TEXTIL

KAM S MÓDNÍMI VÝSTŘELKY A LACINÝM ŠUNTEM Z TRŽNIC

Na straně jedné posedlost po novém značkovém oblečení. Ideálně ve slevě. Na straně druhé statisíce tun nepotřebných hadrů, které končí na skládkách nebo ve spalovnách. A výroba mnohdy v už beztak zbídačených částech světa. Textilní průmysl je ekonomicky zásadním průmyslovým odvětvím. Zaměstnává globálně téměř 40 milionů lidí a pro jeho potřebu je nutný zhruba 90 milionů tun nových materiálů ročně bez toho, aby bylo jakkoli zajištěno jejich zpětné využití. Textil patří spolu s elektronikou ke komoditám, jejichž vyrobené množství stoupá, zatímco životnost klesá. Tento druh průmyslu patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. A že lze textil recyklovat? Možná.​

Statisticky každý občan v ČR vyprodukuje ročně  10 kg textilu. 90 % z tohoto množství není nijak využíváno (Zdroj: MPO)

Pribeh_Skrine.jpg

Některý použitý textil je možné dále využívat. To však neznamená, že se bude běžně recyklovat stejně jako třeba papír nebo některé plasty. Tak tomu není. A věříte-li tomu, zapomeňte na to. A pokud textil recyklovat lze, tak jen ve velmi omezeném množství. Nicméně textil lze třídit, prodávat a opět nosit. 

Už v roce 2019 měl být textil zařazen mezi komodity, na které se vztahuje zpětný odběr. Nebude. Problém Brusel odsunul do roku 2025.

Je možné, že od 1. 1. 2025 bude třídění textilu povinné

 

SBĚRNÉ KONTEJNERY, které se od prosince 2007 začaly objevovat jsou určeny ke sběru použitého textilu, obuvi a doplňků, které ještě mohou najít využití. POZOR! Tyto kontejnery neplní stejný účel jako například kontejnery na sklo nebo plast. Jsou primárně určeny k vytřídění ještě použitelných textilií. V ČR jich je v současnosti kolem 8000.

Z celkového sebraného textilu je možné využít maximálně 40 % Zbytek se skládkuje/spálí

Diakonie Broumov je skutečným veteránem v oblasti sběru a re-distribuce použitého textilu. Primárním zaměřením diakonie je pomoc lidem v nouzi, a ne ochrana životního prostředí. Dalším úspěšným sběratelem použitého textilu je Potex a dalším velkým hráčem je Dimatex. O své použité oblečení začíná hlásit i Český Červený kříž a Armáda spásy. Nejedná se o kolektivní systémy zpětného odběru, ale o ryze komerční aktivity. Důvodem je, že textilní průmysl nenásledoval ostatní výrobce a doposud nebyl schopen (nebo se prostě neobtěžoval) založit plošné systémy zpětného odběru. Tyto sběrové firmy jsou sdruženy v asociaci Aretex (Asociace recyklace použitého textilu)

 

Co do kontejnerů na tříděný textil rozhodně nepatří?

  • Do kontejnerů na textil vhazujte oděvy vždy uzavřené v pytli nebo igelitové tašce.

  • Vhazujte pouze ty oděvy nebo textilie, které je ještě možné dále nosit / používat.

  • Nevhazujte vyloženě obnošené kusy šatstva, roztrhané, znečištěné nebo jinak znehodnocené kusy. Ty vhazujte do směsného odpadu!

Mějte na paměti, že oblečení, které do kontejneru vložíte, by mělo dál plnit svůj účel, pro který vám již nevyhovuje. Do kontejnerů tedy nevhazujte již nenositelné a nepoužitelné textilie.

 

Co se s obsahem kontejneru stane?

Auta obsah kontejnerů svezou do třídírny. Zde se ručně roztřídí na desítky různých kategorií podle materiálu (může jich být až 150!). Vyřazují se nenositelné / nepoužitelné kusy. Nepoužitelný textil se v ČR většinou skládkuje, protože spalovny o větší množství textilního odpadu nemají zájem, popřípadě vyžadují za převzetí vysokou úhradu.

Převážně se vaše oblečení bude dál nosit. To znamená, že bude nějakým způsobem předáno dalším organizacím, vyveze se, přeprodá. Nepoužitelné kusy oblečení a další doplňky budu předány k energetickému zpracování (spálení) a nepatrné množství se downcykluje na hadry, pucvol, výplně nebo izolace.

Více o smutném osudu textilu a laciné módy si přečtěte ZDE na blogu Veroniky.

 

Co je dobré vědět?

Především to, že vhodnější než konečná likvidace textilu je jeho opětovné nošení. Tedy princip REUSE. Toto má logicky význam pouze tehdy, pokud se tak děje v rámci jedné země. Ovšem charita s oblečením dost často funguje na principu, kdy se sebrané zboží „prodá“ do jiné země. Například se sebere v Anglii a vyveze se do Angoly. Zkrátka i použitý textil se přepravuje po zeměkouli od čerta k ďáblu. A zde se opět dostává mezi lidi. Jinými slovy i obchod s použitým textilem je v principu obchod s odpadem –i když legislativně zcela v pořádku.

Je tzv. recyklace textilu výnosný obchod?

Není. Jako u všech ostatních činností je základem kvalita sebraného materiálu – tedy oblečení. V ČR není kvalita a hodnota sebraného textilu na vysoké úrovni. Pomineme-li skutečnost, že jsme „konfekčním odkladištěm“, pak běžné konfekční kousky nemají žádnou hodnotu. Sebraný laciný textil draho neprodáme. Poněkud jiná situace pak nastává v zemích s vyšší úrovní, kde obsah kontejnerů vykazuje vyšší hodnotu – rozuměj kvalitu a tzv. značkovost. Z Evropy je často textilní odpad vyvážen do Indie, Pákistánu nebo Afriky. Prodej do mimoevropských zemí naráží na několik problémů V Africe je většinou teplo, proto sem nelze vyvážet ve velkém teplé zimní oblečení. Jsou to většinou muslimské země. Z toho důvodu tam nelze prodávat letní oblečení (zejména dámské), na jaké jsme zvyklí doma. Vývoz se samozřejmě nelíbí nadnárodním textilkám, pro které je secondandový textil trnem v oku, protože snižuje prodeje jejich konfekce. A v neposlední řadě vše komplikuje Čína nebo Indie, které mají zájem na budování vlastních textilek, popřípadě vlastním vývozu. Lze tedy říci, že textilní průmysl je zcela neorganizovaný bezohledný byznys, který se vymyká všem pravidlům nejen tzv. udržitelnosti, ale i svéprávnosti.

 

Staré, avšak stále oblíbené oblečení můžete změnit k nepoznání tím, že ho budete BATIKOVAT. Možná polozapomenutá metoda, jak přijít k něčemu novému a neokoukanému jiným způsobem, než oblézat obchody se slevami nebo asijské tržnice. Vše o DYI batikování naleznete na stránkách www.batikovat.cz

 

V neposlední řadě je možné některé textilie kompostovat. Ano KOMPOSTOVAT. Ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o 100% přírodní suroviny, za které lze považovat třeba skutečnou bio bavlnu, vlnu, len, konopí, bambus anebo jutu. Bohužel, používání těchto materiálů je velmi vzácné. Většina konfekce tzv. rychlé módy je dnes vyrobena z nezpracovatelných materiálů jako jsou polyester, polyamid, akryl nebo nylon.

 

Milovníky konfekce a dobře viditelných značek výrobců asi nepřesvědčím o skutečnosti, že samotné logo výrobce na teplákové bundě nebo rukávu z nich elegány a módní vizionáře neudělá. Nechtějí slyšet, že i ten nejdražší kousek je dost často bezcenný šunt vyrobený v manufaktuře někde v Číně, Indii, Pákistánu nebo Malajsii. Jsou obětmi systému a věří tomu, co jim nakuká reklama a kdejaká pomatená celebrita. Reklama je součást našeho života a celebrity mají také právo na názor. Ale jak bylo řečeno. Davy obléhající konfekční výprodeje a značkové obchody o něčem novém nepřesvědčíme. Je to jako se Španěly a jejich úchylkou v trápení býků.

Co se všechno vyrobí s novým textilem

Výroba textilu  je stejně jako každá jiná výroba nového zboží zátěží pro životní prostředí. Velkou. Produkuje odpady. Mezi jednoznačně nejškodlivější odpady z textilní výroby jsou tzv. odpadní vody. Ty pocházejí z procesu, který se nazývá velmi poeticky zušlechťování textilií. Jedná se však o zcela prozaické odstraňování nečistot, výrobu páry, barvení nebo aplikaci impregnací. Jen minimum vody se během těchto procesů (samozřejmě s výjimkou výroby páry) odpaří. Tudíž veškerá znečištěná voda se stává vodou odpadní. Tyto odpadní vody v sobě obsahují nečistoty přírodního rázu, které pocházejí z procesů čištění zbytky chemických látek, barviv a anorganické soli. Mimo to jsou tyto vody ohavně zabarvené a mají vysokou teplotu. Pravda, odpadní vody sice procházejí čističkami. Ovšem čističky nejsou spásou. To, co z vody odstraní, v nich zůstane v podobě kalů - a ty jsou charakterizovány téměř v naprosté většině jako nebezpečné odpady ... mnohdy toxické!

 

Netřeba snad připomínat energetickou náročnost při textilní výrobě. Předně je tu elektrická energie, ale i zemní plyn a pára (a vodní pára, jak možná víte, je viněna z toho, že se podílí téměř 60 % na poškozování ozonové vrstvy).

 

Dalším druhem odpadů, které vznikají při výrobě konfekce, jsou emise do ovzduší. Tady hovoříme o tzv. „olejových mlhách“, těkavých organických látkách a samozřejmě o zápachu a prachu. Textilka je prostě chemička se vším všudy. Podle některých zdrojů patří textilní průmysl mezi nejzásadnější poškozovatele životního prostředí. Článek na toto téma ZDE.

Podle některých zdrojů je textilní průmysl druhým největším zdrojem poškozování tzv. životního prostředí

 

Poslední, avšak rozhodně ne zanedbatelným druhem odpadu je vše ostatní - převážně tuhé odpady. Některé z nich jsou recyklovatelné, jiné lze znovu použít a některé jsou toxické či alespoň nebezpečné. Ty se buď spalují, nebo ukládají na skládky, popřípadě jsou odborně likvidovány. Velkou část odpadů tvoří odpady ze samotných textilií. Nitě, příze, kusy látek, zmetky nebo textilní prach. Jak se asi s těmito odpady zachází v zaostalejších částech světa, kde oblečení pro tu bohatší část světa vyrábějí? Nedělejme si iluze.

 

Na světě se hrubým odhadem každý rok vyrobí přes 100 miliard kusů oblečení!

 

Jako nebezpečné odpady z výroby textilu označujeme barviva, pigmentační chemikálie, tiskací pasty, impregnace a olejové  kondenzáty z procesu sušení. Tyto nebezpečné odpady jsou většinou spalovány. Dalším nebezpečným produktem textilní výroby jsou mikroplasty. Ty dnes k naší nevelké radosti nalézáme nejen v mořích a oceánech, ale i v pitné vodě, potravinách a určitě již i sami v sobě

Co jsou to textilní aditiva?

