STAVEBNÍ ODPAD

ODPADY ZE ZBOŘENÝCH A NEPODAŘENÝCH STAVEB

Možná to bude znít banálně. Ale i dům nebo továrna, silnice nebo most se po zbourání stávají odpadem. A to odpadem stavebním a demoličním (SDO). V minulosti se suť a trosky domu někam prostě zavezly. A tak dodnes můžeme na některých místech najít půvabná zákoutí porostlá kopřivami. Popřípadě se svážely do starých lomů, roklí a kdovíkam ještě. Stejně tak se musela někam uklidit i vytěžená hornina z výkopů. No a dnes tu máme jejich recyklaci. 

Stavební a demoliční odpady představují největší hmotnostní materiálový tok ze všech odpadů.

 

Podle analýz tzv. plánu odpadového hospodářství představují stavební a demoliční odpady přibližně
46% celkové produkce odpadů v ČR. Mezi lety 2014—2016 dosahovala celková produkce SDO v ČR 18,7 milionů tun ročně. Pokud ještě zůstaneme v magické říši čísel, pak si ještě můžeme retrospektivně říci, že v roce 2003 se na každých „prostavěných“ 1000 Kč vyprodukovalo 23 kg SDO. A již v roce 2013 to bylo 40 kg na tisíc korun (v cenách z roku 2005). Z říše magických čísel teď vystoupíme vybaveni informací, že stavebního a demoličního odpadu jsou spousty. A ještě jinak řečeno, množství stavebního a demoličního odpadu kopíruje to, jak se daří stavebnictví. Logické, že?

 

Největší komplikace recyklace stavebních odpadů je v možnostech využití recyklátu, kdy se ve velké míře jedná o downcyklaci.

Jak je tedy zřejmé, pod termínem stavební odpad si můžeme představit to, co zbude po demolici  nebo rekonstrukci nějaké stavby. Jsou to cihly, zdivo, obklady, dřevěné konstrukční prvky a cokoli dalšího, co po té či oné stavbě, silnici nebo něčem podobném zbude. Za stavební odpad se považují i zbytky různých rozvodů. Tedy elektroinstalace, vodovodní, plynové a odpadní potrubí. Největší podíl na množství SDO má výkopová zemina / hlušina. Tento materiál tvoří zhruba polovinu všeho vykázaného SDO. Mimochodem, výkopová zemina se nerecykluje protože není jak. Ačkoli to může znít podivně, tyto materiály jsou recyklovatelné. Pro jejich úspěšnou recyklaci (nebo další zpracování) je však nutná separace. Především oddělení znečištěných součástí a dále pak separace podle jednotlivých materiálů. Výkopovou zeminu, ze zjevných důvodů, separovat netřeba. V potaz je třeba brát i možné znečištění materiály, které legislativa chápe jako odpady nebezpečné.

 

Recyklací stavebních a demoličních odpadů rozumíme převážně jejich „jednoduchou“ úpravu, během které dochází ke změně jejich fyzikálních vlastností. Stavební odpady jsou cenným zdrojem materiálů, který může snížit nutnost těžby, popřípadě výroby nových surovin a materiálů. Podle zkušeností
z Evropy se dá říct, že hranice recyklace (či jiného zpětného využití stavebních a demoličních odpadů) se může blížit k 90 %. V některých evropských zemích je povinností využívat v nových stavbách mezi 10 — 40 % recyklovaných materiálů.

Stavební a demoliční odpady představují zhruba polovinu všech vzniklých odpadů

 

Nejjednodušším způsobem —a také doposud hojně používaným— je využití těchto odpadů při terénních úpravách. Nejedná se tedy o recyklaci v pravém slova smyslu. Nicméně recyklace SDO jako taková vzrostla podle statistik od roku 2009 do roku 2013 téměř o 50 %. Podle některých údajů se v ČR stále skládkuje značné procento celkového objemu těchto odpadů. 

 

Díky systémům recyklace se některý stavební odpad může vrátit do stavebnictví jako plnohodnotný materiál. K nám začala recyklace stavebních odpadů pronikat v 90. letech minulého století.

Ale nic není dokonalé a odborníci říkají, že například beton, který v sobě obsahuje recyklované kamenivo, má tendence nasakovat více vodou. Tím se snižuje trvanlivost a mrazuvzdornost takového betonu a ovlivňují jeho deformační vlastnosti. Pořád je na čem pracovat, že?

 

Recykláty SDO musí splňovat nejen technické parametry, ale posuzují se i z hlediska ochrany životního prostředí.

 

Stavební a demoliční odpady jsou v katalogu odpadů vedeny pod číslem 17. Tato komodita obsahuje zdivo, keramické obklady, beton, střešní tašky, dřevo, sklo, plasty (bavíme se zde o odpadu z demolicí, ne o lahvích piva a PET lahvích), asfaltové směsi, výrobky z dehtu, kovy (včetně jejich slitin), vytěžená zemina, hlušina (nezužitkovatelný výkopový materiál) a kamení. Dále pak izolační materiály a stavební materiály s obsahem azbestu.

Stranou samozřejmě nelze ponechat skutečnost, že ne všechny stavební firmy zacházejí s odpadem tak, jak by měly. Po celé ČR vznikají nelegální skládky stavebního odpadu, ke kterým neexistuje žádná evidence. Proto by nyní měly firmy nově do stavební dokumentace uvádět i to, kam a a za jakých podmínek hodlají odpad z demolic ukládat.

 

Stavební odpady z plastů a PVC

Ve evropském stavebnictví se využívá zhruba až jedna pětina všech plastů vyrobených v Evropě. Uplatnění plastů ve stavebnictví je hned po obalovém průmyslu druhé největší, avšak materiálově rozdílné. Nároky na životnost těchto plastů jsou samozřejmě mnohem vyšší než u plastů obalových. Životnost takových plastů je minimálně 20 let. A to bez toho, aby byly jakkoli změněny jejich vlastnosti. Nejpoužívanějším plastem ve stavebnictví je PVC. Dále je velmi oblíbený polyetylen a známý izolant polystyren a polyuretan.

Jelikož plasty jsou trvanlivé, tak v současnosti plastový odpad ze stavebnictví není tak alarmující. Nicméně za několik let se již jako problematický s největší pravděpodobností projeví. Budeme-li hovořit o plastových oknech, tak na základě dlouholetého výzkumu a zkoušek se předpokládá, že staré profily z PVC mohou být recyklovány bez ztráty kvality nejméně 8 x. Dle výrobců životnost PVC okenních rámů může být jejich životnost 25—30 let.

 

Odpady z pěnového polystyrenu

Tato velmi využívaná stavební izolace (také se jí říká EPS nebo XPS) pochází z USA. A poprvé se tento materiál plný kuliček vylisoval v roce 1943. První dům byl touto izolací zateplen k velké radosti jeho obyvatel pravděpodobně v Berlíně někdy koncem 50. let minulého století. Dnes se odhaduje, že jen v Evropě je touto izolací zatepleno přes 200 milionů budov. Ročně si v Evropě zateplíme až 2 miliardy metrů čtverečních (v ČR údajně 14 milionů) s průměrnou tloušťkou desky 20 cm. A pěnový polystyren je recyklovatelný, tak o co jde, říkáme si. Ale ne všechno je tak jednoduché. Zde se jedná o tzv. retardéry hoření. Ty se používají ke snížení hořlavosti materiálu a říká se tomu hexabromcyklododekan. Jednodušeji pak HBCD. Je to bílý prášek a jeho přidáním se dosáhne tzv. samo zhášecího efektu. Tomuto retardéru hoření, použitému v polystyrenových izolacích, vyčítáme nekalé vlastnosti. Toxicitu, bioakumulaci. 

 

Demolice recyklovatelných a využitelných materiálů

Logika věci nám říká, že předtím, než se zdemoluje dům, továrna nebo most, odstraní se z takového objektu vše, co je možné ještě nějakým způsobem využít. Zrecyklovat. Downcyklovat. Praxe bývá často zcela jiná a z objektů je odstraňováno pouze to, co vyžadují (velmi přísné) předpisy báňského úřadu. Zbytek se mnohdy zdemoluje spolu se zdmi. Mohou to být radiátory ústředního topení, podlahy, střešní krytiny, obklady nebo okna – staré, ale zachovalé stavební díly. To vše by mohlo často ještě dlouhá léta někomu posloužit. Opětovné využití by mohlo ušetřit energii, suroviny a mohlo by se vyplatit i finančně. Avšak mohlo by i snížit potřebu výroby nových komponent. Notabene bezpočet takových materiálů je i recyklovatelných. Důvod toho, proč se objekty před demolicí plně neodstrojují, je prostý: finanční náročnost tak pečlivých demoličních postupů. 

 

Odkazy

Jak se recykluje stavební a demoliční odpad? Čtěte ZDE.

ARSM - Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR má své stránky ZDE.

Povídání o greenwashingu ve stavebnictví.

 

Zdroje: Ekolist, Odpady, Odpadové fórum, internetové materiály. EPS ČR, ČVUT

Stavební demolice Praha 8
Vyhledavač skládek stavební suti je ZDE
Recyklace stavebního odpadu
Z budov postavených do roku 1900 lze teoreticky znovu využít až 80 % komponentů.
Recyklace stavebního odpadu

V roce 2010 došlo k vytvoření dobrovolné skupiny Vinyl Plus. Toto uskupení je reakcí na kritiku k výrobě a používání PVC. Uskupení si klade za cíl zlepšovat tzv. environmentální podmínky při výrobě. Dále pak snižování množství či úplné omezení některých nebezpečných aditiv.

Vinyl Plus oznámil, že za rok 2013 se podařilo recyklovat 445 000 000 tun PVC.

Statisticky vzato připadá každý rok na každého z nás přibližně jedna tuna nového betonu.
VÍTE, ŽE
výroba vápna, cementu a nakonec i betonu je velmi energeticky náročná? Zejména co se týká tzv. emisí oxidu uhličitého. I díky tomu je globální stavební průmysl považován za jednoho z nejzásadnějších znečišťovatelů naší atmosféry. V souvislosti s tím však jisté studie tvrdí, že po dobu své existence do sebe beton uhlík i váže. A to dokonce tak moc, že ho do sebe vstřebá tolik, kolik ho bylo během jeho výroby vytvořeno. Tato teorie nám potom námi vytvořené stavby přibližuje k biomase a teoriím obnovitelných zdrojů. Teorie jak zajímavá, tak i podivná.

Zdroj: University of Carolina.

Demolice Karlín Pernerova
jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu