top of page

Munice jako odpad – likvidace, recyklace a zpracování

Munice představuje specifický druh nebezpečného odpadu, který vzniká po skončení její životnosti nebo vyřazení z výzbroje. Likvidace a recyklace munice probíhá ve specializovaných zařízeních kvůli bezpečnosti i ekologickým rizikům.

Zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný. Potřebuje vyrábět, aby se uživil. Pokud se neválčí, stává se z munice (a zbraní) po jisté době odpad, který je třeba likvidovat. Buď budeme válčit, nebo munici likvidovat. O omezení výroby pravděpodobně řeč být nemůže.

Pokud snad někde naleznete nevybuchlou munici, zapomeňte na ohleduplnost k životnímu prostředí a recyklaci a ihned volejte policii, která pak přivolá pyrotechnika. Totéž platí i o nábojích.

Banner knihy Blázinec trval 730 dnů
Pile of Bullets

Munice s prošlou trvanlivostí

Nejen potraviny mají datum spotřeby. Má ho i munice, výbušniny a zbraně. Materiály stárnou, stabilita výbušnin se zhoršuje, obaly korodují a z původně bezpečně skladované munice se může stát rizikový materiál. Jakmile střelivo překročí stanovenou dobu použitelnosti, musí se buď bezpečně zlikvidovat, modernizovat, nebo – pokud je to možné – využít jiným způsobem. Samostatnou kapitolou je chemická munice a chemické zbraně.

Armády i bezpečnostní složky po celém světě řeší tento problém průběžně. Munice se vyřazuje nejen kvůli stáří, ale i proto, že se mění výzbroj, zanikají staré zbraňové systémy nebo dochází k modernizaci techniky. Staré střelivo pak přestává být kompatibilní s novými zbraněmi.

Například začátkem 21. století evidovala Armáda České republiky desítky tisíc tun přebytečné munice, jejíž skladování i likvidace představovaly opravdu velké finanční náklady. Podobnou situaci řeší prakticky všechny státy — munice je drahá na výrobu, ale její bezpečné zneškodnění bývá často ještě dražší.

(Zdroj: Odpady, J. Kyzlink).

 

Nálezy staré munice

Vedle současných zásob existuje ještě jiná kategorie — historická nevybuchlá munice. Typicky jde o pozůstatky druhé světové války, vojenských výcviků nebo starých muničních skladů. Takové nálezy se objevují dodnes při stavebních pracích, v lesích nebo na polích.

 

Tyto předměty rozhodně nejsou „odpad“ v běžném slova smyslu. Jsou to potenciálně velmi nebezpečné „artefakty“, které patří výhradně do rukou pyrotechniků. Základní pravidlo je jednoduché: na nic nesahat, nic nepřemisťovat a volat policii.

Staré výbušniny totiž časem chemicky degradují a mohou reagovat naprosto nepředvídatelně.

 

Delaborace munice - chamber

Jak se recykluje a likviduje munice

Likvidace munice je technologicky náročná disciplína na pomezí chemie, metalurgie a bezpečnostního inženýrství. Nejde jen o „odstřel na louce“. Moderní postupy se snaží maximálně využít materiály a zároveň minimalizovat bezpečnostní i ekologická rizika.

Munice je totiž kombinací kovů, výbušnin, iniciátorů, stabilizátorů a často i toxických látek. Každá složka vyžaduje jiný přístup. Nejčastější postupy jsou:

Demontáž munice (mechanická separace)

U stabilní a skladově bezpečné munice je první krok mechanická demontáž. Ta probíhá buď ručně, nebo automatizovaně v zabezpečených linkách.

Oddělují se:

  • kovové pláště a nábojnice (ocel, mosaz),

  • střely (olovo, ocelová jádra),

  • výmetné náplně,

  • roznětky a iniciátory,

  • výbušné slože (TNT, RDX, HMX apod.).

Kovové části se následně čistí a putují do hutí jako druhotná surovina. Mosazné nábojnice mají poměrně vysokou výkupní hodnotu.

 

Problémem jsou roznětky a iniciační slože — obsahují citlivé a často toxické látky (např. sloučeniny olova). Ty vyžadují speciální zneškodnění.

Spalování a termická likvidace výbušnin

Výbušné náplně lze kontrolovaně spalovat ve specializovaných pecích nebo spalovnách.

Nejde o klasické spalování odpadu. Teplota i přívod kyslíku jsou řízené tak, aby nedošlo k detonaci, ale pouze k postupnému rozkladu. Spaliny se filtrují přes vícestupňové systémy, aby nedocházelo k úniku oxidů dusíku, těžkých kovů nebo chlorovaných sloučenin.

Tato metoda je vhodná především pro:

  • prachové náplně,

  • TNT a podobné trhaviny,

  • znehodnocené výmetné slože.

Nevýhodou je vysoká energetická a finanční náročnost těchto procesů.

Chemická neutralizace

Některé výbušniny lze chemicky rozložit (hydrolýzou, alkalickým rozkladem nebo jinými procesy). Výsledkem jsou méně nebezpečné látky, které lze dále zpracovat jako chemický odpad.

Tento postup se používá například u:

  • raketových paliv,

  • některých kapalných výbušnin,

  • chemicky nestabilních složí.

 

Chemická neutralizace je technologicky sofistikovaná, ale umožňuje výrazně snížit riziko nekontrolované detonace.

Řízené detonace

Tam, kde je munice nestabilní, silně zkorodovaná nebo historická (například nalezená v terénu), je nejbezpečnější řešení řízená detonace.

Probíhá:

  • ve speciálních prostorech,

  • na vojenských střelnicích,

  • nebo v detončních komorách.

 

Ano, část energie i materiálu tím doslova „vyletí do vzduchu“. Ale bezpečnost má přednost před recyklací.

Recyklace kovů

Při vší té náročnosti je výsledkem některých procesů recyklace munice množství kovů. 

Z munice se běžně získává:

  • ocel,

  • mosaz (nábojnice),

  • měď,

  • hliník,

  • někdy i wolfram nebo speciální slitiny.

 

Tyto kovy se vracejí do hutního průmyslu. Z environmentálního hlediska dává tato část procesu smysl — těžba kovů je rovněž velmi náročná a poškoduje životní prostředí.

Kdo munici likviduje

Likvidací vojenské munice se v ČR zabývají specializovaná pracoviště pod dohledem státních orgánů a Vojenského technického ústavu výzbroje a munice. Proces podléhá přísné kontrole a bezpečnostním standardům. V Evropě existují i specializovaná zařízení v rámci NATO, například v Německu, kde se likvidují velké objemy vyřazené munice členských států.

Kniha 730, válečné povídky z mírové doby, banner

CO JSOU SKLÁDKY ZBROJNÍHO ODPADU

Staré zbraně a munice se v minulosti často „likvidovaly“ prostě tím, že se zakopaly, odvezly do lesa nebo shodily do vody. Dokumentace k těmto místům bývá minimální nebo žádná.

Takové historické skládky se nacházejí po celé Evropě — některé sahají až do období prusko-francouzské války v roce 1870, další pocházejí z obou světových válek i z období studené války.

Munice se nachází:

  • pod zemí,

  • na dnech jezer a moří,

  • v pobřežních vodách Atlantiku, Baltu i Severního moře.

 

Jen na dně Ženevského jezera podle odhadů leží až 20 000 tun staré munice a vojenského materiálu. A není to zdaleka jediné místo.

Problémem je nejen ekologické riziko, ale i fakt, že mnoho těchto lokalit není přesně zmapováno. Jinými slovy — nikdo pořádně neví, kde všude stará munice čeká. A občas se připomene sama.

Nebylo by jednodušší munici jednoduše použít k tomu účelu, pro který byla vyrobena?

Jistě vás napadne myšlenka, jestli by nebylo jednodušší a levnější prostě munici někde na střelnici vystřílet. Odpověď zní ne. Vystřelením munice dojde pouze k naplnění životního poslání tohoto produktu. O žádnou likvidaci nejde. Střela vystřelí. Nábojnice vyklouzne. Náplň střely se uvolní do ovzduší. O kraválu nemluvě.

KOLIK MUNICE JE NA DNECH MOŘÍ

Odhady se liší, ale běžně se uvádí:

  • cca 1–1,6 milionu tun munice bylo do moří záměrně potopeno,

  • stovky tisíc tun z toho tvoří chemické zbraně,

  • tisíce tun munice přibývají i dnes — z testování, konfliktů nebo „ztrát“.

Vystřílená munice jako odpad

Použitá — tedy vystřílená — munice představuje druh odpadu, o kterém se příliš nemluví. A to nejen v oblastech probíhajících nebo historických válečných konfliktů. Významným zdrojem jsou i střelnice.

Nejde jen o malé civilní střelnice. Vojenské střelnice často zabírají rozsáhlá území o rozloze desítek kilometrů čtverečních. Slouží nejen pro ruční zbraně, ale také pro dělostřelectvo, tanky, letectvo nebo testování nové munice.

Na těchto územích se postupně hromadí:

  • zbytky střel a projektilů,

  • fragmenty granátů,

  • nábojnice, roznětky a části výmetných náplní,

  • zbytky raket a pyrotechnických prvků.

 

Jde o desítky tun kovového odpadu — hlavně železa, mědi a především olova. A právě olovo je z environmentálního hlediska problém. Postupně se uvolňuje do půdy a může kontaminovat podzemní vody. Moderní munice navíc obsahuje i další chemické látky, jejichž dopady zatím nejsou vždy dobře prozkoumané.

Sanace takových území je technicky složitá a extrémně nákladná. A přiznejme si — zastavit výcvik armád nebo výrobu munice zatím není scénář, se kterým by svět reálně počítal.

Střelné odkazy

  • Úsměvné handrkování o používání broků ZDE.

  • O vyřazené munici v naší armádě něco málo ZDE.

BALTESKJÉ MOŘE - EVROPSKÁ ZBROJNÍ SKLÁDKA

  • Baltské moře patří k nejvíce zatíženým oblastem starou municí:

  • odhadem až 300 000 tun chemických zbraní zde bylo po válce potopeno,

  • další statisíce tun tvoří konvenční munice,

  • kontejnery postupně korodují a obsah může unikat.

Ilustrační foto, delaborace munice
bottom of page