ZDRAVOTNICKÝ ODPAD
Jak se třídí a likviduje odpad ze zdravotnických zařízení
Odpady, které vznikají ve zdravotnictví, jsou mnohdy (ale ne vždy) nebezpečné. Z jejich celkového množství je zhruba 10 % možno označit za vyloženě nebezpečné i podle zákona. Zdravotnická (a podobná) zařízení produkují odpady, které jsou infekční, popř. i toxické nebo radioaktivní. EU pokládá tyto odpady za prioritní. A to z důvodu jejich rozmanitosti a komplikovanému složení. Z toho logicky vyplývá i potencionální nebezpečí.
Množství nebezpečných odpadů, které ve zdravotnictví vznikají, má vzestupnou tendenci. V roce 1999 to bylo nějakých 16 000 tun. V roce 2010 už to bylo nějakých 40 000 tun nebezpečných odpadů (CENIA). Nebezpečné odpady tvoří jen část celkového množství odpadů ze zdravotnictví. Nicméně se mezi odpady nebezpečné dostávají i odpady, které nebezpečné nejsou a tím je zvyšováno jeho množství. To je zapříčiněno tím, že někteří původci v obavách z kontrolních orgánů, vykazují „pro jistotu“ jako tyto odpady někdy i odpady bez zjevných nebezpečných vlastností.
Na jedno lůžko každý den připadá (statisticky vzato) 1,8 kg zdravotnických odpadů. Do tohoto odhadu pak není (a nemůže být) zahrnut odpad, který vzniká u pacientů doma, popřípadě v jiných místech jejich léčení. Během pandemie covidu se toto číslo samozřejmě markantně zvýšilo.
Množství odpadu ze zdravotnictví má vzestupnou tendenci a část těchto odpadů je vyloženě nebezpečná
Jak vznikají zdravotnické odpady
Odpad ze zdravotnictví nepochází jen z nemocnic, ale i z ostatních zdravotnických zařízení a veterinárních ordinací. Zahrnuje různé chemické, fyzikální a biologické materiály, které vyžadují zvláštní nakládání a likvidaci. Obsahuje pevný i kapalný odpad, který vzniká při léčebné péči nebo při obdobných činnostech. Nutno dodat, že většina patří mezi nerizikový zdravotnický odpad, podobný komunálnímu. Vzniká hlavně z administrativních a úklidových činností zdravotnických zařízení a může zahrnovat rovněž odpad produkovaný při údržbě zdravotnických objektů. Potíž je s odpady, které s sebou mohou nést zdravotní rizika: odpad infekční. Ten může být, mimo jiné, i zdrojem tzv. nozokominálních nákaz v nemocnicích a zdravotnických zařízeních.
Množství zdravotnického odpadu zvyšuje ta skutečnost, že je nutno používat pomůcky a nástroje na jedno použití.
Jak se omezují rizika spojená se zdravotnickými odpady
Riziko odpadu ze zdravotnictví se snižuje s přijetím kompletního a bezpečného systému třídění, sběru, transportu, shromažďování a likvidace. Jednou z hlavních snah při nakládání s těmito odpady je tedy jejich třídění na místě – jinými slovy separovat odpady nebezpečné od odpadů – bezpečných, chcete-li. Oddělený sběr zdravotnických odpadů není jednoduchá záležitost. A měl by probíhat denně (samozřejmě v závislosti na velikosti zařízení). V non-stop provozech alespoň 1x za 24 hodin, a to za dodržení všech bezpečnostních předpisů, vyhlášek i zákonů. Proto musí mít každé zdravotnické zařízení provozní řád. A v ideálním případě ho i dodržovat. Ano, i v oblasti zdravotnických odpadů jde v první řadě o osobní zodpovědnost. Pravidelný by měl být i svoz těchto odpadů certifikovanými firmami.
Samostatnou kategorii tvoří tzv. vysoce infekční odpady. Ten musí být okamžitě a na místě podroben dekontaminaci prostřednictvím certifikovaných zařízení.
Zdravotnictví je z globálního pohledu jedním z hlavních zdrojů dioxinů a rtuti v životním prostředí
Jak se třídí zdravotnické odpady
S tříděním (nebezpečného) zdravotnického odpadu se v ČR započalo někdy kolem roku 2004. V roce 2008 pak byly zavedeny přesné metodické pokyny pro jejich třídění. Nicméně ne všude jsou tyto pokyny plně dodržovány a stává se, že zdravotnický odpad končí ve veřejných kontejnerech na směsný odpad (ať už z důvodu finanční úspory nebo liknavosti). Takto odhozený odpad je velmi nebezpečný zejména pro bezdomovce, kteří se v popelnicích hrabou. Popřípadě pro děti. Jelikož tyto odpady mohou být infekční, není jistě třeba dále rozvíjet, k čemu může dojít. Nicméně takové zacházení se zdravotnickými odpady je ojedinělé, ale dochází k němu. Jednoduše i proto, že správné nakládání s tímto druhem odpadu stojí peníze.
Předně je třeba je na místě vzniku separovat do k tomu určených nádob. Svoz může zajišťovat jen firma splňující přísné požadavky. Přeprava probíhá ve speciálních nádobách. Každý odpad má svou určenou nádobu podle své rizikovosti. Jedná se o běžné pytle, popřípadě o pytle uložené v jedno a vícevrstvých pevných nádobách. Podstatná je zde neprostupnost přepravních materiálů. Někdy se k odpadům přidává i dezinfekční materiál jako chloramin, chlorové vápno nebo paralformaldehyt. Popřípadě materiál absorpční, jako aktivní uhlí, bavlněná vata, silikagel aj. Pro přepravu materiálů spadajících do rizikové skupiny A a B (viz červený box) musejí být přepravní obaly odolat vnitřnímu tlaku až 93 kPa a teplotám v rozsahu od -40°C do +55°C.
Ze zdravotnických zařízení jsou odpady sváženy speciálními firmami a předávány k další likvidaci. Část odpadů ze zdravotnictví je určena k dekontaminaci. Po dekontaminaci jsou pak tyto odpady považovány za již ne-nebezpečné. U nás se k dekontaminaci prý nejčastěji využívá mikrovlnné dekontaminace a autoklávování. Možností dekontaminace je samozřejmě více. Za finální likvidaci těchto odpadů je považováno jejich spálení (při teplotách vyšších než 1000° C). Dekontaminovaný odpad lze spálit ve spalovně komunálního odpadu. Skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno. Znovuvyužití dekontaminovaných materiálů se zatím vždy ukázalo jako nemožné z hlediska bezpečnosti a hygieny.
V České republice existuje 22 speciálních zařízení ke spalování tzv. nebezpečných odpadů.
TŘÍDĚNÍ ZDRAVOTNICKÉHO ODPADU PODLE RIZIK
Riziková skupina A
-
patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit přenosné onemocnění, proti kterému není obvykle léčba nebo prevence
Riziková skupina B
-
patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážná onemocnění, které však není běžně přenosné a proti kterému existuje léčba nebo preventivní opatření
Riziková skupina C
-
mikroorganismy, u kterých lze předpokládat vyvolání onemocnění
ROZLIŠENÍ ZDRAVOTNICKÝCH ODPADŮ PODLE BAREV
-
žluté nádoby - ostré předměty
-
bílé nádoby - vakcíny
-
modré se žlutým víkem - infekční biologické materiály
-
modré nádoby - ostatní zdravotnické materiály
-
černé nádoby - anatomické odpady
RECYKLÁTY
-
zelená | modrá - prošlá léčiva, nepoužitelná cytostatika
-
hnědá | červená - ostatní odpady
PE PYTLE
-
červené pytle - odpady z chirurgie
-
modré pytle - ostatní odpady, zubní, pediatrie apod
-
zelené pytle - odpady z gynekologie
-
černé pytle - patologicko-anatomické odpady
-
průhledné pytle - kelímky ze stomatologie, roušky apod.
-
ZDROJ: odpady
Jak likvidovat odpad z tetovacích salónů
Tento druh odpadu existuje v jakési šedé zóně. V katalogu odpadů existuje pod číslem 18 01 01 – Ostré předměty. A zákon vám o nich říká toto: musí být shromažďovány odděleně od jiných odpadů. Shromažďovací prostředky a nádoby musí být nepropustné a bez možnosti propíchnutí a zároveň musí být uzavíratelné. Jedná se primárně o ostré předměty (tetovací jehly) a dále různé tampony. Pokud provozujete tetovací studio pamatujte, že tyto odpady je třeba bezpečně skladovat. K tomu můžete využít bezpečné nádoby na kontaminovaný odpad. Koupit je můžete jednoduše na internetu. A dále se alespoň zběžně seznamte s povinnostmi, které jsou s produkcí tohoto druhu odpadu spojené. Pokud hledáte firmu, která se likvidací odpadů z tetovacích slonů zabývá, klikněte SEM.
Jak zacházet doma se zdravotnickými odpady
Předpokládáme, že plastové obaly od léčiv či vitamínů putují do žlutého kontejneru. Nesrozumitelné příbalové letáčky a papírové krabičky do modrého kontejneru. Skleněné lahvičky a ampulky do zeleného kontejneru. A kam putují nespotřebované léky? Vitamíny, antibiotika, sedativa, sirupy, mastičky, vodičky, tabletky? Pokud náhodou nevíte, tak ty by se měly vrátit zpět do lékáren. Za odevzdání nic neplatíte. Lékárny totiž mají povinnost zbytky farmak od vás odebrat. Následně je pak předávají oprávněné firmě, která se postará o jejich likvidaci v souladu se zákonem. Tedy o jejich bezpečné spálení. Pozor: do lékáren nenoste injekční jehly. Ty bezpečně zabalte a vhoďte do směsného odpadu. Pokud jde o rtuťové teploměry, je třeba se vždy v lékárně předem informovat.
Samostatnou kapitolou tohoto druhu odpadu jsou jednorázové pleny.
Lékárny mají povinnost od vás nespotřebované léky bezplatně odebrat
Na první pohled se může zdát, že vyhodit zbytky nedobraných antibiotik do odpadkového koše ničemu neuškodí. Že ta trocha hormonální antikoncepce v záchodové míse se rozpustí. Ze subjektivního pohledu jednoho člověka to může být uvěřitelná pravda. Nicméně je třeba si uvědomit, kolik takových jednotlivců takto přemýšlí a koná (tušíme, že asi 18% dospělé populace). Lékaři denně předepíší tisíce léčiv a tisíce léčiv si kupujeme sami bez předpisu. Výsledek? Tuny prodaných medikamentů. Podle údajů České lékařské komory se do lékáren ročně odevzdává v průměru kolem 500 tun nepoužitých léčiv v odhadované hodnotě zhruba 2 miliard korun. Z celkového množství léčiv prodaných na našem trhu je to však jen pouhý zlomek! A nehovoříme jen o lécích, ale i o tzv. preventivních přípravcích. Odpověď na otázku, kolik léků se skutečně využije a kolik jich skončí ve směsném odpadu nebo výlevkách, nikdo nezná.
Hospodaření s léčivy má svá úskalí. V zájmu farmaceutických koncernů je jednoznačně prodat co nejvíce léčiv. Ať už jako OTC (Over The Counter, tedy bez předpisu), nebo na předpis. Ti mohou vyvíjet nepřímo tlak na lékaře a lékaři pak (někdy) na pacienty. Pacient sice nedokáže posoudit, zda předepsané nebo doporučené léky skutečně potřebuje, ale dokáže již posoudit, zda zbytky vyhodit do odpadkového koše nebo odevzdat v lékárně. Za vším tedy stojí odpovědnost.
Nespotřebovaná, prošlá léčiva/medikamenty, které již nepotřebujete, přechovávejte v krabici někde z dosahu dětí a jednou za čas je odneste do lékárny.
Zdroje:
Český zdravotní ústav, tretiruka.cz, vasevec.cz, J. Kyzlink: Odpady, Odpadové fórum, CENIA, Průmyslová ekologie
Je dobré vědět, že lékárny nepřijímají tzv. odpadní léčiva od nás občanů na základě zákona o odpadech – a proto lékárny nemusejí mít souhlas k provozování zařízení pro sběr odpadů. Ale i tak musejí vést evidenci a ohlašovat sebrané léky jako odpad – zákon léčivech je zde odkazuje na zákon o odpadech. Mimo to lékárny produkují zbytková léčiva pocházející z jejich vlastního provozu (výroby léčiv) a zde se naopak o odpad jedná – lékárna je tedy sama původcem zdravotnického odpadu.
Zdravotnické odkazy
Kolik léků se vyhodí – studie Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ZDE.
Článek zabývající se problematikou odpadů ze zdravotnictví na portálu Třetí ruka ZDE.
O problematice odpadů ze zdravotnictví na stránkách Státního zdravotního ústavu je ZDE.