černé nádoby - anatomické odpady

RECYKLÁTY

zelená | modrá - prošlá léčiva, nepoužitelná cytostatika
hnědá | červená - ostatní odpady

PE PYTLE

červené pytle - odpady z chirurgie
modré pytle - ostatní odpady, zubní, pediatrie apod
zelené pytle - odpady z gynekologie
černé pytle - patologicko-anatomické odpady
průhledné pytle - kelímky ze stomatologie, roušky apod.
ZDROJ: odpady

Jak likvidovat odpad z tetovacích salónů

Tento druh odpadu existuje v jakési šedé zóně. V katalogu odpadů existuje pod číslem 18 01 01 – Ostré předměty. A zákon vám o nich říká toto: musí být shromažďovány odděleně od jiných odpadů. Shromažďovací prostředky a nádoby musí být nepropustné a bez možnosti propíchnutí a zároveň musí být uzavíratelné. Jedná se primárně o ostré předměty (tetovací jehly) a dále různé tampony. Pokud provozujete tetovací studio pamatujte, že tyto odpady je třeba bezpečně skladovat. K tomu můžete využít bezpečné nádoby na kontaminovaný odpad. Koupit je můžete jednoduše na internetu. A dále se alespoň zběžně seznamte s povinnostmi, které jsou s produkcí tohoto druhu odpadu spojené. Pokud hledáte firmu, která se likvidací odpadů z tetovacích slonů zabývá, klikněte SEM.

Jak zacházet doma s prošlými léčivy

Předpokládáme, že plastové obaly od léčiv či vitamínů putují do žlutého kontejneru. Nesrozumitelné příbalové letáčky a papírové krabičky do modrého kontejneru. Skleněné lahvičky a ampulky do skla. A kam putují nespotřebované léky? Vitamíny, antibiotika, sedativa, sirupy, mastičky, vodičky, tabletky? Pokud náhodou nevíte, tak ty by se měly vrátit zpět do lékáren. Za odevzdání nic neplatíte. Lékárny totiž mají povinnost zbytky farmak od vás odebrat. Následně je pak předávají oprávněné firmě, která se postará o jejich likvidaci v souladu se zákonem. Tedy o jejich bezpečné spálení. Pozor: do lékáren nenoste injekční jehly. Ty bezpečně zabalte a vhoďte do směsného odpadu. Pokud jde o rtuťové teploměry, je třeba se vždy v lékárně předem informovat.

Léčiva nikdy nesplachujte do WC nebo do výlevky.

Prošlé nebo nespotřebované prášky je samozřejmě možné vhodit i do směsného odpadu. Pokud se směsný odpad odváží do spalovny, shoří to. Pokud na skládku, bude se podílet na není kontaminaci. Ovšem zcela jiná situace nastane, když zbytky léčiv budete splachovat do WC. Léky obsahují nebezpečné chemikálie, které čističky vody nedokážou eliminovat. Tyto látky pak kontaminují vodu. Nejčastěji se ve vodě nacházejí zbytky antibiotik, léků proti bolesti, hormonální přípravků a antidepresiv. Více o nebezpečí léčiv pro vodní zdroje je ZDE na blogu.

Lékaři denně předepíší tisíce léčiv a tisíce léčiv si kupujeme sami bez předpisu. Podle údajů České lékařské komory se do lékáren ročně odevzdává v průměru kolem 500 tun nepoužitých léčiv v odhadované hodnotě zhruba 2 miliardy korun. Z celkového množství léčiv prodaných na našem trhu je to však jen pouhý zlomek! A nehovoříme jen o lécích, ale i o tzv. preventivních přípravcích.

Nespotřebovaná, prošlá léčiva/medikamenty, které již nepotřebujete, přechovávejte v krabici někde z dosahu dětí a jednou za čas je odneste do lékárny.

Zdroje:

Český zdravotní ústav, tretiruka.cz, vasevec.cz, J. Kyzlink: Odpady, Odpadové fórum, CENIA, Průmyslová ekologie

Je dobré vědět, že lékárny nepřijímají tzv. odpadní léčiva od nás občanů na základě zákona o odpadech – a proto lékárny nemusejí mít souhlas k provozování zařízení pro sběr odpadů. Ale i tak musejí vést evidenci a ohlašovat sebrané léky jako odpad. Mimo to lékárny produkují zbytková léčiva pocházející z jejich vlastního provozu (výroby léčiv) a zde se naopak o odpad jedná – lékárna je tedy sama původcem zdravotnického odpadu.

Vtipné samolepky na auto Srandolepky, reklama

Pouliční sběrná nádoba na použité injekční jehly, Praha 3, Žižkov

Zdravotnické odkazy

Kolik léků se vyhodí – studie Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ZDE.

Článek zabývající se problematikou odpadů ze zdravotnictví na portálu Třetí ruka ZDE.

O problematice odpadů ze zdravotnictví na stránkách Státního zdravotního ústavu je ZDE.