Aby bylo oblečení uživatelsky pohodlné, často do umělých textilií výrobci přidávají drahé kovy jako tzv. aditiva. Týká se to především účelového oblečení pro sport. Aby při pocení méně páchlo, přidává se do tkaniny nepatrné množství stříbra, které se při každém praní uvolňuje do vody. A díky tomu je dnes textilní průmysl největším producentem stříbrných nanočástic, které se hromadí v sedimentačních nádobách čistíren odpadních vod. Obsah těchto nádrží se často (díky obsahu fosforu) používá jako hnojivo v konvenčním zemědělství. Tak se na pole mohou dostat i částice stříbra. Stříbro samotné se vyznačuje ekotoxicitou. Kromě toho pravděpodobně samotné nanočástice stříbra menší než 30 nanometrů se mohou ukládat v tkáních embryí ryb. 

Zdroj: Science Daily, Odpady.

 

Látkové odkazy

Textilní průmysl zřejmě patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. Článek ZDE.

O tom, jak se také vyrábějí naše boty, botky a botičky.

Zajímavý článek o fenoménu laciné módy a jejího negativního dopadu ZDE.

Skvělý článek o principu Slow Fashion si přečtěte ZDE.

O tom, jak zatím nemůžeme recyklovat boty najdete ZDE.

Evropě se recyklace textilu nevyplácí. Čtěte TADY.

Blog o udržitelné módě najdete ZDE.

O nesmyslnosti obchodu s textilem něco málo ZDE.

 

Zdroj: internetové materiály, časopis Odpady, Eko-kom, Potex, modnipeklo.cz, diakonie Broumov, Ekolist, T. H. Eriksen, greenglasses.cz, V. Hubková: Příběh skříně, prumyslovaekologie.cz

JAK TŘÍDIT

Třídění textilu má několik možností, z nichž některé tu byly ještě za dob socialistického blahobytu. Tehdy se starý textil vykupoval se sběrných surovinách. Dnes můžete starý textil odevzdat do SBĚRNÉHO DVORA. (Zde je třeba doufat, že dvorní radové s tímto odpadem naloží tak, jak mají.) Nebo do sběrných kontejnerů na textil. 

Recyklace textilu z socalismu

DESET KILO NA KAŽDÉHO Z NÁS?

Podle statistik společnosti POTEX, každý z nás v ČR vyprodukuje ročně kolem 10 kg textilního odpadu. Stejný zdroj tvrdí, že přes 9 kg z tohoto množství skončí na skládkách či ve spalovnách.

Co se stane s vytříděným textilem v ČR?

(Zdroj: iDnes)

Každý rok se na zeměkouli vyrobí přibližně 20 miliard párů bot. Vzhledem k různorodosti použitých materiálů a chemických přísad jsou absolutně nerecyklovatelné.

Třídění starého textilu
Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg

Víte, že obchodní značka Organic Cotton není oficiálně certifikovaná a nezaručuje v podstatě vůbec nic? Pokud na etiketě není jasně definované procento a druh toho či onoho bio materiálu, nejspíš kupujete úplně obyčejný konvenční výrobek, ve kterém je v lepším případě malá příměs bio materiálu.

Fast Fashion v.s. Slow Fashion

Textilní nadprodukce je něco, co prokazatelně poškozuje tzv. životní prostředí. Její závislost na uměle vytvářených trendech ji dala přezdívku Fast Fashion – rychlá móda. Proto není divu, že se objevil i její protiklad. A sice tzv. móda pomalá SLOW FASHION. Tuto pomalou módu si můžeme ve stručnosti charakterizovat asi následovně:

„Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality (která má nějaké časové komponenty). Pomalá není opakem rychlé (nejde o dualismus), ale odlišný přístup, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy…Slow fashion, přecházející od kvantity ke kvalitě, snižuje tlak času. To umožňuje dodavatelům plánovat objednávky, předpovídat počty potřebných pracovníků a investovat v dlouhodobém horizontu.“ (převzato s webu Greenglasses.cz)

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu