POTRAVINOVÝ ODPAD

O NESNĚDENÝCH ZBYTCÍCH JÍDLA

Potravinovým odpadem rozumíme především odpady ze supermarketů, potravinářského průmyslu a odpady z domácností. Protože lhůty čerstvosti jsou v konečném důsledku ještě neúprosnější než směrnice a předpisy, je třeba se nespotřebovaných potravin nějak zbavit. My doma je hodíme do směsného odpadu. Nebo na kompost. Co ale udělá takový supermarket, který má nespotřebovaných potravin několik tun týdně? Ovoce, zeleninu, pečivo, maso?

 

Z domácností pochází prý až 40 % veškerého potravinového odpadu

 

Celosvětová roční produkce potravin je kolem 4 miliard tun. Odhaduje se, že zhruba 30–50 % z tohoto množství vyjde vniveč v důsledku nevhodných postupů při pěstování, sklizni, skladování, dopravě a při samotném prodeji.

Podle statistik vzniká v EU na jednoho Evropana přes 170 kg potravinového odpadu ročně. V České republice to je něco málo přes 80 kg za rok (což, pokud si spočítáte, je přinejmenším velmi mimo představitelnou realitu – ale o tom statistiky jsou, viďte?). Jen Evropa ročně statisticky zlikviduje přibližně 89 milionů tun potravin. Odhad pro rok 2020 (bez přijetí jakýchkoli opatření) je 126 mil. tun ročně. A jiná statistika říká, že až jedna třetina potravin se každoročně stává odpadem. Mohlo by to být až 1,3 miliard tun. Čísla nečísla, je to prostě hodně tak jako tak. Hodně vyrábíme, málo jíme, zbytek vyhazujeme.

 

Statistici tvrdí, že pokud by množství potravinového odpadu celosvětově kleslo o polovinu, dopad na klima a skleníkový efekt by byl stejný, jako kdyby na Zemi přestaly jezdit všechny vozy. Jiní statistici nám říkají, že ve vyspělých zemích (jako je ta naše) je potravinářský průmysl zodpovědný za necelých 30 % celkového množství skleníkových plynů. Ovšem, věřte statistikům, že?

 

Příčina enormního množství potravinového odpadu je jednoduchá a prostá. Nadspostřeba. Supermarkety naučily nás, spotřebitele nakupovat víc, než potřebujeme. Nakupovat laciné věci. Akce typu kup víc, zaplať méně. Je tu poptávka, která musí (chce) být uspokojena. A tak v regálech zboží přibývá a spotřebitel je spokojen, že je z čeho vybírat. Kdyby ten český spotřebitel navíc viděl, jak jsou zásobeny supermarkety v jiných zemích, kde na prvním místě není vždy a pokaždé cena, žasl by. To by byl teprve mazec. Ovšem i ty tuny potravinového odpadu, které nás nyní tak dráždí, jsou jen kapkou v moři celkového množství biologického odpadu, se kterým máme co do činění. To, jak zacházíme s potravinami je jeden z největších problémů, které v 21. století stále ještě dostatečně razantně neřešíme. Zvláště pak, když vezmeme v potaz, kolik milionů lidí na světě trpí opakem našeho přebytku.

Až třetina vyrobených potravin končí v odpadu

 

V současnosti se snaze o omezení plýtvání potravinami věnuje značná pozornost. Vznikají několika set stránkové dokumenty, chystají se směrnice. Normy. Předpisy. Svolávají se konference. Diskutuje se. Někteří jsou pohoršeni. Jiní dokonce pobouřeni tím, jak se potravinami plýtvá (a jak se zbytečně vyrábějí). A přitom by se stačilo zeptat našich babiček jak na to. Dokud ještě žijí.

