HLINÍK

Snadno a zároveň těžko recyklovatelný odpad

Od začátku roku 2015 jsou města a obce povinny umožnit obyvatelům separované třídění kovů. Tedy i hliníku. Jak se s tímto příkazem obce a města vypořádají, záleží zatím jen a jen na nich. To však nic nemění na situaci, že drobný tenkostěnný hliník není v ČR možné zpracovávat tak, jak bychom rádi.

 

Cimrman měl svérázný smysl pro humor, když předpovídal, že budoucnost patří aluminiu. Tenhle prevít se vyrábí dost nečistě z bauxitu. Bauxit se prý jmenuje podle vesnice Les Baux de Provence, kde se začal prvně těžit. Při zpracování 4 tun tohoto bauxitu vzniknou až 3 tuny odpadu. Částečně i toxického. Stejně tak jeho recyklace je naprosto tzv. neekologická. A i tak je dnes hliník obsažen, mimo jiné, i ve spoustě obalů, které končí svou tristní pouť na skládkách a ve spalovnách. Jisté teorie tvrdí, že hliník je třetím nejčastěji se vyskytujícím prvkem na zemském povrchu. Nicméně průmyslově se vyrábí až od roku 1859 z výše zmíněného bauxitu, jehož zásoby se odhadují na 50 bilionů tun. Méně se už ví, že při výrobě hliníku vzniká velké množství nerozpustného zbytku, kterému se říká červený (nebo hnědý) kal. Odhaduje se, že každoročně na celém světě vznikne při výrobě hliníku 70 000 000 tun kalů. Řečeno ještě jinak, na jednu tunu vyrobeného hliníku připadají dvě tuny odpadu. Velmi problematického odpadu. Ten se ukládal buď na skládky nebezpečného odpadu, pálí se, nebo na dno oceánů. Tento odpad, tedy kal, má vysokou hodnotu pH, silnou alkalitu, zvýšený obsah radioaktivních látek a obsahuje oxidy různých kovů.

Z jednorázových obalových materiálů je z environmentálního hlediska hliník jedním z nejméně vhodných. 

 

Z chemického pohledu vyniká hliník odolností proti korozi. Je kujný s dobrou pevností v tahu. Proslavený je svou pověstnou elektrickou vodivostí, která mu zaručila dočasnou kariéru v kabelovém průmyslu, než ho nahradila měď. 

 

Hliník je obviňován, že je (možná) příčinou některých závažných chorob. Jedná se například o záněty kloubů, nádorová onemocnění i to, že by mohl být jednou z příčin Alzheimerovy choroby. Doposud však tyto trestné činy hliníku nikdo naplno neprokázal. 

Ponecháme-li stranou hliník průmyslový – tedy hliník např. z kapotáží letadel, stavebních prvků nebo hliník obsažený v elektroodpadu, zbude nám hliník použitý při výrobě takzvaných předmětů denní potřeby, nebo z obalového průmyslu. Říkáme mu hliník tlustostěnný a tenkostěnný. Zásadní je tloušťka hliníkové fólie / plechu.

Jak poznám hliník, který lze dále zpracovat?

Čím je hliníková fólie tenčí, tím větší patálie s ní je. A patálie je i s hliníkem v kombinaci s jinými materiály. Čistě hliníkové produkty, jako je třeba nádobí nebo komponenty nábytku, lze vyhodit do sběrných kontejnerů nebo odvézt do sběrného dvora. Využijí se při další výrobě nového hliníku. Jinak řečeno, budou zrecyklovány.

Zcela jiná situace však nastává s tenkými fóliemi. Ty v peci prostě shoří. A jsou to právě tyto tenkostěnné materiály, používané v obalovém průmyslu, které nám dělají těžkou hlavu. A oprávněně. Sběr tenkostěnných hliníkových obalů de-facto neexistuje. A pokud existuje, není to formou kolektivních systémů. Dokonce ani obalová společnost Eko-kom nevěnuje hliníku pozornost, ačkoli je v obalech hojně zastoupen. Nicméně i tenkostěnný hliník lze zpracovávat. Ne k výrobě hliníku nového, ale je možné ho zpracovat na činidla pro ocelářskou výrobu jako deoxidační činidlo při zpevňování, které na sebe naváže kyslík a pak přejde do tzv. strusky

Systematický sběr tenkostěnného hliníku v ČR neexistuje

Ovšem obalový průmysl používá často hliníkové obaly v kombinaci s jinými materiály. Děje se tak buď z nutnosti ochrany potravin, nebo z důvodů lhostejnosti, popřípadě o neochotu změnit zaběhnuté postupy. Nejčastější nešťastná kombinace je hliník a železo (např. sprejové nádobky). Ty obsahují často malé množství hliníku. Velmi matoucí je i obal, který se tváří jako hliník, ale ve skutečnosti jde o jeho imitaci – o plast (např. některá víčka od jogurtu). Víčka od zavařovacích sklenic jsou velmi často potažena ochrannou vrstvou z gumy. To je dělá nezpracovatelnými. Mimo to jsou často hliníkové fólie spojeny s dalším materiálem. Při pátrání jde-li nebo nejde o hliník, pak si stačí zapamatovat

- hliník nereaguje na magnet – naopak, co na magnet zareaguje patří do starého železa

- mačká se (zatímco jeho plastová nebo papírová imitace se vrátí zpět do původního tvaru)

- lze ho snadno trhat

Další překážkou zpracování hliníku je jeho znečištění obsahem. Zbytky nápojů, tuků, apod. Tu a tam se setkáte s radou, že tyto obaly je vhodné před odevzdáním do kontejneru vymýt, aby se dostaly ke zpracování čisté. To je zbytečné. Zbytky obsahu se dostávají do kanalizace, kde páchají další neplechu. Ostatně proč čistit něco před tavením.

Jak třídit hliník?

Jak už bylo řečeno. Sběrné dvory, kontejnery nebo různé hurá akce pořádané školami nebo environmentálními institucemi. Pokud skutečně třídit hliník chcete, musíte se poohlédnout po možnostech ve svém okolí. Žádný univerzální systém neexistuje. Řešením situace nadspotřeby hliníku z obalového průmyslu není jeho sporadická recyklace, ale omezování jeho využívání. 

 

Tenké hliníkové obaly nelze recyklovat

Nápojové plechovky

Nápojová plechovka je prostě skvělý obalový materiál. Dokonale chrání obsah. Je lehká. Recyklovatelná (pokud se k recyklaci dostane). Ale je i jednoúčelová. To znamená obal na jedno použití, po kterém se stává odpadem. A v České republice stále ještě odpadem pohříchu nevyužívaným.

Něco o oblíbeném spolužákovi, který se odstěhoval

Hliník se vyrábí z bauxitu (těženého v povrchových dolech). Z něj se získává oxid hlinitý. A z něho se elektrolýzou produkuje čistý hliník. Elektrolýza hliníku probíhá v elektrolyzérech. To jsou elektrolytické pece. Dno uzavřeného systému je tvořeno uhlíkovou katodou, anoda je uhlíková. Do pece se přidá roztavený kryolit o teplotě cca 960 °C. Následně se přidává v pravidelných intervalech oxid hlinitý, který se vlivem elektrického proudu rozkládá na čistý hliník stékající na dno ke katodě a kyslík oxidující uhlíkovou anodu. Během tohoto procesu jsou spotřebovávány anody, zatímco elektrolyt zůstává. Jak vidno, výroba je tedy poměrně energeticky velmi náročná. Uvádí se, že až 3x více než při výrobě plastu a až 25x více než při výrobě skla. Mimo to je mnohem náročnější na spotřebu vody než druhé dvě uvedené komodity. A výroba hliníku znečišťuje ovzduší a produkuje množství pevných odpadů. Hliník je tedy, co se výroby týká, velmi náročný materiál. Podobně je na tom i recyklace hliníku. Při ní vzniká řada nebezpečných látek, např. solné strusky, které končí na skládce. Hliník se na skládkách téměř nerozkládá. Při reakci s atmosférickým kyslíkem se totiž vytvoří povrchová vrstva, která zabrání další reakci. Na druhou stranu se hliník dobře recykluje (vyjma tenkostěnných fólií). Recyklace hliníkového šrotu znamená velkou úsporu energie, neboť její spotřeba je ve srovnání s výrobou primárního hliníku údajně pouze 5 %.

Z hliníku a jeho slitin jsou vyrobena i letadla. A to už je nějakých tun hliníku. Proto existuje asociace „pro recyklaci letadel“. Ta sídlí ve Francii a stará se o rozebírání „olétaných“ letadel. Každý rok se vyřadí přibližně 400-500 letadel a zhruba třetina z těchto vraků se dostane do spárů přibližně 40 firmám sdruženým v této leteckorecyklační asociaci (AFRA). Z letadel vyřazených
z provozu v roce 2008 tak tyto společnosti dokázaly získat a vrátit zpět do oběhu 217 000 tun hliníku
a téměř 4 000 tun kvalitních směsí. A jak že se recyklují letadla? O tom něco ZDE.

 

Odkazy

Od roku 2019 v Praze funguje zpracovatelská linka na hliníkové plechovky. Více ZDE.

Co se prý vyrábí z hliníkových kapslí Nespresso.

Co na vás může číhat v některých deodorantech a antiperspirantech.

Poněkud kritičtější článek na téma nápojových plechovek je ukryt ZDE.

Zdroje, časopis Odpady, Institut Veronica, Alutherm, *Svět balení, Ústav chemie a ochrany prostředí

HLINÍKOVÉ OBALY, KTERÉ JE MOŽNÉ  TŘÍDIT

 

  • Plechovky od piva, limonád, energy drinků

  • Víčka zavařovacích sklenic typu 'omnia'.

  • Hliníkové nádobí (příbory, hrnce, ešusy, konvice)

  • Konstrukce stanů, lehátek, pergol, lyžařské hole apod

  • Plechy a ostatní hliníkové součástky.

Hliníkové obaly vhazujeme do kontejnerů na drobný kovový odpad, nebo je odevzdáváme ve sběrných dvorech.​

TŘÍDIT NETŘEBA:

Materiály/obaly, ve kterých je hliník spojen s jiným materiálem.  Jedná se například o:

  • Obaly od žvýkaček, másla, margarínu, vnitřní obaly cigaret > směsný odpad.

  • Nápojové kartony > kontejnery na nápojové kartony.

  • Veškeré další obaly, ve kterých je hliník neoddělitelně spojen s jiným materiálem.

  • Hliník je rovněž často obsažen v elektrotechnických přístrojích a starých rozvodech elektřiny > kontejner na elektroodpad.

 

Tzv. tenkostěnné hliníkové obaly v principu nemá smysl třídit, protože při zpracování v peci prostě shoří. Tady se jedná o

  • obaly tavených sýrů

  • tenké hliníkové fólie z potravinářských obalů

Jejich zpracováním se však zabývá firma Alutherm.

Dostupnost hliníku pro tzv. druhotné využití  je relativně nízká. Nasycení trhu je na úrovni zhruba 40 %. Míra recyklace hliníku je ze všech odvětví nejvyšší ve stavebnictví (zhruba kolem 90 %). 

  • Současná celosvětová roční výroba hliníku z bauxitu se pohybuje kolem 130 000 000 tun ročně.

  • Za rok 2014 se globálně vytěžilo 234 milionů tun bauxitu.

  • Ročně vzniká při výrobě hliníku zhruba 90 milionů tun tzv. červeného kalu.

Třídění odpadu - hliník
  • Na 1 tunu vyrobeného čistého hliníku připadají dvě tuny odpadu z jeho výroby.

  • 1 tuna hliníku se získá přibližně z 5 tun surového bauxitu.

  • Největšími producenty bauxitu jsou Austrále, Brazílie, Jamajka, Guinea a Čína.

250x250.jpg
jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg