ELEKTROODPAD

JAK JE TO S UHYNULÝMI ELEKTROSPOTŘEBIČI?

Elektroodpadu nám neudržitelně přibývá. Díky stále nižším cenám spotřební elektroniky a její stále nižší kvalitě (a tím i životnosti) se značně zvyšuje množství strojků a přístrojků, které nečekaně doslouží, popřípadě jsou nahrazeny novějšími, lepšími, výkonnějšími, krásnějšími nebo blikavějšími. Oblast produkce elektrozařízení je vše, jen ne takzvaně „udržitelná“.

 

Separování elektroodpadu se v ČR rozjelo kolem roku 2007. Do té doby český spotřebitel malou elektroniku prostě vyhazoval do popelnice. Kupodivu velké přístroje (ledničky, pračky) se do sběrných dvorků dostávaly v docela úctyhodném množství. Chyba tedy byla jasně v problematice sběru. A ta se právě kolem roku 2007 začala rapidně měnit k lepšímu. 

Co je to elektroodpad?

Definice elektroodpadu jsou různé. Pojďme si to zjednodušit a do této kategorie zařadíme všechno, co má něco společného s elektřinou. V principu se však pod pojmem elektroodpad skrývají samozřejmě elektrospotřebiče. Malé, velké i obrovské. Jejich sběrem a zpracováním se v ČR zabývá několik kolektivních systémů, které založily firmy vyrábějící produkty poháněné elektřinou. Lhostejno zda-li elektřinou ze sítě nebo naakumulovanou v bateriích. Tyto firmy se činí, přerozdělují peníze a především docela fungují (otázkou času je, kdy se mezi sebou začnou o náš elektroodpad přetahovat). Mimo nich systém Ekolamp se zabývá svítidly, světelnými zdroji a v Ecobatu bateriemi a akumulátory. Na stránkách těchto subjektů se dozvíte vše potřebné. Ať už jste obecní rada, obyvatel, dobyvatel, živnostník, nebo jen nemáte co na práci. Recyklace elektroodpadu jako pojem je velmi zavádějící. Elektroodpad se totiž rozebírá (nebo drtí) a k recyklaci se dostávají jeho recyklovatelné materiály. Většina plastů, použitých v elektrozařízeních, obsahuje aditiva a nelze je recyklovat běžnou cestou a většinou se pálí. Stejně jako ostatní odpad ze zpracování elektroodpadu.

Elektroodpad je nejrychleji narůstající druh odpadu co do množství

 

Jak si vede elektroodpad?

V současnosti je elektroodpad jedním z nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Ve vyspělých zemích Evropy roste podíl elektroodpadu až trojnásobnou rychlostí v porovnání s ostatním odpadem produkovaným domácnostmi a firmami. V celosvětovém měřítku tvoří až 5 % celkové hmotnosti tzv. pevného domácího odpadu. V EU narůstá množství spotřebitelského elektroodpadu údajně tempem až 3 % ročně (cca 8 milionů tun, říká se). Nepočítaje v to elektroodpad produkovaný firmami! V roce 2016 svět vyprodukoval přes 45 000 000 tun elektroodpadu a za rok 2018 to už bylo 50 000 000 tun – statisticky vzato z všemožných reportů. K recyklaci—míněna je prokázaná recyklace— se podle zprávy United Nations University dostalo žalostných 20 % z tohoto množství. Největším producentem elektroodpadu je region Asie. Následuje Evropa a po ní USA. Nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent. V principu ale platí, že veškeré statistiky jsou scestné, protože vycházejí z nahlášených údajů a šedá a černá ekonomika, jak známo, se nahlašováním a evidencí neobtěžují.

 

A jak to je s elektroodpadem v České republice? V roce 2015 zaznamenal statisticky tento druh odpadu nárůst o necelých 16 000 tun oproti roku předcházejícímu. Mezi lety 2006 a 2016 z 22.170 tun na 91.513 tun. Při přepočtu na jednoho obyvatele to znamená nárůst ze 2,2 kilogramu na 8,7 kilogramu ročně. Více nakupujeme a více třídíme. 

 

Elektroodpad se nerecykluje. Recyklují se jen některé materiály, které elektroodpad obsahuje.

Co třídíme?

V principu vše, co ke svému provozu potřebovalo elektrickou energii. Nebo ji vodí (kabely). Ať už 380, 220, nebo z baterií. Je logické, že například ledničku nebo pračku se nebudeme snažit nacpat do stacionárního kontejneru. Velké spotřebiče odvážíme na sběrný dvůr popřípadě je vracíme prostřednictvím zpětného odběru. Seznamy sběrných míst naleznete na stránkách jednotlivých provozovatelů systému. A v principu je od vás vezmou i v obchodech.

 

Je elektroodpad nebezpečný?

Může být. Z celkových 6 skupin jsou „nebezpečné“ hned 3. Jde o zářivky (tedy i tzv. úsporné žárovky), které obsahují rtuť. Ledničky a chladicí zařízení pro změnu obsahují freony. No a starší televize mohou ukrývat nějaké to olovo. 

 

Třídění elektroodpadu a jeho recyklace pomáhá snižovat následky tzv. technologického pokroku a jeho masové dostupnosti.

 

Jednotlivé kolektivní systémy nabízejí spolupráci městům a obcím v oblasti sběru elektrospotřebičů. Tato spolupráce je výhodná pro obě strany. Předně nabízená spolupráce v oblasti kolektivního sběru elektroodpadu přináší obcím a městům odbourání starostí se sběrem (který jsou ze zákona povinny provádět) a finanční úspory. Jistý zdroj uvádí, že například obci s 5000 obyvatel může spolupráce s některým z kolektivních systémů přinést roční úsporu až půl milionu korun do obecní pokladny. Samozřejmě za tyto peníze si nebude moci obec koupit to, co by chtěla. Peníze by měly být rozumně investovány do zlepšení infrastruktury sběru elektroodpadu. Jste-li tedy starosta nebo král nějaké obce, která tento systém ještě nezavedla, můžeme jen doporučit a voličům i poddaným se zalíbit.

 

Pro výrobce je nutné, aby spotřebitelé kupovali nové spotřebiče. Tomu je v mnoha případech upravena i životnost těchto elektrospotřebičů.

 

K čemu je recyklace elektroodpadu dobrá?

Především k tomu, že se vysloužilé spotřebiče nebudou povalovat na skládkách, aby se po stovkách let staly bezcennými archeologickými nálezy. Dále pak  pak třídění a recyklace elektrospotřebičů v malém množství snižuje nutnost těžby nových surovin nebo spotřebu vody. Na druhé straně však (bohužel) stojí ta skutečnost, že stroje, doprava a energie nutná k recyklaci výše uvedené úspory částečně vyváží. Recyklace elektrospotřebičů je jednoznačně velmi pozitivní činnost – pravda, je to i obchod, ale to je jen dobře. Tím, že odevzdáte své vysloužilé elektrospotřebiče v rámci zpětného odběru nebo je odvezete do sběrného dvora, uděláte pro životní prostředí mnohem víc, než když budete volit stranu Zelených nebo montovat úsporné žárovky.

Zlato nebo měď z přírodních zdrojů je až 13× nákladnější, než vytěžení z elektroodpadu

 

Temná stránka věci, o které ani nechceme vědět

Na jedné straně tu máme optimistické akce (nejenom) kolektivních systémů sběru elektroodpadu, při kterých se sbírá elektroodpad nebo hází mobily. Jásáme, vyhodnocujeme a říkáme si, jaké je to fajn, že se elektroodpad sbírá (což je v principu samozřejmě dobře). Máme z toho dobrý pocit.  Je tu ale jedno velké globální ALE. Není žádným tajemstvím, že se velké množství elektroodpadu z EU legálně vyváží do rozvojových zemí Afriky a Asie, kde se zpracovává v naprosto nevyhovujících podmínkách (pokud se vůbec zpracuje). Podle Interpolu má tuna elektroodpadu hodnotu zhruba 500 USD.

Říká se, že až 90 % světového elektroodpadu může být likvidováno nelegálně.

 

Pojďme si pohovořit o Ghaně. Ghana, kam z Evropy docestuje ročně kolem 600 kontejnerů elektroodpadu, vykázaného oficiálně jako použitá elektronika. Ta se do Ghany dostává z vyspělých evropských zemí - Anglie, Belgie, Španělska a dalších. Takže potom, co se v Evropě jásá nad množstvím sebraného elektroodpadu, dělníci v Ghaně tenhle náš odpad vyloží... a co s ním, že? Ghana není průmyslová země. Je sice součástí Commonwealthu, ale to už není žádná výhra. Je to země s relativně chabou infrastrukturou, která si s takovým množstvím odpadu poradit nedokáže. V principu se dá říci, že něco se znovu prodá, něco rozebere, ale že drtivá většina skončí kdesi na haldách nebo se spálí. Potíž je, že Ghana se pozvolna zamořuje nebezpečnými látkami z elektroniky a jedovatými zplodinami. Kontaminují se zdroje pitné vody, kontaminuje se půda... Podobnému problému jako Ghana čelí i Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Pákistán, Indie, Srí Lanka, Vietnam a v neposlední řadě i Mekka spotřební elektroniky: Čína.  Zde a ve Vietnamu prý většinou dochází jen k tzv. papírovému čištění. (U Číny je třeba zmínit od roku 2017 postup, který značně omezuje dovoz některých druhů odpadů.) Nicméně lze očekávat, že asijské země dovoz elektrošrotu budou do budoucna značně omezovat.

Neodborná a v katastrofických podmínkách prováděná demontáž elektroodpadu může být i startérem masivních zdravotních problémů. Elektronika se zde rozebírá ručně. Izolace se zde odstraňují pálením. Pravděpodobně nejhorší je pak máčení a leptání obvodových desek v kyselinách jen proto, aby se podařilo získat něco málo vzácných kovů. Další hrozbou je rtuť, která je obsažená v LCD displejích. Budeme-li hovořit o recyklaci elektroodpadu v zemích západní Afriky, pak zapomeňte na klimatizované díly, rukavice, respirátory nebo alespoň ochranné roušky. Šest až sedm dní v týdnu. A to za plat kolem 2,7 USD na den. Hezké, že?

 

Nelegální světový obchod s elektroodpadem má hodnotu přibližně 18 miliard dolarů ročně

 

Tuzemské kolektivní systémy tvrdí, že pro zpracování elektroodpadu využívají chráněné dílny. Těch je na našem území několik. První z nich byla založena v roce 1995 v Uherském Hradišti. Ovšem stěží si lze představit, že by těchto několik chráněných dílen dokázalo zpracovat všechen ten náš český elektroodpad.

 

Pozitivní a negativní hodnota elektroodpadu...?

Na zpracování některého druhu elektroodpadu se vydělá více, na jiném druhu nic, nebo ještě méně.  Z pohledu zpracování lze elektroodpad rozdělit na dvě kategorie. A sice elektroodpad, jehož zpracování je ekonomicky ziskové. To je drobná elektronika, telefony, počítače a podobná udělátka, která jsou jednak objemově malá, ale hlavně obsahují velké množství drahých kovů a jinak hodnotných materiálů a relativní minimum ostatního materiálově bezcenného balastu. Na straně druhé je to elektroodpad, jehož materiálové složení je obrácené a jeho zpracování je ztrátové. Obsahuje velmi malé množství cenných materiálů. Jedná se o chladničky, pračky, sušičky, mrazáky (a stranou nelze ponechat zářivky). Jejich zpracování je nákladné, avšak ekonomicky nevýnosné. Jen pro zajímavost, ekologická likvidace 1 kilogramu zářivek s obsahem rtuti vyjde zhruba 10× dráž, než sběr a recyklace kilogramu bezproblémového velkého elektroodpadu, jako jsou pračky nebo myčky. 

Více recyklovat? Méně vyrábět?

Recyklovatelnost materiálů obsažených v elektroodpadu není nic překvapivého. Je to fakt založený na tom, z čeho jsou elektrospotřebiče vyráběny. Často je zmiňováno, že množství elektrospotřebičů, které se dostanou ke skutečně efektivnímu zpracování, je v porovnání s celkovou globální produkcí zanedbatelné. Je tedy zjevné, že výroba a recyklace jsou k sobě v neadekvátním poměru. Vyrábět více a nerecyklovat, nebo vyrábět méně a recyklovat? Životnost mnoha elektrospotřebičů je omezena. Nikoli však na maximální hranici životnosti, ale hluboko pod ní. Přispívají k tomu softwarové degradace, zavádění nových kvazi-funkcí nebo mizerná úroveň výroby, která sleduje co nejnižší náklady jak na výrobu, tak na logistiku. Výrobců kvalitní elektroniky, která vydrží a dokáže odolat okolo poletujícím trendům, je žalostně málo – a ti si za své produkty nechají patřičně zaplatit. Vše ostatní se během několika málo let obměňuje. A z naprosté většiny se obměňují funkční zařízení. Namísto toho, aby spotřebič dosloužil, dostane se (v lepším případě) k recyklaci. Přenechat, prodat nebo darovat funkční elektrospotřebič je pro takzvané životní prostředí mnohem přínosnější, než jeho bezmyšlenkovité odevzdání k recyklaci.

