Pneumatiky jako odpad – výroba, recyklace a kam je odevzdat

Jak se nakládá s ojetými pneumatikami

V Evropě dlouhodobě převažuje energetické využití ojetých pneumatik (pálení). Přibližně polovina až dvě třetiny sebraných pneumatik končí jako alternativní palivo, nejčastěji v cementárnách. Používají se buď celé, nebo po nadrcení. Mimochodem, výhřevnost pneumatik je vysoká — srovnatelná s kvalitním uhlím. Tuna pneumatik může energeticky nahradit přibližně 0,7–0,8 tisíce m³ zemního plynu. Kovové výztuže i síra obsažená v pryži se navíc mohou přímo uplatnit při výrobě cementového slínku, což zvyšuje efektivitu tohoto způsobu využití. Ovšem při spalování vznikají emise a zplodiny, proto musí probíhat pouze v technologicky vybavených provozech. Doma pneumatiky nepalte.

​

Dále se v Evropě pneumatiky využívají k:

• drtí na pryžový granulát (sportovní povrchy, asfaltové směsi, tlumicí prvky),

• používají při stavebních aplikacích nebo rekultivacích,

• případně se zkouší chemická recyklace či pyrolytický rozklad.​​​

​

Z ojetých pneumatik není možné získat zpět původní kaučuk

 

Protektorování pneumatik

Jde o tzv. „obnovu běhounu“. Princip je v tom, že se z opotřebené pneumatiky odstraní původní běhoun a na zachovalou kostru se nanese nová vrstva pryže. Tento postup se začal používat už koncem 19. století! Průkopníkem byla firma Michelin, která technologii rozvíjela přibližně od 90. let 19. století.

​

Protektorování je běžné zejména u nákladních pneumatik, autobusů a letadel, kde má ekonomický i ekologický význam. Kostra kvalitní pneumatiky totiž může být použitelná opakovaně — u nákladních pneumatik často i 2–3×, což výrazně snižuje spotřebu surovin.

​

• protektorování může snížit spotřebu materiálu až o 60–70 % oproti výrobě nové pneumatiky,

• energetická náročnost je přibližně o polovinu nižší než výroba nové pneumatiky,

• v Evropě se ročně protektoruje několik milionů nákladních pneumatik, zatímco u osobních aut je tento podíl spíše malý.

 

Jak se protektorují pneumatiky

PROTEKTOROVÁNÍ ZA TEPLA

Proces se podobá výrobě nové pneumatiky.

• Na obroušenou (odrásanou) kostru se nanese surová pryž běhounu, která se následně vloží do vulkanizační formy s dezénem.

• Během vulkanizace (za vyšší teploty a tlaku) se běhoun nejen spojí s kostrou, ale zároveň se vytvaruje nový dezén – stejně jako u nové pneumatiky.

​

PROTEKTOROVÁNÍ ZA STUDENA

Používá se předvulkanizovaný pás běhounu, který už má hotový dezén.

• Tento pás se pomocí spojovací (vazné) pryže přiloží na připravenou kostru.

• Celá pneumatika se následně vloží do autoklávu, kde při nižší teplotě než u „teplého“ procesu dojde k chemickému spojení běhounu s kostrou. Dezén se už nevytváří — ten je hotový z výroby.

​

U osobních automobilů se protektoruje méně. Důvodem je nízká cena nových pneumatik. Odborníci často doporučují nepoužívat protektorované pneumatiky na přední nápravě osobních vozidel, kde jsou kladeny nejvyšší požadavky na stabilitu, řízení a brzdné vlastnosti. U těžkých vozidel se naopak protektory běžně používají na méně zatížených nápravách.

 

Protektorování je kompromis mezi ekonomikou, bezpečností a ekologí

​

Recyklace pneumatik

Nejedná se o recyklaci v pravém slova smyslu. Ze staré pneumatiky novou nevyrobíme. A stejně tak již nelze zpětně získat kaučuk. Jde o downcyklaci, kdy se z vyřazených pneumatik získává materiál nižší hodnoty, který však má své využití. Ocel se vrací do hutního průmyslu.

 

Nejběžnější způsob zpracování pneumatik je zhruba následující:

• Nejprve se z pneumatik pomocí magnetických separátorů odstraní ocelové výztuže.

• Pneumatiky se následně rozdrtí na gumový granulát různých velikostí.

• Granulát se zbaví zbytků kovu a textilu a roztřídí podle frakce.

• Pneumatiky se zmrazí tekutým dusíkem a poté rozdrtí.

• Výsledný granulát je čistší a kvalitnější, ale metoda je finančně náročnější.

​

Výsledný granulát se používá:

• A automobilovém průmyslu jako příměs při výrobě nových pneumatik, k výrobě nárazníků, těsnění a interiérových koberečků.

• Ve stavebnictví jako příměs do asfaltu a betonu, jako materiál na protihlukové stěny, tlumící komponenty pro železniční přejezdy a antivibrační prvky, povrchy sportovišť a jezdeckých areálů, výplně umělých trávníků.

• V zemědělství jako mulčovací materiál, jako povrchy nebo jako filtrační médium k zachycování prchavých látek.

​

Skládkování a pálení pneumatik

Za běžných podmínek nejsou pneumatiky považovány za akutně toxický odpad. Studie však prokázaly, že při dlouhodobém kontaktu s vodou mohou z vyřazených pneumatik do okolí uvolňovat některé látky — například zinek (ten je součástí vulkanizačního procesu) nebo stopová množství dalších kovů a organických sloučenin. Proto je dnes skládkování celých pneumatik v EU zakázáno.

 

Zcela jiná situace nastává, když hoří skládka pneumatik (což se děje až překvapivě často).

Při takovém spektáklu vznikají tyto škodlivé látky:

• oxid uhelnatý a oxid uhličitý

• polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)

• benzen, styren a další těkavé organické látky

• oxid siřičitý (ze síry použité při vulkanizaci)

• oxidy kovů (např. zinku)

• hustý sazí nasycený kouř

 

Zplodiny mohou být toxické a některé složky mají karcinogenní potenciál. Teplota vznícení pneumatik se pohybuje přibližně kolem 400 °C, bod vzplanutí je nižší (cca 250–300 °C). Nejde tedy o materiál, který by se snadno zapálil náhodou . Ale když chytne, hoří intenzivně. 

 

I hašení je komplikované. Při požáru vzniká tzv. pyrolytický olej — směs uhlovodíků podobná těžkým ropným frakcím. Voda použitá k hašení může tuto látku splachovat do půdy a podzemních vod, což představuje environmentální riziko.

 

Výhřevnost pneumatik je vysoká. Je srovnatelná s kvalitním uhlím. Právě proto se v řízených podmínkách využívají jako alternativní palivo v cementárnách, kde spalování probíhá při vysokých teplotách a s filtrací spalin.

​

Zdroje: Gumoeko, Odpady, Odpadové fórum, J. Kizlink, ELTMA