Recyklace chladicích zařízení a klimatizací
Recyklace chladicích zařízení a klimatizací zahrnuje bezpečné odstranění chladiv, separaci kovů a plastů a následné zpracování komponentů. Staré chladničky i klimatizace patří mezi speciální elektroodpad kvůli obsahu nebezpečných látek a musí být zpracovány v autorizovaných provozech.
Recyklace chladicích zařízení (lednice, mrazáky, klimatizace, tepelná čerpadla) má dva hlavní cíle:
-
Materiálové využití pevných částí (kovy, plasty, sklo, izolace).
-
Bezpečnou separaci a likvidaci chladiv, olejů a pěnových izolací, které mohou obsahovat látky škodlivé pro klima nebo ozonovou vrstvu. Právě to dělá z chladicích zařízení jednu z technologicky nejnáročnějších kategorií elektroodpadu.
Klimatizační jednotky patří do kategorie zařízení pro tepelnou výměnu. Z hlediska recyklace jsou technologicky podobné lednicím, ale často obsahují větší množství chladiva a více kovových komponentů.
A právě kombinace těchto složek vyžaduje speciální recyklační linky s hermeticky uzavřeným zpracováním.
Prodejce je povinen při nákupu nového zařízení převzít staré (tzv. systém kus za kus).
Recyklační příspěvek je zahrnut v ceně nového výrobku.
FUNKČNÍ ELEKTROSPOTŘEBIČE MŮŽETE ODEVZDAT ZDARMA PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO SLUŽEB
Recyklace chladících zařízení
Vyřazená lednice nebo klimatizační jednotka je velkoobjemový elektroodpad.
Kromě běžných materiálů (ocel, hliník, měď, plast) obsahuje také:
-
chladivo v uzavřeném okruhu,
-
olej v kompresoru,
-
izolační pěnu, která může obsahovat nadouvadla s vysokým potenciálem globálního oteplování (GWP).
Starší zařízení (před rokem 2000) často obsahovala látky typu:
-
CFC (freony) – silně poškozující ozonovou vrstvu,
-
později HCFC,
-
následně HFC (F-plyny) – nepoškozují ozon, ale mají velmi vysoký klimatický dopad.
Novější zařízení přecházejí na chladiva s nižším dopadem (např. R600a – isobutan), ale i ta musí být při recyklaci bezpečně odsáta.
Lednice, mrazáky a velké spotřebiče jsou nejčastěji sbíraným odpadem v rámci zpětného odběru
Jak probíhá recyklace
Sběr a předzpracování
Po příjezdu na zpracovatelskou linku se:
-
odstraní volné části (police, boxy, sklo). Předávají se k dalšímu zpracování nebo k likvidaci.
-
odstřihne přívodní kabel
-
vyjmou demontovatelné elektrokomponenty.Tyto části jsou dále zpracovány odděleně jako elektroodpad.
Oddělení chladiv a oleje (1. stupeň)
Nejdříve se odsává:
-
chladivo z chladicího okruhu
-
kompresorový olej
-
zbytkové kapaliny
Proces probíhá v uzavřeném systému, aby nedošlo k úniku plynů.
Oddělují se oleje, plyn, kondenzovaná voda a další nečistoty.
Chladiva se dnes regenerují (pokud je to technicky možné), nebo se zneškodňují v certifikovaných zařízeních (vysokoteplotní spalování). ČR dnes část chladiv zpracovává, část se vyváží do specializovaných zařízení v EU.
Zpracování izolační pěny (2. stupeň)
Nejproblematičtější částí je polyuretanová pěna, která obsahuje nadouvadla (u starších zařízení CFC).
Proto se korpusy drtí v hermeticky uzavřených podtlakových komorách při kontrolované atmosféře
Během drcení se:
-
zachytávají plyny z pěny
-
odděluje PUR frakce
-
odsávají těkavé látky
Dříve se PUR většinou spaloval. Dnes se část PUR využívá jako přísada do stavebních materiálů, nebo jako vstupní surovina pro další zpracování. Dochází i ke spalování.
Mechanická separace materiálů
Rozdrcený materiál (cca 2–5 cm frakce) se dále třídí:
-
magnetická separace – železo
-
vířivé proudy – hliník
-
separace mědi
-
třídění plastů
Moderní linky dosahují materiálového využití přes 85–90 % hmotnosti zařízení
Z ČEHO SE SKLÁDÁ BĚŽNÁ LEDNICE
-
ocelový plášť
-
plastové vnitřní části
-
měděné trubky
-
hliníkové výměníky
-
kompresor (motor)
-
izolační polyuretanovou pěnu
-
chladivo a kompresorový olej
JAK SE ZACHÁZÍ S CHLADIVY
-
CFC a HCFC se již nesmí používat.
-
HFC jsou postupně omezovány (nařízení o F-plynech 2024).
-
Izobutan (R600a) má nízký klimatický dopad, ale je hořlavý – proto vyžaduje bezpečné zacházení.
O nelegálním zpracování chladicích zařízení něco málo ZDE.
V roce 2018 byla uvedena do provozu špičková linka na recyklaci lednic u Havličkova Brodu. Ročně zde zpracují 160 tisíc lednic a teoreticky by dokázali pokrýt potřeby celé ČR. Více ZDE.
Další špičkové zařízení bylo v roce 2019 otevřeno ve Stráži pod Ralskem, kde dokáží zpětně získat až 85 % materiálů. Více ZDE.
Jak se recyklují klimatizace
Klimatizační jednotky se odevzdávají ve sběrných dvorech, odebírají při výměně zařízení odbornou firmou, nebo se vrací přes kolektivní systémy.
Profesionální zařízení (větší systémy) musí být před demontáží odsáta certifikovaným technikem podle nařízení o F-plynech.
Klimatizační jednotky patří mezi zařízení s nejrychlejším růstem prodeje v Evropě
Odsátí chladiva a oleje
Je nejdůležitější krok. Chladivo se:
-
odsává do tlakových lahví,
-
eviduje (u profesionálních zařízení),
-
regeneruje nebo likviduje ve specializovaných zařízeních.
Olej z kompresoru se odděluje a zpracovává jako nebezpečný odpad.
Únik F-plynů má výrazný klimatický dopad. Například R410A má GWP přes 2000 ... to znamená 1 kg uniklého plynu odpovídá více než 2 tunám CO₂!
Demontáž a separace
Po odsátí chladiva následuje mechanické rozebrání:
-
oddělení kompresoru
-
demontáž měděných trubek
-
oddělení hliníkových výměníků
-
odstranění plastových krytů
-
vyjmutí elektroniky
Klimatizace mají vysoký podíl mědi a hliníku, což z nich činí ekonomicky zajímavý elektroodpad.
Materiálové zpracování
K získání jednotlivých materiálů se používají tyto technologie a metody:
-
drcení
-
magnetická separace (železo)
-
vířivé proudy (hliník)
-
separace mědi
-
třídění plastů
Na rozdíl od lednic klimatizace většinou neobsahují PUR izolaci s nadouvadly, takže druhý stupeň uzavřeného podtlakového drcení není vždy nutný.
Přínos recyklace klimatizačních jednotek
Největší ekologický přínos spočívá v zachycení chladiva, recyklaci mědi a hliníku a v bezpečné likvidaci olejů. Materiálová využitelnost klimatizací se pohybuje běžně kolem 85–95 % hmotnosti zařízení.
Klimatizace – řešení a problém v jednom
Je to skoro jako se vším, co člověk vymyslel. Na jedné straně pomáhají „přežít ve vedrech“, zajišťují provoz nemocnic, serveroven i moderních kanceláří. Na straně druhé spotřebovávají elektřinu, obsahují skleníkové plyny a při neodborné likvidaci mohou samy přispívat ke změně klimatu, proti které nás mají chránit.
Mnoho moderních budov je navrženo tak, že nedokážou bez klimatizace fungovat.
Moderní budovy se bez nich neobejdou. Paradoxně však mnohé z nich byly navrženy tak, že bez klimatizace fungovat ani nemohou — skleněné fasády, přehřívající se interiéry, minimální přirozené větrání. Takže nejprve jsme vytvořili architekturu zcela závislou na chlazení, a pak řešíme energetickou náročnost chlazení. Tomu se říká technologické selhání :-)
Z ČEHO SE SKLÁDÁ KLIMATIZAČNÍ JEDNOTKA
-
ocelový nebo hliníkový plášť
-
měděné potrubí
-
hliníkové lamely výměníku
-
kompresor s olejem
-
ventilátory a elektromotory
-
elektroniku
-
chladivo (F-plyny nebo novější alternativy)
Starší jednotky obsahují převážně HFC chladiva (např. R410A, R134a) s velmi vysokým potenciálem globálního oteplování (GWP).
Novější modely přecházejí na R32 (nižší GWP) nebo přírodní chladiva.
JAK FUNGUJE KLIMATIZACE
Princip klimatizace je překvapivě jednoduchý: teplo se nepřidává ani neubírá – jen se přesouvá.
Uvnitř jednotky cirkuluje chladivo v uzavřeném okruhu. To se neustále střídavě:
Odpařuje – při odpařování odebírá teplo z vnitřního vzduchu.
tlačuje – kompresor plyn stlačí, tím se zahřeje.
Kondenzuje – zahřáté chladivo předá teplo venkovnímu vzduchu a opět zkondenzuje na kapalinu.
Expanduje – tlak se sníží a cyklus začíná znovu.
Výsledek? Teplo z místnosti je vyvedeno ven. Uvnitř se ochladí, venku se o něco víc ohřeje.
KLIMATIZACE A KLIMA
V husté zástavbě může masivní používání klimatizací přispívat k tzv. efektu městského tepelného ostrova. Tedy situaci, kdy je město výrazně teplejší než okolní krajina. V extrémních vedrech tak vzniká paradox: čím více se chladíme, tím více město jako celek zahříváme.