CD, DVD a gramofonové desky - jak je likvidovat
Co jsou CD a DVD z pohledu odpadu
CD a DVD jsou optická média, která se skládají z více materiálů a nelze je třídit stejně jako běžné plasty. Tato stránka vysvětluje kam cédéčka (a vinyly) vyhodit, jak se s nimi nakládá a proč jejich recyklace není úplně jednoduchá.
Kompaktní disky jsou vyrobeny z
-
akrylového plastu (vrchní vrstva), reflexního hliníku (vnitřní vrstva)
-
ochranného polykarbonátového plastu (spodní vrstva)
-
obsahují i mikrofilm, který tvoří mimo jiné hliník, zlato, titan a kdo ví co ještě
„CD a DVD nejsou jen plast, ale kombinace několika materiálů“
Jejich uložením na skládku hrozí teoretické nebezpečí, že se obsah tohoto mikrofilmu dostane do půdy a kontaminuje ji těžkými kovy (ale nebojte, většina legálních skládek je proti průsakům zabezpečena).
V případě, že se likvidují běžným způsobem pálením, mohou se při jejich likvidaci uvolňovat jedovaté látky. Například dioxiny. Netřeba připomínat, že pálení těchto disků v kamnech je naprostá pitomost. Jedovaté látky si tak vypustíte do nejbližšího okolí. Polykarbonát navíc obsahuje bisfenol A. Více o bisfenolu A ZDE.
Jak vznikly CD disky
Kulaté cédéčko je původním nápadem korporací Sony a Philips někdy z roku 1982. Úplně původní nápad pochází z roku 1970 a vylíhl se v hlavách inženýrů z RCA — autorů známých konektorů cinch. Už o rok později stála první lisovna v Německu. Úplně prvním titulem, který byl na CD vydán, byla Alpská symfonie, kterou si zadirigoval Herbert von Karajan.
„CD a DVD disky vyhazujeme do směsného odpadu“
Jak třídit a recyklovat CD a DVD
(proč CD a DVD nepatří do kontejneru na plasty)
S posunem technologií mají cédéčka a dévédéčka odzvoněno. Efektivní recyklace v ČR v neexistovala a neexistuje. CD a DVD se recyklují převážně ve specializovaných zařízeních v zahraničí, protože v ČR chybí efektivní technologie pro jejich zpracování a to i přes to, že tyto nosiče obsahují kvalitní suroviny. Vzhledem k tomu, že CD jsou z trhu již zcela vytlačena jinými médii a on-line úložišti, je jejich recyklace zcela neperspektivní. Lze říct, že ještě dříve, než jsme přišli na to, jak je recyklovat, cédéčka zanikla. V oblasti počítačových dat už se jedná o archaismus. Hudební, herní a filmový průmysl CD a DVD nosiče ještě stále využívá, ale jejich cílem je výrobu co nejdříve ukončit. Výroba a distribuce je nákladná. Možná jednoho dne bude toto médium zažívat opětovný boom, podobně jako se to podařilo gramofonovým deskám nebo magnetofonovým kazetám. Takže odpověď na otázku jak třídíme a recyklujeme cédéčka a dévédéčka je: už vlastně nijak.
Jako při většině recyklačních procesů vznikne při recyklaci nosičů granulát. Ten pak nachází uplatnění v automobilovém nebo stavebním průmyslu.
„Ještě než jsme přišli na to, jak je smysluplně recyklovat, CD a DVD z trhu zmizela“.
Je možné DC a DVD zpracovávat?
Ano. Tou metodou je tzv. downcycling. V případě plastů tím rozumíme zpracování vícedruhových plastů na druhořadý plast, který se používá při výrobě transportních palet, zatravňovacích dlaždic (například na svazích dálnic), kabelových koryt (takové ty žlaby, kterými se vede kabeláž v podzemních kolektorech) a dalších výrobků, kde je tento nevzhledný a relativně pevný druhořadý plast velmi dobře použitelný.
Při tomto procesu zpracování CD/DVD nepatrné množství příměsí z mikrofilmu nevadí. O nosičích zde hovoříme jako o doplňku, který se lidově řečeno při tomto druhu zpracování mezi ostatními zpracovávanými plasty „ztratí“. Nejde tedy (to je třeba zdůraznit) o primární recyklaci CD/DVD. Nutno podotknout, že tento druh zpracování není dostupný všude. Či lépe řečeno je dostupný málokde.
Jste-li absolventi kroužku dovedných rukou, můžete z cédéček vytvořit skvostné podtácky, svícny nebo plašiče ptactva, ozdůbky, a dokonce i nějaké to umění.
Popřípadě můžete uposlechnout rady kolektivního systému Eko-kom, který radí vyhazovat cédéčka do směsného odpadu.
Co je to BISFENOL A?
Je to látka obsažená i v polykarbonátu. Tedy v materiálu, ze kterého se vyrábějí CD, DVD nebo kojenecké lahve (již od roku 2011 platí zákaz jejich prodeje.). Tuší se o něm, že pravděpodobně oslabuje imunitní systém, a podle testů na laboratorních zvířatech navíc během nitroděložního vývoje může ovlivňovat vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje výskyt rakoviny prsu. Bisfenol A je rovněž podezříván z toho, že způsobuje úbytek spermií. Ale na 100% mu to nikdo ještě nedokázal. Více tu.
Jak cédéčko vypadá, ví téměř každý. Ale málokdo už ví, že celková délka stopy je přes 5 km dlouhá.
Jak likvidovat gramofonové desky
(z čeho jsou vyrobeny, likvidace a upcyklace)
Historie gramodesky je zajímavější než tomu bylo u CD. Navíc gramodesky zažívají slavný návrat. Úplně první desky (na 78 otáček) byly vyrobeny z šelaku. To je přírodní živice, kterou samičky červce chrání své larvy.
Současné gramofonové desky jsou převážně vyráběny z PVC - polyvinylchlorid. Jsou přirozeně bezbarvé a černé jsou proto, že se přidává do směsi uhlík. V případě barevných desek pak barvivo. Z toho důvodu nejsou recyklovatelné spolu s běžnými plasty. Zajímavý článek o výrobě gramofonových desek je zde.
„Gramofonové desky do kontejneru na plast nepatří“
Najdete-li doma na půdě staré gramodesky, může se jednat o poklad. Z „předdigitální“ doby mnohdy neexistují jiné záznamy než ty, které se do oběhu dostaly na gramodeskách. Než staré desky vyhodíte, poptejte se, nebude-li mít někdo zájem (stačí do vyhledavače zadat „výkup gramodesek“). Můžete je odnést do tzv. re-use center. Pokud se jich budete zbavovat, desky patří do směsného odpadu. Papírové obaly vhoďte do papíru. Ovšem má-li obal povrchovou úpravu, vhoďte jej do směsného odpadu.
Upcyklace gramofonových desek
Z kvalitního materiálu gramodesek lze vyrábět různé předměty. Ať už formou domácího DIY, tak i profesionálně. Podívejte se například sem MPVINYL. Ještě jinak na to jde maďarská firma Vinylize, která využívá starých desek k výrobě brýlí.
O upcyklaci si můžete přečíst ZDE.
