JAK SE RECYKLUJÍ BATERIE

 

Baterie svým způsobem představují nebezpečný odpad. Použité a nepotřebné baterie se ukládají do označených sběrných nádob na baterie, které dnes najdete na bezpočtu míst. Baterie je rovněž možné vhazovat do kontejnerů na drobný elektroodpad, které k tomu mají určený separovaný box. Doma zkuste ecocheese.

 

Recyklace baterií, stejně jako jakákoli jiná recyklace, je proces náročný — avšak vpravdě užitečný. Mimo ochrany tzv. životního prostředí a zdraví poskytuje recyklace baterií i energetické a materiálové úspory surovin. Jinými slovy recyklací získané suroviny mohou být levnější než těžba a stejně tak mohou být získány více takzvaně ekologicky. Je však zapotřebí co nejvíce baterií získat zpět.

Říká se, že v současnosti je obor recyklace baterií v České republice ekonomicky ztrátový.

 

Současné technologie nabízejí několik možností recyklace. Nejedná se ale o recyklaci v plném slova smyslu. Jde vlastně o zpětné materiálové využití některých materiálových složek, které současné baterie obsahují.

 

Baterie se třídí buď ručně (na lince v Kladně) nebo automaticky. (Z elektroodpadu se baterie získávají ve společnosti Enviropol v Jihlavě.) Přesnost je údajně u obou metod přibližně stejná (při mechanickém třídění se baterie třídí podle váhy, magnetického nebo rentgenového spektra).

Společnost Ecobat provozuje na území České republiky přes 20 000 sběrných boxů. 

Na úplném začátku veškeré recyklace baterií je jejich pečlivé roztřídění. My sice baterie třídíme, ale to je jen oddělíme od ostatního odpadu a vhodíme do nádoby na zpětný odběr. To pravé třídění baterií probíhá na precizní třídicí lince. Nejprve se baterie rozdělí podle velikosti a jejich chemického složení. Roztříděné baterie se pak odvážejí ke zpracování. A to většinou mimo území ČR. Jedná se o Německo, Polsko nebo skandinávské země. Důvodem je to, že k ekonomicky smysluplné recyklaci je zapotřebí velké množství vstupního materiálu. V tomto případě vrácených použitých baterek a monočlánků. V tuzemsku se zpracovávají jen autobaterie s obsahem olova. Dále pak tzv. knoflíkové baterie v Kovohutích Příbram.

 

Ještě je třeba brát v potaz chemické procesy, které se v bateriích odehrávají, díky kterým mají baterie rozdílné chemické složení při koupi a na konci své životnosti. Poměrně velké množství sebraných použitých baterií není zcela vybito a je nutno brát v úvahu také oxidaci kovu (například nikl-kadmiové baterie se skládají hlavně z hydroxidů niklu a kadmia). Před recyklací je navíc třeba odstranit zbytky plastových obalů (baterie v balíčcích u přenosných počítačů). Z toho jasně vyplývá, že jednotný recyklační proces pro baterie neexistuje. 

Vestavěné akumulátory není třeba ze spotřebičů vyndavat ani nijak páčit. O jejich odstranění se postará zpracovatel eketroodpadu.

 

Recyklace (byť ne úplná recyklace, protože z baterie baterii nevyrobíme) může probíhat v elektrických obloukových pecích, které se používá pro baterie s nízkým obsahem rtuti; železo a mangan se přemění na železo-manganovou slitinu pro ocelářský průmysl. Zinek se znovu získává po sublimaci ve formě oxidu a dále se zpracovává. Používají se rovněž oxido-redukční pece, sublimační pece (pro baterie s vysokým obsahem rtuti a nikl-kadmiové baterie), pyrolýza pro nikl-kovové a lithiové baterie nebo se baterie přidávají do vysokých pecí. Docela věda, že?

 

Další metodou je drcení. Po oddělení kovů, papíru a plastů vznikne tzv. „černá hmota“, která obsahuje uhlík, mangan a oxidy zinku. Ta se používá pro další zpracování kyselinovou cestou (loužením) podobným postupem, jaký se používá pro zpracování manganových nebo zinkových rud. 

Z baterií lze separovat například železo a mangan. Ty najdou své uplatnění v ocelářském průmyslu. Chemickými procesy získat například zinek, nikl a kadmium. Se vzniklou hmotou, která obsahuje uhlík, mangan a oxidy zinku, se dále pracuje podobnými postupy, jako při zpracování manganových a zinkových rud. (Zdroj: hybrid.cz)

 

Lithiové baterie se rozebírají ve speciálně uzpůsobeném prostředí, aby se zabránilo výbuchu. Obsahují velmi nebezpečné elektrolyty, které vyžadují specifické zacházení. Knoflíkové lithiové baterie jsou nebezpečné zvláště pro děti – čili pozor na to!

 

Jak bylo uvedeno na začátku, baterie jsou komplikovaný odpad. Proto ani není zarážející, že výrobci tuto skutečnost spotřebitelům nesdělují tak radostně jako nesmysly o jejich výdrži. Maximálně je varují před tím, aby je nevhazovali do ohně (proč asi?). Domnívají se snad, že lidé přestanou baterie používat? To už snad ani nejde.

Sdruženým sběrem baterií se v ČR zabývá především společnost Ecobat.

Odkázky

Článek o třídění baterií na lince v Kladně si přečtěte ZDE.

Mapa sběrných míst Ecobat je TADY.

 

Zdroje: Ecobat, časopis Odpady, internetové materiály

Velká část baterií se ke zpracování dostává i od tzv. kolektivních systémů, které se zabývají sběrem elektroodpadu. Za rok 2015 se jednalo o téměř 150 tun baterií, které byly součástí odevzdaného elektrošrotu.

Recyklaci značně komplikuje fakt, že neexistuje jednotné značení obsahu baterií. EU sice nutí členské země ke stále vyšší a vyšší míře recyklace, zároveň však není schopna zavést jednotný systém značení, který by recyklaci usnadnil.

vtipné samolepky na auto

Z celkového pohledu je smysluplnější využívat v domácnostech nabíjecí baterie než kupovat (s třídit) baterie jednorázové. Mimo opakovaného využití baterií ušetříte i nějaký ten peníz.

Je dost dobře možné, že vysokokapacitní li-ionové baterie nebudou recyklovány, ale budou využívány v tzv. sekundárních aplikacích. S kapacitou v řádu jednotek až desítek kilowatthodin totiž budou představovat cennou komoditu jakožto úložiště elektřiny. (Zdroj: E-on)

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg