POTRAVINOVÝ ODPAD
Jak zacházet se zbytky potravin
Potravinovým odpadem rozumíme především odpady ze supermarketů, potravinářského průmyslu a odpady z domácností.
V České republice statisticky připadá na každého obyvatele zhruba 90 kg potravinového odpadu ročně. Nejvíce domácnosti vyhazují tzv. prošlé nebo zkažené potraviny. Do roku 2030 by se mělo toto množství podle plánu EU snížit o 30 %. Spíše než EU plýtvání omezí ceny zboží.
Z domácností pochází prý až 53% veškerého potravinového odpadu
Celosvětově se odpadem stane zhruba jedna třetina vyprodukovaný potravin. V EU končí jako odpad 153 000 000 tun potravin. To je mimochodem více, než kolik se do EU potravin dováží. Nutno dodat, že v EU je zhruba 33 000 000 lidí, kteří si nemohou dovolit plnohodnotné jídlo.
odle údajú ÚZEI (Ústav zemědělské ekonomiky a informací) vyprodukují zhruba 53 % potravinového odpadu domácnosti. 19 % vzniká během zpracování a úprav a 12 % ve veřejných stravovacích službách. 11 % odpadu vzniká během prvovýroby a 5 % na ztráty během transportu a prodeje.Často instinktivně nakupujeme víc, než dokážeme spotřebovat a mnohdy pak takové přebytky končí ve směsném odpadu, ačkoli se jedná o bioodpad, který je z velké části možné separovat.
Podle informací Ministerstva zemědělství ČR se v ČR ročně vyhodí cirka 800 000 tun potravin. Více než polovina z tohoto množství pochází z domácností.
Jak se zachází s potravinovými odpady v obchodech
Nejvíce je vyhazováno ovoce a zelenina. Dále mléčné a masné výrobky, neprodaná hotová jídla. Ještě nedávno se supermarkety stavěly k potravinovým odpadům laxně a zbytky prostě nechali spalovat. Když se plýtvání potravinami dostalo pod drobnohled veřejnosti, supermarkety razantně obrátily. Dnes podle vyjádření Svazu obchodu a cestovního ruchu vyhodí supermarkety a online obchody kolem 1 procenta potravin. Supermarkety investovaly do kvalitnějších chladicích systémů, logistiky a mnohem pečlivěji plánují nákup zboží. Popřípadě některé zboží před koncem otevírací doby již neprodávají, nebo prodávají se slevou. Stejně tak zboží, kterému končí tzv. datum spotřeby. Trvanlivější potraviny jsou obchodními řetězci předávány potravinovým bankám. Statisticky supermarkety a online prodejci snížili plýtvání potravinami v porovnání s rokem 2016 o 60 – 80 %.
Jak zacházíme s potravinovým odpadem doma
Statisticky vzato vyhazujeme ročně potraviny v hodnotě zhruba 1 800 Kč. SPíše mladší generace než ty starší. Statistiky dále říkají, že průměrně ročně vyhodíme kolem 90 Kg potravin ročně. Což dělá na celou ČR obdivuhodných 1,9 milionů tun každý rok.
Odpady z drtičů kuchyňského odpadu
Sen kdejaké hospodyňky se začal zdát – kde jinde než v USA, kde lenost dotáhli k naprosté dokonalosti. Ovšem jen zdánlivě. Drtič neumí nic jiného, než drtit. Pokud se někdo domnívá, že rozdrcením vše končí, je na omylu. Možná tím končí starost kdejaké líné hospodyňky. Ale skutečné starosti rozdrcením teprve začínají. Výrobci těchto udělátek argumentují, že drtiče odpadu snižují celkové množství odpadu (což je samozřejmě hloupost, pouze mění jeho formu). Malé částečky potravinového odpadu jsou posléze prý snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě. Někteří dokonce takovou likvidaci odpadu označují za ekologickou! V principu výrobci dělají z kuchyňského dřezu nádobu na odpad. Jenomže je tu kanalizace. A veřejné kanalizační přípojky nejsou dimenzovány na to, aby jimi proudily rozdrcené odpadky, které je zanášejí. Navíc na mnoha místech nemá vedení ani dostatečný spád. Tak způsobují drtiče svým odpadem ucpávání kanalizace pevnými látkami. A na ty se s oblibou váží zejména tuky, což může způsobit úplné ucpání. Co taková skutečnost může v domě napáchat, je snad každému zcela jasné. Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami (ve smyslu § 38 zák.č. 254/2001 Sb. vodního zákona). S tím počítá i legislativa, která napojování drtičů kuchyňských odpadů na veřejnou kanalizační síť v podstatě podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech zakazuje. A to s tím, že postih za porušení se může vyšplhat až na velmi nepříjemných hodně moc set tisíc korun. To by mělo zanícené drtiče odpadu od připojení k veřejné kanalizaci odradit. Nutno dodat, že v nemovitostech, které jsou přímo napojeny na žumpu bez odtoku nebo malou domovní čistírnu odpadních vod, legislativa neprotestuje.
Kuchyňské odpadky nepatří do veřejné kanalizace!
Co znamená „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“?
Data doporučené spotřeby na potravinářských produktech se začala používat v 70. letech 20. století. Šlo o to, aby pracovníci supermarketů měli přehled o skladových zásobách a věděli, do kdy mohou produkty prodávat. A spotřebitel získal informaci o tom, do kdy musí ten který produkt spotřebovat.
Z důvodu špatného pochopení datumů spotřeby a trvanlivosti se ročně vyhodí až 10 % potravin
Datum minimální trvanlivosti je datum, do něhož si potravina zachová při správném skladování specifické vlastnosti.
Datum spotřebujte do vymezuje lhůtu pro spotřebu potraviny, po jejímž uplynutí nebude pro lidskou spotřebu považována za bezpečnou. Po uvedeném datu spotřeby se nedoporučuje potravinu jist, vařit ani zmrazovat. A to i když byla správné skladována a vypadá nebo voní dobře.
Zdroje: bio-info.cz, odpady, iDnes, euractiv.cz, Waste Management, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Odkazy
-
Lze vyrábět ekologické textilie z potravinového odpadu? Ano. MiTerro.
-
Co je to „spotřebujte do...“ a „minimální doba trvanlivosti“. Čtěte ZDE na zachranjidlo.cz
-
Jak likvidují potraviny obchodní řetězce? ZDE.
Odpad z mořských plodů
O ochraně moří a oceánů slýcháme často. Je až bizarní, jak tak malinkatý suchozemec, jako je člověk, dal široširým oceánům zabrat. Studie agentury CLC (Center for Livable Furure) upozorňuje na možnou skutečnost, že až polovina potravin pocházejících z moří končí jako odpad. Studie hovoří o USA, kde je průměrná roční spotřeba potravin pocházejících z vodního prostředí přes 2 miliardy kilogramů ročně. Ovšem než se dostanou tyto potraviny na talíře, přes miliardu tun se jich stačí proměnit v odpad. Nejvíce se změní v odpad již během lovu. Dále se na ztrátách podepisuje distribuce a obchod. A dalších miliony tun se pak stávají odpadem z důvodu nadbytečných nákupů, popřípadě skončí jako zbytky na talíři.
Tu a tam se setkáte se statistikami, které všerůzně počítají, kolik každý z nás vyhodí potravin. V principu se však jedná jen o čísla, která mají spíše mediální váhu než váhu sktutečně vyhozených potravin.
V ČR existuje několik projektů, které se zabývají prevenci plýtvání s potravinami. Jsou to například:
