Azbest – co to je a jak se likviduje

Narazíte-li při rekonstrukci na větší množství azbestového materiálu (například desky nebo střešní krytinu), řiďte se těmito základními pokyny:

zbytečně se materiálu nedotýkejte, nelámejte ho a nemanipulujte s ním – azbestová vlákna se uvolňují právě při pohybu a poškození,
pokud je to možné, zakryjte materiál neprodyšnou plastovou fólií,
kontaktujte odbornou firmu, která je oprávněna azbest bezpečně odstranit, zabezpečit a odvézt,
je-li manipulace nevyhnutelná, ihned materiál zabalte do plastu a používejte ochranné pomůcky – rukavice a respirátor třídy FFP3.

Azbestové materiály neodvážejte do běžného sběrného dvora – jejich likvidace podléhá zvláštnímu režimu a musí být provedena oprávněným subjektem.

Proč je azbest nebezpečný?
(zdravotní rizika azbestu)

Nebezpečnost azbestu spočívá především v jeho vláknité struktuře. Azbest vytváří velmi tenká, dlouhá a ostrá vlákna, která se při poškození materiálu snadno uvolňují do ovzduší. Tato mikroskopická vlákna mohou být vdechnuta a proniknout hluboko do plic, kde se usazují v plicních sklípcích. Organismus je nedokáže rozložit ani odstranit, a proto v plicích zůstávají po celý život!

Dlouhodobé vdechování může vést k onemocnění zvanému azbestóza – chronickému zaprášení a zjizvení plicní tkáně. To způsobuje postupnou dušnost, zhoršení funkce plic a v těžkých případech může být smrtelné. Kontakt s azbestem je navíc prokazatelně spojen se zvýšeným rizikem nádorových onemocnění, zejména rakoviny plic a mezoteliomu pohrudnice či pobřišnice.

Azbest je oficiálně klasifikován jako prokázaný karcinogen. Podle odhadů World Health Organization každoročně zemře na následky nemocí způsobených expozicí azbestu více než 100 000 lidí po celém světě.

„V okamžiku, kdy se azbestové produkty stanou odpadem, jedná se o velmi nebezpečný odpad!“

Fotografie střechy s obsahem nebezpečného azbestu.

Jak se bezpečně zbavit azbestu?
Balení, ochrana před uvolněním vláken, kontakt s odborníky

Technicky vzato katalog odpadů rozlišuje několik skupin odpadů obsahujících azbest.

Patří sem například:

odpady z elektrolýzy s obsahem azbestu,
odpady ze zpracování azbestu,
odpady z výroby azbestocementových výrobků,
kovové obaly obsahující výplňovou hmotu s azbestem (včetně tlakových nádob),
vyřazená zařízení obsahující volný azbest,
izolační materiály s obsahem azbestu,
stavební materiály obsahující azbest.

Tolik oficiální terminologie katalogu odpadů.

Odpady obsahující azbestová vlákna je možné ukládat výhradně na skládky k tomu určené. Manipulace s nimi musí probíhat tak, aby nedošlo k uvolňování azbestových vláken do ovzduší. Z tohoto důvodu se azbestové odpady balí do neprodyšných PE fólií nebo vaků, musí být řádně označeny výstražným symbolem a mohou být skladovány pouze v uzavřených kontejnerech. Po uložení na skládku se tyto odpady zpravidla ihned překrývají inertním materiálem.

„Doporučuje se nechat objekt prověřit odbornou inspekční firmou z hlediska možného výskytu azbestu“.

Jak se správně likviduje azbest

K likvidaci azbestového odpadu byla vyvinuta řada metod. Patří mezi ně zapouzdření povrchu azbestových materiálů s cílem zabránit úniku vláken, solidifikace a stabilizace odpadu pomocí přísad, které azbestová vlákna pevně fixují. Nebo technologicky náročné metody založené na chemickém či termickém rozkladu vláken. Zkoumá se i plazmové zpracování. V praxi je však v současnosti nejběžnějším řešením uložení zabaleného azbestu na speciálně určené skládky.

Kdy se azbest stává nebezpečným

Azbestové materiály nejsou samy o sobě bezprostředně nebezpečné, pokud zůstávají v tzv. klidovém stavu. Riziko vzniká ve chvíli, kdy se s nimi začne manipulovat – při řezání, lámání, vrtání nebo demontáži. K uvolňování azbestových vláken proto nejčastěji dochází při rekonstrukcích, přestavbách, demolicích a dalších stavebních zásazích.

Nepodceňujte azbest!

Lehkovážnost při nakládání s azbestem se nevyplácí. Pokud při rekonstrukci narazíte na azbestové materiály, nejbezpečnějším (a zákonem preferovaným řešením) je přenechat jejich odstranění odborné firmě. Samostatná manipulace laikem je riziková a může vést k ohrožení zdraví i k porušení zákona.

Je-li nutná pouze krátkodobá manipulace v krajním případě, je nutné zabránit uvolňování vláken – materiál nepoškozovat, navlhčit, ihned zabalit do neprodyšné plastové fólie a používat ochranné pomůcky včetně respirátoru třídy FFP3. Azbestové odpady nepatří do běžných popelnic ani na černé skládky a nelze je bez předchozí domluvy odvážet do běžných sběrných dvorů. Jejich předání podléhá zvláštnímu režimu.

K čemu se používal azbest

Azbest se stal oblíbeným především díky své odolnosti vůči ohni a vysokým teplotám. Po určitou dobu byl považován za téměř dokonalý materiál. Je nehořlavý, žáruvzdorný (taví se při teplotách řádově kolem 1 000 °C), chemicky velmi odolný a zároveň dobrý elektroizolační materiál. Díky těmto vlastnostem se azbest hojně využíval, zejména v období od 60. do 80. let, především ve stavebnictví, které spotřebovalo až 90 % celkové produkce azbestu.

Azbest našel uplatnění jako tepelný, protipožární a elektrický izolant – ať už ve formě azbestocementových desek, destiček, stříkaných izolací nebo jako součást konstrukcí. Používal se v elektrických rozvaděčích, elektrospotřebičích, stěnách vícepodlažních staveb i na střechách. Významné množství azbestu obsahoval i dlouhá léta oblíbený stavební materiál známý pod názvem eternit, jehož název je dnes registrovanou obchodní značkou.

Problém starých azbestových zátěží

Problémem je, že dokumentace ke starším stavbám není vždy dostupná, spolehlivá nebo neexistuje vůbec. Zkušenosti firem zabývajících se odbornou sanací azbestových zátěží ukazují, že při výstavbě se často používaly jiné materiály, než jaké byly uvedeny v projektové dokumentaci. Tento přístup tehdejšího stavebnictví dnes vede k nepříjemným překvapením při rekonstrukcích. Další riziko představuje neodborné a nelegální odstraňování azbestových materiálů, které může vést k uvolnění nebezpečných vláken do okolí.

„Mezi materiály, které obsahují azbest, patří i eternit“

Zdroje: Ústav chemie a ochrany prostředí, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 3M, Dopareal, časopis odpady.

Co je to azbest?

Azbest je souhrnné označení pro 6 druhů přírodních vláknitých křemičitanových minerálů, které se běžně vyskytují v přírodě. Díky své vláknité struktuře, výborným izolačním vlastnostem a odolnosti vůči ohni a vysokým teplotám byl azbest dlouhou dobu považován za ideální technický materiál. Historicky se využíval již ve starověku, masového rozšíření však dosáhl až s nástupem průmyslové výroby ve 20. století.

Původně se česky říkalo azbestu osinek. Odtud asi rčení o „osině v prdeli“.

K čemu se používá azbest

Azbest se používal ve stovkách výrobků, především ve stavebnictví, přestože jeho zdravotní rizika byla známa už více než sto let. Mezi lety 1920–2003 se celosvětově spotřebovalo přes 180 milionů tun azbestu. Evropa patřila k jeho největším konzumentům, a to i přes relativně malý podíl na světové populaci.

Zajímavosti a odkazy

Azbest stále nacházíme ve starých stavbách a domech. Více ZDE.
Starší, avšak zajímavý článek z Britských listů o azbestu naleznete ZDE.
O likvidaci azbestu a eternitu od firmy Dopareal ZDE.