Re-use – opětovné použití výrobků bez ztráty hodnoty

Re-use znamená opětovné použití výrobků bez nutnosti jejich recyklace. Tento přístup prodlužuje životnost výrobků, šetří suroviny i energii a je důležitou součástí cirkulární ekonomiky.

Re-use aneb znovupoužívání věcí

Anglický termín re-use lze jednoduše přeložit jako znovupoužití. Naši předkové tento princip dobře znali. Ne proto, že by řešili ekologii, uhlíkovou stopu nebo evropské směrnice, ale prostě proto, že věci měly hodnotu a neplýtvalo se jimi. Často je k tomu vedl obyčejný rozum i nutnost.

Použít věc znovu, opravit ji nebo prodloužit její životnost je přitom z hlediska ochrany životního prostředí i cirkulární ekonomiky vůbec nejefektivnější způsob, jak předcházet vzniku odpadu. Re-use stojí v hierarchii nakládání s odpady dokonce výš než recyklace — protože žádný nový odpad vlastně nevzniká.

Hierarchie efektivního nakládání s odpady:

Re-use – prodloužení životnosti se zachováním hodnoty
Remanufacturing / repas – prodloužení životnosti se zachováním kvality
Upcyklace – využití materiálů se zachováním jejich hodnoty, avšak pro zcela jiné účely
Recyklace – získávání materiálů stejné hodnoty (využívaná minimálně)
Downcyklace – recyklace se ztrátou hodnoty materiálu (nejčastěji využívaná)
Energetické využití – spálení (někdy je spálení jedinou možností, třeba u nebezpečných odpadů).
Skládkování – uložení odpadu bez využití

Koukněte i na stránky upcyklace a remanufacturing. Dozvíte se o dalších metodách, které dokážou efektivně předcházet vzniku odpadů.

Stará dřevěná krabice která nyní slouží jako krabice na příbory v restauraci

Co je to reuse

Historii významu slova reuse bychom mohli vystopovat hluboko do minulosti. Materiály měly hodnotu, výroba byla náročná a vyhazování funkčních věcí si většina lidí nemohla dovolit.

Pojmy jako recyklace, upcyklace, remanufacturing, reuse nebo downcyklace dnes tvoří základ slovníku cirkulární ekonomiky. Jejich obsah se ale někdy zjednodušuje nebo zaměňuje. Historicky přitom šlo hlavně o zachování materiálu, energie a práce vložené do výrobku — tedy o ekonomickou racionalitu. Rozbité kovové předměty se přetavovaly, oblečení se dědilo nebo přešívalo, stroje se opravovaly a modernizovaly. Dnes bychom tyto postupy nazvali recyklací, upcyklací nebo repasí. Tehdy to byla prostě běžná praxe.

Reuse segment zatím představuje jen zlomky procent z celkové produkce komunálních odpadů, ale patří mezi nejrychleji rostoucí oblasti odpadového hospodářství.

Reuse v současnosti

Dnes se slovem reuse označuje opětovné použití výrobku bez zásadní změny jeho podstaty (se zachováním hodnoty). Typickým příkladem jsou vratné obaly (zálohované lahve nebo přepravní obaly v logistice). Obal zůstává produktem a používá se opakovaně. Oproti tomu při recyklaci produkt zaniká a zůstává pouze materiál, ze kterého vznikne výrobek nový. A to za další spotřeby energie a zdrojů.

Ekonomické důvody vedly řadu výrobců a prodejců k opuštění některých systémů opakovaně použitelných obalů, zejména v 90. letech a na začátku 21. století. V posledních letech se však reuse vrací. Částečně kvůli legislativnímu tlaku EU, částečně kvůli rostoucím nákladům na suroviny a energii.

Mnohé civilizované e-shopy například znovu používají přepravní krabice nebo zavádějí vratné obaly v logistice.

Odhady z oblasti obalového hospodářství naznačují, že zhruba 20–30 % obalů by technicky bylo možné používat opakovaně, pokud by existovala logistika a ekonomická motivace.

Minimálně čtvrtina obalů je znovu použitelných

Proč je reuse dnes složitější

Snaha prodlužovat životnost výrobků dnes naráží na několik bariér:

masovou nadprodukci levného zboží,
kratší životnost některých výrobků (tzv. design na omezenou životnost),
složitější opravy a nedostupnost náhradních dílů,
logistiku zpětného sběru a opětovného použití.

Paradoxem dnešní doby je, že věci, které jsme dříve běžně znovu používali (sklenice, krabice, obaly), dnes často vyhazujeme a v případě potřeby kupujeme nové. Hodnota věcí se totiž posunula od materiálu k ceně a pohodlí.

Proč je reuse důležitější než recyklace

V hierarchii nakládání s odpady (tzv. princip 3R nebo nověji waste hierarchy EU) stojí reuse vždy před recyklací. Důvod je jednoduchý:

nevzniká nový odpad,
neprobíhá energeticky náročné přepracování materiálu,
zachovává se hodnota výrobku.

Recyklace je důležitá, ale většinou pouze zpracovává již vzniklý odpad a často je recyklát nižší hodnoty (tzv. downcyklace). Znovupoužívání naopak jeho vzniku předchází.

V ČR dnes funguje přibližně 70–100 reuse center a reuse pointů (prudký růst po roce 2020).

Ročně se přes ně vrací do oběhu až 10 tisíc tun věcí (nábytek, elektro, textil, vybavení domácností).

Největší podíl tvoří:

nábytek a vybavení domácností (40 %)
textil (25–30 %)
drobné elektro a hobby vybavení (15 %)

RE-USE A LEGISLATIVA EU

EU dlouhodobě prosazuje hierarchii: prevence → reuse → recyklace → energetické využití → skládka.
Směrnice o odpadech i Akční plán cirkulární ekonomiky EU podporují opravitelnost výrobků a prodlužování životnosti.
Připravuje se „Right to Repair“ (právo na opravu) – dostupnější náhradní díly, servisní informace a delší opravitelnost výrobků.
Některé státy EU už zavádějí daňové úlevy na opravy nebo podporu reuse center.

BUDOUCNOST RE-USE

Rychle přibývají reuse centra. Města snižují objem odpadu a náklady na likvidaci.
Roste sektor opravárenství a repasovaných výrobků (zejména elektronika, nábytek, sportovní vybavení).
Boom zažívají swap akce, bazarové platformy a komunitní sdílení věcí.
Firmy začínají řešit znovupoužitelné obaly a logistiku vratných obalů (e-commerce, gastronomie).
Re-use se postupně stává součástí cirkulární ekonomiky měst i firemních ESG strategií.

Reuse jak funguje

Co je to reuse centrum

Re-use centrum je místo, kam mohou lidé odnést nepotřebné, ale stále funkční věci, které může ještě někdo další využít. Tyto předměty se vracejí zpět do oběhu a jsou nabízeny k prodeji (obvykle za symbolické ceny). Přes re-use centra se dostávají zpět do oběhu nejčastěji: nábytek, domácí potřeby, školní a sportovní vybavení, knihy, hudebniny, oblečení nebo nářadí.

Součástí některých center jsou i opravárenské dílny nebo tzv. repair pointy, kde si lidé mohou věci opravit nebo získat pomoc při opravě. Re-use centra často pořádají vzdělávací akce, workshopy nebo komunitní programy zaměřené na opravy, kreativní využití materiálů a podporu řemeslných dovedností. Některá centra spolupracují s designéry a nabízejí i upcyklované výrobky.

Vybraná reuse centra v ČR

Reuse Centrum Ostrava. Více ZDE.
Reuse centra Vysočany a Záběhlice. Více ZDE.
Reuse centrum a sdílená dílna Z pokoje do pokoje v Praze. Více ZDE.
Reuse a SWAP centrum v Zábřehu. Více ZDE.
Reuse centrum Heřmanův Městec. Více ZDE.
Reuse centrum Chrudim. Více ZDE.
Kabinet – reuse centrum v Českých Budějovicích. Více ZDE.
Reuse centrum v Plzni. Více ZDE.

Co je to reuse point

Re-use point je obvykle vyhrazené místo na sběrném dvoře (oddělený kontejner nebo sklad), kam obsluha dvora ukládá věci, které jsou stále funkční a mohly by sloužit dál.

Občané si tyto věci mohou odnést zpravidla za symbolický poplatek.

Re-use pointy tak propojují systém nakládání s odpady s prevencí jejich vzniku.

Co je to dobročinný obchod

Dobročinné obchody provozují neziskové organizace. Prodávají zde darované věci.

Nejčastěji:

darované nošené oblečení
neprodané kusy z obchodů
drobné předměty od individuálních dárců

Výtěžek z prodeje financuje veřejně prospěšné aktivity dané organizace.

Co je to materiálová banka

Materiálová banka funguje jako sklad využitelných přebytků. Shromažďuje materiály, které by jinak skončily jako odpad, ale mohou najít nové využití.

Nejčastěji kartonové krabice, textílie a šicí materiál, plachty z veletrhů, zbytkové stavební materiály nebo přebytky z výroby.

Materiálové banky využívají řemeslníci, kreativci nebo sociální podniky. Na podobném principu fungují i nábytkové banky, které shromažďují použitelný nábytek a poskytují jej například sociálně slabším domácnostem.

Co je to SWAP akce

Swap je jednorázová akce, kam lidé mohou donést věci, které nepotřebují a naopak si odnést odložené věci ostatních. Výměnné akce se nejčastěji týkají oblečení, ale i potřeb do domácnosti, rostlin, knih hudebních nosičů, sportovních potřeb, apod. Swap je rychlý způsob, jak se zbavit drobností či oblečení bez nutnosti organizovat časově náročné individuální prodeje a zároveň si odnést něco, co aktuálně potřebuji. Zpravidla se platí jednotné symbolické vstupné.

Swap je také dobrovolná výměna věcí pouze mezi dvěma lidmi, domluva probíhá nejčastěji na sociálních sítích ve skupinách k tomu určených nebo v rámci výměnného systému. Swapem lze nazývat i tzv. „garage sales“. Tedy výprodeje, které se však u nás ještě příliš nepořádají.

Co je to Free Shop

Freeshop je místo, kde si lidé mohou věci bezplatně odložit a jiní si je mohou zdarma odnést.

Na rozdíl od re-use centra není primárně obchodním prostorem. Obvykle jde o komunitní kout v kavárně, kulturním centru nebo sídle organizace. Funguje na principu důvěry a neformální výměny bez finanční protihodnoty.

Freeshopy podporují lokální komunitu a minimalizují vznik drobných odpadů.

Reuse Centrum

Jak znovu používat

Neexistuje žádná univerzální sada rad, co znovu používat a co ne. Internet je plný tipů a inspirace, ale nejdůležitější je vždy vlastní úsudek. Zvažte své možnosti, potřeby i to, kolik času a energie jste ochotni tomu věnovat.

Některé věci lze používat opakovaně bez jakýchkoli úprav — typicky sklenice, plastové tašky, sáčky, kartonové krabice nebo třeba plata na vejce. Jiné věci je nutné před dalším použitím opravit nebo upravit.

Každé prodloužení životnosti výrobku má zpravidla menší environmentální dopad než jeho recyklace. Recyklace totiž stále znamená spotřebu energie, dopravu, technologické procesy a často i určité ztráty materiálu.

Zneužívání re-use

V principu jde o greenwashing. Tedy klamavou reklamu. Nejčastěji v podobě:

Použití myšlenky reuse jako marketing než skutečné řešení.
Typické je „take-back“ programy, které podporují další nákupy místo prodloužení životnosti výrobků.
Častý problém je i pseudorecyklace textilu nebo elektroodpadu, kdy velká část stejně končí ve spalovnách či exportu.
Skutečný reuse znamená hlavně méně výroby nových věcí, což není vždy v ekonomickém zájmu výrobců.

Opravitelnost výrobků a realita trhu

Není tajemstvím, že část výrobců opravitelnost svých produktů dlouhodobě neupřednostňuje. Opravy bývají komplikované, náhradní díly drahé nebo obtížně dostupné a někdy jsou servisní zásahy omezeny na autorizovaná centra (záruka odborné opravy). Výsledkem často bývá situace, kdy je ekonomicky výhodnější výrobek vyhodit a koupit nový.

Tento trend částečně řeší evropská legislativa známá jako „Right to Repair“ (právo na opravu). Evropská unie postupně zavádí požadavky na:

dostupnost náhradních dílů,
opravitelnost konstrukce výrobků,
dostupnost servisních informací,
delší softwarovou podporu u elektroniky.

První opatření se týkají například:

lednic a praček,
televizorů a monitorů,
některé spotřební elektroniky,
dalších domácích spotřebičů.

Cílem je omezit plýtvání materiály i energií a prodloužit životnost výrobků.

Opravárenství jako součást cirkulární ekonomiky

Nezávislé opravárenské služby mohou významně přispět k udržitelnějšímu nakládání s výrobky.

Jednoduše proto, že opravy:

prodlužují životnost věcí,
snižují potřebu nových surovin,
podporují lokální ekonomiku a řemesla.

V některých zemích se už objevují podpůrná opatření:

snížené DPH na opravy (např. Švédsko, Rakousko),
dotační programy pro repair centra,
podpora komunitních dílen.

Myšlenka, že výrobci by se měli podílet i na financování oprav (podobně jako dnes financují recyklaci prostřednictvím kolektivních systémů), se objevuje stále častěji — zatím však spíše v odborných diskusích než v praxi.

Spotřebitelé a dlouhá životnost výrobků

Výrobci jsou zároveň v poněkud paradoxní situaci. Spotřebitelé si během posledních desetiletí zvykli na levné, rychle dostupné výrobky. Často se počítá s tím, že nevydrží dlouho.

Pokud by tentýž výrobek byl výrazně dražší, ale vydržel několikanásobně déle, ne každý zákazník by byl ochoten si jej koupit. Změna tohoto přístupu bude pravděpodobně dlouhodobý proces.

Společenská hodnota věcí

Vedle praktické funkce mají věci i tzv. společenskou hodnotu. To znamená, že slouží jako symbol statusu, životního stylu nebo příslušnosti ke skupině.

Historicky byla demonstrace majetku doménou elit. Dnes se však díky masové výrobě stal symbolický význam věcí dostupný širším vrstvám společnosti. Vznikly celé segmenty tzv. lifestyle produktů — běžných výrobků, kterým marketing přisoudil image prestiže.

Společenská hodnota věcí je založena na všeobecně přijímaném přesvědčení o tom, co je pro člověka nebo celou společnost žádoucí. Tento společenský jev, který je nám zjevně vlastní, se stal živnou půdou pro maximální snahu o uspokojení poptávky po společenské hodnotě věcí.

Touha zapadat, působit úspěšně nebo „držet krok“ s okolím patří mezi faktory podporující nadspotřebu. Tento sociální tlak může vést ke:

zkracování životnosti výrobků,
častější výměně funkčních věcí,
růstu množství odpadu i spotřeby zdrojů.

Řečeno jinak, chceme dobře vypadat, dělat dobrý dojem a proto nakupujeme to, co společnost, ve které se pohybujeme, pokládá za žádoucí, abychom z ní nevybočovali. Společenská hodnota věcí je jedním z hnacích motorů zbytečné nadprodukce, neustálého zkracování životnosti věcí a v konečném důsledku k plýtvání zdroji a vzniku odpadů z těžby, pěstování a výroby.

Zajímavosti a odkazy jinam

Projekt Art Re Use, materiálová banka má svůj web ZDE.
O reuse centrech na stránkách Ekolist ZDE.
O reuse na webu druhotnasurovina.cz ZDE.
Pár nápadů jak na reuse v kuchyni najdete ZDE.
O reuse centrech na stránkách Českého rozhlasu ZDE.
Zpráva o výhodách reuse na stránkách INCIEN (již z roku 2017!) ZDE.
Reuse centra mají svou Federaci. Její web je ZDE.

Spolecenska hodnota