 

Odpad z mořských plodů

O ochraně moří a oceánů slýcháme často. Je až bizarní, jak tak malinkatý suchozemec, jako je člověk, dal široširým oceánům zabrat. Studie agentury CLC (Center for Livable Furure) upozorňuje na možnou skutečnost, že až polovina potravin pocházejících z moří končí jako odpad. Studie hovoří o USA, kde je průměrná roční spotřeba potravin pocházejících z vodního prostředí přes 2 miliardy kilogramů ročně. Ovšem než se dostanou tyto potraviny na talíře, přes miliardu tun se jich stačí proměnit v odpad. Nejvíce se změní v odpad již během lovu. Dále se na ztrátách podepisuje distribuce a obchod. A dalších miliony tun se pak stávají odpadem z důvodu nadbytečných nákupů, popřípadě skončí jako zbytky n talíři.

 

Jak se s potravinovým odpadem zachází?

Supermarketům nezbývalo, než odvážet neprodané potraviny na skládky nebo do spaloven komunálního odpadu. Pomineme-li výše zmíněné plýtvání, takovýto způsob likvidace potravin není efektivní. Bohužel, obchodníkům není co vytýkat. Vybírat mohou jen ze tří možností. Skládkování a pálení, potravinové banky (zde jsou ale logistická omezení a skutečnost, že se jedná o dar — a z toho chce samozřejmě stát odsát svůj díl) … a bioplynové stanice.

 

Pomineme-li potravinové banky, jsou právě bioplynové stanice relativně optimálním způsobem likvidace tohoto druhu odpadu. Bohužel, v současné době (rok 2014) jsou v České republice pouze
2 bioplynové stanice, které jsou schopny zpracovávat tuny potravinového odpadu ze supermarketů.

 

Věřte nevěřte, jedna taková bioplynová stanice dokáže prý vyrobit až 70 megawatthodin energie. To prý postačí třeba na roční provoz 1500 domácností. A k tomu ještě dokáže vyrobit přes deset tisíc gigajoulů tepla ročně. To by prý mělo stačit na zásobení teplem něco kolem tří stovek bytů. Nehovoříme zde o energii pouze z potravinového odpadu, ale i z dalších složek bioodpadu. Proč jsou ty bioplynky jen 2? Těžko říct.

 

V České republice jsou zatím jen 2 bioplynové stanice, které dokáží zpracovat odpad ze supermarketů

 

Při tak dramatickém množství bioplynových stanic, které dokáží potravinový odpad zpracovat, není divu, že ne všechny supermarkety jejich služeb využívají. Většina nadnárodních řetězců bude k tomuto způsobu likvidace potravin tlačena svými matkami. Nicméně i z důvodu CSR se začnou řetězce u nás o tento způsob likvidace potravinového odpadu zajímat. V současnosti by taková likvidace odpadů byla finančně naprosto neefektivní.

 

A co u nás doma?

Až 40 % potravinového odpadu ve světě pochází z domácností. Od nás, od vás. Od sousedů. Ačkoli to česká duše neuslyší ráda, realita je taková, že máme to potěšení žít v té šťastnější části světa, kde je potravin dostatek … a popravdě řečeno přebytek. Většina z nás si to za řídítky vozíků
v supermarketech neuvědomuje. Často instinktivně nakupujeme víc, než dokážeme spotřebovat
a mnohdy pak takové přebytky končí ve směsném odpadu, ačkoli se jedná o bioodpad, který je možné separovat. Ne, nemáme tady v úmyslu radit vám, jak potravinami neplýtvat, apelovat na vaše svědomí a tak podobně. Od toho jsou tu jiní. My jsme vám jen v krátkosti představili druh odpadu, jehož množství pozvolna vzrůstá, jehož likvidace je komplikovaná a který dost vypovídá o našem způsobu života.

 

A co ty drtiče kuchyňského odpadu?

Sen kdejaké hospodyňky se začal zdát — kde jinde než v USA, kde lenost dotáhli k naprosté dokonalosti. Ovšem jen zdánlivě. Drtič neumí nic jiného, než drtit. Pokud se někdo domnívá, že rozdrcením vše končí, je na omylu. Možná tím končí starost kdejaké líné hospodyňky. Ale skutečné starosti rozdrcením teprve začínají. Výrobci těchto udělátek argumentují, že drtiče odpadu snižují celkové množství odpadu (což je samozřejmě hloupost, pouze mění jeho formu). Malé částečky potravinového odpadu jsou posléze prý snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě. Někteří dokonce takovou likvidaci odpadu označují za ekologickou! V principu výrobci dělají z kuchyňského dřezu nádobu na odpad. Jenomže. Jenomže je tu kanalizace. A veřejné kanalizační přípojky nejsou dimenzovány na to, aby jimi proudily naše rozdrcené odpadky. Rozdrcené odpadky je zanášejí. Navíc na mnoha místech nemá vedení ani dostatečný spád. Tak způsobují drtiče svým odpadem ucpávání kanalizace pevnými látkami. A na ty se s oblibou váží zejména tuky, což může způsobit úplné ucpání vedení. Co taková skutečnost může v domě napáchat, je snad každému zcela jasné. Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami (ve smyslu § 38 zák.č. 254/2001 Sb. vodního zákona). S tím počítá i legislativa, která napojování drtičů kuchyňských odpadů na veřejnou kanalizační síť v podstatě podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech zakazuje. A to s tím, že postih za porušení se může vyšplhat až na velmi nepříjemných hodně moc set tisíc korun. To by mělo zanícené drtiče odpadu od připojení k veřejné kanalizaci odradit. Nutno dodat, že v nemovitostech, které jsou přímo napojeny na žumpu bez odtoku nebo malou domovní čistírnu odpadních vod, legislativa neprotestuje.

 

Kuchyňské odpadky nepatří do veřejné kanalizace!

 

Odkázky

Co je to „spotřebujte do...“ a „minimální doba trvanlivosti“. Čtěte ZDE na zachranjidlo.cz

O plýtvání potravinami na blogu Kateřiny Březové.

Bioplynová stanice ODAS, která se zabývá zpracováním potravinářského odpadu.

Pojednání o tom, jak minimalizovat množství potravinového odpadu.

Věděli jste, že ošklivé ovoce a zelenina se nesmějí prodávat?

Rozhovor na téma kuchyňských drtičů odpadů s pracovníkem kanalizační firmy.

Zdroje: bio-info.cz, odpady, iDnes, euractiv.cz, Waste Management, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

 

jak třídit.png

Jukněte a podpořte zajímavý projekt JSEM PŘIPRAVEN

který si klade za cíl omezit zbytečné plýtvání potravinami.

Tu a tam se setkáte se statistikami, které všerůzně počítají, kolik každý z nás vyhodí potravin. V principu se však jedná jen o čísla, která mají spíše mediální váhu než váhu sktutečně vyhozených potravin.

Společnost IS Environment SE zprovoznila první bioplynovou stanici v ČR, která je výhradně zaměřena na zpracování biologicky rozložitelného odpadu. Jedná se o ucelený koncept zpracování druhotných biosurovin pokročilou technologií anaerobní fermentace. Zařízení dokáže, mimo jiné, zpracovat i prošlé potraviny, které dokáže strojově zbavit obalů. Více o tomto podniku u obce Rapotín na Šumpersku čtěte ZDE.

Z pečiva se dá teoreticky vyrobit nejvíce bioplynu

Ačkoli jsou Češi často ušmudlaní slevožrouti, potravinami plýtvat umíme.

Pokud plánujete likvidovat domácí potravinové odpady pomocí drtičů kuchyňských odpadů pak vězte, že tyto rozdrcené kuchyňské odpady nejsou odpadními vodami, ale odpadem, který se do kanalizace vypouštět nesmí.

V ČR existuje několik projektů, které se zabývají prevenci plýtvání s potravinami. Jsou to například:

 

www.zachranjidlo.cz

www.potravinovabanka.cz

www.potravinypomahaji.cz

Z plýtvání potravin nelze vinit jen nás, spotřebitele. My jen konzumujeme to, čeho je všude dostatek. Jelikož nadprodukci omezit neumíme, můžeme se alespoň podívat a pochopit, co znamená doba určení trvanlivosti potravin. Termíny "minimální trvanlivost" a "spotřebujte do." Jde totiž o to, že po dobu minimální trvanlivosti je teoreticky garantována tzv. nejvyšší kvalita a potraviny lze konzumovat i po uplynutí této doby. Rozhodující je termín 'spotřebujte do." Takže tak.

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu