Baterie – kam s nimi a jak je správně třídit

JAK TŘÍDIT BATERIE?

Do sběrných kontejnerů na baterie vyhazujte:

všechny druhy přenosných baterií (tužkové, mikrotužkové, ploché, knoflíkové),
vyměnitelné baterie z notebooků a další přenosné elektroniky,
powerbanky a externí bateriové zdroje.

Pokud je baterie pevnou součástí zařízení a nelze ji snadno vyjmout, nedemontujte ji a odevzdejte celé zařízení jako elektroodpad.

POZOR Autobaterie (startovací akumulátory) nepatří do kontejnerů na baterie. Odevzdávejte je do sběrných dvorů, autoservisů nebo u prodejců, kteří zajišťují jejich zpětný odběr.

SBĚRNÁ MÍSTA

JAK SE RECYKLUJÍ BATERIE

Použité baterie a akumulátory jsou považovány za problematický odpad a nepatří do směsného odpadu. Tato stránka vysvětluje, jak s nimi správně nakládat, kde je odevzdat a jak probíhá jejich třídění a recyklace v České republice.

Baterie jsou materiálově náročné výrobky. Pokud porovnáme množství použitých surovin s jejich životností, nejde o příliš efektivní zdroj energie. Většina baterií má omezenou životnost – každá se dříve či později vybije a stává se odpadem. Jen část tohoto množství se navíc skutečně dostane k recyklaci. Teoreticky může baterie uložená na skládce představovat environmentální zátěž po stovky let, běžně se uvádí až 500 let.

„Baterie mají tzv. zápornou hodnotu. Jejich sběr a recyklace dnes stojí více peněz, než kolik lze získat z vytěžených materiálů“.

Jak třídit baterie doma

Použité baterie je vhodné doma skladovat v uzavíratelné nádobě z tvrdého plastu, kovu nebo skla. Některé baterie mohou při poškození nebo stárnutí uvolňovat elektrolyt (například hydroxid draselný). Vybité baterie by se doma neměly hromadit déle než několik měsíců a je vhodné je pravidelně odnášet do sběrných boxů.

Můžete využít krabičko ecocheese. Nebo baterie můžete odeslat prostřednictvím služby„rebalík“ společností Rema Battery a Balíkovna.

Jak vznikla baterie?

Na princip elektrického proudu v živých organismech narazil na konci 18. století italský lékař a vědec Luigi Galvani, když žábám trhal stehýnka a pozoroval jejich samovolné stahy. Nešlo sice o baterii v dnešním slova smyslu, ale o důležitý objev vztahu mezi elektřinou a chemií. Jeho krajan Alessandro Volta pak tento jev správně vysvětlil a v roce 1800 sestrojil první skutečný elektrochemický zdroj – tzv. voltův sloup. Tím položil základy tomu, čemu dnes říkáme baterie a akumulátory, tedy kousky chemie zabalené v plechu, které pohánějí většinu zařízení, jež nejsou připojena do zásuvky.

Od dob italských vědátorů se technologie sice výrazně zlepšily, ale princip zůstává v jádru stejný: chemická reakce → elektrický proud. V tomto smyslu pracujeme dodnes s více než 200 let starým nápadem. (Někteří jdou ještě dál a připomínají záhadný archeologický nález známý jako „bagdádská baterie“ – keramickou nádobu starou zhruba 2 000 let, která mohla sloužit k jednoduchým elektrochemickým pokusům. Zda skutečně šlo o baterii, však zůstává sporné).

Ať už je pravda jakákoli, důsledek je zřejmý: každoročně po sobě zanecháváme tuny a tuny vybitých baterií. A co s nimi? Nejlépe je recyklovat. I proto existuje Mezinárodní den recyklace baterií, který připadá na 9. září, tedy den narození Alessandra Volty. V České republice se dnes sběru a zpracování baterií věnují dva kolektivní systémy a několik specializovaných zpracovatelů.

Jak funguje třídění a recyklace baterií

Pro efektivní recyklaci baterií je nezbytné, aby se jich shromáždilo dostatečné množství. Česká republika nedisponuje kompletním spektrem technologií pro zpracování všech typů baterií, a proto je část baterií sebraných v rámci zpětného odběru vyvážena k materiálovému využití do zahraničí.

V ČR je k dispozici více než 27 000 sběrných míst, kam je možné baterie odevzdávat. Baterie jsou následně tříděny a logisticky připravovány například ve společnosti AVE CZ v Kladně. Další část baterií pochází ze zpětného odběru elektrozařízení – tyto, často nevyměnitelné baterie, jsou získávány při zpracování elektroodpadu například ve společnosti Enviropol v Jihlavě.

Samotné materiálové zpracování přenosných baterií probíhá především ve specializovaných závodech v zahraničí, zejména v Německu, Francii nebo pobaltských státech. V České republice se v současnosti ve větším rozsahu recyklují pouze olověné akumulátory, a to v zařízení v Příbrami. Baterie, které nelze materiálově využít, jsou odstraňovány nebo energeticky využívány.

Kolik baterií se skutečně zrecykluje

Z dlouhodobého hlediska se ke skutečné recyklaci dostává pouze část baterií uvedených na trh. Podle aktuálních údajů se v České republice podaří sebrat a materiálově zpracovat přibližně 45 % přenosných baterií, které se dostanou do oběhu. Do těchto statistik se započítávají i baterie získané ze zpětného odběru elektrospotřebičů, tedy baterie, které nejsou běžně vyjímatelné uživatelem.

Zabudované baterie není třeba z elektrospotřebičů vyndavat

Mnoho elektrospotřebičů má baterie pevně zabudované tak, aby se k nim uživatel nedostal. Typicky jde o tablety, mobilní telefony, chytrá zařízení, akumulátorové nářadí a další výrobky, u nichž jsou baterie součástí konstrukce a nejsou určeny k běžné výměně. Velmi často se jedná o lithiové články, které mohou být při neodborné manipulaci problematické.

Takové baterie nevyjímejte. Zařízení odevzdejte do sběru elektroodpadu. O odborné vyjmutí baterií se následně postará zpracovatel, který je předá k dalšímu zpracování v rámci systému zpětného odběru. Například prostřednictvím systému Ecobat se takto v roce 2014 podařilo získat přibližně 182 tun baterií pocházejících ze zpracování elektrozařízení.

„Recyklací 100 kg baterií lze teoreticky získat až 70 kg druhotných surovin, které by byly jinak ztraceny“.

Základní rozdělení baterií

Malé baterie (články)

Použité malé baterie, například z hodinek, budíků, hraček nebo dálkových ovladačů, odevzdávejte do sběrných boxů na baterie. Patří sem i tzv. knoflíkové baterie. Starší typy mohly obsahovat rtuť a vyšší podíly stříbra (dnes je obsah rtuti v bateriích v EU přísně omezen a pohybuje se pouze ve stopových množstvích). Přesto jde o nebezpečný odpad, který do směsného odpadu nepatří.

Baterie z notebooků, telefonů a dalších zařízení

Jde o akumulátory, které jsou součástí elektrozařízení. Pokud odevzdáváte celé zařízení v rámci zpětného odběru elektroodpadu, není třeba baterii vyjímat.
Máte-li samostatně vyjmutou baterii, můžete ji odevzdat ve sběrném boxu na baterie, u prodejce při nákupu nové nebo ve sběrném dvoře. Neodborná manipulace s těmito bateriemi, zejména lithiovými, může být nebezpečná.

Lithiové baterie

Lithiové a lithium-iontové (Li-ion) baterie mají nízký paměťový efekt a pomalé samovybíjení, proto dnes dominují přenosné elektronice, aku-nářadí i elektromobilům. Neobsahují sice olovo ani kadmium, nejsou však netoxické a jejich likvidace je technologicky náročná. Při porušení obalu může dojít ke zkratu a následnému samovznícení.
Recyklace lithiových baterií se dnes zaměřuje především na získávání kobaltu, niklu, mědi a hliníku. Samotné lithium se zatím získává obtížně a s nižší ekonomickou efektivitou. (něco málo na toto téma ZDE). Přesto je recyklace nejvhodnějším způsobem, jak s těmito bateriemi po skončení jejich životnosti naložit.

V současnosti se při recyklaci lithiových baterií získává zpět samotné lithium jen v minimální míře. Je to nákladnější než jeho těžba.

Autobaterie

Autobaterie jsou cenným zdrojem olova a jeho slitin a patří mezi nejlépe recyklované výrobky vůbec. V České republice se jejich recyklace dlouhodobě pohybuje blízko 100 %. Hlavním zpracovatelem olověných akumulátorů jsou Kovohutě Příbram.
Autobaterie nikdy nevyhazujte do směsného odpadu – odevzdávejte je v autoservisech, sběrných dvorech nebo u prodejců.

Průmyslové baterie

Průmyslové baterie slouží zejména jako záložní zdroje v elektrárnách, nemocnicích, bankách, datových centrech nebo jako pohon vysokozdvižných vozíků a dalších průmyslových zařízení. Nejsou určeny běžným spotřebitelům a jejich likvidace probíhá smluvně mezi provozovateli a specializovanými firmami. V ČR se jejich zpracováním zabývá například Nimetal Tursko.

Jaké látky a materiály obsahují baterie

(nebezpečí, problematické látky, škodlivé látky)

Každá baterie je z hlediska životního prostředí potenciálně nebezpečný odpad. Platí to i pro baterie zabudované v elektronice, které běžně nevidíme.

Mezi nejznámější chemikálie obsažené v bateriích patří:

Hydroxid draselný – je to žíravina. Žíravý elektrolyt používaný zejména v alkalických bateriích. Může leptat kůži i některé materiály a často uniká ze starých baterií.

Kadmium – kadmia se můžeme nadýchat nebo se jím kontaminovat z potravin pěstovaných na kadmiem zamořené půdě. Kadmium je vysoce toxický kov a je již dva roky zakázáno v přenosných bateriích používat. (Hromadí se v organismu a poškozuje ledviny).

Rtuť — dnes je její obsah v bateriích výrazně omezen na minimum. Rtuť je silně toxická a poškozuje nervovou soustavu.

Olovo – používá se především v autobateriích. Je neurotoxické, ovlivňuje krvetvorbu a u dětí může zpomalovat vývoj.

Nikl – zdraví škodlivý kov, který je karcinogenní a silně alergenní. Vyskytuje se zejména v Ni-MH a Ni-Cd bateriích.

Lithium – klíčový prvek moderních akumulátorů. Při nesprávné manipulaci může způsobit požár. S lithiovými bateriemi je nutné zacházet opatrně a odevzdávat je výhradně do určených sběrných míst.

Kobalt – je to vzácný kov, který je dnes ekonomickým pilířem recyklace lithiových baterií. V malém množství je nezbytný pro lidský organismus (vitamin B12), ve vyšších koncentracích však může poškozovat zdraví.

Mangan – používá se především v alkalických a lithium-iontových bateriích (katody). Ve vyšších koncentracích může poškozovat nervový systém. Z environmentálního hlediska je problémem zejména při nekontrolovaném úniku do půdy a vody.

Zinek – základní prvek zinko-uhlíkových a alkalických baterií. Pro lidský organismus je v malém množství nezbytný, ve vyšších koncentracích však toxický pro vodní organismy. Na skládkách se může vyluhovat.

Měď – používá se jako vodič a součást elektrod, zejména u lithium-iontových baterií. Je cennou druhotnou surovinou, ale při úniku do prostředí toxická pro vodní ekosystémy.

Hliník – především součást obalů a elektrod (zejména v Li-ion bateriích). Není vysoce toxický, ale jeho těžba i výroba jsou energeticky velmi náročné. Recyklace má proto velký smysl.

Ocel (železo) – používá se na pláště baterií, nosné konstrukce a kontakty. Sama o sobě není toxická, ale představuje významný materiálový podíl baterií. Je dobře recyklovatelná.

Grafit (uhlík) – používá se jako anoda v lithium-iontových bateriích. Sám o sobě není toxický, ale jeho těžba (zejména syntetického grafitu) je ekologicky zatěžující a energeticky náročná.

Stříbro – vyskytuje se ve stříbro-oxidových bateriích (knoflíkové baterie). Jde o cenný kov, jehož zpětné získávání je jedním z ekonomických důvodů recyklace malých baterií. Ve vyšších koncentracích je pro vodní organismy toxické.

Organická rozpouštědla (elektrolyty) – jedná se o hořlavé a toxické látky (např. karbonáty), které umožňují přenos iontů v baterii. Při poškození baterie mohou unikat, vznítit se nebo vytvářet toxické plyny.

Fluorované sloučeniny (např. LiPF₆) – používané v elektrolytech lithium-iontových baterií. Při styku s vodou mohou vytvářet vysoce toxické a žíravé látky (např. kyselinu fluorovodíkovou).

RECYKLACE BATERIÍ V ČR V ČÍSLECH

v roce 2024 bylo v ČR sebráno přibližně 2 000 tun přenosných baterií a akumulátorů,
počet míst zpětného odběru baterií v ČR dnes přesahuje 28 000,
do systému zpětného odběru je zapojeno více než 1 000 výrobců (prostřednictvím kolektivních systémů),
celková úroveň zpětného odběru přenosných baterií se pohybuje okolo 45–50 %.

ZPĚTNÝ ODBĚR BATERIÍ V ČR

V České republice zajišťují sběr přenosných baterií Ecobat a REMA Battery. Ecobat je od roku 2012 členem evropské asociace kolektivních systémů zpětného odběru baterií EUCOBAT.

Pro zpětný odběr je v celé ČR k dispozici téměř 30 000 sběrných boxů.

Baterie je možné odevzdávat také prostřednictvím kontejnerů na elektroodpad a ve sběrných dvorech.

POVINNOSTI VÝROBCŮ, PRODEJCŮ A SPOTŘEBITELŮ:

VÝROBCI

jsou povinni zajistit oddělený sběr nebo zpětný odběr baterií podle jejich druhu (přenosné, průmyslové, automobilové),
výrobci přenosných baterií musí zajistit dostupnou síť míst zpětného odběru na celém území ČR (typicky prostřednictvím kolektivního systému),
mají povinnost umožnit zřízení míst zpětného odběru v obcích, které o to projeví zájem (prahová hodnota 1 500 obyvatel se v praxi používá jako orientační, nikoli absolutní limit),
jsou povinni uzavřít smlouvu s obcí, která o zapojení do systému zpětného odběru požádá,
jsou povinni zřídit místo zpětného odběru u prodejce, pokud o to prodejce požádá a jsou splněny technické a bezpečnostní podmínky.

PRODEJCI

jsou povinni bezplatně odebírat použité přenosné baterie od konečných uživatelů přímo v místě prodeje,
tuto povinnost mají bez ohledu na to, zda zákazník kupuje novou baterii.

SPOTŘEBITELÉ

jsou povinni odevzdávat použité baterie pouze na místa zpětného odběru, u posledního prodejce nebo ve sběrných dvorech,
nesmějí baterie odkládat do směsného odpadu ani s nimi nakládat jiným nelegálním způsobem.

MOŽNÉ POSTIHY PŘI PORUŠENÍ POVINNOSTÍ

výrobce nebo dovozce může dostat pokutu až 50 milionů Kč za uvádění baterií na trh bez splnění povinností zpětného odběru,
prodejci hrozí pokuta až 5 milionů Kč, pokud neumožní bezplatný odběr použitých baterií,
obce nebo firmy mohou být sankcionovány za neoprávněné nakládání s bateriemi nebo jejich předání neautorizované osobě,
fyzické osoby se mohou dopustit přestupku při odkládání baterií do směsného odpadu nebo jejich nelegální likvidaci.

Baterie obsahují nejen toxické látky, ale i běžné a cenné kovy, jejichž recyklace dává smysl ekonomicky i ekologicky.

Třídění baterií v praxi

Na celkovém množství sebraných vysloužilých baterií se v České republice podílejí přibližně ze 40 % domácnosti a z 60 % firmy. Procenta sem, procenta tam – podstatné je, že přenosných baterií se ke zpětnému odběru stále nedostává tolik, kolik by mohlo a mělo.

Budou baterie zálohované?

V souvislosti s principy cirkulární ekonomiky se proto objevuje i myšlenka zálohování baterií, která by mohla vést ke zodpovědnějšímu zacházení s tímto typem výrobků. Zálohový systém by mohl pomoci nejen snížit zátěž životního prostředí, ale také zvýšit návrat cenných surovin zpět do oběhu.

Použité přenosné baterie jsou v ČR povinny bezplatně převzít všechny prodejny, které nové baterie prodávají, a to bez ohledu na značku, velikost nebo množství.

Graf Ecobatu ukazuje kovy, které lze recyklací baterií získat.

„Třídění a recyklace baterií nechrání životní prostředí. Pomáhá získávat materiály k dalšímu využití“.

Odkazy na baterky

Článek o zaostalosti legislativy v oblasti rizik spojených s lithiovými bateriemi je přímo TADY.
Kolektivní systém Ecobat má stránky ZDE.
Výroční zpráva společnosti Ecobat za rok 2023 je k nahlédnutí ZDE.
Zajímavý článek o problematice třídění a recyklace baterií je ZDE.
O problematice recyklace lithiových baterií ZDE.
Jak se běžně recyklují baterie ZDE.