KOVOVÉ ODPADY

Železo a ocel

Mít svaly ze železa není žádná výhra. Být železným mužem taky ne. Železo (Fe) jako takové je totiž až překvapivě měkké. Bez slitin je v podstatě nepoužitelné. Pokud chceme hovořit o síle a pevnosti, bavme se o oceli. Ocel je slitina železa s uhlíkem. Historie recyklace oceli sahá skoro 200 let nazpět. Význam recyklace je doslova zásadní. Snižuje totiž náklady na výrobu a přitom ocel recyklací v podstatě neztratí nic ze svých vlastností. Úspora energie získaná recyklací může dosáhnout až 80 % (!) v porovnání s výrobou oceli bez přidaného recyklátu. Ocel se  recykluje v ocelárnách metodou oxidace v kyslíkových konvektorech. Běžněji se však recykluje tavením v elektrických obloukových pecích (při výrobě oceli s nízkým obsahem uhlíku) nebo v indukčních pecích (pro výrobu železných slitin). Při těchto metalurgických procesech vznikají jako vedlejší produkt strusky.

 

Těžké kovy

Kovy, zejména ty těžké, jsou součástí například LCD displejů, některých baterií. Těžké kovy jsou nebezpečné (a nejenom, když vám upadnou na nohu). Pod pojmem těžký kov se skrývá celý zástup látek. Těžké kovy nevzrušují jen metalurgy, ale i toxikology. Spíše než o recyklaci u těžkých kovů hovoříme o jejich bezpečném odstranění a likvidaci. Ne všechny jsou totiž bezpečné. Některé se dají označit i za nebezpečné. A některé z nich působí jako kumulativní jedy. To znamená, že se ukládají v organismu a trpělivě vyčkávají na příležitost. Třeba rtuť, která se dostala na výsluní popularity díky svému zastoupení v úsporných žárovkách. 

 

Drahé kovy

Někdy se jim také říká vzácné kovy. To dává smysl. Když je něco vzácné, je to logicky i drahé. Vzácné kovy jsou z hlediska odpadu také vzácné. Proto objem recyklace drahých kovů neustále roste. Růst je podpořen především poptávkou. Možná to bude překvapující zjištění, ale jen v ČR je roční poptávka po zhruba 10 tunách zlata, 150 tunách stříbra, 8 tunách platiny a třeba 4 tunách palladia. Je samozřejmé, že tyto drahé kovy nespotřebuje jen šperkařský průmysl. Velkou spotřebu těchto drahých kovů má i elektrotechnický průmysl, automobilový průmysl, chemický průmysl, sklářství, lékařství a mincovnictví. No a odkud že se všechen ten recyklovaný drahý kov bere? Mimo klasické těžby i z použité elektroniky. Ze všech těch vyřazených počítačů, televizorů a mobilů. A nutno podotknout, že recyklace zdaleka nepokrývá poptávku. A to hovoříme jen o České republice.

Výkupem drahých kovů se zabývá především firma Safina. Přes tuto společnost projde zhruba 65% objemu veškerých recyklovaných drahých kovů v ČR.

 

Recyklace drahých kovů zdaleka neuspokojuje poptávku

 

Pokud bychom si chtěli drahé a vzácné kovy vyjmenovat, jmenovali bychom zlato, stříbro, palladium, rhodium a platinu. Velké množství drahých kovů je ukryto v elektrospotřebičích. Ať už se jedná o vinutí motorů, tištěné spoje, kabely, různé lišty a kdovíco ještě, co na čínských výrobních linkách do takových kouzelných strojků montují. Nemálo drahých kovů obsahují i mobilní telefony. K tomu, abychom mohli kovy ukryté v dosloužilých elektrospotřebičích vytřídit k recyklaci, není třeba náročná demontáž. Vysloužilé elektrospotřebiče spadají do kategorie zvané elektroodpad a o jejich demontáž se starají odborné firmy řízené sběrnými systémy. 

​