ELEKTROODPAD

Jak třídit elektroodpad

Cokoli, co ke svému provozu potřebuje elektrickou energii vyhazujte do kontejnerů na drobný elektroodpad, odvážejte do sběrných dvorů nebo využívejte zpětného odběru při nákupu nových elektrospotřebičů.

V principu platí tato jednoduchá pravidla

  • ze spotřebičů není třeba vyndavat zabudované akumulátory

  • spotřebiče není třeba rozebírat

  • z tiskáren je nutné vyjmout tonerové kazety / inkoustové náplně

  • pokud se zbavujete funkčního spotřebiče zvažte, zda-li ho není možné prodat nebo darovat

Pozor na starší přístroje vybavené obrazovkou (televize, monitory). Ty mohou obsahovat nebezpečné těžké kovy a proto je nikdy nerozbíjejte!

Třídění elektroodpadu a jeho recyklace pomáhá snižovat následky tzv. technologického pokroku a jeho masové dostupnosti.

Recyklace elektroodpadu jako pojem je velmi zavádějící. Elektroodpad se totiž rozebírá (nebo drtí) a k recyklaci se dostávají jeho recyklovatelné materiály. Většina plastů, použitých v elektrozařízeních, obsahuje aditiva a nelze je recyklovat běžnou cestou a většinou se pálí. Stejně jako ostatní odpad ze zpracování elektroodpadu.

Elektroodpad je nejrychleji narůstající druh odpadu co do množství

Elektroodpadu neudržitelně přibývá. Díky nízkým cenám spotřební elektroniky a její stále nižší kvalitě (a tím i životnosti) se značně zvyšuje množství zařízení, která nečekaně doslouží, popřípadě jsou nahrazeny novějšími, které pro nás mají větší společenskou hodnotu. Nezanedbatelná část vyřazovaných elektrozařízení je stále funkční! Oblast produkce elektrozařízení je vše, jen ne takzvaně „udržitelná“.

 

Separování elektroodpadu se v ČR rozběhlo kolem roku 2007

Na telefonní lince

800 976 679
vám ve všední dny v době od 08:00 do 18:00 poradí, kde je nejbližší místo, kam odevzdat elektroodpad.

Drobný domácí elektroodpad vhazujeme do sběrných kontejnerů kolektivních systémů. 

Odvážíme do sběrných dvorů.

Využíváme možnosti vrácení v prodejnách nebo v rámci nákupu nových elektrospotřebičů.

Velký domácí elektroodpad odvážíme do sběrných dvorů, využíváme možnosti odvozu při nákupu nových spotřebičů.

Zivot_pod_psa_250x250

Jak funguje zpětný odběr elektroodpadu

Definice elektroodpadu jsou různé. Pojďme si to zjednodušit a do této kategorie řadíme vše, co má něco společného s elektřinou. Elektrospotřebiče a elektronika. Jejich sběrem a zpracováním se v ČR zabývá několik kolektivních systémů, které založily firmy vyrábějící produkty poháněné elektřinou. O váš elektroodpad má zájem hned několik organizací: Elektrovin, Asekol, Rema a Retela. Tyto firmy se činí, přerozdělují peníze a především docela fungují (otázkou času je, kdy se mezi sebou začnou o náš elektroodpad přetahovat). Mimo nich systém Ekolamp se zabývá svítidly, světelnými zdroji a v Ecobatu bateriemi a akumulátory. Na stránkách těchto subjektů se dozvíte vše potřebné. 

Kniha 7 pádů odpadu banner

V současnosti je elektroodpad jedním z nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Ve vyspělých zemích Evropy roste podíl elektroodpadu až trojnásobnou rychlostí v porovnání s ostatním odpadem. V celosvětovém měřítku tvoří až 5 % celkové hmotnosti tzv. pevného domácího odpadu. V EU narůstá množství spotřebitelského elektroodpadu údajně tempem až 3 % ročně (cca 8 milionů tun, říká se). Nepočítaje v to elektroodpad produkovaný firmami. K recyklaci – míněna je prokázaná recyklace – se podle zprávy United Nations University dostalo žalostných 20 % z tohoto množství. V případě zemí EU se hovoří o 40 %. Největším producentem elektroodpadu je region Asie. Následuje Evropa a po ní USA. Nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent. V principu ale platí, že veškeré statistiky jsou scestné, protože vycházejí z nahlášených údajů a šedá a černá ekonomika, jak známo, se nahlašováním a evidencí neobtěžují.

 

Elektroodpad se nerecykluje. Recyklují se jen některé materiály, které elektroodpad obsahuje.

POZOR zvláště u starší elektroniky je riziko, že bude obsahovat nebezpečné látky. Proto ji odevzdávejte ve sběrných dvorech.

Od roku 2019 platí pro zpětný odběr elektrozařízení nové rozdělení do šesti kategorií

  • Zařízení pro tepelnou výměnu (lednice, čerpadla, klimatizace apod)

  • Obrazovky, monitory

  • Světelné zdroje

  • Velká zařízení (kterýkoli rozměr přes 50 cm)

  • Malá elektrozařízení

  • Malá zařízení informačních technologií (jejichž vnější rozměr nepřesahuje 50 cm)

Není třeba zdůrazňovat, že se jedná pouze o papírové rozdělení bez valného praktického významu.

K čemu je tzv. recyklace elektroodpadu dobrá

Především k tomu, že se vysloužilé spotřebiče nebudou povalovat na skládkách, aby se po stovkách let staly bezcennými archeologickými nálezy. Dále pak  pak třídění a recyklace elektrospotřebičů v malém množství snižuje nutnost těžby nových surovin nebo spotřebu vody. Na druhé straně však (bohužel) stojí ta skutečnost, že stroje, doprava a energie nutná k recyklaci výše uvedené úspory částečně vyváží. Recyklace elektrospotřebičů je jednoznačně velmi pozitivní činnost. Tím, že odevzdáte své vysloužilé elektrospotřebiče v rámci zpětného odběru nebo je odvezete do sběrného dvora, uděláte pro životní prostředí mnohem víc, než když budete volit stranu Zelených nebo montovat úsporné žárovky.

Co je to recyklační poplatek?

Od ledna roku 2021 platí v ČR zákon o výrobcích s ukončenou životností.. Ten ukládá firmám nové povinnosti v recyklaci a sběru jejich produktů. Pro nás spotřebitele je jednoznačně nejzásadnější to, že obchodníci musí při prodeji nových elektrozařízení uvádět na účtenkách výši recyklačního příspěvku, který byl odveden na zpracování zařízení po skončení jeho životnosti. Pokud při nákupu na účtence tuto částku neuvidíte, nakoupili jsme zřejmě od podvodníka, který na celém systému parazituje. Výši poplatků mají povinnost zveřejňovat i jednotlivé kolektivní systémy.

Oblast recyklačních poplatků (jako mnoho jiných oblastí) byla v ČR dlouhodobě zanedbávána až nový zákon toto napravuje. Aspoň to má v úmyslu. Výrobci a dovozci elektrozařízení musejí odvádět poplatky, ze kterých se financuje sběr a recyklace vysloužilých elektrozařízení. Tyto poplatky, které platíme, pak jsou jedním z hmatatelných pokusů o snížení negativního dopadu spotřební kultury na to, čemu říkáme životní prostředí. Mimochodem, podle studie OECD z roku 2019 se na evropský trh ročně doveze kolem 460 000 tun elektrozařízení, za které výrobci recyklační poplatek neodvedli. Těm výrobcům a prodejcům, kteří poplatky neodvádějí, se říká Free riders.

Zlato nebo měď z přírodních zdrojů je až 13× nákladnější, než vytěžení z elektroodpadu

Pozitivní a negativní hodnota elektroodpadu

Na zpracování některého druhu elektroodpadu se vydělá více, na jiném druhu nic, nebo ještě méně.  Z pohledu zpracování lze elektroodpad rozdělit na dvě kategorie. A sice elektroodpad, jehož zpracování je ekonomicky ziskové. To je drobná elektronika, telefony, počítače a podobná udělátka, která jsou jednak objemově malá, ale hlavně obsahují velké množství drahých kovů a jinak hodnotných materiálů a relativní minimum ostatního materiálově bezcenného balastu. Na straně druhé je to elektroodpad, jehož materiálové složení je obrácené a jeho zpracování je ztrátové. Obsahuje velmi malé množství cenných materiálů. Jedná se o chladničky, pračky, sušičky, mrazáky. Jejich zpracování je nákladné a přitom ekonomicky méně výnosné. Jen pro zajímavost, ekologická likvidace 1 kilogramu zářivek s obsahem rtuti vyjde zhruba 10× dráž, než sběr a recyklace kilogramu  velkého elektroodpadu, jako jsou pračky nebo myčky. 

Více recyklovat? Méně vyrábět?

Recyklovatelnost materiálů obsažených v elektroodpadu není nic překvapivého. Je to fakt založený na tom, z čeho jsou elektrospotřebiče vyráběny. Často je zmiňováno, že množství elektrospotřebičů, které se dostanou ke skutečně efektivnímu zpracování, je v porovnání s celkovou globální produkcí zanedbatelné. Je tedy zjevné, že výroba a recyklace jsou k sobě v neadekvátním poměru. Vyrábět více a nerecyklovat, nebo vyrábět méně a recyklovat? Životnost mnoha elektrospotřebičů je omezena. Nikoli však na maximální hranici životnosti, ale hluboko pod ní. Přispívají k tomu softwarové degradace, zavádění nových kvazi-funkcí nebo mizerná úroveň výroby, která sleduje co nejnižší náklady jak na výrobu, tak na logistiku. Výrobců kvalitní elektroniky, která vydrží a dokáže odolat okolo poletujícím trendům, je žalostně málo – a ti si za své produkty nechají patřičně zaplatit. Vše ostatní se během několika málo let obměňuje. A velmi často se obměňují funkční zařízení. Namísto toho, aby spotřebič dosloužil, dostane se (v lepším případě) k recyklaci. Přenechat, prodat nebo darovat funkční elektrospotřebič je pro takzvané životní prostředí mnohem přínosnější, než jeho bezmyšlenkovité odevzdání k recyklaci.

Zajímavý je projekt kolektivního systému Elektrowin Jsem zpět. Jedná se o odběr funkčních elektrospotřebičů, které jsou po kontrole provozuschopnosti a bezpečnosti darovány charitám a neziskovým organizacím. Chcete-li se do tohoto záslužného projektu zapojit, klikněte SEM. V oblasti mobilních telefonů tento způsob nakládání se spotřebiči zavádí charitativní projekt remobil.

Pro výrobce je nutné, aby spotřebitelé kupovali nové spotřebiče. Tomu je v mnoha případech zřejmě upravena i životnost těchto výrobků.

V principu platí, že pro tzv. životní prostředí bude přínosnější méně elektroniky vyrábět, než ji více recyklovat.
FREE RIDERS

Zřejmě až 80% elektroniky prodávané na území ČR prostřednictvím zahraničních e-shopů zřejmě porušuje směrnice o odpadech. A to tím, že za tyto prodané produkty nebyly uhrazeny příspěvky na jejich recyklaci. Zahraniční prodejci tak parazitují na systému (mnohdy bez vědomí výrobců). 

Elektronický průmysl spotřebuje každoročně přes 20 % světové produkce rtuti.

V Jihlavě existuje moderní linka na zpracování elektroodpadu. Linka by měla dokázat zpracovat 60 tun běžného elektroodpadu denně. Linka není určena pro zpracování lednic, mobilních telefonů a počítačů. S jejím nedávným uvedením do provozu lze počítat s tím, že do ČR bude dovážen k likvidaci elektroodpad z okolních zemí.

Co jsou kurvítka

Takzvaná kurvítka samozřejmě neexistují. Ve skutečnosti jde o změnu technologie výroby, kdy se začaly používat méně kvalitní materiály a komponenty, které mají v konečném důsledku vliv na životnost elektrozařízení. Vzhledem k tomu, jak rychle se mění technologie, pro výrobce nedává smysl, aby se životnosti zařízení věnovali. Důvodem je to, čemu říkáme technologický pokrok, díky kterému zařízení již po několika letech nemohou pracovat s nejnovějšími aplikacemi a operačními systémy.

Knihy Concept42.jpg
 

Je elektroodpad nebezpečný?

Může být. Z celkových 6 skupin elektroodpadu jsou oficiálně nebezpečné hned 3. Jde o zářivky (tedy i tzv. úsporné – kompaktní – žárovky), které obsahují rtuť. Starší ledničky a chladicí zařízení obsahují freony. Starší televize a monitory mohou obsahovat olovo. 

Ilegální zpracování elektroodpadu

Na jedné straně tu máme optimistické akce ve sběru elektroodpadu chránící přírodu nebo rovnou zachraňující planetu. Máme z toho dobrý pocit.  Je tu ale jedno velké globální ALE. Není žádným tajemstvím, že se velké množství elektroodpadu vyváží do rozvojových zemí Afriky a Asie, kde se zpracovává v naprosto nevyhovujících podmínkách (pokud se vůbec zpracuje). Podle Interpolu má tuna elektroodpadu hodnotu zhruba 500 USD.

Říká se, že až 90% světového elektroodpadu může být likvidováno nelegálně

 

Pojďme si pohovořit o Ghaně. Ghana, kam z Evropy dostávalo ročně kolem 600 kontejnerů elektroodpadu, vykázaného oficiálně jako použitá elektronika. Ta se do Ghany dostávala z vyspělých evropských zemí. Anglie, Belgie, Španělska a dalších. Takže potom, co se v Evropě jásalo nad množstvím vytříděného elektroodpadu, dělníci v Ghaně tenhle náš odpad vyložili... a co s ním, že? Ghana není průmyslová země. Je sice součástí Commonwealthu, ale to už není žádná výhra. Je to země s relativně chabou infrastrukturou, která si s takovým množstvím odpadu poradit nedokáže. V principu se dá říci, že něco se znovu prodá, něco rozebere, ale že drtivá většina skončí kdesi na haldách nebo se spálí. Potíž je, že Ghana se pozvolna zamořuje nebezpečnými látkami z elektroniky a jedovatými zplodinami. Kontaminují se zdroje pitné vody, kontaminuje se půda... Podobnému problému jako Ghana čelí i Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Pákistán, Indie, Srí Lanka, Vietnam a v neposlední řadě i Mekka spotřební elektroniky: Čína. Zde a ve Vietnamu prý většinou dochází jen k tzv. papírovému čištění. (U Číny je třeba zmínit od roku 2017 postup, který značně omezuje dovoz některých druhů odpadů.) Nicméně lze očekávat, že asijské země dovoz elektrošrotu budou do budoucna značně omezovat.

Neodborná a v katastrofických podmínkách prováděná demontáž elektroodpadu může být i startérem masivních zdravotních problémů. Elektronika se zde rozebírá ručně. Izolace se zde odstraňují pálením. Pravděpodobně nejhorší je pak máčení a leptání obvodových desek v kyselinách jen proto, aby se podařilo získat něco málo vzácných kovů. Další hrozbou je rtuť, která je obsažená v LCD displejích. Budeme-li hovořit o recyklaci elektroodpadu v zemích západní Afriky, pak zapomeňte na klimatizované díly, rukavice, respirátory nebo alespoň ochranné roušky. Šest až sedm dní v týdnu. A to za plat kolem 2,7 USD na den. Hezké, že?

 

Nelegální světový obchod s elektroodpadem má hodnotu přibližně 18 miliard dolarů ročně

Zdroje: Odpady, Odpadové fórum, stránky kolektivních systémů, materiály MŽP, OSN, Český Rozhlas UNEP.org

Odkazy

  • Stránky o recyklaci elektroodpadu „chytrárecyklace.cz“ ZDE.

  • Jak se recykluje elektroodpad? ZDE.

  • Jak se recyklují elektrické kabely ZDE.

  • Dokument o zpracování elektroodpadu v Ghaně je ZDE.

  • Od věci není ani kratinká zpráva ze spřátelené Číny ZDE.

  • O tom, jako notebooky zvyšují množství vyprodukovaného elektroodpadu ZDE.

Podle zprávy Světového ekonomického fóra (z roku 2019) představuje elektroodpad nejrychleji rostoucí kategorii odpadů. Roční nárůst představuje až 50 milionů tun za rok. Do roku 2050 by podle odhadů mohl vzrůst až na 120 milionů tun ročně!

Nelegalni vyvoz elektroodpadu
Nelegalni obchod s elektroodpadem

Tuzemské kolektivní systémy stále pro zpracování elektroodpadu využívají chráněné dílny. Těch je na našem území několik. První z nich byla založena v roce 1995 v Uherském Hradišti. Ovšem stěží si lze představit, že by těchto několik chráněných dílen dokázalo zpracovat všechen ten náš český elektroodpad.

Srandolepky_250x250