top of page

Munice jako odpad – likvidace, recyklace a zpracování

Munice představuje specifický druh nebezpečného odpadu, který vzniká po skončení její životnosti nebo vyřazení z výzbroje. Likvidace a recyklace munice probíhá ve specializovaných zařízeních kvůli bezpečnosti i ekologickým rizikům.

Zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný. Potřebuje vyrábět, aby se uživil. Pokud se neválčí, stává se z munice (a zbraní) po jisté době odpad, který je třeba likvidovat. Buď budeme válčit, nebo munici likvidovat. O omezení výroby pravděpodobně řeč být nemůže.

Pokud snad někde naleznete nevybuchlou munici, zapomeňte na ohleduplnost k životnímu prostředí a recyklaci a ihned volejte policii, která pak přivolá pyrotechnika. Totéž platí i o nábojích.

Banner knihy Blázinec trval 730 dnů
Pile of Bullets

Munice s prošlou trvanlivostí

Nejen potraviny mají datum spotřeby. Má ho i munice, výbušniny a zbraně. Materiály stárnou, stabilita výbušnin se zhoršuje, obaly korodují a z původně bezpečně skladované munice se může stát rizikový materiál. Jakmile střelivo překročí stanovenou dobu použitelnosti, musí se buď bezpečně zlikvidovat, modernizovat, nebo – pokud je to možné – využít jiným způsobem. Samostatnou kapitolou je chemická munice a chemické zbraně.

​

Armády i bezpečnostní složky po celém světě řeší tento problém průběžně. Munice se vyřazuje nejen kvůli stáří, ale i proto, že se mění výzbroj, zanikají staré zbraňové systémy nebo dochází k modernizaci techniky. Staré střelivo pak přestává být kompatibilní s novými zbraněmi.

​

Například začátkem 21. století evidovala Armáda České republiky desítky tisíc tun přebytečné munice, jejíž skladování i likvidace představovaly opravdu velké finanční náklady. Podobnou situaci řeší prakticky všechny státy — munice je drahá na výrobu, ale její bezpečné zneškodnění bývá často ještě dražší.

(Zdroj: Odpady, J. Kyzlink).

 

Nálezy staré munice

Vedle současných zásob existuje ještě jiná kategorie — historická nevybuchlá munice. Typicky jde o pozůstatky druhé světové války, vojenských výcviků nebo starých muničních skladů. Takové nálezy se objevují dodnes při stavebních pracích, v lesích nebo na polích.

 

Tyto předměty rozhodně nejsou „odpad“ v běžném slova smyslu. Jsou to potenciálně velmi nebezpečné „artefakty“, které patří výhradně do rukou pyrotechniků. Základní pravidlo je jednoduché: na nic nesahat, nic nepřemisťovat a volat policii.

Staré výbušniny totiž časem chemicky degradují a mohou reagovat naprosto nepředvídatelně.

 

​

Delaborace munice - chamber

Jak se recykluje a likviduje munice

Likvidace munice je technologicky náročná disciplína na pomezí chemie, metalurgie a bezpečnostního inženýrství. Nejde jen o „odstřel na louce“. Moderní postupy se snaží maximálně využít materiály a zároveň minimalizovat bezpečnostní i ekologická rizika.

​

Munice je totiž kombinací kovů, výbušnin, iniciátorů, stabilizátorů a často i toxických látek. Každá složka vyžaduje jiný přístup. Nejčastější postupy jsou:

​

Demontáž munice (mechanická separace)

U stabilní a skladově bezpečné munice je první krok mechanická demontáž. Ta probíhá buď ručně, nebo automatizovaně v zabezpečených linkách.

Oddělují se:

  • kovové pláště a nábojnice (ocel, mosaz),

  • střely (olovo, ocelová jádra),

  • výmetné náplně,

  • roznětky a iniciátory,

  • výbušné slože (TNT, RDX, HMX apod.).

​

Kovové části se následně čistí a putují do hutí jako druhotná surovina. Mosazné nábojnice mají poměrně vysokou výkupní hodnotu.

 

Problémem jsou roznětky a iniciační slože — obsahují citlivé a často toxické látky (např. sloučeniny olova). Ty vyžadují speciální zneškodnění.

​

Spalování a termická likvidace výbušnin

Výbušné náplně lze kontrolovaně spalovat ve specializovaných pecích nebo spalovnách.

Nejde o klasické spalování odpadu. Teplota i přívod kyslíku jsou řízené tak, aby nedošlo k detonaci, ale pouze k postupnému rozkladu. Spaliny se filtrují přes vícestupňové systémy, aby nedocházelo k úniku oxidů dusíku, těžkých kovů nebo chlorovaných sloučenin.

Tato metoda je vhodná především pro:

  • prachové náplně,

  • TNT a podobné trhaviny,

  • znehodnocené výmetné slože.

Nevýhodou je vysoká energetická a finanční náročnost těchto procesů.

​

Chemická neutralizace

Některé výbušniny lze chemicky rozložit (hydrolýzou, alkalickým rozkladem nebo jinými procesy). Výsledkem jsou méně nebezpečné látky, které lze dále zpracovat jako chemický odpad.

Tento postup se používá například u:

  • raketových paliv,

  • některých kapalných výbušnin,

  • chemicky nestabilních složí.

 

Chemická neutralizace je technologicky sofistikovaná, ale umožňuje výrazně snížit riziko nekontrolované detonace.

​

Řízené detonace

Tam, kde je munice nestabilní, silně zkorodovaná nebo historická (například nalezená v terénu), je nejbezpečnější řešení řízená detonace.

Probíhá:

  • ve speciálních prostorech,

  • na vojenských střelnicích,

  • nebo v detončních komorách.

 

Ano, část energie i materiálu tím doslova „vyletí do vzduchu“. Ale bezpečnost má přednost před recyklací.

​

Recyklace kovů

Při vší té náročnosti je výsledkem některých procesů recyklace munice množství kovů. 

Z munice se běžně získává:

  • ocel,

  • mosaz (nábojnice),

  • měď,

  • hliník,

  • někdy i wolfram nebo speciální slitiny.

 

Tyto kovy se vracejí do hutního průmyslu. Z environmentálního hlediska dává tato část procesu smysl — těžba kovů je rovněž velmi náročná a poškoduje životní prostředí.

​

Kdo munici likviduje

Likvidací vojenské munice se v ČR zabývají specializovaná pracoviště pod dohledem státních orgánů a Vojenského technického ústavu výzbroje a munice. Proces podléhá přísné kontrole a bezpečnostním standardům. V Evropě existují i specializovaná zařízení v rámci NATO, například v Německu, kde se likvidují velké objemy vyřazené munice členských států.

Kniha 730, válečné povídky z mírové doby, banner

CO JSOU SKLÁDKY ZBROJNÍHO ODPADU

Staré zbraně a munice se v minulosti často „likvidovaly“ prostě tím, že se zakopaly, odvezly do lesa nebo shodily do vody. Dokumentace k těmto místům bývá minimální nebo žádná.

Takové historické skládky se nacházejí po celé Evropě — některé sahají až do období prusko-francouzské války v roce 1870, další pocházejí z obou světových válek i z období studené války.

Munice se nachází:

  • pod zemí,

  • na dnech jezer a moří,

  • v pobřežních vodách Atlantiku, Baltu i Severního moře.

 

Jen na dně Ženevského jezera podle odhadů leží až 20 000 tun staré munice a vojenského materiálu. A není to zdaleka jediné místo.

​

Problémem je nejen ekologické riziko, ale i fakt, že mnoho těchto lokalit není přesně zmapováno. Jinými slovy — nikdo pořádně neví, kde všude stará munice čeká. A občas se připomene sama.

Nebylo by jednodušší munici jednoduše použít k tomu účelu, pro který byla vyrobena?

Jistě vás napadne myšlenka, jestli by nebylo jednodušší a levnější prostě munici někde na střelnici vystřílet. Odpověď zní ne. Vystřelením munice dojde pouze k naplnění životního poslání tohoto produktu. O žádnou likvidaci nejde. Střela vystřelí. Nábojnice vyklouzne. Náplň střely se uvolní do ovzduší. O kraválu nemluvě.

KOLIK MUNICE JE NA DNECH MOŘÍ

Odhady se liší, ale běžně se uvádí:

  • cca 1–1,6 milionu tun munice bylo do moří záměrně potopeno,

  • stovky tisíc tun z toho tvoří chemické zbraně,

  • tisíce tun munice přibývají i dnes — z testování, konfliktů nebo „ztrát“.

Vystřílená munice jako odpad

Použitá — tedy vystřílená — munice představuje druh odpadu, o kterém se příliš nemluví. A to nejen v oblastech probíhajících nebo historických válečných konfliktů. Významným zdrojem jsou i střelnice.

Nejde jen o malé civilní střelnice. Vojenské střelnice často zabírají rozsáhlá území o rozloze desítek kilometrů čtverečních. Slouží nejen pro ruční zbraně, ale také pro dělostřelectvo, tanky, letectvo nebo testování nové munice.

​

Na těchto územích se postupně hromadí:

  • zbytky střel a projektilů,

  • fragmenty granátů,

  • nábojnice, roznětky a části výmetných náplní,

  • zbytky raket a pyrotechnických prvků.

 

Jde o desítky tun kovového odpadu — hlavně železa, mědi a především olova. A právě olovo je z environmentálního hlediska problém. Postupně se uvolňuje do půdy a může kontaminovat podzemní vody. Moderní munice navíc obsahuje i další chemické látky, jejichž dopady zatím nejsou vždy dobře prozkoumané.

​

Sanace takových území je technicky složitá a extrémně nákladná. A přiznejme si — zastavit výcvik armád nebo výrobu munice zatím není scénář, se kterým by svět reálně počítal.

Střelné odkazy

  • Úsměvné handrkování o používání broků ZDE.

  • O vyřazené munici v naší armádě něco málo ZDE.

BALTESKJÉ MOŘE - EVROPSKÁ ZBROJNÍ SKLÁDKA

  • Baltské moře patří k nejvíce zatíženým oblastem starou municí:

  • odhadem až 300 000 tun chemických zbraní zde bylo po válce potopeno,

  • další statisíce tun tvoří konvenční munice,

  • kontejnery postupně korodují a obsah může unikat.

Ilustrační foto, delaborace munice
bottom of page