JAK SE RECYKLUJÍ SOLÁRNÍ PANELY

V roce 2015 nařídila směrnice materiálové využití při likvidaci solárních panelů. Dodnes prý není úplně jasno, zda-li se bude jednat o dobrý obchod nebo o nákladovou činnost. No budiž.

 

Výše zmíněná směrnice EU od roku 2015 nařizuje, že 70 % každého panelu je třeba zrecyklovat. A pokud se má solární panel recyklovat, pak by měla být recyklace efektivní především finančně. Protože pokud nebude, bude to další dotovaný nesmysl. 

Například typický krystalický solární panel má největší hmotnostní podíl skla (až 70 %). Toto sklo však není volně přístupné protože jsou k němu přitaveny další vrstvy (EVA fólie, křemíkové články, tedlar). Ty jsou velmi těžko oddělitelné a proto nestačí panel jednoduše rozmlátit kladivem a střepy zamést. Toto sklo je třeba nejprve nějak získat a pak rozdrtit na velmi jemná zrnka a ostatní materiály od něho odseparovat. Separaci skla navíc komplikuje to, že výrobci používají různé druhy skel. Tím pádem výsledkem je získání směsného skla, které nelze použít ve sklářském průmyslu tak, jako lze použít sklo jednodruhové. Pro sklo získané drcením solárních panelů je třeba hledat uplatnění, které v současnosti spočívá v izolačních hmotách a stavebních výplních. Lze říci, že náklady na drcení a další úpravu skla v dnešní době převyšují zisk při prodeji této suroviny.

Další problematickou součástí solárních panelů jsou různé druhy plastů a aditiva, která obsahují. A opět je to druhová různorodost, která komplikuje recyklaci. Přitom plasty mohou tvořit až 15 % váhy každého solárního panelu. Plasty se získávají mechanickým zpracováním, a možnosti jejich dalšího využití jsou v současnosti velmi malé. 

Hliník tvoří zhruba 10 % váhy solárního panelu. Hliník se opět odděluje většinou mechanicky a je možné ho dodávat ke standardní recyklaci.

Co můžeme ze solárních panelů zpětně získat?

 

  • Předně hliník, který se dodává zpracovatelům hliníku.

  • Plasty, které je možné po separaci podle druhu materiálu složitě recyklovat nebo energeticky využívat.

  • Sklo. Pokud recyklační proces dokáže zaručit jeho jednodruhovost, lze jej recyklovat s ostatním sklem. Jinak se downcykluje pro použití například ve stavebnictví.

  • Kovy se získávají většinou tepelnými procesy. 

  • Těžké kovy se vyskytují v malém množství. Podíl jednotlivých kovů na hmotnosti panelů se pohybuje v desetinách promile. Nicméně s množstvím panelů bude stoupat i množství těžkých kovů.

  • Fotovoltaické články. Těch je v panelech málo. Jednotky procent z celkové váhy. A v průběhu času se jejich množství snižuje. Krystalické články se však podílejí až 80 % na spotřebě energie na výrobu panelu a zhruba 50 % na jeho ceně. Prý.

 

Energetická i materiálová náročnost recyklace solárních panelů je v současnosti srovnatelná s výrobou z primárních surovin

 

Jak se recyklují solární panely

Původní systém recyklace v principu spočíval v rozebrání panelů, chemickém očištění a následném opětovném použití. Tento postup však začal narážet na technologický pokrok. Jednotlivé články jsou tenčí a tenčí a tato relativně primitivní metoda recyklace s sebou nesla riziko, že se jednotlivé články zničí. 

Do budoucna máme několik možností, jak vysloužilé solární panely zpracovávat. Ponecháme-li stranou ruční mechanické oddělování jednotlivých komponent, které není ekonomicky udržitelné ani smysluplné, jeví se jako jednou z variant pyrolýza spolu s chemickým loužením. Ačkoli to zní děsivě, v průmyslovém měřítku — tedy při recyklaci opravdu velkého množství panelů — se jedná o rychlý a pravděpodobně i ekonomicky efektivní způsob zpracování solárních panelů.

Další možnost je třífázová. Pomocí organických rozpouštědel se uvolní skleněné komponenty. Pro uvolnění polovodičových součástek se použije tzv. tepelný rozklad, který rozpustí adheziva. A v poslední fázi se chemickou cestou získá téměř čistý křemík.

Další z navrhovaných technologií je hydrometalurgický proces, od kterého si slibujeme získat křemík ve stoprocentní čistotě a téměř veškeré stříbro a hliník. Ale jsou tu i další možnosti. Proces šestistupňový, který počítá s rozemletím každého solárního panelu a následné oddělování jednotlivých materiálových složek pomocí několika chemických lázní, odvodňování a kdovíčím ještě. Popravdě řečeno za použití tolika chemikálií by už recyklaci solárních panelů nešlo označit za ekologickou ani náhodou, viďte?

Pokud nebudou výrobci solárních panelů dbát na tzv. ekodesign, může se stát, že bude recyklace solárních panelů ekonomicky neúnosná.

 

Pravda je taková, že v současnosti přesně nevíme, jak optimálně solární panely recyklovat. Ano, trápit nás to ještě nemusí, protože největší boom vysloužilých lapačů světla přijde až za několik let. Nicméně pozitivní je ta skutečnost, že solární panely v sobě ukrývají cenné materiály, ke kterým se budou chtít zpracovatelé dostat. Jak jde tzv. technologie neustále vpřed, využívají výrobci v solárních panelech stále více látek, které jsou nejen drahé, ale někdy i nebezpečné. Tak třeba solární panely II. generace obsahují gallium, selen, indium, tellur nebo kadmium. Tyto (a mnoho dalších) je snadné do panelu dostat, ale bude složité je získat zpět. Je tedy více než důležité, aby výrobci dodržovali ekodesign a při výrobě nehleděli jen na cenu, ale i na snadnou recyklaci (nebo alespoň likvidaci) solárních panelů – což platí o výrobcích elektroniky všeobecně. Ale vysvětlujte to Číňanům. Musíme si uvědomit to, že pokud má být (a ona musí) recyklace solárních panelů ekonomicky rentabilní, bude muset probíhat ve velkém. A pro to je smysluplný ekodesign nezbytností. A stejně tak se musíme připravit na to, že při recyklaci solárních panelů bude mít velké slovo chemie. A také se musíme smířit s tím, že recyklace solárních panelů nebude ekologická.

Solární odkazy

Více o solárních panelech ZDE.

Krásný článek o recyklaci a likvidaci solárních panelů ZDE.

5 největších omylů kolem recyklace solárních panelů je ZDE.

Zdroj: Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT Praha | Odpady 7/2016 | tretiruka.cz

Hlavní překážkou snadné a ekonomicky rentabilní recyklace solárních panelů bude zřejmě jejich různorodost a odlišné materiálové složení.

Evropští výrobci a dodavatelé solárních panelů založili organizaci PV Cycle. Ta je založena na principu dobrovolné zodpovědnosti za výrobek v průběhu celého životního cyklu.

Za ekonomicky rentabilní je považována kapacita recyklační linky kolem 20 tis. tun panelů ročně. Taková množství panelů lze očekávat až po roce 2040. Do té doby bude výstavba specializované recyklační linky nerentabilní.

Zdroj: tretiruka.cz

SPM_250x250.jpg

Současná recyklace fotovoltaických panelů v České republice dosahuje materiálové využítí až 90 %.

Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu