Jak se recykluje elektroodpad – postupy a možnosti zpracování

Jak probíhá recyklace elektroodpadu

​

Recyklace elektroodpadu probíhá kombinací ruční demontáže a mechanického zpracování. Cílem je oddělit jednotlivé materiály a bezpečně odstranit nebezpečné složky.

​

Separace materiálů v elektroodpadu

Vyřazené elektrospotřebiče ze sběrných míst se svážejí do specializovaných zpracovatelských zařízení. Část demontáží skutečně probíhá i v chráněných dílnách (zejména u menších zařízení).

Při ruční demontáži se nejprve odstraní:

• baterie a akumulátory

• kondenzátory, rtuťové spínače

• obrazovky CRT

• chladicí média z lednic a klimatizací

• tonerové kazety a další nebezpečné součásti

 

Až pak se zařízení rozebírá na plastové, kovové, skleněné a elektronické části.

​

Některé skupiny zařízení (např. chladničky, staré televizory, zářivková svítidla) musí být zpracovávány ve speciálních podmínkách kvůli obsahu nebezpečných látek (freony, rtuť, olovo, PBDE apod.).

​

Mechanické zpracování

Po odstranění rizikových částí následuje drcení ve speciálních drtičích. Materiál je poté separován pomocí:

• magnetické separace (železo)

• vířivých proudů (eddy current) (hliník a neželezné kovy)

• optických separátorů (plasty podle typu)

• hustotní separace / vzduchových třídičů

 

Použití tekutého dusíku není běžný standardní postup u elektroodpadu. Využívá se spíše výjimečně při speciálních procesech.

 

Drahé kovy (měď, zlato, stříbro, palladium) se obvykle získávají následným metalurgickým zpracováním (často mimo ČR). Účinnost získávání cenných kovů z tištěných spojů může přesahovat 80–95 %, záleží na technologii. Mobilní telefony a tablety jsou na tyto kovy vcelku štědré.

​

Při zpracování elektroodpadu nejde primárně jen o drahé kovy, ale také o prevenci úniku toxických látek do prostředí.

 

Další možnosti recyklace elektroodpadu

Kromě klasické mechanické a ruční recyklace se testuje několik nových (často pilotních) metod zpracování elektroodpadu.

​

Chemická recyklace

Používají se kyseliny, louhy nebo organická rozpouštědla k selektivnímu získávání kovů z DPS a baterií. Metoda je velmi efektivní k získávání drahých kovů. Problémem je toxicita roztoků a následná likvidace těchto odpadních tekutin.

​

Biometalurgie (bioleaching)

Mikroorganismy rozpouštějí kovy z elektroniky. Jde o technologii, která je ve výzkumné fázi. Její možnou výhodou je nízká energetická náročnost.
 

Elektrohydraulická fragmentace

Rozklad materiálu elektrickými pulzy ve vodě. Tato metoda lépe separuje jednostlivé materiály, takže není třeba mechanické drcení.
 

Pokročilá pyrolýza / plazmové zpracování

Termické rozklady bez kyslíku nebo v plazmě. Technologie umožňuje rozklad plastů a efektivní získávání kovů. Naráží však na vysokou pořizovací cenu a energetickou náročnost.
 

Selektivní rozpouštění polovodičů

Zatím v testovací fázi. Jde o procesy pro získávání křemíku, gallia nebo india z elektroniky a fotovoltaických panelů.

​

Limity recyklace elektroodpadu

Recyklace elektroodpadu naráží na několik zásadních limitů. Moderní recyklační technologie jsou finančně náročné a řada pokročilých metod je stále ve fázi výzkumu nebo pilotního provozu, takže jejich efektivita zatím není jistá. Situaci komplikuje i rychlý vývoj elektroniky – nové materiály, kompozity a miniaturizace zařízení ztěžují separaci a opětovné využití surovin. Překážkou bývá také složitá legislativa, logistika sběru a mezinárodní obchod s použitou elektronikou, který se někdy pohybuje v šedé zóně. Výsledkem je, že část elektroodpadu se stále nedaří materiálově využít a končí energetickým využitím nebo skládkováním.

​

Pragmatičtější se zdá systémová změna ekodesignu, jednotné značení materiálu a možnost opravitelnosti Jinak řečeno, prodloužit životnost. Ale vysvětlujte to výrobcům, že?

​

Problematické látky v elektroodpadu

Starší elektrozařízení obsahují bromované zpomalovače hoření, zejména PBDE (polybromované difenylethery). Ty jsou toxické, bioakumulativní a perzistentní (to znamená, že se rozkládají velmi pomalu).

​​

Evropská legislativa (nařízení o POPs) omezuje jejich obsah. Materiály s vyšším obsahem těchto látek nesmí být uváděny zpět na trh a musí být bezpečně odstraněny.

 

Základem recyklace elektroodpadu je separace jednotlivých materiálů