HLINÍK

Snadno a zároveň těžko recyklovatelný odpad

Hliníku se říká hliník proto, že se vyskytuje v hlíně. Jeho latinské pojmenování aluminium je převzato z jeho sloučeniny kamence, který je odjakživa znám jako alumen. Oxidu hlinitého si poprvé všiml právě v kamenci jistý A. Margaraaf někdy v polovině 18. století. V roce 1827 z něj Němec F. Wohler vyrobil kov. A to rozkladem bezvodého chloridu hlinitého s kovovým draslíkem. Toliko rodný list aluminia.

V počátcích měl čistý hliník dokonce větší cenu než zlato

Tenhle prevít se vyrábí dost nečistě z bauxitu. Bauxit se prý jmenuje podle francouzské vesnice Les Baux de Provence, kde se začal prvně těžit. Při zpracování 4 tun tohoto bauxitu vzniknou až 3 tuny odpadu. Částečně i toxického. Stejně tak jeho recyklace je naprosto tzv. neekologická. A i tak je dnes hliník obsažen, mimo jiné, i ve spoustě obalů, které končí svou tristní pouť na skládkách a ve spalovnách. Jisté teorie tvrdí, že hliník je třetím nejčastěji se vyskytujícím prvkem na zemském povrchu. Nicméně průmyslově se vyrábí až od roku 1859 z výše zmíněného bauxitu, jehož zásoby se odhadují na 50 bilionů tun. Méně se už ví, že při výrobě hliníku vzniká velké množství nerozpustného zbytku, kterému se říká červený (nebo hnědý) kal. Odhaduje se, že každoročně na celém světě vznikne při výrobě hliníku 70 000 000 tun těchto kalů. Řečeno ještě jinak, na jednu tunu vyrobeného hliníku připadají dvě tuny odpadu. Velmi problematického odpadu. Ten se ukládal buď na skládky nebezpečného odpadu nebo se pálí. Tento odpad, tedy kal, má vysokou hodnotu pH, silnou alkalitu, zvýšený obsah radioaktivních látek a obsahuje oxidy různých kovů.

Od začátku roku 2015 jsou města a obce povinny umožnit obyvatelům separované třídění kovů. Tedy i hliníku. Jak se s tímto příkazem obce a města vypořádají, záleží zatím jen a jen na nich. 

Z jednorázových obalových materiálů je z environmentálního hlediska hliník jedním z nejméně vhodných. 

 

Z chemického pohledu vyniká hliník odolností proti korozi. Je kujný s dobrou pevností v tahu. Proslavený je svou pověstnou elektrickou vodivostí, která mu zaručila dočasnou kariéru v kabelovém průmyslu, než ho nahradila měď. 

 

Hliník je obviňován, že je (možná) příčinou některých závažných chorob. Jedná se například o záněty kloubů, nádorová onemocnění i to, že by mohl být jednou z příčin Alzheimerovy choroby. Doposud však tyto trestné činy hliníku nikdo naplno neprokázal. 

Ponecháme-li stranou hliník průmyslový – tedy hliník např. z kapotáží letadel, stavebních prvků nebo hliník obsažený v elektroodpadu, zbude nám hliník použitý při výrobě takzvaných předmětů denní potřeby, nebo z obalového průmyslu. Říkáme mu hliník tlustostěnný a tenkostěnný. Zásadní je tloušťka hliníkové fólie / plechu.

Jak poznám hliník, který lze dále zpracovat?

Jak se recyklují hliníkové obaly? Čím je hliníková fólie tenčí, tím větší patálie s ní je. A patálie je i s hliníkem v kombinaci s jinými materiály. Čistě hliníkové produkty, jako je třeba nádobí nebo komponenty nábytku, lze vyhodit do sběrných kontejnerů nebo odvézt do sběrného dvora. Využijí se při další výrobě nového hliníku. Jinak řečeno, budou zrecyklovány.

Zcela jiná situace však nastává s tenkými fóliemi. Ty v peci prostě shoří. A jsou to právě tyto tenkostěnné materiály, používané v obalovém průmyslu, které nám dělají těžkou hlavu. I proto, že jejich cena coby odpadu je mizivá a ne všichni zpracovatelé o ně mají zájem. Sběr tenkostěnných hliníkových obalů de-facto neexistuje. A pokud existuje, není to formou kolektivních systémů. Nicméně i tenkostěnný hliník lze zpracovávat. Alobal, víčka od jogurtů a tenké potravinové fólie se rozdrtí, zbavuje se barev (rozuměj potisků) a následně se z tohoto materiálu vyrábí hliníkový prášek a granule. Tento recyklát je pak využíván jako redukční činidlo při výrobě oceli, které na sebe naváže kyslík a pak přejde do tzv. strusky.  Popřípadě je možné tyto drobné hliníkové obaly lisovat do ingotů, které se pak taví jako celek.

Systematický sběr tenkostěnného hliníku v ČR zatím neexistuje

Ovšem obalový průmysl používá často hliníkové obaly v kombinaci s jinými materiály. Děje se tak buď z nutnosti ochrany potravin, nebo z důvodů lhostejnosti, popřípadě neochoty změnit zaběhnuté postupy. Nejčastější nešťastná kombinace je hliník a železo (např. sprejové nádobky). Ty obsahují často malé množství hliníku. Velmi matoucí je i obal, který se tváří jako hliník, ale ve skutečnosti jde o jeho imitaci – o plast (např. některá víčka od jogurtu). Víčka od zavařovacích sklenic jsou velmi často potažena ochrannou vrstvou z gumy. To je dělá nezpracovatelnými. Mimo to jsou často hliníkové fólie spojeny s dalším materiálem. Při pátrání jde-li nebo nejde o hliník, pak si stačí zapamatovat

  • hliník nereaguje na magnet – naopak, co na magnet zareaguje patří do starého železa

  • mačká se (zatímco jeho plastová nebo papírová imitace se vrátí zpět do původního tvaru)

  • lze ho snadno trhat

Další překážkou zpracování hliníku je jeho znečištění obsahem. Zbytky nápojů, tuků, apod. Tu a tam se setkáte s radou, že tyto obaly je vhodné před odevzdáním do kontejneru vymýt, aby se dostaly ke zpracování čisté. To je zbytečné. Zbytky obsahu se dostávají do kanalizace, kde páchají další neplechu. Ostatně proč čistit něco před tavením.

Jak třídit hliník?

Jak už bylo řečeno. Sběrné dvory, kontejnery nebo různé hurá akce pořádané školami nebo environmentálními institucemi. Pokud skutečně třídit hliník chcete, musíte se poohlédnout po možnostech ve svém okolí. Žádný univerzální systém neexistuje. Řešením situace nadspotřeby hliníku z obalového průmyslu není jeho sporadická recyklace, ale omezování jeho využívání. 

 

Nápojové plechovky představují až 60 % všech hliníkových obalů

Nápojové plechovky

Nápojová plechovka je prostě skvělý obalový materiál. Dokonale chrání obsah. Je lehká. Recyklovatelná (pokud se k recyklaci dostane). Ale je i jednoúčelová. To znamená obal na jedno použití, po kterém se stává odpadem. A v České republice stále ještě odpadem pohříchu nevyužívaným. Byť situace se lepší především díky povinnosti umožnit obyvatelům třídit kovové odpady. Dokonce i k hliníku dříve lhostejný Eko-kom se začíná konečně v této oblasti mobilizovat.

Jak se vyrábí hliník

Hliník se vyrábí z bauxitu (těženého v povrchových dolech). Z něj se získává oxid hlinitý. A z něho se elektrolýzou produkuje čistý hliník. Elektrolýza hliníku probíhá v elektrolyzérech. To jsou elektrolytické pece. Dno uzavřeného systému je tvořeno uhlíkovou katodou, anoda je uhlíková. Do pece se přidá roztavený kryolit o teplotě cca 960 °C. Následně se přidává v pravidelných intervalech oxid hlinitý, který se vlivem elektrického proudu rozkládá na čistý hliník stékající na dno ke katodě a kyslík oxidující uhlíkovou anodu. Během tohoto procesu jsou spotřebovávány anody, zatímco elektrolyt zůstává. Jak vidno, výroba je tedy poměrně energeticky velmi náročná. Uvádí se, že až 3× více než při výrobě plastu a až 25× více než při výrobě skla. Mimo to je mnohem náročnější na spotřebu vody. A výroba hliníku znečišťuje ovzduší a produkuje množství pevných odpadů. Hliník je tedy, co se výroby týká, velmi náročný materiál. Podobně je na tom i recyklace hliníku. Při ní vzniká řada nebezpečných látek, např. solné strusky, které končí na skládce. Hliník se na skládkách téměř nerozkládá. Při reakci s atmosférickým kyslíkem se totiž vytvoří povrchová vrstva, která zabrání další reakci. Na druhou stranu se hliník dobře recykluje (vyjma tenkostěnných fólií). Recyklace hliníkového šrotu znamená velkou úsporu energie, neboť její spotřeba je ve srovnání s výrobou primárního hliníku údajně pouze 5 %.

Z hliníku a jeho slitin jsou vyrobena i letadla. A to už je nějakých tun hliníku. Proto existuje asociace „pro recyklaci letadel“. Ta sídlí ve Francii a stará se o rozebírání „olétaných“ letadel. Každý rok se vyřadí přibližně 400-500 letadel a zhruba třetina z těchto vraků se dostane do spárů přibližně 40 firmám sdruženým v této leteckorecyklační asociaci (AFRA). Z letadel vyřazených z provozu v roce 2008 tak tyto společnosti dokázaly získat a vrátit zpět do oběhu 217 000 tun hliníku a téměř 4 000 tun kvalitních směsí. A jak že se recyklují letadla? O tom něco ZDE.

 

Odkazy

Od roku 2019 v Praze funguje zpracovatelská linka na hliníkové plechovky. Více ZDE.

Co se prý vyrábí z hliníkových kapslí Nespresso.

Co na vás může číhat v některých deodorantech a antiperspirantech.

Poněkud kritičtější článek na téma nápojových plechovek je ukryt ZDE.

Zdroje, časopis Odpady, Institut Veronica, Alutherm, *Svět balení, Ústav chemie a ochrany prostředí

HLINÍKOVÉ OBALY, KTERÉ JE MOŽNÉ  TŘÍDIT

 

  • Plechovky od piva, limonád, energy drinků

  • Víčka zavařovacích sklenic typu 'omnia'.

  • Hliníkové nádobí (příbory, hrnce, ešusy, konvice)

  • Konstrukce stanů, lehátek, pergol, lyžařské hole apod

  • Plechy a ostatní hliníkové součástky.

Hliníkové obaly vhazujeme do kontejnerů na drobný kovový odpad, nebo je odevzdáváme ve sběrných dvorech.​

TŘÍDIT NETŘEBA:

Materiály/obaly, ve kterých je hliník spojen s jiným materiálem.  Jedná se například o:

  • Obaly od žvýkaček, másla, margarínu, vnitřní obaly cigaret > směsný odpad.

  • Nápojové kartony > kontejnery na nápojové kartony.

  • Veškeré další obaly, ve kterých je hliník neoddělitelně spojen s jiným materiálem.

  • Hliník je rovněž často obsažen v elektrotechnických přístrojích a starých rozvodech elektřiny > kontejner na elektroodpad.

 

Tzv. tenkostěnné hliníkové obaly v principu nemá smysl třídit, protože při zpracování v peci prostě shoří. Tady se jedná o

  • obaly tavených sýrů

  • tenké hliníkové fólie z potravinářských obalů

Jejich zpracováním se však zabývá firma Alutherm.

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití  je relativně nízká. Nasycení trhu je na úrovni zhruba 40 %. Míra recyklace hliníku je ze všech odvětví nejvyšší ve stavebnictví (zhruba kolem 90 %). 

  • Současná celosvětová roční výroba hliníku z bauxitu se pohybuje kolem 130 000 000 tun ročně.

  • Za rok 2014 se globálně vytěžilo 234 milionů tun bauxitu.

  • Ročně vzniká při výrobě hliníku zhruba 90 milionů tun tzv. červeného kalu.

  • Na 1 tunu vyrobeného čistého hliníku připadají dvě tuny odpadu z jeho výroby.

  • 1 tuna hliníku se získá přibližně z 5 tun surového bauxitu.

  • Největšími producenty bauxitu jsou Austrále, Brazílie, Jamajka, Guinea a Čína.

7 pádů odpadu, kniha o odpadech
ZAJÍMAVOSTI O HLINÍKU
  • Z 1 kg hliníku lze získat před 70 metrů hliníkové fólie (tzv. alobal)

  • V bauxitové rudě je hliník zastoupen mezi 19 –  35 procenty

  • Po svém objevení měl hliník větší cenu než zlato. A to až do roku 1886, kdy ve Švýcarsku začala fungovat první fabrika, která vyráběla hliník elektrolýzou.

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

KONTAKT

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu