Stavební odpad – vznik, likvidace a recyklace

Stavební odpad vzniká při výstavbě, rekonstrukcích i demolicích staveb. Obsahuje různé materiály. Beton, cihly, dřevo, kovy nebo izolace – a jeho správné třídění a zpracování umožňuje další využití těchto surovin i omezení dopadů na životní prostředí.

Možná to bude znít podivně. Ale i dům nebo továrna, silnice nebo most se po zbourání stávají odpadem. A to odpadem stavebním a demoličním (SDO). V minulosti se suť a trosky domu někam prostě zavezly. Dnes už v rámci recyklace dokážeme tyto odpady využívat alespoň k zásypům inženýrských sítí, vyrovnávání terénu nebo ke zpevnění provizorních podkladů na stavbách. Jsme na začátku velmi významné cesty. Protože některé přírodní zdroje docházejí.

Odpady ze stavebnictví představují globálně až 40 % všech vzniklých tuhých odpadů.

Kolik odpadů tvoří stavební sektor

Stavební a demoliční odpady (SDO) představují dlouhodobě největší část produkce odpadů v ČR — obvykle více než polovinu všech vznikajících odpadů. Ročně jde zhruba o 20 milionů tun, přičemž množství kolísá podle stavební (demoliční) aktivity. Platí jednoduchá rovnice: čím více se staví nebo bourá, tím více odpadu vzniká. Významný nárůst přinášejí také povodně a jiné živelní události.

Největší komplikace recyklace stavebních odpadů je v možnostech využití recyklátu, kdy se dnes ve velké míře jedná o downcyklaci.

RECYKLACE SDO

SKLÁDKY STAVEBNÍ SUTI

Co je to stavební odpad

Správně se těmto odpadům říká Stavební Demoliční Odpad SDO.

Stavební odpad zahrnuje materiály vznikající při výstavbě, rekonstrukci i demolici staveb. Například beton, cihly, keramiku, dřevo, kovy, kabely, plasty, izolace nebo asfaltové směsi.

Největší podíl tvoří výkopová zemina a hlušina, často až kolem poloviny objemu stavebních odpadů. Ta se obvykle nerecykluje, ale využívá se například při terénních úpravách.

Velká část stavebních odpadů je technicky recyklovatelná. Zásadní podmínkou je však kvalitní třídění a odstranění nebezpečných příměsí (například azbestu, dehtu nebo chemicky kontaminovaných materiálů). Většinou se však jedná o downcyklaci.

Samotné recyklaci stavebních odpadů by měla předcházet selektivní demolice

Selektivní demolice

Efektivní recyklaci předchází tzv. selektivní demolice. Stavba se při ní postupně „odstrojuje“, aby bylo možné jednotlivé materiály oddělit a znovu využít.

Pomoci může i předdemoliční audit, který identifikuje materiály vhodné k recyklaci nebo opětovnému použití. Selektivní demolice je sice finančně náročnější, ale umožňuje výrazně snížit množství odpadu.

U historických staveb (např. před rokem 1900) lze teoreticky znovu využít až kolem 80 % stavebních komponent.

Z budov postavených do roku 1900 lze teoreticky znovu využít až 80% komponentů.

Stavební a demoliční odpady jsou v katalogu odpadů vedeny pod skupinou 17. Patří sem například:

beton, cihly, keramika, asfalt,
dřevo, sklo, plasty, kovy,
zemina a hlušina,
izolační materiály,
stavební materiály s obsahem azbestu.

Recykláty musí splňovat nejen technické normy, ale i požadavky ochrany životního prostředí.

Lhostejno, jestli se SDO recykluje nebo downcykluje, v principu platí, že je třeba pro recykláty odbyt. Ideálně co nejblíže místa vzniku. To se z ekonomických důvodů děje. Během rekontrukcí silnic, demolicích, které předcházejí nové výstavbě.

VÍTE, ŽE

Podle odhadů České geologické služby se zásoby stavebního kamene v řadě kamenolomů postupně snižují a část ložisek může být během několika desetiletí výrazně vyčerpána.

U štěrkopísků se očekává výrazný pokles dostupných zásob, místy až o desítky procent . Zároveň roste tlak na jejich ochranu kvůli vodním zdrojům.

Některé kvalitní sklářské a slévárenské písky patří mezi suroviny s omezenými zásobami a jejich dostupnost může být v horizontu několika desetiletí problematická.

Těžbu vápence a dalších nerostných surovin často komplikuje fakt, že se nacházejí v chráněných krajinných oblastech nebo v územích s přísnější ochranou přírody.

Efektivní recyklace stavebních a demoličních odpadů, promyšlenější projektování staveb a řízené demolice se postupně stávají nutností. Nejen ekologickou, ale i ekonomickou.

Stavební recykláty dnes v ČR stále nahrazují jen menší část primární těžby kameniva (odhady kolem 10–20 % podle regionu a typu materiálu).

Zdroj: Odpady 05/20, MPO

Zpracování stavební suti na místě staveniště

Stavební odpady z plastů a PVC

Ve stavebnictví se v Evropě využívá přibližně 15–20 % všech vyrobených plastů. Po obalovém průmyslu jde o druhý největší segment využití plastů, ale s jinými požadavky. Jde zde o dlouhou životnost a odolnost materiálů.

Plasty ve stavebnictví mají běžně životnost několik desítek let (často 30–50 let i více) bez zásadní změny vlastností. Nejčastěji se používá PVC, dále polyetylen (PE), polyuretan (PUR) a izolační polystyren (EPS, XPS).

V roce 2010 vznikla dobrovolná evropská iniciativa VinylPlus, která reaguje na environmentální kritiku výroby a využívání PVC. Program se zaměřuje zejména na:

omezení rizikových aditiv ve výrobcích z PVC,
zlepšování recyklačních technologií,
podporu sběru a recyklace PVC odpadů.

Podle údajů VinylPlus se dnes v Evropě ročně recykluje řádově stovky tisíc tun PVC (cca 700–800 tisíc tun ročně) — nikoli stovky milionů tun, jak se někdy mylně uvádí.

Odpady z pěnového polystyrenu

Pěnový polystyren (EPS, XPS) patří mezi nejpoužívanější stavební izolační materiály. Jeho průmyslové využití začalo ve 40. letech 20. století a od té doby se stal standardním izolačním materiálem.

V Evropě jsou dnes stovky milionů metrů čtverečních staveb zatepleny polystyrenem, což znamená, že v budoucnu vznikne velké množství odpadního izolačního materiálu.

Recyklace stavebního polystyrenu je komplikovanější než u obalového. Důvodem jsou zejména:

příměsi stavebních materiálů (lepidla, omítky, síťoviny),
znečištění během provozu,
historické použití zpomalovače hoření HBCD (hexabromcyklododekan).

HBCD je látka označovaná jako persistentní organický polutant, která může být toxická a bioakumulativní. Z tohoto důvodu se dnes jeho použití omezuje a starší izolace s tímto retardérem se musí likvidovat kontrolovaným způsobem.

Kovové konstrukční prvky

Ty tvoří tvoří významnou část stavebních a demoličních odpadů. Jsou to ocelové nosníky, výztuže betonu (armatury), plechy, konstrukční profily, potrubí nebo kovové části střech a fasád. Výhodou je jejich velmi dobrá recyklovatelnost . Většina kovových stavebních odpadů končí jako hutní šrot, který lze opakovaně využít při výrobě nových materiálů. Zásadní podmínkou je kvalitní separace od ostatních stavebních materiálů a odstranění nečistot, nátěrů či izolačních vrstev.

Zdroje: Ekolist, Odpady, Odpadové fórum, internetové materiály. EPS ČR, ČVUT

KOLIK STAVEBNÍCH ODPADŮ SE VYPRODUKUJE

Celosvětově vzniká ročně odhadem 3–5 miliard tun stavebních odpadů

Reálně se znovu využívá maximálně 70 %, ale často jde o downcyklaci (zásypy, podklady).

Největší producenti SDO jsou Čína, USA, EU.

V Evropě tvoří SDO 35–40 % všech odpadů.

Ročně vzniká cca 800–900 milionů tun SDO. Průměrná míra využití (recyklace + zásypy) je kolem 85–90 %.

V ČR vzniká ročně přibližně 18–22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů.

Materiálově využito nebo recyklováno bývá cca 80–90 % SDO (většinou beton, asfalt, zemina).

Největší podíl tvoří výkopová zemina a beton.

Jak se recyklují odpady ze stavebnictví

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je poměrně složitý technologický proces. Vyžaduje kvalitní zpracovatelské technologie, logistiku, dostatečný prostor i dodržování přísné legislativy.

Základem úspěšné recyklace je separace jednotlivých materiálů. Nejprve se oddělují sklo, plasty, kovy, dřevo a další samostatně zpracovatelné složky.

Následují minerální materiály: beton, cihly, asfalt nebo kamenivo. Současně je nutné kontrolovat, aby se ve zpracovávaném odpadu nevyskytovaly nebezpečné látky. Pokud se objeví, musí být tyto složky odstraněny a zlikvidovány samostatně podle platných předpisů.

Ve většině případů je tzv. recyklace downcyklací. Vznikají materiály se sníženou kvalitou. I ty je však možné využít a snižují nutnost potřeby těžby a výroby.

O STAVEBNÍCH ODPADECH

Metody recyklace

Po oddělení využitelných materiálů zůstává směsný demoliční odpad, který se zpracovává buď v mobilních, nebo stacionárních recyklačních linkách.

Mobilní recyklační linky

Mobilní linky se používají přímo v místě demolice nebo na skládkách stavebního odpadu. Jejich výhodou je omezení dopravy materiálu a nižší logistické náklady. V Česku se jejich prostřednictvím zpracovává přibližně třetina stavebních odpadů, zejména beton a asfalt.

Stacionární recyklační linky

Stacionární linky představují technologicky složitější systémy drtičů, separátorů a třídicích zařízení.
Proces zpracování obvykle probíhá takto:

primární čelisťový drtič rozdrtí velké kusy materiálu,
magnetické separátory odstraní kovové části (např. výztuž ze železobetonu),
další drtiče a vibrační třídiče upraví granulát na požadovanou velikost,
případné vodní separátory odstraní lehké nečistoty (dřevo, plasty, prach).

Výsledkem je recyklovaný granulát různých frakcí, který lze znovu využít ve stavebnictví. Vedlejším produktem procesu jsou jemné prachové částice, zbytky materiálů a odpadní voda, které je nutné dále zpracovat.

Využití recyklátů

Recyklát obvykle nenahrazuje původní výrobek, ale slouží jako surovina nižší kvality.

Recyklované stavební materiály se dnes využívají především z ekonomických důvodů. Jsou totiž levnější než primární suroviny. V ČR používá recykláty v různé míře většina stavebních firem.

Betonový recyklát

Beton obsahuje přibližně 70–80 % kameniva. Po rozdrcení se recyklát využívá například:

jako podklad pod komunikace a stavby,
pro zásypy a terénní úpravy,
jako náhrada štěrkopísku u technických staveb,
omezeně i jako příměs do nového betonu nižších tříd.

Z betonového recyklátu se vyrábí také prvky městského mobiliáře nebo různé prefabrikované dílce.

Cihelný recyklát

Cihelná suť se využívá hlavně jako zásypový materiál. Jemná frakce (tzv. cihelná moučka) nachází využití například u sportovních povrchů nebo jako příměs do stavebních materiálů. V omezené míře lze kvalitní recyklát použít i při výrobě nových cihlářských výrobků.

Asfaltový recyklát

Získává se frézováním vozovek nebo drcením asfaltových ker. Nejčastější využití:

podklady silnic a cyklostezek,
méně zatížené komunikace,
zásypy nebo protihlukové konstrukce.

Část asfaltového recyklátu se vrací zpět do asfaltových směsí.

Výkopová zemina

Výkopová zemina tvoří zásadní část stavebních odpadů. Nejde však o odpad v pravém slova smyslu, protože to je vykopaná zemina. Tento materiál se běžně využívá:

k terénním úpravám,
rekultivacím,
zásypům staveb.

Pokud není kontaminovaná, její opětovné využití je ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější.

Ostatní materiály

Ty jsou z SDO vyseparovány a předávány k recyklaci podle druhu. Pokud je z nějakých důvodů již zpracovat nelze, spalují se.

PROBLÉMY A LIMITY RECYKLACE SDO

Zásadní je kvalita vstupního materiálu. Směsné sutě, kontaminace nebezpečnými látkami (např. azbest, dehet, těžké kovy) nebo nedostatečná separace výrazně snižují možnosti dalšího využití.

Častým limitem je i nízká poptávka po recyklátech. Ty jsou sice levnější než primární suroviny, ale investoři jim někdy nedůvěřují.

Významnou roli hraje legislativa. V EU musí členské státy dosahovat alespoň 70 % materiálového využití stavebních odpadů, ale současně platí přísné normy pro kvalitu recyklátů a ochranu životního prostředí.

Problematická je také evidence odpadů, přeprava a administrativní náročnost.

Velkým limitem zůstává fakt, že většina stavebních recyklátů končí v tzv. downcyklaci jako zásypy, podklady staveb nebo terénní úpravy, nikoli jako plnohodnotná náhrada původních stavebních materiálů.

BUDOUCNOST RECYKLACE SDO

Cílem je přechod od downcyklace k tzv. uzavřeným materiálovým cyklům – tedy aby bylo možné ze starých staveb vyrábět nové materiály bez ztráty kvality.

Paradoxně se nespoléhá na technologie, ale pomoci má především ekodesign budov, selektivní demolice, přesnější třídicí technologie (optická a senzorová separace) a chemické či mineralogické procesy, které umožní znovu využít beton, asfalt nebo plasty ve stavebnictví téměř v původní kvalitě.

Bez těchto kroků bude většina stavebních recyklátů i nadále končit hlavně jako zásypy a podkladní vrstvy. Což není ani na půl cesty k ideálnímu stavu.