„Cigaretové nedopalky jsou nejčastěji vyhazovaný odpad“
S enormním množstvím cigaretových nedopalků, které končí ve volné přírodě, jde ruku v ruce i nedostatek popelníků, popřípadě popelníků připevněných k odpadkovým košům. Více na toto téma v článku ZDE.
Koukněte na web cigaretovník.cz, kde se dozvíte další zajímavé informace o cigaretových nedopalcích coby záludného odpadu.
Cigaretový nedopalek je vlastně filtr obalený papírem s troškou (většinou) chemicky upraveného tabáku a tenkého papíru. Na první pohled nic, co by stálo za řeč. Jenomže většina cigaretových filtrů je vyrobena z acetátu celulózy. Někdy se tomuto materiálu říká acetátové hedvábí. Jak poetické, že? To je vlastně plast, který jen tak sám od sebe nezmizí. To u plastu nepřekvapí. Naopak lze předpokládat, že dochází k fragmentaci. Tedy jevu, při kterém vznikají mikroplasty. Potíž je v tom, že během kouření se v tomto materiálu zachycují škodlivé látky a ty v něm zůstávají a jakmile se naskytne příležitost, uvolňují se do okolí. Do vody, do půdy. Z filtrů na bázi aktivního uhlí se uvolňují uhlíkaté sloučeniny. Cigaretové nedopalky tak lze označit za vcelku závažný zdroj úniku nebezpečných látek. Některé z nich jsou pro okolí škodlivé i v malém množství. Pro některé vodní živočichy je výluh z cigaretových nedopalků doslova zkázou. To říká studie Univerzity v San Diegu: většina sladkovodních ryb nepřežije ve výluhu jednoho cigaretového nedopalku na litr vody!
„Dříve se prý filtry vyráběly z vaty, papíru, ale i z azbestu“.
Roční produkce tabákových koncernů prý atakuje hranici 6 bilionů kusů cigaret. Kdosi spočítal, že to představuje nějakých 1,3 milionů tun cigaretových nedopalků. Vajgly jsou v současnosti pouze odklízeny a zametány. Končí v kanalizaci i ve volné přírodě. Ty uklizené ve spalovně. Za zmínku v této oblasti stojí světově nejznámější projekt firmy TerraCycle (více ZDE v angličtině).
Celková hodnota globálního trhu tabákových výrobků byla v roce 2024 odhadována 23 bilionu Kč
Světová produkce tabáku (sušiny) byla v roce 2022 přes 5,7 milionu tun
Čína, jako jeden z největších trhů, vyprodukuje kolem 2,4 bilionu cigaret ročně
V ČR se ročně prodá kolem 20 miliard cigaret (odhadem zhruba 5 000 tun tabákových filtrů)
„Cigaretové nedopalky jsou nejčastějším plastovým odpadem v mořích“
Akciová společnost Nevajgluj byla založena za účelem provozování kolektivního systému pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky podle zákona č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí (také tzv. zákon o jednorázových plastech). Zakladateli jsou významné firmy tabákového průmyslu působící v ČR, na které se vztahují povinnosti dané zákonem. Za úklid odpadu z tabákových výrobků, jehož se koneční uživatelé zbavují mimo místa určená k jeho odkládání (littering), a na následnou přepravu a zpracování tohoto odpadu vyplácí systém obcím úhrady nákladů. Obce mají nárok na náhradu za soustřeďování (sběr) odpadu z tabákových výrobků (nedopalků) v rámci obecních systémů odpadového hospodářství do odpadkových košů, popelníků a jiných sběrných nádob na směsný komunální odpad, umístěných na veřejných prostranstvích, přepravu a zpracování odpadu.
To je nespočitatelné a je třeba vycházet z údajů o počtech prodaných cigaret. Odhaduje se, že každý rok je 4,5 – 5 bilionů nedopalků odhozeno jako odpad. Významná část se (kanalizací, větrem) dostane do vodních toků a skončí v oceánech. Během mezinárodních úklidů pobřeží bylo jen v jedné sezóně sebráno přes 2,4 milionu cigaretových filtrů po celém světě, což ukazuje, jak velký je jejich podíl v mořském odpadu (Zdroj: National Ocean Service).
Kouření je závislost. Navíc legální. A z pohledu zdanění zajímavá. Je přinejmenším naivní domnívat se, že zákaz je řešením. Zákaz je pouze důkazem, že řešení nemáme. Zákazy kouření (a s nimi související stahování popelníků) paradoxně vedou ke zvyšování množství volně se povalujících nedopalků po ulicích. Přitom to je přesně to, čemu by se mělo předcházet! Je třeba si přestat namlouvat, že se zákazem kouření nedopalky samy zmizí. Veřejná prostranství je třeba vybavit dostatečným množstvím popelníků, nebo nádob na nedopalky. Zákaz nezákaz. V současnosti je tato možnost minimální. A odhazovat nedopalek do odpadkového koše zavání vznikem požáru. Například v Budapešti byly svého času všechny pouliční odpadkové koše vybaveny kovovými popelníčky. V ČR je tam většinou pouze jakási bizarní ploška na uhašení. To je špatně. Takže chceme-li snížit množství tohoto problematického odpadu volně se povalujícího po ulicích a v přírodě, je třeba umožnit jeho vyhození tam, kde ho potřebujeme mít. A následně tyto odpady likvidovat. Jinak řečeno smířit se, že tento druh odpadu vzniká a vznikat bude a zařídit se podle toho. Otázkou je, budeme-li si si říkat proč to smysl nemá, nebo proč to smysl má, že?
Ostatně, bizarní situaci ilustruje tento dialog:
„Dobrý den, proč tady nemáte popelníky?“
„Tady je zákaz kouření.“
„A proč tady jsou všude po zemi vajgly?“
„No, lidi sem chodí kouřit.“
čpavek, akrolein, arsen, oxid uhelnatý (CO), formaldehyd, kyanovodík, kadmium, methanol, nikotin, oxidy dusíku, fenol, oxidy síry a dehet – komplexní směs vznikající při spalování tabáku.
V tabákovém kouři byly zjištěny i stopové množství radioaktivního polonia-210, jehož riziko spočívá v ionizujícím záření.
Tyto látky jsou uvolňovány při spalování tabáku obaleného cigaretovým papírem na bázi celulózy.
Cigaretový papír je vyráběn na bázi celulózy a obsahuje příměsi, které ovlivňují průběh hoření a vlastnosti popela.
Může obsahovat například uhličitan vápenatý, který zlepšuje poréznost papíru a reguluje hoření, případně uhličitan hořečnatý ovlivňující vzhled popela.
U některých typů papíru se používá také oxid titaničitý pro úpravu barvy popela a dusičnan draselný, který napomáhá rovnoměrnému hoření cigarety i bez aktivního potahování.
Tyto látky nejsou hlavním zdrojem škodlivin v cigaretovém kouři, ale podílejí se na jeho vzniku a ovlivňují vlastnosti vznikajícího odpadu.
fungují na principu zahřívání tekutiny (e-liquidu), která obvykle obsahuje nikotin, propylenglykol, glycerin a aromatické látky. Při zahřívání vzniká aerosol, jenž může kromě těchto složek obsahovat i degradační produkty a stopová množství toxických látek.
(např. IQOS, Ploom nebo Glo) zahřívají skutečný tabák bez jeho spalování. Vznikající aerosol obsahuje nikotin a další chemické látky, obvykle v nižších koncentracích než u kouře z klasických cigaret.
Tyto produkty se prodávají ve velkých objemech po celém světě a i jejich filtry, náplně a použité patrony se po použití stávají odpadem, který je třeba řešit v systému nakládání s odpady. Dlouhodobé dopady jejich rozšířeného užívání i odpadu zatím nejsou plně prozkoumány.
Jsou problematickým odpadem. V principu patří mezi elektroodpad. Obsahují primitivní elektroniku a kvalitní baterii. Zařízení na zahřívané tabáky (IQOS, Ploom, Glo a jim podobné) je možné zpracovávat relativně snadno, protože jde o „elektrozařízení“. Vyhazujte je do elektroodpadu.
Na rozdíl od klasických cigaret tyto výrobky vytvářejí nové typy odpadu: plastové, kovové a elektronické součásti. Jejich sběr a recyklace zatím nejsou plošně vyřešeny.
Elektronické cigarety užívá přibližně 80–90 milionů lidí
Globální trh s e-cigaretami má hodnotu zhruba 500–600 miliard Kč ročně
Zahřívané tabákové výrobky (IQOS, Ploom, Glo) používá asi 25–30 milionů uživatelů
Výrobci ročně prodají desítky miliard tabákových náplní (přesná čísla si tají)
Ano i ne. Jak již bylo zmíněno, jedná se o odpad s příměsí nebezpečných látek. Roli zde hraje i hygienický aspekt. Doposud se touto problematikou nikdo zásadně nezaobíral. Smutné je, že ani výrobci v této oblasti v současnosti nevyvíjejí žádnou znatelnou aktivitu. A to i přes to, že by starost o jejich „použité“ produkty měla být jejich odpovědnost. No nic. Cigaretové nedopalky recyklovat nelze. Nicméně uvažuje se o jejich využití ve stavebnictví k vylehčování stavebních dílců (do stavebních materiálů se dnes přidává kde co). Nebo do asfaltových směsí. Nicméně problémem je zde právě výše zmíněný obsah nebezpečných látek, které se do okolního materiálu budou uvolňovat. Takže ačkoliv samotný materiál použitý k výrobě filtrů využitelný je, látky v něm obsažené využití znemožňují. Je třeba je eliminovat. Jak? Těžko říct. Škodliviny z filtrů teplou vodou neodstraníme. A tak je zpětné využití stovek tun cigaretových filtrů pro nás další výzva, kterou by bylo záhodno se zabývat.
Zjednodušeně řečeno, cigaretové nedopalky (klasické i z elektronických cigaret) představují zásadní odpadový tok, jehož problematiku v praxi neumíme vyřešit.
Na rozdíl od popela vzniklého hořením dřeva, který je možné využít jako ideální hnojivo, o popelu z cigaret platí pravý opak. Cigaretový popel obsahuje zvýšený obsah kadmia, arsenu, olova a zinku, dehtových látek a polyaromatické uhlovodíky. Z toho vyplývá, že i cigaretový popel nashromážděný ve větším množství na jednom místě představuje pro okolní prostředí riziko.
„Odpady z tabákového průmyslu obsahují až 7000 různých škodlivin“
Zajistit, aby se v co největší míře nedostávaly do volné přírody a do vody.
A následně pak přijít na to, co s nimi.
A samozřejmě, motivovat kuřáky k tomu, aby své nedopalky odhazovali tam, kam mají.
Je dost dobře možné, že budoucnost přinese cigarety z biologicky rozložitelných materiálu. Proslýchá se, že někteří výrobci plánují do filtrů vkládat semínka rostlin, které z odhozeného vajglu vyroste. Jedno je jasné. V nejbližší době část lidstva tomuto zlozvyku holdovat nepřestane. Nicméně dávat do cigaret semínka, aby z odhozeného vajglu vyrostla tráva je už kapitální pitomost, viďte?
Zdroje: ekolist, The New York Times, Český Rozhlas, volně dostupné internetové materiály
Cokoli, co fungovalo kdysi jako filtr mělo zabránit tomu, aby se kousky tabáku dostávaly do úst. Zdravotní aspekt přišel až později.
První cigaretový filtr zřejmě vyrobil Maďar Boris Aivaz v roce 1925. Byl vyroben z krepového papíru.
V roce 1931 představila značka Parliament první papírový filtr.
V roce 1952 představila značka Viceroy první cigaretový filtr na bázi celulózy.
První cigaretou s filtrem, jak ho známe dnes (vyrobila ho firma DuPont a jmenoval se Micronite), byla značka Kent někdy v roce 1952. To bylo využito marketingem k demonstraci toho, jak kentka škodí méně, než ostatní cigarety. Nicméně tento filtr obsahoval i azbest.
V roce 1954 značka Marlboro představila filtr typu Selectrite s obsahem korku.
Firma Brown & Williamson představila v roce 1955 filtr na bázi uhlíku.
Nevajgluj – kolektivní systém pro kompenzace obcím za likvidaci nedopalků.
Cigaretovník – (téměř) vše, co potřebujete vědět o cigaretových nedopalcích je ZDE.
O problematice odpadu z tabákových výrobků na stránkách ekolist.cz ZDE.
O tom, že většina z nás ani netuší, jaký problematický plast v cigaretových vajglech je. Článek ZDE.
Záhadný recyklační program výrobce IQOS Philip Morris je popsán ZDE.