Zajímavý je projekt kolektivního systému Elektrowin Jsem zpět. Jedná se o odběr funkčních elektrospotřebičů, které jsou po kontrole provozuschopnosti a bezpečnosti darovány charitám a neziskovým organizacím. Chcete-li se do tohoto záslužného projektu zapojit, klikněte SEM. V oblasti mobilních telefonů tento způsob nakládání se spotřebiči zavádí charitativní projekt remobil.

 

Odkazy

Jak se recykluje elektroodpad? ZDE.

Jak se recyklují elektrické kabely ZDE.

Dokumentem o zpracování elektroodpadu v Ghaně se můžete potěšit ZDE.

Od věci není ani kratinká zpráva ze spřátelené Číny ZDE.

Stránky organizace makeITfair ZDE.

Stanovisko Ministerstva životního prostředí k elektroodpadu je ZDE.

O tom, jako notebooky zvyšují množství vyprodukovaného elektroodpadu ZDE.

 

Zdroje: Odpady, Odpadové fórum, stránky kolektivních systémů, materiály MŽP, OSN, Český Rozhlas UNEP.org

VYHLEDAVAČE SBĚRNÝCH MÍST

ASEKOL
ELEKTROWIN
REMASYSTEM

Drobný domácí elektroodpad vhazujeme do sběrných kontejnerů kolektivních systémů. 

Odvážíme do sběrných dvorů.

Využíváme možnosti vrácení v prodejnách nebo v rámci nákupu nových elektrospotřebičů.

Velký domácí elektroodpad odvážíme do sběrných dvorů, využíváme možnosti odvozu při nákupu nových spotřebičů.

POZOR zvláště u starší elektroniky je riziko, že bude obsahovat nebezpečné látky. Proto ji odevzdávejte ve sběrných dvorech.

Základní povinností každého producenta elektroniky je povinnost zajistit zpětný odběr spotřebičů, které uvedl na trh , a jejich následné zpracování nebo likvidaci. To může výrobce dělat sám, ale výhodnější pro něj je spojit se s konkurencí a vytvořit tzv. kolektivní systém. Tento systém pak výrobci financují a systém se papírově i fyzicky postará o jejich elektroodpad. 

Od roku 2019 platí pro zpětný odběr elektrozařízení nové rozdělení do šesti kategorií

  • Zařízení pro tepelnou výměnu (lednice, čerpadla, klimatizace apod)

  • Obrazovky, monitory

  • Světelné zdroje

  • Velká zařízení (kterýkoli rozměr přes 50 cm)

  • Malá elektrozařízení

  • Malá zařízení informačních technologií (jejichž vnější rozměr nepřesahuje 50 cm

Není třeba zdůrazňovat, že se jedná pouze o papírové rozdělení bez valného praktického významu.

Mezi největší producenty elektroodpadu na světě patří USA, Čína, Japonsko, Rusko a Indie. V Evropě samotné to pak je Norsko, Švýcarsko a Island.

(Zdroj: Materiály OSN 2015)

V některých obchodech najdete podobné multifunkční sběrné boxy.

FREE RIDERS

Až 80 % elektroniky prodávané na území ČR prostřednictvím zahraničních e-shopů zřejmě porušuje směrnice o odpadech. A to tím, že za tyto prodané produkty nebyly uhrazeny příspěvky na jejich recyklaci. Zahraniční prodejci tak parazitují na systému (mnohdy bez vědomí výrobců). 

Třídění odpadu - elektroodpad

V Jihlavě existuje moderní linka na zpracování elektroodpadu. Linka by měla dokázat zpracovat 60 tun běžného elektroodpadu denně. Linka není určena pro zpracování lednic, mobilních telefonů a počítačů. S jejím nedávným uvedením do provozu lze počítat s tím, že do ČR bude dovážen k likvidaci elektroodpad z okolních zemí.

Podle zprávy Světového ekonomického fóra (z roku 2019) představuje elektroodpad nejrychleji rostoucí kategorii odpadů. Roční nárůst představuje až 50 milionů tun za rok. Do roku 2050 by podle odhadů mohl vzrůst až na 120 milionů tun ročně!

Špionáž prázdné mysli
Elektronický průmysl spotřebuje každoročně přes 20 % světové produkce rtuti.
V principu platí, že pro tzv. životní prostředí bude přínosnější méně elektroniky vyrábět, než ji více recyklovat.
7 pádů odpadu, kniha o odpadech
jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu