Jak se recyklují elektrické kabely

Jaké materiály obsahují elektrické kabely

Konstrukce kabelu je jednoduchá. Uvnitř vodivý kovový vodič, kolem něj izolační vrstva, někdy ještě další ochranný plášť.

• Vodivá část je ve většině případů z mědi.

• Starší nebo silové kabely mohou být z hliníku.

• Speciální kabely (elektronika, datové přenosy) mohou obsahovat i stopová množství stříbra či jiných kovů, ale objemově nejde o zásadní podíl.

​​

Měď je po železe a hliníku třetím nejpoužívanějším kovem na světě a současná globální spotřeba mědi se pohybuje kolem 27 milionů tun ročně (2023–2024).

Dobrá zpráva je, že měď lze recyklovat prakticky bez ztráty kvality.
Dnes tvoří recyklovaná měď přibližně 30–35 % celosvětové spotřeby.

​

Izolace kabelů

Izolaci tvoří nejčastěji:

• PVC (polyvinylchlorid)

• PE (polyetylen)

• XLPE (zesíťovaný polyetylen)

• pryžové směsi

 

PVC izolace obsahuje plastifikátory (změkčovadla), stabilizátory a retardéry hoření. Starší kabely mohou obsahovat i dnes již omezené přísady (např. těžké kovy ve stabilizátorech). PVC izolace z kabelů nepatří do běžného kontejneru na plasty. Jde o průmyslově zpracovávaný materiál.

​

Jak se recyklují elektrické kabely

Mechanická recyklace (nejběžnější metoda)

Dnes je standardem mechanické zpracování. 

Kabely se:

• drtí nebo stříhají na malé frakce,

• následně se oddělují pomocí gravitačních metod, vibračních stolů,

• případně elektrostatické separace.

 

Výsledkem je čistá měděná nebo hliníková granulovaná frakce a plastový granulát.

Moderní technologie umožňují dosahovat velmi vysoké čistoty kovu (nad 99 %), který může jít přímo do hutí.

 

Zpracování tenkých vodičů

U velmi jemných kabelů (např. z elektroniky) je mechanické oddělení složitější. Používají se:

• jemné granulace,

• kryogenní drcení (zmrazení materiálu a následné rozlámání),

• pokročilé separační technologie.

 

Metody založené na loužení nebo rozpouštění plastifikátorů se používají omezeně – jsou technologicky i environmentálně náročnější.

 

Pyrolýza a termické zpracování

Historicky se kabely často spalovaly, aby se izolace odstranila a zůstala měď. To vedlo k emisím toxických látek (např. dioxinů při spalování PVC).

Dnes je otevřené spalování v EU zakázáno.

 

Modernější variantou je pyrolýza (tepelný rozklad bez přístupu kyslíku), která umožňuje:

• získat měď bez oxidace,

• oddělit uhlovodíkové složky z plastu.

Jde však o energeticky náročnější proces a používá se spíše doplňkově.

​

Více než 35 % světové spotřeby mědi dnes pochází z recyklace

​

Co se děje s vytěženými materiály

• Měď se vrací do hutí a používá se pro výrobu nových kabelů, elektromotorů, transformátorů či elektroniky.

• Hliník se rovněž taví a znovu využívá.

• Plastový granulát z izolací může být použit pro výrobu technických plastových výrobků, nikoli však běžně pro obalové plasty.

 

Odhaduje se, že více než 35 % světové spotřeby mědi dnes pochází z recyklace (v Evropě je podíl ještě vyšší). U mědi je recyklace mimořádně efektivní. Energetická náročnost je až o 80–90 % nižší než při těžbě primární rudy!

​

1 tuna kabelového odpadu může obsahovat až 700 kg mědi