JAK SE RECYKLUJE TEXTIL

Recyklace textilu je velmi komplikovaná. Ovšem není zcela nemožná. Skutečně se zrecykluje jen minimum textilních materiálů.

Další malá část se znovu použije. Naprostá většina, kolem 90 % končí nenávratně ve skládkách a ve spalovnách.

Textil je ze všeho nejdříve potřeba vytřídit. K tomu slouží velké kovové kontejnery. Do těchto kontejnerů je mimo textilu možné vhazovat i použitelnou obuv, funkční aktovky, kabelky, apod. To proto, že primárním cílem majitelů kontejnerů je poslat tyto věci znovu do oběhu. Vše, co do kontejneru vhazujete, by mělo být v igelitových taškách nebo pytlích. Čisté. To z důvodu snadnějšího svozu a dalšího třídění.

Jak mohu nejlépe třídit použitý textil? Jsou dvě kategorie.

Oblečení, které je ještě dál možné nosit - princip REUSE (znovupoužití) - se znovu pošle do oběhu prostřednictvím bazarů, charit a podobných oběhových systémů. Nebo se za účelem dalšího prodeje vyveze do zahraničí. Buď v rámci EU, nebo do Asie a Afriky.
Nenositelné oblečení a jiný odpadní textil, který se mechanicky downcykluje nebo likviduje. A to většinou spálením, skládkováním. I tento textil se z Evropy vyváží do Afriky a Asie.

Statisticky každý občan v ČR vyprodukuje ročně zhruba 10 kg textilu. 90 % z tohoto množství není nijak využíváno (Zdroj: MPO)

Proč nelze oblečení snadno recyklovat?

Recyklace (či spíše downcyklace) je komplikovaná zejména z důvodu druhové různorodosti. Oblečení se vyrábí z různých materiálů. Mnohdy jsou na ušití jednoho kusu použity různé materiály (například podšívky, lemy, apod.). Navíc v laciné konfekci není často obsažena čistá bavlna. K tomu je většina oblečení vybavena knoflíky, zipy, sponami a dalšími netextilními doplňky. A velká část textilu obsahuje chemická barviva a další aditiva (impregnace). Jedná se tedy o velmi nehomogenní materiál. Aby byla recyklace rentabilní, je třeba tyto doplňky (stejně jako nerecyklovatelné druhy textilií a materiálů) odstraňovat, a k samotnému procesu recyklace připustit jen ty použitelné. To se děje na třídící lince. Pak následuje rozdrásání textilu ve stroji vybaveném páracími noži. Vznikne různorodá směs všemožných barev a materiálů. Z toho je jasné, že další využití bude směřovat k výrobkům nižší kvality. Nicméně nízká estetická kvalita nemusí nezbytně znamenat nižší využitelnost. Tento materiál (po dalších úpravách) nachází uplatnění při výrobě izolací (bandáže) zejména vodovodních a odpadních vedení. Dále se z tohoto recyklátu vyrábějí v některých zemích izolační desky, kdy se recyklovaný textil lisuje a slouží jako jednoduchá izolace. Recyklát se někdy využívá jako výplně. Například v sedadlech automobilů, vlaků nebo letadel. Zde je však požadavek na jednodruhový recyklát – tedy cucky ze stejného materiálu. To vše komplikuje. Dalším použití je v klasických čisticích hadrech. To se použije zbytkový textil, který se jen nařeže. Pucvol.

Jednodruhový bavlněný starý textil je možné po rozcupování využít jako materiál k výrobě lepenky na střechy, prachovek nebo zátěžových koberců.

Recyklace textilu je vlastně jeho downcyklace

Recyklace polyesteru

Polyester je syntetické PET vlákno. Recyklace polyesteru se provádí mechanicky nebo chemicky. Mechanická recyklace spočívá v drcení a přetváření polyesterových odpadů na nová vlákna. Chemická recyklace je složitý proces. Zaměřuje se na rozklad polyesteru na základní chemické složky, které se pak mohou použít k výrobě nových materiálů. Podíl recyklovaného polyesteru je v současnosti na necelých 13 %.

Odpadní textil má výhřevnost hnědého uhlí

Zdroje: iDnes, Potex, Diakonie Broumov, ARETEX, Odpady 4/20

O TEXTILU VÍCE TADY

Bavlna a vlna se recyklují mechanicky pomocí roztažení oblečení a následném spřádání vlny na novou přízi, ke které se přidává nový materiál. Nejznámější provoz na recyklaci těchto materiálů funguje již 60 let v Itálii ve městě Prato.

Reálně lze optimálně recyklovat jen zhruba 10 % z celkového množství textilu uvedeného na trh.

Pro mechanickou recyklaci textilu je zásadní kvalitní vstupní materiál. Proto směsný textil v principu recyklovat nelze. Bylo by to možné pouze za předpokladu, že by se již při třídění textil dělil podle materiálu. A to je nereálné.

Jak funguje chemická recyklace textilu

Už dávno neplatí, že textil se vyrábí z přírodních vláken. To bývalo do šedesátých let minulého století, kdy většina oblečení byla vyrobena z bavlny. Dnes tvoří v textilním průmyslu syntetická vlákna téměř 70 % vstupního materiálu. Jde především o polyester (vyrábí se z PET) a polyamidu, což je nylon, viskóza nebo spandex. V roce 2023 bylo vyrobeno neuvěřitelných 130 000 000 tun syntetických vláken. Textilní průmysl by se tedy měl začít nazývat průmyslem plastovým.

V současném textilním průmyslu jsou syntetická vlákna zastoupena téměř 70 procenty

Jelikož mechanická recyklace textilu je nákladná a neefektivní, je chemická recyklace možnou cestou, jak snížit enormní množství textilního odpadu z tzv. rychlé módy. Půjde však o složitá a finančně nákladná řešení, kdy je třeba, aby technologie dokázaly zpracovávat různorodý směsný textilní odpad. Musejí zpracovávat barviva, aditiva a další přísady a na výstupu dodat textilní vlákno kvalitativně srovnatelné s tzv. panenským (nově vyrobeným) polyesterovým vláknem.

Jedním z procesů chemické recyklace je depolymerizace, kdy se polymerní plasty rozkládají na monomerní složky. Jde tedy o opak polymerizace.

U polyesteru se nejčastěji používá glykolýza, kdy glykol a katalyzátor při teplotách až 250 ℃ reaguje s polyesterovým materiálem a výsledkem tohoto procesu je Bis(2-hydroxyethyl)tereftalát, který se následně nutné vyčistit od barviv a následným ochlazením a vysušením se dostává do pevného skupenství.

Depolymerizací a glykolýzou vznikne tzv. panenská pryskyřice, jejíž vlastnosti jsou velmi blízké materiálu novému. Komplikací těchto procesů je (mimo velké energetické náročnosti) nutnost, aby ve vstupní surovině bylo minimálně 90 % čistého polymeru, což znamená dokonalé předtřídění vstupních surovin, které je časově i finančně nákladné. Plošnější zavedení těchto recyklačních technologií by pak v budoucnu mohlo od základů změnit to, jak textilní odpad třídíme dnes.

Jednou z bariér chemické recyklace je neochota výrobců používat recyklované materiály

Výrobci rychlé módy preferují co nejlevnější vstupní suroviny. A nové suroviny jsou velmi často levnější, než suroviny pocházející z recyklace. Stejně tak konzumenti rychlé módy preferují pořizovací cenu nad kvalitu a tzv. environmentální kontext jim často zcela uniká. JInak řečeno, textilní průmysl, který je jedním z nějvětších znečišťovatelů životního prostředí, by potřeboval přejít od prázdných frází o ekologii ke svéprávné materiálové politice.

Zdroje: Odpady 9/25, Odpadové fórum

Odkazy

Průvodce světem textilních materiálů a certifikací najdete ZDE.
Více o textilu ZDE.
Je pro Evropu únosné textil recyklovat? A umíme to? Článek z iDnes ZDE.
Firma Recover, která se specializuje na výrobu vlákna z použitého textilu.
Stránky asociace ARETEX (Asociace recyklace použitého textilu) jsou ZDE.

Výhody chemické recyklace

Umožňuje recyklační proces „z vlákna na vlákno bez ztráty vlastností
Umožňuje zpracovávat smíšené textilní odpadu a dokáže odstranit barviva a aditiva
Dokáže snížit emise CO₂ až o 70 % v porovnání s výrobou z fosilních surovin

Nevýhody chemické recyklace

Nelze zpracovávat textil s vysokým obsahem přírodních vláken
Vyšší nároky na separaci vstupních surovin
Vysoké náklady do technologií
energetická náročnost

Firma Potex odkloní ze směsného odpadu ročně zhruba 2000 tun textilu.