Odpady různé formy „nebezpečnosti“ trápily lidstvo odjakživa. Nejznámější je olovo, jehož toxické účinky byly známy už ve starověku. Nicméně skutečný boom nebezpečných odpadů přišel až s hektickým rozvojem průmyslu v 19. století v období vědecko-technické revoluce, která poznamenala náš svět dodnes. V dobrém, ale především ve zlém. Dokázala oddělit výrobu od možností přírody. Otevřela cestu k mechanizaci a masové výrobě. Rozvoji továren, těžby, námořní a železniční dopravy.

​

Nebezpečné odpady tvoří staré historické zátěže a nové odpady z výroby, zemědělství a průmyslu

​

Chemický odpad

V dobách rozvoje textilního, barvířského a těžkého průmyslu v 19. století se chemický odpad běžně vypouštěl přímo do řek nebo sypal do jam za fabrikami. Teprve ve 20. století, po sérii ekologických havárií, se začalo řešit jeho složení a bezpečná likvidace. Nicméně některé staré zátěže z předminulého století stále nejsou plně sanovány.

​

Toxický odpad

Ačkoliv jedy existovaly vždy, problém přišel v poválečných letech s rozvojem syntetické chemie (pesticidy jako DDT, plasty, rtuť, těžké kovy v barvách). Zlomová byla 70. léta a tragédie jako Love Canal v USA, které donutily vlády definovat „toxicitu“ a vytvořit přísné zákony pro nakládání s látkami, které otravují půdu a vodu na celá desetiletí.

​

Kromě obecných pravidel se specifické zacházení s nejtoxičtější chemií (např. DDT, PCB) ustanovilo Stockholmskou úmluvou o perzistentních organických polutantech z roku 2001 (účinná je od roku 2004).

 

Přelomem v zacházení s chemickými a toxickými odpady byla Basilejská úmluva, sjednaná v roce 1989 (účinná od roku 1992). Ta vznikla v přímé reakci na stav, kdy lodě celé týdny pluly po mořích naložené toxickým odpadem a hledaly přístav v nějaké chudé zemi, kde by ho vyložily. Ikonickým je případ lodi Khian Sea.

​

Basilejská úmluva poprvé definovala globální standardy pro pohyb nebezpečných látek přes hranice. 

​

Radioaktivní odpad

Tato kategorie radioaktivních odpadů vznikla prakticky přes noc s projektem Manhattan a následným rozvojem jaderné energetiky po 2. světové válce. Poprvé v historii lidstvo čelilo odpadu, který nelze zničit ohněm ani chemií a který zůstává nebezpečný po tisíce let. To vede ke vzniku unikátních hlubinných úložišť. Společná úmluva o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem (IAEA) byla přijata v roce 1997.

​

Infekční odpad

Nemocniční odpad je stejně starý jako nemocniční péče. Ale jako samostatná (přísně sledovaná) kategorie se vyčlenil hlavně v 80. letech minulého století v souvislosti s epidemií HIV/AIDS a žloutenky. Strach z nákazy vedl k zavedení jednorázových pomůcek a povinné sterilizaci nebo spalování všeho, co přišlo do kontaktu s biologickým materiálem. Jeho řešení spadá pod Basilejskou úmluvu a byly zavedeny speciální spalovny pro likvidaci tohoto druhu odpadu.

​

Nebezpečný odpad 

Jako „úřední balíček“ vznikla tato kategorie v Evropě v 90. letech. Cílem bylo sjednotit všechna rizika (hořlavost, výbušnost, žíravost) pod jeden systém značení. V ČR po roce 2000 v souvislosti se vstupem do EU. (O nebezpečných odpadech všeobecně ZDE.)

​

E-odpad

Elektroodpad je nejmladší a nejrychleji rostoucí kategorie. S masivním rozšířením osobních počítačů, mobilů a levné elektroniky po roce 2000 vyvstal problém: co s miliony tun přístrojů, které obsahují jak vzácné kovy, tak jedovaté látky a baterie. Dnes je to jedna z hlavních priorit recyklačního průmyslu.​​