SKLO

STŘEPY PRÝ PŘINÁŠEJÍ ŠTĚSTÍ. NO BUDIŽ.

Za vynálezem skla prý vězí Egypťané. Někdy kolem roku 3 000 př. n. l. si z něj vyráběli ozdoby a jiné ptákoviny. Na jejich umění navázali časem i čeští skláři, kteří svým umem (většinou z německých surovin) dokáží okouzlit svět. V principu není sklo vlastně ničím jiným než roztaveným pískem s příměsemi jako jsou potaš, soda nebo oxid vápenatý. A říká se, že až přes 60 % sklářských písků lze při výrobě skla nahradit recyklátem.

 

Sklo dělíme na bílé a barevné. Rozbitné a nerozbitné a taky na čisté a špinavé. Sklo má tu výhodu, že se dá teoreticky recyklovat do nekonečna. Jen ho musí někdo házet do těch správných kontejnerů, kterých je všude více než dost. Byť pravda, tu a tam přeplněných. Naštěstí, sklárny mají stále o recyklované sklo zájem. V ČR se úpravou vytříděného skla zabývá celkem šest zařízení.
 

V současnosti využívají výrobci stále více tzv. lehčené skleněné obaly. Ty jednak snižují výši poplatků do kolektivního systému obalové společnosti a samozřejmě zlevňují dopravu. K výrobě takového skla potřebují sklárny (mimo jiných surovin) co nejčistější recyklát. Proto neustále vzrůstá význam separátorů na třídících linkách. Podíl recyklace skleněných obalů v ČR je téměř 75 %. Hlavní výhodou recyklace skla je to, že se zpracovává i na našem území. To znamená, že se nevyváží jako například plasty. Z hlediska tzv. ekologičnosti je sklo v současnosti optimální obalový materiál. Nejmenší zlo, řečeno jinak.

 

Jak a co třídit

Taky vás zajímá, proč jsou v některých lokalitách kontejnery jak na bílé, tak i na barevné sklo, a jinde jen na barevné? Je to proto, že při dalším zpracování barevného skla jeho kvalitu sklo bílé neovlivní. Ovšem naopak, mezi bílé sklo se nesmí dostat sklo barevné. Proto tam, kde se bílé sklo nezpracovává, jsou pouze kontejnery na sklo barevné. Mezi vytříděné sklo by se rovněž neměly dostat jiné materiály. Keramika, porcelán, zrcadla apod.

Mimochodem, nejvíce rozšířené jsou dva druhy barevného skla. Zelené, kterému jeho barvu dodávají sloučeniny chromu. No a pak hnědé, které je hnědé díky sulfidu železa.

V roce 2018 bylo zpracováno 139 000 tun obalového skla

 

Vzhledem ke složení sbíraného vytříděného skleněného odpadu, kde převažuje sběr barevného mixu, nevyužívají sklárny svoji kapacitu naplno. Kapacit pro zpracování skla je vzhledem ke sbíranému množství v ČR zatím dostatek. Využití sběrového skla závisí stejně jako ostatní komodity na poptávce a cenách na trhu.

(Zdroj: Eurosat/enviweb)

 

Sklo. Materiál, který konzumu nevyhovuje.

Obaly ze skla mají jednu fantastickou vlastnost. Dají se opakovaně používat, a to i v průmyslovém měřítku. Vratné lahve, pamatujete? Možnost znovuvyužití skleněných obalů (především lahví) řadí sklo na špici současných obalů (pravda, někdo jim vytýká velkou tzv. uhlíkovou stopu). Protože jednou vyrobený obal lze několikrát použít. Skvělé. Něco takového, jako je znovupoužitelnost obalu, je to poslední, o čem chtějí výrobci a distributoři slyšet. Zpětný výkup lahví se omezuje. Důvodem jsou kapacity, logistika, prostor, finanční náročnost a další okolnosti, které mají za cíl možnost znovuvyužití skla zlikvidovat a nahradit jej výrobou nových obalů. Jako ve většině případů zájmy ekonomické jednoznačně vítězí nad zájmy zdravého rozumu. Výkup lahví je pro životní prostředí přijatelnější než recyklace. Recyklace skla (byť je relativně efektivní) je pouze jakýmsi nouzovým řešením.

 

Hlavní předností skleněných obalů není to, že je sklo recyklovatelné. Ale to, že je možné skleněné obaly opakovaně používat. Bohužel, tato vlastnost ekonomice příliš nevyhovuje.

 

Zpětný výkup skleněných obalů, tedy lahví a zavařovacích sklenic, by jednak omezil jejich vyhazování do směsného odpadu (pravda, asi by zlikvidoval stávající systém třídění skla)
a snížil by potřebu výroby obalů nových. Bystrý čtenář jistě pochopil, že tudy cesta nevede. Nicméně alespoň teď víte, co možného je nemožné. 

 

Před vyhozením není třeba odstraňovat etikety ani kovová víčka.

Nezapomínejte, že některé lahve jsou stále ještě vratné.

 

Sklo se podílí přibližně 9 % na celkovém obsahu tzv. komunálního odpadu. Při třídění skla je důležité dbát na dělení skla bílého a barevného a taky si dát pozor, abyste se nepořezali. Ročně se na území ČR vytřídí kolem 130 000 tun obalového skla.

 

Výhodou recyklace skla je úspora primárních zdrojů surovin a energie. Kvalita skla se použitím recyklátu (při zachování náročných požadavků) nesnižuje a do výrobní směsi lze přidávat až 80 % střepů z vytříděného odpadu! Většina skla se zpracovává ve dvou sklárnách, na jižní Moravě a na Teplicku. 

 

Evropa recykluje největší podíl skla na světě

 

Pokud se ze starého skla nestane sklo nové, použije se skelná drť do izolačních materiálů, brusiv nebo betonových směsí.

 

A ještě více o skle. Jak se vyrábí sklo?

Nuže, základní surovinou pro výrobu skla jsou tzv. sklářské písky s obsahem oxidu křemičitého (60-80 %). Dále to jsou oxid vápenatý, draselný a sodný. Tomuto mišmaši říkají skláři „kmen.“ K tomuto kmeni se pak přidává během tavení i sklo odpadní, tedy recyklát. A to ve formě jednodruhových střepů. V některých případech se ještě přidávají barviva a další speciální příměsi v případě výroby specifických druhů skel.

Sklo se taví při teplotách kolem 1550 °C (křemenné sklo pak okolo 2000 °C). Je logické, že roztavit pec do takové teploty je náročné na energii. Tato část výroby skla je tedy energeticky nejnáročnější. Po roztavení je třeba sklo paradoxně ochladit. Existuje i něco jako chladicí pece. Ty se používají při výrobě tvarovaných skel, které není možné jen tak hrrr ochladit.

 

Jaké druhy skla známe? Zjednodušeně řečeno:
Sodnovápenaté sklo 

To se vyrábí tavením zmíněných sklářských písků s vápencem a sodou. Jedná se o nejšířeji využívaný druh skla, který nachází uplatnění při výrobě tabulového skla, sklenic nebo lahví.

 

Křišťálové sklo

Někdy se mu říká dráselno-vápenaté. To se vyrábí tavením sklářských písků s vápencem
a potaší. Vzhledem k tomu, že je poněkud tvrdší, hůře roztavitelné a stálé, používá se
k výrobě chemického skla a pro účely dekorativních sklářských výrobků.

 

Křemenné sklo

To nám vznikne tavením ve vakuu při teplotě úctyhodných 2000 °C. A to z čistého křišťálu nebo žilného kamene. Má velmi vysokou teplotu tání, a proto se využívá k výrobě světelných zdrojů. Zajímavé je, že toto sklo neabsorbuje ultrafialové záření.

 

Draselnoolovnaté sklo

Do tohoto druhu skla se přidává olovo. Má pak vysoký lesk, lomí zajímavě světlo a ještě zajímavěji rozptyluje barvy. S oblibou se brousí a logicky se využívá tam, kde je třeba dosáhnout vysoké estetiky skla. Nejčastěji je používáno v bižuterii nebo při výrobě křišťálových lustrů.

 

Vodní sklo

To není nic jiného než obchodní terminologie tavenin alkalických křemičitanů. Využívá se jako pojivo, impregnace či plnidlo.

 

Boritokřemičité sklo

To obsahuje oxid boritý a vykazuje vysokou odolnost proti chemické korozi. A protože má nízký koeficient tepelné roztažnosti, je odolné i proti teplotním změnám. Vyrábějí se z něj pomůcky do laboratoří, svítidla, obaly na agresivní chemikálie a v neposlední řadě i varné nádoby.

 

Kromě toho se vyrábějí samozřejmě i další druhy skel. Jejich složení se přizpůsobuje jejich využití. Jen namátkou jmenujme optická skla, obrazovky, sklokeramiku nebo glazury.

 

Samostatnou kapitolou je tzv. pěnové sklo. Při zpracování odpadního skla vzniká i obrovské množství střepů, pro které není využití. Nicméně díky francouzskému patentu z roku 1936 je možné tyto ‘odpadní’ střepy dále zpracovávat na tzv. pěnové sklo. To se vyrábí z rozemletých odpadních střepů (z obalového skla). Tato drť je smíchána s uhlíkovým prachem. Vše se pak zahřeje na teplotu kolem 100 °C. Tak dojde k roztavení skleněného prášku a k oxidaci částic uhlíku na CO₂. Plyn vytvoří jakési pidibublinky, které až dvacetinásobně zvětší původní objem roztaveného skla. Výsledkem je pěnové sklo. Neprodyšné pro plyny, nenasákavé pro tekutiny. Nenamrzá a především nehoří. Zkrátka ideální izolační materiál. A co je nejlepší je to, že se dá vyrobit recyklací i z odpadu. (Více o pěnovém skle ZDE.) I u nás jednu takovou linku máme. A to ve Vintířově. Provozovnu zde má společnost Recifa, a.s. Tato společnost před nedávnem začala stavět rodinný dům, do jehož základů bylo jako izolačního materiálu použito právě pěnové sklo. Více o tom ZDE.

 

Odkazy

O výrobě a barvení skla ZDE.

Článek o skle na Wikipedii ZDE

Stránky asociace evropských výrobců skla ZDE

Výroba skla v ČR ZDE 

Jak se recyklují autoskla si přečtěte TADY.

 

Zdroje: Odpady, Wikipedie, Asociace českých výrobců skla, časopis ABC, internetové materiály.

BÍLÝ KONTEJNER VÁM BUDE VDĚČNÝ ZA:

  • Pouze bílé sklo, což jsou čiré průhledné lahve, zavařovací sklenice a skleněné nádoby z domácnosti - ne však z varného skla (nic jiného tam, prosím, neházejte)

 

DO ZELENÉHO KONTEJNERU VHAZUJEME:

  • Lahve z barevného skla (od piva, vína, limonád)

  • Tabulové sklo, sklenice

  • Skleněné obaly od léků

NERECYKLUJEME A DO KONTEJNERŮ NELÁDUJEME:

  •  Keramiku, porcelán

  •  Zrcadla, plexisklo, sexysklo

  •  Autosklo, drátované sklo

  •  Varné sklo

  •  Žárovky, výbojky a zářivky

  •  Obrazovky monitorů, televizí a různé displeje

Ze skleněných obalů není třeba odstraňovat etikety, ani kovové komponenty.

PROČ SE TŘÍDÍ BAREVNÉ

A ČIRÉ SKLO ZVÁŠŤ?

Je to jednoduché, z barevných střepů nelze vyrobit čiré průhledné sklo.

Recyklace jedné tuny skla může ušetřit až 1,3 tuny nových surovin.

Tabulové sklo se v Evropě nerecykluje. Proč? Neexistuje na to zatím legislativa.

ČÍM SE BARVÍ SKLO

  • hnědá barva – síra

  • zelená – oxid železitý

  • fialová – burel

  • červená – selen a kadmium

  • růžová – erbium

250x250.jpg
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu