Kolektivní systémy zajišťují zpětný odběr výrobků po skončení jejich životnosti. Výrobci prostřednictvím těchto systémů plní zákonnou povinnost sběru, recyklace nebo likvidace svých výrobků a obalů.
Jedním z nástrojů, jak snižovat dopady výroby na životní prostředí, je tzv. zpětný odběr výrobků s ukončenou životností (VUZ).
Princip je jednoduchý: výrobce nese odpovědnost za svůj výrobek i ve chvíli, kdy doslouží. Tento princip se označuje jako rozšířená odpovědnost výrobce (EPR – Extended Producer Responsibility).
Zpětný odběr je jedním z mála funkčních opatření ke snižování negativního dopadu průmyslu na životní prostředí
Od ledna 2021 je tato oblast v ČR upravena samostatným zákonem o výrobcích s ukončenou životností (č. 542/2020 Sb.), který oddělil zpětný odběr od obecného zákona o odpadech.
Vyhledávač míst zpětného odběru a sběrných míst
Použité výrobky lze odevzdat pouze oprávněné osobě – tedy sběrnému místu, prodejci, autorizovanému zpracovateli nebo prostřednictvím kolektivního systému. Cílem je zajistit jejich recyklaci, materiálové využití nebo bezpečnou likvidaci.
elektrozařízení (včetně fotovoltaických panelů),
baterie a akumulátory,
obaly a obalové odpady,
některé výrobky s obsahem olejů či tuků (použité jedlé oleje).
Postupně se rozšiřuje také na nové komodity. Například textilní výrobky, pro které EU zavádí povinný tříděný sběr (od roku 2025).
Naopak některé komodity, jako minerální a technické oleje, již nespadají pod klasický režim zpětného odběru, ale řeší se jinými mechanismy odpadového hospodářství.
Výrobci se musejí o vybrané produkty postarat „od kolébky po hrobeček“
Jednotliví výrobci by vlastní sběr a recyklaci zajišťovali obtížně a draze. Proto vznikly kolektivní systémy, které tyto povinnosti plní společně za více výrobců.
Tyto systémy neřeší konkrétní značku výrobku. Sbírají daný typ odpadu obecně.
Financování je založeno na příspěvcích výrobců, které jsou často zahrnuty už v ceně výrobku jako tzv. recyklační poplatek.
Vedle poctivých výrobců se ale stále objevují tzv. free riders. To jsou firmy nebo distributoři, kteří výrobky prodávají, ale na systém zpětného odběru nepřispívají. To deformuje trh a zvyšuje náklady těm, kteří pravidla dodržují.
Podle evropské legislativy musí členské státy do roku 2025 recyklovat alespoň 55 % komunálního odpadu.
Do roku 2030 se má tento podíl zvýšit na 60 % a do roku 2035 na 65 %.
České republice se zatím tento cíl plnit úplně nedaří. V posledních letech se míra recyklace komunálního odpadu pohybuje přibližně kolem 40–42 % (podle metodiky výpočtu). Pokrok sice nastává, ale tempo zatím není dostatečné k pohodlnému splnění ambiciózních evropských cílů.
FUNKČNÍ ELEKTROSPOTŘEBIČE MŮŽETE ODEVZDAT ZDARMA PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO SLUŽEB
oficiální web: elektrowin.cz
Funguje od roku 2005. Specializuje se zejména na velké a malé domácí spotřebiče (zejména bílé zboží). Zakladateli byly významné značky působící na českém trhu (BSH, Electrolux, Whirlpool, Miele aj.).
Elektrowin patří dlouhodobě mezi největší kolektivní systémy pro elektrozařízení v ČR.
oficiální web: asekol.cz
Založen v roce 2005. Zaměřuje se na elektrozařízení všech skupin včetně IT techniky.
je specializovaná část systému zaměřená na fotovoltaické panely.
oficiální web: rema.cloud
Zajišťuje zpětný odběr elektrozařízení, baterií a fotovoltaických panelů. Funguje jako kolektivní systém pro více komodit.
oficiální web: retela.cz
Zajišťuje zpětný odběr elektrozařízení a přenosných baterií. V minulosti se angažovala také v oblasti fotovoltaiky.
Fotovoltaické panely spadají pod režim elektrozařízení. Kolektivní systémy zajišťující jejich zpětný odběr jsou zejména:
ASEKOL Solar
REMA PV System
RETELA
Elektrowin
Některé subjekty uvedené v původním seznamu nejsou samostatnými kolektivními systémy, ale spíše zpracovateli nebo komerčními partnery.
oficiální web: ekolamp.cz
Funguje od roku 2005. Specializuje se na světelné zdroje (zářivky, výbojky, LED).
Zajišťuje sběr z domácností i průmyslu. Patří mezi stabilní kolektivní systémy s rozsáhlou sítí sběrných míst.
oficiální web: ecobat.cz
Založen v roce 2002. Jeden z největších systémů pro přenosné baterie v ČR.
Zajišťuje sběr z domácností i průmyslu.
Součást skupiny REMA. Zaměřuje se na baterie a akumulátory.
oficiální web: eltma.cz
Funguje od roku 2016. Zakladateli jsou významní výrobci pneumatik.
Pneumatiky je možné bezplatně odevzdat v autorizovaných místech zpětného odběru.
Pneumatiky lze v některých obcích stále odevzdat i ve sběrných dvorech, pokud mají uzavřenou smlouvu s kolektivním systémem. Neplatí tedy absolutní zákaz.
oficiální web: ekokom.cz
Funguje od roku 1997. Organizuje systém třídění obalů v ČR (barevné kontejnery). Nemá formální monopol, ale je jediným autorizovaným obalovým systémem v ČR.
oficiální web: nevajgluj.cz
Zajišťuje plnění povinností výrobců tabákových výrobků s filtry podle evropské směrnice o jednorázových plastech (SUP).
Financuje obcím úklid nedopalků a osvětové kampaně. Nejde tedy o zpětný odběr v pravém slova smyslu.
Existují také komerční subjekty sbírající textil, jedlé oleje nebo jiné komodity, ale nejde o kolektivní systémy podle zákona o VUZ.
Od roku 2025 je v EU povinný oddělený sběr textilu, nicméně systém rozšířené odpovědnosti výrobce pro textil v ČR zatím plně nefunguje.
Elektroodpad – 180 000–220 000 tun ročně (dlouhodobě kolem 17–20 kg na obyvatele)
Baterie –až 8 000 tun ročně přenosných baterií
Světelné zdroje – kolem 700 tun ročně
Pneumatiky – až 60 000 tun ročně
Obalové materiály – až 1,3 milionu tun ročně vytříděných obalů (až 75 % obalů jde k recyklaci)
Autovraky – 130 000–160 000 vozidel ročně
V ČR se v režimu zpětného odběru každoročně vybere přibližně 2–2,5 milionu tun výrobků s ukončenou životností, přičemž největší podíl tvoří obalové odpady, elektrozařízení, pneumatiky a baterie.
Domácnosti tvoří přibližně 60–70 % zpětně odebraných výrobků (hlavně elektro, obaly, baterie, pneumatiky a světelné zdroje).
Firmy a instituce se podílejí asi 30–40 %, ale u některých komodit (velké elektro, průmyslové baterie, pneumatiky či autovraky) mohou převládat.
Kontejnery na textil nejsou klasickým zpětným odběrem podle legislativy rozšířené odpovědnosti výrobce. Provozují je převážně komerční firmy nebo neziskové organizace zaměřené na reuse a charitu.
Textilní průmysl patří celosvětově mezi významné zdroje environmentální zátěže.
Systém odpovědnosti výrobců za textil se v EU postupně připravuje, ale zatím není plně zaveden.
Část sběru textilu je navíc motivována spíše obchodně než ekologicky – vybrané oblečení se třídí a prodává na sekundárních trzích, zatímco méně kvalitní textil často končí v energetickém využití nebo na skládkách.
Velkoobjemový odpad mohou občané bezplatně odevzdávat prostřednictvím obecních systémů sběru – typicky ve sběrných dvorech nebo při mobilních svozech, kdy obce přistavují velkoobjemové kontejnery.
Termíny a místa svozů zveřejňují obce zpravidla na svých webových stránkách, v obecním tisku nebo jiným „místním“ způsobem.
Nejde však o „zpětný odběr“ ve smyslu rozšířené odpovědnosti výrobce. Ten se vztahuje jen na vybrané výrobky (např. elektrospotřebiče, pneumatiky, baterie). Velkoobjemový komunální odpad zajišťují primárně obce v rámci systému komunálních služeb.
Nový zákon o výrobcích s ukončenou životností zavedl princip ekomodulace.
To znamená, že výše příspěvku výrobce do kolektivního systému může zohledňovat environmentální vlastnosti výrobku. Například:
opravitelnost,
recyklovatelnost,
obsah nebezpečných látek,
životnost výrobku.
Lépe navržený výrobek = potenciálně nižší příspěvek.
Zákon také ukládá povinnost uvádět tzv. viditelný recyklační příspěvek u elektrozařízení a pneumatik.
Tato povinnost se nevztahuje na přenosné baterie.
