Komunální odpad – co to je a jak se likviduje

Co je to komunální odpad

Komunální odpad je odpad vznikající běžnou činností domácností a obcí. Patří sem směsný odpad, tříděné složky jako papír, plast nebo sklo i biologický odpad. Správné třídění komunálního odpadu umožňuje jeho další využití a omezuje množství odpadu ukládaného na skládky.

Komunální odpad je podle současného zákona o odpadech veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob. Zahrnuje také odpady podobné odpadu z domácností, které vznikají při činnosti firem, úřadů nebo služeb.

Důležitější je tato definice:

Komunální odpad není odpad směsný, ale směsný odpad je součástí komunálního odpadu.

Nepořádek kolem kontejnerů na tříděný odpad, Praha 8, Karlín

Rozdělení komunálního odpadu
(co patří do komunálního odpadu)

Tuhý komunální odpad

Je ta část komunálního odpadu, která si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem.

Termín „tuhý komunální odpad“ se používá spíše technicky pro běžný domovní odpad pevného charakteru. Legislativa ho ale jako samostatnou kategorii nevede.

Živnostenský odpad

Odpad vznikající při činnosti firem, úřadů nebo služeb může být svým charakterem podobný odpadu z domácností. Pokud to obec umožní, mohou podnikatelé využívat obecní systém sběru komunálního odpadu. Původcem odpadu však zůstává firma nebo podnikatel.

Biologicky rozložitelný odpad

Jedná se o odpady biologického původu, které se rozkládají za přítomnosti kyslíku nebo bez něj. Patří sem například kuchyňské odpady, zeleň z údržby měst, dřevo, papír nebo přírodní textilie.

Velkoobjemový odpad

Je odpad větší než ten, který můžeme nacpat do popelnic a kontejnerů. Měli bychom ho odevzdávat ve sběrných dvorech nebo do kontejnerů na velkoobjemový odpad. Popřípadě ho nechat odvážet firmami – přistavení kontejneru.

Nebezpečný odpad

Jsou to ty druhy odpadů, které vykazují alespoň jednu z vlastností, které pojem nebezpečný odpad specifikují. Více o nebezpečných odpadech ZDE.

Zbytkový komunální odpad (směsný komunální odpad)

To je to, co se nedá zařadit do žádných z výše zmíněných kategorií. Totéž platí o ostatních odpadech z obcí, což jsou klasické pohozené odpadky, zbytky po poutích, trzích a veřejných akcích, z provozu na pozemních komunikacích, cigaretové vajgly, apod. A když jsme u těch odpadů z měst a obcí, připomeňme si ještě odpady ze septiků a žump což je odpad vskutku nevábný a technicky vzato je to výsledek přírodních nebo umělých procesů. Tolik pokus o popis komunálního odpadu v jednom odstavci.

Součástí komunálního odpadu jsou také odpady z údržby veřejných prostranství, pouliční smetky, odpady z košů, trhů, kulturních akcí nebo čištění komunikací.

Je nutné zdůraznit, že názvy použité v odstavci výše jsou pouze orientační a zákon o odpadech s nimi v současné podobě ne nezbytně musí pracovat.

Co lze z komunálního odpadu zpětně využít

Komunální odpad obsahuje řadu materiálů, které lze znovu využít jako druhotné suroviny – například papír, sklo, plasty, kovy nebo bioodpad (třídění odpadu). Efektivita jejich využití je však stále omezená, protože značná část využitelných složek končí ve směsném odpadu.

„Komunální odpad je zdroj druhotných surovin, který nedokážeme efektivně využívat“.

Kolik komunálního odpadu se v ČR skládkuje a spaluje:

Skládkování: cca 45–50 % komunálního odpadu (ČR stále patří mezi země s vysokým podílem skládkování).
Spalování: zhruba 12 % odpadu ročně.
Zbytek tvoří recyklace a jiné využití (materiálové či biologické).

PLÁNY EU

Evropská legislativa směřuje k výraznému omezení skládkování komunálního odpadu.

Do roku 2035 má být na skládky ukládáno maximálně 10 % komunálního odpadu.

Členské státy zároveň musejí podporovat recyklaci a jiné formy využití odpadu tak, aby na skládky směřoval pouze odpad, který již nelze materiálově ani energeticky využít.

NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM

Globálně:

Recyklace: přibližně 15–20 % komunálního odpadu
Spalování s energetickým využitím: ~10–15 %
Skládkování (včetně neřízeného): ~60–70 %

Česká republika (v posledních letech – průměr):

Recyklace: ~40–45 % komunálního odpadu
Energetické využití (spalování): ~15–20 %
Skládkování: ~35–45 %

(Hodnoty jsou orientační – liší se podle zdroje, roku a metodiky vykazování.)

Jak se likviduje komunální odpad

Komunální odpad by měl být co nejvíce „ochuzen“ o složky, které lze vytřídit k recyklaci, energetickému využití nebo jinému smysluplnému zpracování. Toto třídění je primárně úkolem jeho původců – tedy domácností, firem i institucí.

Zbytkový komunální odpad pak v ČR nejčastěji končí buď na skládkách, nebo ve spalovnách komunálního odpadu, kde se využívá energeticky. Podíl skládkování je stále relativně vysoký, i když legislativa směřuje k jeho postupnému omezení.

Co je to landfill mining?

Zjednodušeně řečeno, je to zpětné vytěžování odpadů ze skládek. Původně šlo hlavně o environmentální opatření – například rekultivaci starých skládek nebo snížení jejich ekologických rizik.

Postupně se začalo uvažovat i o materiálovém a energetickém využití těchto odpadů, protože skládky obsahují značné množství surovin i energeticky využitelné hmoty.

Realizace je ale značně komplikovaná. Starší odpad bývá silně degradovaný, vlhký a často kontaminovaný těžkými kovy nebo jinými škodlivinami. To omezuje možnosti jeho využití v běžných spalovnách i recyklačních procesech.

S postupným omezováním skládkování lze očekávat, že téma landfill miningu bude do budoucna častější, i když zatím jde spíše o doplňkovou než masovou technologii.

KOLIK JE V ČR SKLÁDEK A SPALOVEN

V České republice fungují aktuálně 4 velké spalovny komunálního odpadu (ZEVO) – Praha-Malešice, Brno-SAKO, Liberec-TERMIZO a Plzeň-Chotíkov.

Existuje ještě několik zařízení na spalování nebezpečných odpadů (např. Ostrava, Neratovice), ale jejich kapacity jsou výrazně menší.

Počet aktivních skládek komunálního odpadu se pohybuje zhruba mezi 120–150 (číslo se postupně snižuje díky legislativě EU a útlumu skládkování).