POTRAVINOVÝ ODPAD

Jak zacházet se zbytky potravin

Potravinovým odpadem rozumíme především odpady ze supermarketů, potravinářského průmyslu a odpady z domácností. Protože lhůty čerstvosti jsou v konečném důsledku ještě neúprosnější než směrnice a předpisy, je třeba se nespotřebovaných potravin nějak zbavit. My doma je hodíme do směsného odpadu. Nebo na kompost. Co ale udělá takový supermarket, který má nespotřebovaných potravin několik tun týdně? Ovoce, zeleninu, pečivo, maso?

 

Z domácností pochází prý až 40% veškerého potravinového odpadu

Celosvětová roční produkce potravin je kolem 4 miliard tun. Odhaduje se, že zhruba až polovina z tohoto množství zřejmě vyjde vniveč v důsledku nevhodných postupů při pěstování, sklizni, skladování, dopravě a při samotném prodeji. Je třeba si uvědomit, že potraviny nejsou jen jídlo. Obor potravinářství v sobě zahrnuje veškeré procesy spojené se zemědělstvím, dopravou, obchodem a spotřebou.

Podle statistik vzniká v EU na jednoho Evropana přes 180 kg potravinového odpadu ročně. V České republice to je něco málo přes 80 kg za rok. Jen Evropa ročně statisticky zlikviduje přibližně 89 milionů tun potravin. Odhad pro rok 2020 (bez přijetí jakýchkoli opatření) je 126 mil. tun ročně. A jiná statistika říká, že až jedna třetina potravin se každoročně stává odpadem. Mohlo by to být až 1,3 miliard tun. Čísla nečísla, je to prostě hodně tak jako tak. Hodně vyrábíme, málo jíme, zbytek vyhazujeme.

Jukněte a podpořte zajímavý projekt JSEM PŘIPRAVEN

který si klade za cíl omezit zbytečné plýtvání potravinami.

Tu a tam se setkáte se statistikami, které všerůzně počítají, kolik každý z nás vyhodí potravin. V principu se však jedná jen o čísla, která mají spíše mediální váhu než váhu sktutečně vyhozených potravin.

Jak se zachází s potravinovými odpady

Supermarketům nezbývalo, než odvážet neprodané potraviny na skládky nebo do spaloven komunálního odpadu. Pomineme-li výše zmíněné plýtvání, takovýto způsob likvidace potravin není efektivní. Bohužel, obchodníkům není co vytýkat. Vybírat mohou jen ze tří možností. Skládkování a pálení, potravinové banky (zde jsou ale logistická omezení a skutečnost, že se jedná o dar — a z toho chce samozřejmě stát odsát svůj díl) … a bioplynové stanice.

 

Pomineme-li potravinové banky, jsou právě bioplynové stanice relativně optimálním způsobem likvidace tohoto druhu odpadu. Bohužel, v současné době jsou v České republice pouze zřejmě jen 
dvě bioplynové stanice, které jsou schopny zpracovávat tuny potravinového odpadu ze supermarketů. 

V České republice jsou zatím jen 2 bioplynové stanice, které dokáží zpracovat odpad ze supermarketů

 

Při tak dramatickém množství bioplynových stanic, které dokáží potravinový odpad zpracovat, není divu, že ne všechny supermarkety jejich služeb využívají. Většina nadnárodních řetězců bude k tomuto způsobu likvidace potravin tlačena svými matkami. Nicméně i z důvodu CSR se začnou řetězce u nás o tento způsob likvidace potravinového odpadu zajímat. V současnosti by taková likvidace odpadů byla finančně naprosto neefektivní.

 

Potravinový odpad v domácnostech

Až 40% potravinového odpadu ve světě prý pochází z domácností. Od nás, od vás. Od sousedů. Ačkoli to česká duše neuslyší ráda, realita je taková, že máme to potěšení žít v té šťastnější části světa, kde je potravin dostatek … a popravdě řečeno přebytek. Většina z nás si to za řídítky vozíků v supermarketech neuvědomuje. Často instinktivně nakupujeme víc, než dokážeme spotřebovat a mnohdy pak takové přebytky končí ve směsném odpadu, ačkoli se jedná o bioodpad, který je z velké části možné separovat. 

Z pečiva se dá teoreticky vyrobit nejvíce bioplynu

Ačkoli jsou Češi často ušmudlaní slevožrouti, potravinami plýtvat umíme.

Odpady z drtičů kuchyňského odpadu

Sen kdejaké hospodyňky se začal zdát – kde jinde než v USA, kde lenost dotáhli k naprosté dokonalosti. Ovšem jen zdánlivě. Drtič neumí nic jiného, než drtit. Pokud se někdo domnívá, že rozdrcením vše končí, je na omylu. Možná tím končí starost kdejaké líné hospodyňky. Ale skutečné starosti rozdrcením teprve začínají. Výrobci těchto udělátek argumentují, že drtiče odpadu snižují celkové množství odpadu (což je samozřejmě hloupost, pouze mění jeho formu). Malé částečky potravinového odpadu jsou posléze prý snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě. Někteří dokonce takovou likvidaci odpadu označují za ekologickou! V principu výrobci dělají z kuchyňského dřezu nádobu na odpad. Jenomže je tu kanalizace. A veřejné kanalizační přípojky nejsou dimenzovány na to, aby jimi proudily rozdrcené odpadky, které je zanášejí. Navíc na mnoha místech nemá vedení ani dostatečný spád. Tak způsobují drtiče svým odpadem ucpávání kanalizace pevnými látkami. A na ty se s oblibou váží zejména tuky, což může způsobit úplné ucpání. Co taková skutečnost může v domě napáchat, je snad každému zcela jasné. Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami (ve smyslu § 38 zák.č. 254/2001 Sb. vodního zákona). S tím počítá i legislativa, která napojování drtičů kuchyňských odpadů na veřejnou kanalizační síť v podstatě podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech zakazuje. A to s tím, že postih za porušení se může vyšplhat až na velmi nepříjemných hodně moc set tisíc korun. To by mělo zanícené drtiče odpadu od připojení k veřejné kanalizaci odradit. Nutno dodat, že v nemovitostech, které jsou přímo napojeny na žumpu bez odtoku nebo malou domovní čistírnu odpadních vod, legislativa neprotestuje.

 

Kuchyňské odpadky nepatří do veřejné kanalizace!

Minimální trvanlivost a spotřebujte do

Z plýtvání potravin nelze vinit jen nás, spotřebitele. My jen konzumujeme to, čeho je všude dostatek. Jelikož nadprodukci omezit neumíme, můžeme se alespoň podívat a pochopit, co znamená doba určení trvanlivosti potravin. Termíny „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do.“ Jde totiž o to, že po dobu minimální trvanlivosti je teoreticky garantována tzv. nejvyšší kvalita a potraviny lze konzumovat i po uplynutí této doby. Rozhodující je termín »spotřebujte do«. Takže tak.

Zdroje: bio-info.cz, odpady, iDnes, euractiv.cz, Waste Management, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Odkazy

Lze vyrábět ekologické textilie z potravinového odpadu? Ano. Podívejte se na web MiTerro.

Co je to „spotřebujte do...“ a „minimální doba trvanlivosti“. Čtěte ZDE na zachranjidlo.cz

O plýtvání potravinami na blogu Kateřiny Březové.

Bioplynová stanice ODAS, která se zabývá zpracováním potravinářského odpadu.

Pojednání o tom, jak minimalizovat množství potravinového odpadu.

Věděli jste, že ošklivé ovoce a zelenina se nesmějí prodávat?

Rozhovor na téma kuchyňských drtičů odpadů s pracovníkem kanalizační firmy.

Korupce po 3. pivu kniha.jpg
Odpad z mořských plodů

O ochraně moří a oceánů slýcháme často. Je až bizarní, jak tak malinkatý suchozemec, jako je člověk, dal široširým oceánům zabrat. Studie agentury CLC (Center for Livable Furure) upozorňuje na možnou skutečnost, že až polovina potravin pocházejících z moří končí jako odpad. Studie hovoří o USA, kde je průměrná roční spotřeba potravin pocházejících z vodního prostředí přes 2 miliardy kilogramů ročně. Ovšem než se dostanou tyto potraviny na talíře, přes miliardu tun se jich stačí proměnit v odpad. Nejvíce se změní v odpad již během lovu. Dále se na ztrátách podepisuje distribuce a obchod. A dalších miliony tun se pak stávají odpadem z důvodu nadbytečných nákupů, popřípadě skončí jako zbytky na talíři.

V ČR existuje několik projektů, které se zabývají prevenci plýtvání s potravinami. Jsou to například:

www.zachranjidlo.cz

www.potravinovabanka.cz

www.potravinypomahaji.cz

Econea_trideniodpadu.png

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu