CO JE TO REUSE
Anglický termín re-use přeložíme nejspíš jako znovupoužití. Naši předkové tento přístup znali a používali. Nenutila je k tomu žádná ochrana životního prostředí, ekologie nebo bruselské směrnice. Nutilo je k tomu něco, o co pozvolna přicházíme. Rozum. Lepší, než něco vyhodit, je použít to znovu nebo tomu prodloužit životnost.
Znovupoužívání je pro tzv. životní prostředí, cirkulární ekonomiku nebo jakoukoli jinou aktivitu, která má vést ke snížení množství odpadů a mrhání materiály, ten nejzásadnější význam. Jenomže v době, kdy naši existenci provází nadprodukce úplně všeho, je znovupoužívání vlastně velmi komplikovaná činnost. Těch věcí je příliš mnoho.
JAK FUNGUJE PRINCIP REUSE
KRÁTKÝ VÝLET DO MINULOSTI
Historii významu slova REUSE bychom mohli vystopovat kamsi do hluboké minulosti. Ve skutečnosti lidstvo nutila věci znovu nebo co nejdéle používat nikoli jejich společenská odpovědnost k životnímu prostředí, ale ekonomická nutnost. Pojmy jako recyklace, upcyklace, remanufacturing, reuse, downcyklace, a všechny jejich deriváty, kterými se dnes oháníme a jejichž obsahová náplň je dnes když ne vyprázdněná, tak alespoň zmatečná, měly tehdy čistě ekonomický cíl: zachovat materiály a již vytvořené hodnoty. Předejít škodám, které představovalo vyhození věci. Rozbité kovové předměty se přetavovaly. Oblečení se běžně dědilo nebo přešívalo. Stroje se opravovaly. Dnes bychom nazvali přetavování recyklací. Přešívání oblečení upcyklací nebo reuse. A opravu repasem. Jenomže to všechno jsou jen slova, která potřebujeme, abychom vyplnili prázdná místa po skutcích.
REUSE V SOUČASNOSTI
Dnes chápeme slovo REUSE jako činnost, kdy danou věc použijeme znovu. Ideálním příkladem jsou vratné obaly. Obal – třeba lahev – se použije několikrát. (Ano, zarputilí environmentalisté mohou oponovat tím, že k opětovnému naplnění lahve je třeba energie, vznikají emise. Ale to při recyklaci taky.) Zálohovaná lahev má svou ekonomickou hodnotu jako produkt. Recyklací produkt mizí, zbude jen materiál, ze kterého se vyrobí nová lahev – tedy nový produkt, na který je vázána další energie. Výrobci i prodejci zaběhnutý princip vratných obalů opustili z důvodu jeho ekonomické nákladnosti. Teď ho využívají jako ekologický benefit. Hloupé. Minimálně čtvrtinu obalů, které spotřebujeme, je možné znovu použít. To, že to jde, dokazuje několik e-shopů, které opětovně používají kartonové krabice. Výrobcům ani prodejcům nic a nikdo nebrání, aby princip znovu používání obalů zavedli.
Minimálně čtvrtina obalů je znovu použitelných
Snaha opětovného využívání a prodlužování životnosti věcí je v současnosti komplikovaná všudypřítomnou nadprodukcí. Vcelku běžně se v domácnostech znovu používaly kovové obaly, papírové krabice, sklenice. To je dnes právě díky nadprodukci téměř nemožné. A absurdní je, že pokud kovovou nebo papírovou krabici potřebujeme, jdeme si ji koupit. Totéž platí o sklenicích a dalších věcech. Jednou z příčin takové anomálie je to, že nejsme schopni chápat skutečnou hodnotu věcí a materiálů. Hodnotu pro nás představuje suma v penězích, tzv. společenská hodnota nebo touha vlastnit. Výsledkem takového přístupu je všeobecně známý jev, kterému říkáme plýtvání. Vždy totiž plýtváme tím, co pro nás nemá momentálně hodnotu, viďte?
Nevyhazujte to. Použijte to znovu. Dejte to někomu. Prodejte to. Nic víc se za tím neskrývá. Jednodušší už to být nemůže. Význam znovupoužití ve smyslu tzv. předcházení vzniku odpadů je zásadní. V zaběhnutém názvosloví v oblasti Waste Management, kterému se také někdy říká 3R, je „re-use“ uváděno buď první, nebo druhé. Nikdy však za posledním „recycle“. Jinak řečeno, znovupoužívání věcí je pro snižování množství odpadu zásadnější, než jeho redukování nebo recyklace (která de-facto množství odpadu nesnižuje vůbec).
CO JE TO REUSE CENTRUM
Re-use centrum je místo, kam mohou lidé odnášet nepotřebné věci, které může ještě někdo další využít. Tyto věci se vracejí do oběhu a jsou v re-use centru k prodeji za mnohdy symbolické ceny. Velká městská re-use centra nejčastěji nabízejí nábytek, domácí potřeby, školní a sportovní potřeby, knihy, hudební nosiče, oblečení a nářadí. Jejich součástí mohou být i dílny, kde je možné si věci opravit. Re-use centra pořádají i další vzdělávací akce, které mají šířit kulturu opravování a úctu k řemeslné práci. Případně lze v re-use centrech najít i přidružené designérské obchody, které nabízejí upcyklované výrobky.
Kromě velkých městských re-use center vznikají i re-use centra zaměřená jen na určitý segment, vznikají například nábytková re-use centra nebo re-use centra dětských věcí a hraček.
(Zdroj: Praha Cirkulární)
Vybraná reuse centra v ČR
-
Reuse Centrum Ostrava. Více ZDE.
-
Reuse centrum Brno provozuje společnost SAKO. Více ZDE.
-
Reuse centra Vysočany a Záběhlice. Více ZDE.
-
Reuse centrum a sdílená dílna Z pokoje do pokoje v Praze. Více ZDE.
-
Reuse a SWAP centrum v Zábřehu. Více ZDE.
-
Reuse centrum Heřmanův Městec. Více ZDE.
-
Reuse centrum Chrudim. Více ZDE.
-
Kabinet – reuse centrum v Českých Budějovicích. Více ZDE.
-
Reuse centrum v Plzni. Více ZDE.
CO JE TO REUSE POINT
Re-use point je vyhrazené místo na sběrném dvoře (například kontejner), kam obsluha dvora odkládá věci, které by ještě mohly sloužit dál. Lidé si mohou věci za symbolický poplatek odnést. (Zdroj: Praha Cirkulární)
CO JE TO DOBROČINNÝ OBCHOD
Dobročinný obchod provozují neziskové organizace, které zde prodávají darované věci. Většinou jde o neprodané oblečení z obchodů nebo nošené oblečení od individuálních dárců. Výtěžek z prodeje neziskové organizace využijí na financování svých aktivit. (Zdroj: Praha Cirkulární)
CO JE TO MATERIÁLOVÁ BANKA
Materiálová banka slouží jako sklad věcí určených pro konkrétní činnost. Může jít o kartonové krabice, přebytky z výroby, které někdo využije, látky a šicí potřeby nebo materiál zbylý z veletrhu (PVC plachty). Banka může věci přijímat od firem i jednotlivců. Věci jsou určené většinou pro eshopy, řemeslníky a další kreativce, kteří věci dokážou využít ve své práci.
Na stejném principu fungují i tzv. nábytkové banky, které shromažďují nábytek, pro který nemají majitelé využití, ale ten je přitom stále použitelný. (Zdroj: Praha Cirkulární)
CO JE TO SWAP AKCE
Swap je akce, kam lidé mohou donést věci, které nepotřebují a naopak si odnést odložené věci ostatních. Výměnné akce se nejčastěji týkají oblečení, ale i potřeb do domácnosti, rostlin, knih hudebních nosičů, sportovních potřeb, apod. Swap je rychlý způsob, jak se zbavit drobností či oblečení bez nutnosti organizovat časově náročné individuální prodeje a zároveň si odnést něco, co aktuálně potřebuji.
Swap je také dobrovolná výměna věcí pouze mezi dvěma lidmi, domluva probíhá nejčastěji na sociálních sítích ve skupinách k tomu určených nebo v rámci výměnného systému. Swapem lze nazývat i tzv. „garage sales“. Tedy výprodeje, které se však u nás ještě nepořádají.
(Zdroj: Praha Cirkulární)
CO JE TO FREESHOP
Freeshop slouží pro odložení věcí, které se mohou někomu hodit. A to na místě, které ale není primárně určené k odkládání věcí. Jde o vyhrazený prostor, který slouží k setkávání nebo práci (restaurace, podniky, sídla organizací) a slouží komunitě, která místo navštěvuje. Freeshopy je možné zřizovat všude tam, kde je příležitost k výměně předmětů v malém bez finanční protihodnoty.
(Zdroj: Praha Cirkulární)
JAK ZNOVU POUŽÍVAT
Předně neexistuje žádná sada rad co a jak dělat. Co znovu používat a co ne. Spoléhat můžete na různé náměty a tipy, kterých je plný internet, ale vždy je na místě používat vlastní rozum. Brát na zřetel vlastní možnosti a především zvážit, co jste ochotni udělat. A co ne.
Některé věci stačí použít ke stejnému účelu. Například sklenice, plastové tašky a sáčky, krabice. Plata na vejce. Jiné je třeba pro účely dalšího použití nechat opravit.
V každém případě pokud jakoukoli věc znovu použijete nebo prodloužíte její užitnou dobu, uděláte pro tzv. životní prostředí více, než když ji odevzdáte k recyklaci.
PRÁVO NA OPRAVU
Není žádným tajemstvím, že výrobci se opravitelnosti svých produktů brání. Nebo ji navazují na drahé značkové servisy, čímž se nepřímo generují příjmy těmto subjektům. Návody k použití nejsou pro opravy dostačující. Spotřebitel je tak často nucen výrobek vyhodit a koupit si nový. Jistěže takovýto stav nemá s tzv. udržitelností nic společného. Jde o bohapusté plýtvání za primitivním účelem zisku. Životnost produktů je krátká, často uměle zkracovaná tabulkovými upgrady, zpětnou nekompatibilitou softwaru, nekvalitními komponenty. Jinak řečeno, producenti si pravidla toho, jak s věcmi zacházíme, přizpůsobili sobě. A to je špatně.
Proto EU chystá změnu a opatrně se bude snažit si na výrobce došlápnout. Pokusí se je přinutit umožnit opravitelnost. Nařízení se bude týkat v první fázi mimo jiné: chladniček, praček, televizorů, monitorů nebo svářecích agregátů. Tento krok je zásadním počinem k omezení materiálového plýtvání. Čistě teoreticky přinutí velkoproducenty změnit jejich dřevní způsob myšlení, plánování a managementu vůbec. Většina dnešních manažerů žije v lineární bublině, což je dáno tím, že všichni hrají podle stejných pravidel, vycházejí ze stejných předpokladů a sledují stejné cíle. A podobně zabedněně se chová většina spotřebitelů. Chce levné věci, chce je rychle a chce, aby měly vždy požadovanou společenskou hodnotu. Výsledek takových přístupů je zjevný.
Opravárenství (tím nejsou myšleny tzv. značkové servisy) je obor, který může zásadně přispět k udržitelnější výrobě a zmírnit její devastující následky pro planetu. Výrobci pak mohou tyto servisy financovat. V současnosti (někteří) výrobci financují kolektivní systémy, které se místo nich starají o sběr produktů s ukončenou životností. Jakési kolektivní financování opravárenského sektoru se zdá být naprosto logickým pokračováním této cesty. Oprávněná je obava, že se do toho výrobci sami od sebe hrnout nebudou. Pro zlepšení je pak dále nutná alespoň minimální podpora této změny ze strany státu. Kupříkladu ve Švédsku se počítá s možností daňových úlev pro opravárenský průmysl. A co brání tomu, aby repasovaný výrobek měl nižší DPH?
Výrobci jsou v nelehké pozici. Za posledních několik desítek let si spotřebitele rozmazlili. Spotřebitel vzal za samozřejmé, že u masového zboží jde o šunt vyrobený povětšinou někde v Asii a že nic nevydrží. Za takové zboží pak byl ochoten i málo zaplatit. Co se stane, pokud stejnému spotřebiteli výrobce nabídne stejný produkt o třetinu dražší s tím, že mu vydrží místo dvou let nejmíň let deset? Jinak řečeno náprava toho, co globální nadprodukce přinesla, bude dlouhý a pro mnohé velmi bolestivý proces.
CO JE TO SPOLEČENSKÁ HODNOTA?
V principu jde o to, že věci, které vlastníme, reprezentují naše společenské postavení. V minulosti byla společenská hodnota věcí výsadou takzvaných vyšších tříd. Panovníků a jejich okolí, šlechty, bohatých měšťanů a podobných vybranců. Totéž platí i v současnosti, kdy ti nejbohatší dávají na odiv svůj majetek stejným způsobem. V tom se takzvané elity v principu nezměnily. Změnilo se však do značné míry sociální postavení středních a nižších vrstev (za to zjednodušení se omlouvám), pro které se mnoho věcí stalo běžně dostupných a jejich společenská hodnota je pro mnoho z nich zásadní. Pozor, společenská hodnota nemusí v současnosti vůbec představovat luxusní zboží. Právě pro tento typ spotřebitele, který dbá na společenskou hodnotu věcí, avšak nemůže si dovolit skutečně prémiové luxusní zboží, byly vytvořeny nové segmenty a značky. Říká se jim někdy „lifestyle produkty“ a v principu je reprezentují zcela obyčejné značky, kterým reklama vytvořila image značek prestižních. Společenská hodnota věcí je založena na všeobecně přijímaném přesvědčení o tom, co je pro člověka nebo celou společnost žádoucí. Tento společenský jev, který je nám zjevně vlastní, se stal živnou půdou pro maximální snahu o uspokojení poptávky po společenské hodnotě věcí. Řečeno jinak, chceme dobře vypadat, dělat dobrý dojem a proto nakupujeme to, co společnost, ve které se pohybujeme, pokládá za žádoucí, abychom z ní nevybočovali. Společenská hodnota věcí je jedním z hnacích motorů zbytečné nadprodukce, neustálého zkracování životnosti věcí a v konečném důsledku k plýtvání zdroji a vzniku odpadů z těžby, pěstování a výroby.
Odkazy
-
O reuse centrech na stránkách Ekolist ZDE.
-
O reuse na webu druhotnasurovina.cz ZDE.
-
Pár nápadů jak na reuse v kuchyni najdete ZDE.
-
O reuse centrech na stránkách Českého rozhlasu ZDE.
-
Zpráva o výhodách reuse na stránkách INCIEN (již z roku 2017!) ZDE.
-
Reuse centra mají svou Federaci. Její web je ZDE.
