Elektroodpad – co to je, jak ho třídit

Elektroodpad tvoří vyřazená elektrická a elektronická zařízení, která běžně vznikají v domácnostech (i v průmyslu). Patří sem malé i velké spotřebiče, elektronika, kabely nebo drobná zařízení, která už dosloužila. Elektroodpad vyžaduje zvláštní způsob nakládání, protože obsahuje cenné materiály i látky, které mohou být škodlivé.

„Množství elektroodpadu roste 5× rychleji než recyklace“

Drobný domácí elektroodpad vhazujeme do sběrných kontejnerů kolektivních systémů.
Je zde i možnosti vrácení v prodejnách nebo v rámci nákupu nových elektrospotřebičů.
Velký domácí elektroodpad odvážíme do sběrných dvorů.

FUNKČNÍ ELEKTROSPOTŘEBIČE MŮŽETE ODEVZDAT ZDARMA PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO SLUŽEB

Jak nejlépe třídit elektroodpad?

Pravidla pro třídění elektroodpadu

Drobná elektronika patří do červeného kontejneru na elektroodpad
Velké elektrospotřebiče odvážejte so sběrných dvorů. Můžete využít projekt Buď líný. Pokud je funkční, využije služeb projektu JsemZpět.
Spotřebiče není třeba rozebírat, nebo z nich vnásilně vyjímat zabudované baterie. Snadno vyndavatelné ano.
Z tiskáren je nutné vyjmout tonerové kazety / inkoustové náplně a ty vyhodit zvlášť.
Další varianta je při nákupu nového spotřebiče (v rámci zpětného odběru, za který jste zaplatili recyklační poplatek).

Pozor na starší přístroje vybavené obrazovkou (televize, monitory). Ty mohou obsahovat nebezpečné těžké kovy a proto je nikdy nerozbíjejte!

„Třídění elektroodpadu a jeho recyklace pomáhá snižovat následky tzv. technologického pokroku a dostupnosti spotřební elektroniky“.

Třídění elektroodpadu a jeho následná recyklace pomáhají zmírňovat negativní dopady technologického rozvoje a masového rozšíření spotřební elektroniky. Elektroodpad se při zpracování rozebírá nebo drtí a jednotlivé materiály jsou dále tříděny. Zatímco kovy a část plastů lze recyklovat, plasty obsahující zpomalovače hoření a další příměsi často končí v energetickém využití nebo spalování, stejně jako další zbytky vzniklé při zpracování elektroodpadu.

POZOR zvláště u starší elektroniky je riziko, že bude obsahovat nebezpečné látky, jako například PBDE. Proto ji odevzdávejte ve sběrných dvorech.

KOLIK SE VYPRODUKUJE ELEKTROODPADU

Podle dat z roku 2022 se celosvětově vyprodukovalo zhruba 62 milionů tun elektroodpadu, což je o více než 80 % více než v roce 2010. Odhady organizace Global E-waste Monitor naznačují, že do roku 2030 může toto množství vzrůst až na 82 milionů tun.

RECYKLACE ELEKTROODPADU

Jak funguje zpětný odběr elektrozařízení

Definic elektroodpadu existuje celá řada. Pro zjednodušení lze říci, že do této kategorie patří vše, co ke svému provozu potřebuje elektrickou energii – tedy elektrospotřebiče a elektronika. Jejich sběr a zpracování v České republice zajišťují tzv. kolektivní systémy, které byly založeny výrobci a dovozci elektrozařízení v rámci zákonné povinnosti: Elektrovin, Asekol, Rema a Retela. Mimo nich systém Ekolamp se zabývá svítidly, světelnými zdroji a v Ecobatu bateriemi a akumulátory. Tyto systémy shromažďují finanční prostředky od výrobců, organizují sběrná místa a zajišťují další zpracování elektroodpadu.

Kolik elektrozařízení se v ČR získá zpětným odběrem?

V roce 2023 se v České republice v rámci systému zpětného odběru odevzdalo přibližně 171 790 tun elektroodpadu. Významná část elektrozařízení se však do oficiálních sběrných systémů vůbec nedostane a končí mimo evidenci, recyklaci i veřejnou kontrolu.

Kolik firem se v ČR zabývá zpracováním elektroodpadu

V ČR je v současnosti v provozu 40 – 60 zpracovatelských závodů zapojených do recyklačního sektoru. Množství zpracovaného odpadu není známo- Hovoří se o desítkách tisíc tunách (nelze ověřit). D8le funguje v ČR něco kolem 12–20 tzv. chráněných dílen. Kapacity chráněných dílen jsou kolísavé, může to být průměrně 2000 tun ročně.

Kolik se na světě vyprodukuje elektroodpadu

Elektroodpad patří v současnosti k nejrychleji rostoucím druhům odpadu. Ve vyspělých zemích Evropy roste jeho množství výrazně rychleji než u většiny ostatních odpadových toků. V celosvětovém měřítku tvoří elektroodpad až přibližně 5 % hmotnosti komunálního odpadu. V Evropské unii narůstá množství spotřebitelského elektroodpadu tempem kolem 3 % ročně, což představuje zhruba 8 milionů tun, a to bez započtení elektroodpadu pocházejícího z firem a průmyslu.

Podle údajů United Nations University se k prokázané recyklaci globálně dostává jen něco málo přes 20 % vyprodukovaného elektroodpadu. V případě zemí EU se uvádí míra kolem 40 %. Největším producentem elektroodpadu je v absolutních číslech Asie, následuje Evropa a Spojené státy. Nejmenší množství elektroodpadu připadá na Afriku a Oceánii. Ovšem statistiky je třeba brát s rezervou.

V roce 2023 se v ČR sebralo 171 790 tun elektroodpadu

Od roku 2019 platí pro zpětný odběr elektrozařízení nové rozdělení do šesti kategorií:

zařízení pro tepelnou výměnu (např. lednice, tepelná čerpadla, klimatizace),
obrazovky a monitory,
světelné zdroje,
velká zařízení (jakýkoli rozměr přesahující 50 cm),
malá elektrozařízení,
malá zařízení informačních technologií a telekomunikací (jejichž vnější rozměr nepřesahuje 50 cm).

Toto rozdělení má význam především z hlediska evidence, legislativy a financování zpětného odběru. Pro běžného uživatele je zbytečné.

ELEKTROODPAD V ČÍSLECH

62 milionů tun elektroodpadu bylo vyprodukováno celosvětově v roce 2022
Do roku 2030 se očekává nárůst až na 82 milionů tun
Globálně se k prokázané recyklaci dostává jen něco přes 20 % elektroodpadu
V zemích EU se recykluje přibližně 40 %
V roce 2023 se v České republice sebralo 171 790 tun elektroodpadu

Co je to recyklační poplatek?

Od ledna roku 2021 platí v ČR zákon (č. 542/2020 Sb.) o výrobcích s ukončenou životností. Ten ukládá firmám nové povinnosti v recyklaci a sběru jejich produktů. Pro spotřebitele je jednoznačně nejzásadnější to, že obchodníci musí při prodeji nových elektrozařízení uvádět na účtenkách výši recyklačního příspěvku, který byl odveden na zpracování zařízení po skončení jeho životnosti. Za to pak spotřebitel zdarma elektrospotřebič vrátí. Výše recyklačního poplatku se počítá

Podle čeho se určuje výše recyklačního poplatku?

Výše recyklačního příspěvku se odvíjí především od druhu elektrozařízení, jeho hmotnosti, materiálového složení a náročnosti budoucího zpracování. Zohledňuje se také to, zda zařízení obsahuje nebezpečné látky a jaké jsou předpokládané náklady na jeho sběr, přepravu a recyklaci. Konkrétní výši příspěvku stanovují kolektivní systémy na základě platné legislativy a skutečných nákladů na provoz systému zpětného odběru.

Podle odhadů OECD se však na evropský trh každoročně dostávají stovky tisíc tun elektrozařízení, za které nebyl recyklační příspěvek odveden. Výrobci a prodejci, kteří se tomuto systému vyhýbají, jsou označováni jako tzv. free riders – a jejich chování deformuje celý systém zpětného odběru.

„U některých kovů, zejména zlata, je jejich získávání z elektroodpadu výrazně efektivnější než těžba z primárních rud, a to jak z hlediska koncentrace kovu, tak nákladů na zpracování“.

Pozitivní a negativní hodnota elektroodpadu

Na zpracování některých druhů elektroodpadu lze ekonomicky vydělat, u jiných je jeho zpracování naopak ztrátové. Z pohledu recyklace lze elektroodpad zjednodušeně rozdělit do dvou kategorií.

První tvoří elektroodpad s kladnou ekonomickou hodnotou – typicky drobná elektronika, mobilní telefony, počítače a podobná zařízení. Ta jsou objemově malá, ale obsahují relativně vysoké koncentrace drahých kovů a dalších cenných materiálů při nízkém podílu materiálově bezcenných složek.
Druhou skupinu představuje elektroodpad s převážně zápornou ekonomickou bilancí. Patří sem zejména velké domácí spotřebiče, jako jsou chladničky, pračky, sušičky nebo mrazáky. Tyto výrobky obsahují jen malé množství cenných materiálů, jejich zpracování je technologicky náročné a nákladné a bez systému recyklačních příspěvků by se ekonomicky nevyplácelo.

Pro srovnání: ekologická likvidace elektroodpadu obsahujícího nebezpečné látky, například zářivek s obsahem rtuti, je řádově výrazně dražší než sběr a recyklace běžného velkého elektroodpadu, jako jsou pračky nebo myčky.

Více recyklovat? Méně vyrábět?

Recyklovatelnost elektrospotřebičů závisí především na tom, z jakých materiálů jsou vyrobeny a jakým způsobem jsou navrženy. Přestože se v roce 2019 globálně vyprodukovalo přes 53 milionů tun elektroodpadu, ke skutečně efektivní a prokázané recyklaci se dostala jen přibližně 17 %. Zbytek byl spálen, vyvezen, uložen mimo oficiální systémy nebo zpracován neefektivně.

Životnost mnoha elektrospotřebičů je omezena nikoli jejich technickými možnostmi, ale jinými faktory. Patří mezi ně:

ukončování softwarové podpory,
nekompatibilita s novými systémy,
zavádění okrajových funkcí,
tlak na nízké výrobní náklady.

Výsledkem je rychlá obměna zařízení, která jsou technicky stále funkční, ale prakticky zastaralá.

Namísto toho, aby spotřebič skutečně dosloužil, končí často už po několika letech v recyklačním řetězci.

Recyklace má smysl až ve chvíli, kdy už další používání zařízení skutečně není možné.

Pro výrobce je nutné, aby spotřebitelé kupovali nové spotřebiče. Tomu je v mnoha případech zřejmě upravena i životnost těchto výrobků.

CO JSOU FREE RIDERS

Jde o výrobce a prodejce elektrozařízení, kteří uvádějí své produkty na trh a neplatí povinný recyklační příspěvek. Využívají tak systém zpětného odběru, který nefinancují- Náklady na sběr a recyklaci jejich výrobků pak nesou poctiví výrobci, obce a ve výsledku i spotřebitelé.

Podle odhadů OECD se tímto způsobem každoročně vyhýbají systému stovky tisíc tun elektrozařízení, které následně končí mimo oficiální a kontrolované recyklační toky.

Elektronický průmysl byl historicky významným spotřebitelem rtuti, zejména v osvětlovací technice a elektrotechnických součástkách. Díky regulacím dnes její spotřeba klesla, problémem však zůstává rtuť obsažená ve starších zařízeních a elektroodpadu.

V Jihlavě existuje moderní linka na zpracování elektroodpadu. Linka by měla dokázat zpracovat 60 tun běžného elektroodpadu denně. Linka není určena pro zpracování lednic, mobilních telefonů a počítačů. S jejím nedávným uvedením do provozu lze počítat s tím, že do ČR bude dovážen k likvidaci elektroodpad z okolních zemí.

Co jsou „kurvítka“?

v doslovném smyslu neexistují. Nejde o tajné součástky, jejichž úkolem by bylo zařízení po určité době zničit. Jde o kombinaci změn ve způsobu návrhu a výroby elektrozařízení, kdy se z důvodu tlaku na cenu, hmotnost a logistiku používají levnější materiály a komponenty s nižší životností.

Roli hraje také rychlost technologického vývoje – zařízení se často stávají zastaralými nikoli proto, že by přestala fungovat, ale proto, že přestanou podporovat nové aplikace, operační systémy nebo bezpečnostní aktualizace. Z pohledu výrobců pak často nedává ekonomický smysl navrhovat zařízení na dlouhou fyzickou životnost, když jejich funkční použitelnost končí mnohem dříve, což vede k obměně i plně funkčních zařízení.

Recyklacni poplatek

Je elektroodpad nebezpečný?

Může být. Některé druhy elektroodpadu obsahují nebezpečné látky, které mohou při nesprávné manipulaci představovat vážné riziko. Typickým příkladem jsou zářivky a úsporné žárovky s obsahem rtuti, starší chladicí zařízení obsahující freony nebo staré televizory a monitory, které mohou obsahovat těžké kovy, zejména olovo a kadmium. Problematický je i odpad z výroby polovodičů.

Ilegální zpracování elektroodpadu

Vedle oficiálních sběrných systémů a recyklace existuje i temná strana nakládání s elektroodpadem. Významná část elektroodpadu je vyvážena do rozvojových zemí Afriky a Asie, často jako „použitá elektronika určená k dalšímu prodeji“. Podle odhadů mezinárodních organizací se 30–50 % světového elektroodpadu pohybuje mimo oficiální a kontrolované systémy.

„Nelegální obchod s elektroodpadem má podle Interpolu hodnotu přibližně 18 miliard dolarů ročně“.

Elektroodpad v Africe

Jedním z nejznámějších příkladů je Ghana, kam se z Evropy dlouhodobě dovážely vyšší stovky kontejnerů elektroodpadu ročně. V zemi s omezenou infrastrukturou se elektroodpad rozebírá neodborně, část se znovu prodá, část se rozebere a velké množství končí na skládkách nebo se pálí. Důsledkem je postupná kontaminace půdy, vody i ovzduší toxickými látkami.

Podobným problémům čelí i další země, například Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Indie, Pákistán, Srí Lanka, Vietnam či Čína. Ta od roku 2017 výrazně omezila dovoz některých druhů odpadu, což však vedlo spíše k přesunu toků elektroodpadu do jiných částí světa.

Zdravotní rizika neodborné recyklace elektroodpadu

Neodborná demontáž elektroodpadu probíhá často v extrémně nevyhovujících podmínkách. Elektronika se rozebírá ručně, izolace kabelů se odstraňují pálením a desky plošných spojů se louží v kyselinách za účelem získání malého množství drahých kovů. Pracovníci jsou vystaveni rtuti, těžkým kovům a toxickým výparům, bez ochranných pomůcek a často za mzdu pohybující se řádově v jednotkách dolarů na den.