JAK SE RECYKLUJÍ STAVEBNÍ A DEMOLIČNÍ ODPADY (SDO)

V procesu recyklace SDO platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací. Tedy třídění materiálů z demolice přímo v místě jejich vzniku. 

Stavební a demoliční odpady jsou objemově největším druhem odpadu.
K nutnosti recyklace stavebních odpadů vedla ekologická opatření. A především nedostatek místa na skládkách a také vyšší ceny kameniva.
Pokud nelze zajistit materiálové využití některých odpadů, je doporučeno jejich energetické využití.
Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je vcelku složitý technologický proces. Vyžaduje kvalitní zpracovatelské technologie a je s ním spojena náročná legislativa a logistika.

 

Předně je třeba zajistit dokonalou separaci. Tím se myslí oddělení jednotlivých materiálových složek. Nejprve skla, plastů, kovových konstrukcí, dřeva a dalších. Ty je možné zpracovávat podle druhu. Následně pak beton, cihly, asfalt a další. Dále je třeba dbát na to, aby ve zpracovávaných odpadech nebyly příměsi nebezpečných látek. A ty odpadní složky, které jsou označeny jako nebezpečné odpady, je nutno likvidovat separátně a v souladu s předpisy.

 

Při recyklaci stavebních odpadů je třeba mít na zřeteli i cenu získaného recyklátu

 

Podobně jako v ostatních disciplínách recyklace, je v i oblasti SDO důležité, aby tato recyklace byla ekonomicky rentabilní. V ideálním případě prostá dotací a podobných umělých manipulací. Získaný recyklát musí tedy být nejenom kvalitní, splňující všechny normy, ale i prodejný.

Brzdou recyklace SDO je další praktické uplatnění recyklátů. Například o cihelné zdivo není mezi zpracovateli zájem. Není tajemstvím, že velká část toho, čemu říkáme recyklace, je bohapusté využití do tzv. zásypů inženýrských sítí, provizorních zpevňovacích podkladů. Takže ano, recyklovat lze a teoreticky je možné hodně. Praxe však za teorií (jako vždy) pokulhává.

Jak se tedy recyklují stavební a demoliční odpady?

Ponecháme-li stranou ty komponenty, které je možné zpracovávat zvlášť (kov, plasty, sklo, dřevo, apod.) zbude nám něco, co lze jen těžko jednoznačně definovat. To jsou ty opravdové demoliční odpady. Ty se zpracovávají buď v mobilních recyklačních linkách, nebo ve stacionárních recyklačních linkách. Ty si zde velmi zjednodušeně popíšeme. A to asi takto:

Mobilní recyklační linky jsou využívány buď v místě sídla recyklační firmy, nebo mimo ni. Avšak vždy v prostoru vyhrazeném pro skladování stavebního odpadu. To jsou většinou skládky stavebního odpadu, kam materiál vyvážejí jeho drobní původci. Někdy jsou mobilní recyklační linky nasazovány i přímo v místě demolice. V České republice se prostřednictvím mobilních recyklačních linek zpracuje úsajně něco kolem 35% z celkového (nahlášeného) objemu SDO.

Stacionární recyklační linky jsou technologicky složitější, než jejich mobilní bráškové a sestřičky. Jedná se zde o systém strojů. Představme si drtiče, třídiče, separátory, pásy a hromady sutí a jiných stavebních odpadů. Na stacionární lince přichází nejprve ke slovu tzv. čelisťový primární drtič. Tenhle šéf všech drtičů má za úkol rozdrtit ty největší kusy, které se do linky hrnou. Hned za ním  bývá odlučovač železa.  Ten má za úkol separovat vše železné, co v odpadu zbylo. Typickým příkladem efektivnosti separátoru železa je zpracovávání tolik oblíbeného železobetonu. Za odlučovačem zpravidla bývá připojen ještě magnetický separátor železa. Za něj se často zařazuje ještě vibrační drtič, který zbaví materiál příměsi zeminy, sutě a popřípadě dalších nečistot. Vše se pak nažene do sekundárního drtiče, po jehož zásahu už je k dispozici vcelku kvalitní granulát. Ten je ještě dopraven k dalšímu magnetickému separátoru, aby se zde odstranily poslední zbytky železa. Pokud je účelem odstranit i malé prachové částice a nežádoucí příměsi (dřevo, plasty), použije se ještě tzv. vodní separátor. Výsledkem takovéhoto vzorového systému je pak vysoce kvalitní praný granulát. Od něj byly odděleny cizorodé materiály a příměsi (dřevo, zbytky plastů, apod) a voda s vysokým podílem prachových částic. Voda a cizorodé materiály jsou zde jakýmsi odpadem z recyklace a je třeba je dále likvidovat v souladu s předpisy. Ten zmíněný kvalitní recyklát je pásem dopraven ještě k vibračnímu třídiči, kde se granulát dělí na různé velikosti podle jeho dalšího využití. Výše popsaný způsob nemusí být nezbytně aplikován v ČR.

 

Jak se využívá recyklovaný stavební odpad?

Ono předně se nejedná o recyklaci v pravém slova smyslu. To protože ze starých cihel nové nezískáme a z rozdrceného betonu se nový nevyrobí. Jedním z nejčastějších způsobů je využití recyklátu jako podkladního a zásypového materiálu ve stavebnictví.

 

Betonový recyklát

Nejběžnějším využitím betonového recyklátu je jeho využití jako zásypového materiálu (stavebního, samozřejmě). Je využíván při zpevňovacích pracích a jako kamenivo železničních svršků. Lze ho využít i jako náhradu štěrkopísků v obsypech inženýrských sítí. Další využití může být jako podsypy, silnic, mostů, parkovišť, betonových konstrukcí a i jako náhražka štěrkodrtí v protipovodňových hrázích. Upravený recyklovaný beton lze použít i jako kamenivo do nových betonů tzv. nižších tříd.

Nutno podotknout, že při rozhodování o využití betonového recyklátu vždy hraje role jeho kvalita. A tato kvalita je často odvislá od kvality tzv. vstupního – tedy původně odpadního betonu.

 

Cihelný recyklát

Pokud je celý proces recyklace cihelné suti kvalitní, lze cihelný recyklát použít jako vstupní materiál do různých konstrukcí a prefabrikátů. Tzv. cihelná moučka se využívá k výrobě antukového povrchu (sportovci jistě znají). Ovšem nejvíce je v současné době cihelný recyklát využíván jako zásypový materiál. Po nezbytných úpravách a za předpokladu kvalitního recyklátu lze tento recyklát použít i k výrobě nových cihlářským stavebních dílů.

 

Asfaltový recyklát

Získává se odděleně od ostatních materiálů v podobě tzv. ker, které jsou odlamovány z povrchu.  Zpravidla se zpracovávají na místě pomocí mobilních drtíren. Nebo se získává tzv. frézováním za studena. Tento recyklát lze využívat například při výstavbě málo vytížených cest nebo cyklostezek. Mimo to jej lze použít i jako materiál ke stavbě protihlukových stěn.

 

Výkopová zemina

Výkopová zemina je ve své podstatě zemina, která se (zjednodušeně řečeno) stává odpadem pouze pro provozovatele stavby. Ovšem ve skutečnosti se nemusí o odpad vždy jednat. Pokud se jedná o zeminu vytěženou ze země, využívá se opět k vyrovnávání terénních nerovností. Více na toto téma ZDE.

 

Odpady z PS izolací

Stavební průmysl je největším producentem polystyrenového odpadu. Více o recyklaci polystyrenu si přečtěte ZDE.

 

Odkazy

Více o stavebních odpadech na stránkách trideniodpadu.cz ZDE.

Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů má své stránky ZDE.

Povídání o podstatě recyklace stavebních materiálů si přečtěte ZDE.

 

Zdroje: J. Kizling. EnviWeb, ceskestavby.cz, časopis Odpady

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu