JAK SE RECYKLUJÍ NÁPOJOVÉ PLECHOVKY

a drobné kovové obaly

 

Prapůvod nápojové plechovky bychom zřejmě vystopovali do USA. Tam v dobách prohibice začali prodávat pivo v klasických konzervách, které se otvíraly proražením trojúhelníkové dírky. Později, zřejmě po 2. světové válce (když už kovy nebyly třeba jen k výrobě zbraní), se začaly nápojové plechovky vyrábět tak, jak je známe dnes. Ze 3 dílů: Dno, víčko a válcové tělo. Nejprve byly z plechu a později se začal využívat tzv. hlubokotažené fólie – ty se používají dodnes.

​

Nápojové plechovky nelze pouze přetavit. Shořely by.

​

Nápojové plechovky třídíme (spolu s ostatním drobným kovovým obalovým odpadem) buď do šedivých kontejnerů, nebo je odvážíme do sběrných dvorů. Při třídění se pokoušíme dbát na to, abychom z plechovek odstranili plastové komponenty, které komplikují zpracování.

​

Tlakové kovové lahvičky (aerosoly od deodorantů, pěn, apod) do kontejnerů na drobný kovový odpad nepatří

Jak se zpracovávají nápojové plechovky

 

Recyklace nápojových plechovek není tak snadná, jak se leckde můžete dočíst. Fólie, ze které je plechovka vyrobená je tenká. Při běžném tavení by shořela. Při jejich recyklaci vzniká množství odpadních látek, jako jsou laky a barviva. K recyklaci nápojových plechovek je nutné používat speciální technologie. V České republice se recyklací nápojových plechovek věnují například Alutherm nebo Kovošrot Moravia. 

 

Nejběžnější zpracování nápojových plechovek (a drobných kovových odpadů z šedivých kontejnerů) je zhruba následující: obsah kontejnerů (popř. ze sběrných dvorů) se sveze k dotřiďovací lince. Zde se vše vyklopí na pás a přichází ruční dotřídění — odstraňuje se vše, co není kovové. tedy plasty, papír, guma a vůbec vše, co jsme spolu s kovovým odpadem do kontejnerů naházeli. Vyřazují se i tlakové nádobky. Výsledkem této fáze je kovový odpad, který je zbaven opticky rozeznatelných nečistot a balastu.

​

Dotříděný odpad putuje po pásu dál k separátorům, které dokáží magnetickou cestou oddělit všechny magnetické obaly (rozuměj ty materiály, které magnet přitáhne). Vše neželezné putuje k dalšímu dotřídění. Zde bývá další separátor, který funguje na principu vířivých proudů. Ten dokáže oddělit hliníkové materiály. Zbytek se většinou nedotřiďuje a likviduje se.

 

Odpad je pak následně slisován do balíků a prodáván. Tam následuje tavení, lisování... a výsledný produkt je dále prodáván do továren, kde se z nich vyrábějí nové plechovky, popřípadě jiná udělátka. Z toho vyplývá, že k recyklaci hliníku se váže masivní doprava a zpracovatelský průmysl. Nejedná se tedy v žádném případě o činnost ekologickou, jak bychom rádi slyšeli.

​

Kovová část dotříděného odpadu se prodává ke zpracování v metalurgickém průmyslu. Nicméně jedná se o naprosto zanedbatelné množství v porovnání s kovovými odpady ze stavebnictví a průmyslu. Nicméně i toto „zanedbatelné“ množství je v konečném důsledku zásadní. A proto můžete-li, třiďte kovové obaly.

​

I přes náročnost recyklace jsou hliníkové plechovky stále oblíbenější. Jsou ideálně skladovatelné, dobře chrání obsah a jsou zjevně levné. Porto, nakupujete-li v hliníkových plechovkách, třiďte je. To je to nejmenší, co můžete udělat. Otázkou je, zda-li by ke zvýšení úrovně vytříděných nápojových plechovek nepřispělo jejich zálohování. Vzhledem k „efektivitě“ recyklace hliníku je to myšlenka na místě v porovnání s plasty, kde recyklace takové materiálové kvality nedosahuje.

​

Zdroje: Alumeco, Pražské služby, Anbremetall, časopis Odpady.

Odkazy:

• O možnosti zálohování nápojových plechovek ZDE.

• O globální spotřebě hliníku ZDE.