REUSE

Použij to znovu

Pojďme objevit to, co jsme museli zapomenout, abychom to mohli s velkou slávou znovu uvést do života.

Česky bychom anglický termín re-use přeložili nejspíš jako znovupoužití. Naše babičky, maminky, dědové i taťkové tenhle přístup znali a používali. Nenutila je k tomu žádná ochrana životního prostředí, ekologie nebo bruselské směrnice. Nutilo je k tomu něco, o co pozvolna přicházíme. Zdravý rozum. Prostě to opravím. Nebo použiji k něčemu jinému.

PRÁVO NA OPRAVU

Zdá se, že už brzo nebude třeba věci vyhazovat jen proto, že nejdou opravit. Od Března 2021 se počítá s tím, že všechny spotřebiče uvedené na trhy v EU bude opravitelnost (nejenom v předražených značkových servisech) povinná. Nařízení se bude týkat v první fázi , mimo jiné: chladniček, praček, televizorů, monitorů nebo svářecích agregátů. 

Tento krok je zásadním počinem k omezení nesmyslné nadvýroby a plýtvání. Výrobcům se líbit nebude. Začnou vydírat zdražováním a propouštěním. Nicméně výrobky tak získají zpět svou hodnotu a trh s opravami nabídne pracovní místa.

CO JE TO RE-USE?

Nevyhazujte to. Použijte to znovu. Dejte to někomu. Prodejte to. Nic víc se za tím neskrývá. Jednodušší už to být nemůže. Význam znovupoužití ve smyslu tzv. předcházení vzniku odpadů je zásadní. V zaběhnutém názvosloví v oblasti Waste Management, kterému se také někdy říká 3R, je „re-use“ uváděno buď první, nebo druhé. Nikdy však za posledním „recycle“. Jinak řečeno, znovupoužívání věcí je pro snižování množství odpadu zásadnější, než jeho redukování nebo recyklace (která de-facto množství odpadu nesnižuje vůbec).

Dobrou zprávou je, že ne všichni podlehli všeobjímající víře v nové věci a zavrženíhodnosti těch starších. Znovupoužívání věcí denní potřeby je v opět módě. Sice vám to neřeknou v televizi, ale trend je zjevný. Příkladem budiž Švédsko, které vážně laškuje s daňovým zvýhodněním pro opravyTato iniciativa samozřejmě narazí u výrobců a jejich asociací. Nicméně předpokládá se, že právě podobné iniciativy výrobce masově spotřebního zboží přinutí vyrábět opět kvalitní produkty s delší životností, kdy svým značkám opět dodají punc kvality a ne jen virtuálního image, čehož jsme často svědky nyní. Vznik podobných iniciativ lze očekávat ve více zemích, stejně jako nevrlost, s jakou na ně bude pohlíženo z druhé strany. Sem spadá především oblast spotřební elektroniky, která se na množství zbytečně vyprodukovaného odpadu podepisuje zásadní měrou. 

Ne každý elektrospotřebič, který odevzdáme do zpětného odběru,
ale každý elektrospotřebič, který se ještě dál bude používat, skutečně pomůže k ochraně tzv. životního prostředí.
ČÍM TO JE, ŽE TO NĚKDY JDE A JINDY NE?

Je to vlastně jednoduché. Jde o tzv. vnímanou hodnotu. Tu ovlivňuje několik faktorů a nejvíce pak ta vyjádřitelná v penězích. Vezměme si například kvalitní hodinky. Ty, když se porouchají, nezahodíme. Necháme je opravit a mnohdy se hodinky dědí z generace na generaci. Mimo finanční hodnoty nás k nim často váží i osobní pouta. Podobné je to s automobily. Na druhé straně si vezměme již zmiňovanou elektroniku, nebo oblečení. Tyto věci, díky své cenové dostupnosti, pro nás mají často velmi nízkou vnímanou hodnotu a proto se nerozpakujeme je vyhodit, i když technicky vzato mohou ještě sloužit. Z toho vyplývá, že:

 

Pokud se má znovupoužívání opět stát běžným jevem, je zapotřebí dvou věcí. Tou první je netrvat na neustálém ekonomickém růstu za každou cenu. A tou druhou pak zmoudření nás spotřebitelů. Obě věci jsou zjevně – v masovém měřítku zatím – nemyslitelné.

750_wide.jpg

© 2020 trideniodpadu.cz | Concept42