STAVEBNÍ A DEMOLIČNÍ ODPADY

Odpady z demolic a rekonstrukcí

Možná to bude znít podivně. Ale i dům nebo továrna, silnice nebo most se po zbourání stávají odpadem. A to odpadem stavebním a demoličním (SDO). V minulosti se suť a trosky domu někam prostě zavezly. Dnes už v rámci recyklace dokážeme tyto odpady využívat alespoň k zásypům inženýrských sítí, vyrovnávání terénu nebo ke zpevnění provizorních podkladů na stavbách. Jsme na začátku velmi významné cesty. Protože některé přírodní zdroje docházejí.

Stavební a demoliční odpady představují největší hmotnostní materiálový tok ze všech odpadů.

Stavební a demoliční odpady představují rozhodně více než polovinu (!) celkové produkce odpadů v ČR. Mezi lety 2014—2016 dosahovala celková produkce SDO v ČR 18,7 milionů tun ročně. Pokud ještě zůstaneme v magické říši čísel, pak si ještě můžeme retrospektivně říci, že v roce 2003 se na každých „prostavěných“ 1000 Kč vyprodukovalo 23 kg SDO. A již v roce 2013 to bylo 40 kg na tisíc korun (v cenách z roku 2005). Z říše magických čísel teď vystoupíme vybaveni informací, že stavebního a demoličního odpadu jsou kvanta. A ještě jinak řečeno, množství stavebního a demoličního odpadu kopíruje to, jak se daří stavebnictví.

 

Největší komplikace recyklace stavebních odpadů je v možnostech využití recyklátu, kdy se dnes ve velké míře jedná o downcyklaci.

Z budov postavených do roku 1900 lze teoreticky znovu využít až 80% komponentů.

Co je to stavební odpad

Pod termínem „stavební odpad“ si můžeme představit to, co zbude po demolici nebo rekonstrukci nějaké stavby. Jsou to cihly, zdivo, obklady, dřevěné konstrukční prvky, kabely, trubky, izolace a cokoli dalšího. Největší podíl na množství SDO má výkopová zemina / hlušina. Tento materiál tvoří zhruba polovinu všeho vykazovaného SDO. Nerecykluje se a měla by se přepoužívat. Většina stavebních odpadů je recyklovatelná. Pro jejich úspěšnou recyklaci (nebo další zpracování) je však nutná separace. V potaz je třeba brát i možné znečištění materiály, které legislativa chápe jako odpady nebezpečné.

Samotné recyklaci stavebních odpadů by měla předcházet selektivní demolice

Aby byla recyklace efektivní, je třeba jednotlivé materiály co nejlépe separovat. K tomu se využívá selektivní demolice, kdy je budova „odstrojena“ tak, aby se co nejvíce materiálů získalo zvlášť a bylo možné je využít. V úvahu připadá i tzv. předdemoliční audit. Netřeba připomínat, že realizace selektivní demolice zvyšuje její cenu. Samozřejmě optimální je myslet na dobu, kdy se bude stavba demolovat, již v době, kdy se staví. Jinak řečeno: myslet dopředu, což je Achillova pata naší doby.

Recyklací stavebních a demoličních odpadů v současnosti rozumíme převážně jejich „jednoduchou“ úpravu, během které dochází ke změně jejich fyzikálních vlastností. A přitom základem pro efektivní recyklaci SDO jsou recykláty s minimem nežádoucích příměsí. Stavební odpady jsou cenným zdrojem materiálů, který může snížit nutnost těžby, popřípadě výroby nových surovin a materiálů. Podle zkušeností z Evropy lze  říci, že hranice recyklace (či jiného zpětného využití stavebních a demoličních odpadů) se může blížit k 90 procentům. V některých evropských zemích je povinností využívat v nových stavbách mezi 10 – 40 % recyklovaných materiálů.

Recykláty ze stavebního odpadu nelze používat vždy a všude

Zpracování stavebního odpadu

Bylo by naivní domnívat se, že z rozdrceného železobetonového mostu postavíme nový. Na využití recyklátů ve stavebnictví se vztahují přísné (a složité) bezpečnostní předpisy. Produkty obsahující větší podíl recyklátu nemohou být použity vždy a všude. Nicméně o to více je nutné, aby byly používány tam, kde to bezpečnostní předpisy povolují. Dalším zásadním krokem je to, že bude existovat poptávka po stavebních recyklátech. K tomu může přispět i stát, který má tu možnost recykláty preferovat. Což samozřejmě mohou i soukromí investoři. Budou-li chtít.

 

Díky systémům recyklace se některý stavební odpad může vrátit do stavebnictví jako doplňkový i jako plnohodnotný materiál. K nám začala recyklace stavebních odpadů pronikat v 90. letech minulého století.  

 

Recykláty SDO musí splňovat nejen technické parametry, ale posuzují se i z hlediska ochrany životního prostředí.

 

Stavební a demoliční odpady jsou v katalogu odpadů vedeny pod číslem 17. Tato komodita obsahuje zdivo, keramické obklady, beton, střešní tašky, dřevo, sklo, plasty, asfaltové směsi, výrobky z dehtu, kovy (včetně jejich slitin), vytěženou zeminu, hlušinu (nezužitkovatelný výkopový materiál) a kamení. Dále pak izolační materiály a stavební materiály s obsahem azbestu.

Stranou samozřejmě nelze ponechat skutečnost, že ne všechny stavební firmy zacházejí s odpadem tak, jak by měly. Po celé ČR vznikají nelegální skládky stavebního odpadu, ke kterým neexistuje žádná evidence. Proto by nyní měly firmy nově do stavební dokumentace uvádět i to, kam a a za jakých podmínek hodlají odpad z demolic ukládat.

Statisticky vzato připadá každý rok na každého z nás přibližně jedna tuna nového betonu.
VÍTE, ŽE
podle České geologické služby budou vytěženy zásoby z poloviny našich více než 200 kamenolomů?
Ložiska štěrkopísku se za stejnou dobu sníží o nějakých 70?
Zásoby slévárenských a sklářských písků nám dojdou během následujících 30ti let?
Další těžbu vápence komplikuje to, že jeho ložiska jsou v chráněných krajinných oblastech?
Efektivní recyklace SDO, promyšlenější stavebnictví, řízené demolice a investice do recyklačních linek již brzy přestanou být akademickým tématem, ale holou nutností.

Zdroj: Odpady 05/20, MPO

Stavební odpady z plastů a PVC

V evropském stavebnictví se využívá zhruba až jedna pětina všech plastů vyrobených v Evropě. Uplatnění plastů ve stavebnictví je hned po obalovém průmyslu druhé největší, avšak materiálově rozdílné. Nároky na životnost těchto plastů jsou samozřejmě mnohem vyšší než u plastů obalových. Životnost takových plastů je minimálně 20 let. A to bez toho, aby byly jakkoli změněny jejich vlastnosti. Nejpoužívanějším plastem ve stavebnictví je PVC. Dále je velmi oblíbený polyetylen a známý izolant polystyren a polyuretan.

 

Odpady z pěnového polystyrenu

Tato velmi využívaná stavební izolace (také se jí říká EPS nebo XPS) pochází z USA. A poprvé se tento materiál plný kuliček vylisoval v roce 1943. První dům byl touto izolací zateplen k velké radosti jeho obyvatel pravděpodobně v Berlíně někdy koncem 50. let minulého století. Dnes se odhaduje, že jen v Evropě je touto izolací zatepleno přes 200 milionů budov. Ročně si v Evropě zateplíme až 2 miliardy metrů čtverečních (v ČR údajně 14 milionů) s průměrnou tloušťkou desky 20 cm. A pěnový polystyren je recyklovatelný, tak o co jde, říkáme si. Ale ne všechno je tak jednoduché. Zde se jedná o tzv. retardéry hoření. Ty se používají ke snížení hořlavosti materiálu a říká se tomu hexabromcyklododekan. Jednodušeji pak HBCD. Je to bílý prášek a jeho přidáním se dosáhne tzv. samo zhášecího efektu. Tomuto retardéru hoření, použitému v polystyrenových izolacích, vyčítáme nekalé vlastnosti. Toxicitu, bioakumulaci. 

 

Demolice recyklovatelných a využitelných materiálů

Logika věci nám říká, že předtím, než se zdemoluje dům, továrna nebo most, odstraní se z takového objektu vše, co je možné ještě nějakým způsobem využít. Zrecyklovat. Downcyklovat. Praxe bývá často zcela jiná a z objektů je odstraňováno pouze to, co vyžadují (velmi přísné) předpisy báňského úřadu. Zbytek se mnohdy zdemoluje spolu se zdmi. Mohou to být radiátory ústředního topení, podlahy, střešní krytiny, obklady nebo okna – staré, ale zachovalé stavební díly. To vše by mohlo často ještě dlouhá léta někomu posloužit. Opětovné využití by mohlo ušetřit energii, suroviny a mohlo by se vyplatit i finančně. Avšak mohlo by i snížit potřebu výroby nových komponent. Notabene bezpočet takových materiálů je i recyklovatelných. Důvod toho, proč se objekty před demolicí plně neodstrojují, je prostý: finanční náročnost tak pečlivých demoličních postupů. 

Zdroje: Ekolist, Odpady, Odpadové fórum, internetové materiály. EPS ČR, ČVUT

Stavebnicové odkazy

Jak se recykluje stavební a demoliční odpad? Čtěte ZDE.

ARSM - Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR má své stránky ZDE.

Povídání o greenwashingu ve stavebnictví.

PLASTY VE STAVEBNICTVÍ

Jelikož plasty jsou trvanlivé, tak v současnosti plastový odpad ze stavebnictví není tak alarmující. Nicméně za několik let se již jako problematický s největší pravděpodobností projeví. Budeme-li hovořit o plastových oknech, tak na základě dlouholetého výzkumu a zkoušek se předpokládá, že staré profily z PVC mohou být recyklovány bez ztráty kvality nejméně 8 x. Dle výrobců životnost PVC okenních rámů může být jejich životnost 25 až 30 let.

V roce 2010 došlo k vytvoření dobrovolné skupiny Vinyl Plus. Toto uskupení je reakcí na kritiku k výrobě a používání PVC. Uskupení si klade za cíl zlepšovat tzv. environmentální podmínky při výrobě. Dále pak snižování množství či úplné omezení některých nebezpečných aditiv.

Vinyl Plus oznámil, že za rok 2013 se podařilo recyklovat 445 000 000 tun PVC.

Kniha 7 pádů dpadu
Třidění odpadu CZ logo

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Logo © Designology