top of page

Nebezpečný odpad – druhy, třídění a likvidace

Mezi nebezpečné odpady patří takové odpady, které obsahují látky ohrožující zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí. Některé z nich jsou jako nebezpečné klasifikovány přímo zákonem, jiné sice oficiálně nebezpečné být nemusejí, ale rozhodně „nejsou bezpečné“.

​

Nebezpečný odpad se nesmí ukládat na běžné skládky ani spalovat v klasických spalovnách komunálního odpadu. Likviduje se ve specializovaných spalovnách nebezpečných odpadů, v certifikovaných zařízeních k úpravě odpadu nebo na zabezpečených skládkách nebezpečných odpadů.

Co považujeme za ne bezpečný odpad?

​

  • zbytky umělých hnojiv, herbicidů, pesticidů a mořidel

  • repelenty a další biocidy

  • zbytky agresivních čisticích prostředků, chemikálií a dezinfekcí

  • barvy, laky, ředidla, odmašťovadla, oleje, lepidla, nemrznoucí směsi

  • tlakové nádoby a aerosoly

  • staré a nepoužité léky

  • zářivky, úsporné žárovky a další světelné zdroje s obsahem rtuti

  • rtuťové teploměry a další starší měřicí přístroje

  • tonery a inkoustové cartridge

  • některá elektronika (kvůli těžkým kovům a chemikáliím)

  • térový papír a asfaltové materiály

  • zdravotnické odpady

  • chemické výrobky a odpady z průmyslové výroby

  • železniční pražce impregnované kreozotem

  • výrobky z azbestu (například eternit)

  • obaly silně znečištěné chemikáliemi

  • cigaretové nedopalky (obsahují toxické látky, i když legislativně nejde vždy o nebezpečný odpad)

​

Autovraky nebo elektrospotřebiče nejsou automaticky klasifikovány jako nebezpečný odpad, ale často obsahují nebezpečné složky (oleje, baterie, chladiva, těžké kovy), proto vyžadují speciální zpracování.

Dívka pózuje před sudy se záhadným odpadem

Jaká je definice nebezpečného odpadu

Odpad je klasifikován jako nebezpečný, pokud vykazuje alespoň jednu z tzv. nebezpečných vlastností (HP1–HP15 dle evropské legislativy). Jsou to:

  • výbušnost

  • hořlavost

  • oxidující schopnost

  • toxicita

  • karcinogenita

  • žíravost

  • infekčnost

  • ekotoxicita

  • schopnost uvolňovat toxické plyny

Tahle klasifikace vychází z evropského nařízení o odpadech a systému CLP.

​

Některé nebezpečné odpady lze recyklovat (například použité oleje, rozpouštědla nebo akumulátory). Jiné se recyklovat nesmějí a musejí být energeticky využity nebo odborně zneškodněny.

 

Zhruba 85–90 % nebezpečných odpadů vzniká v průmyslu, zdravotnictví a při sanacích starých ekologických zátěží. Domácnosti tvoří jen malou část – ale zato velmi různorodou.

​

Poprvé pojem „nebezpečný odpad“ definovali roku 1976 v USA v rámci zákona Resource Conservation and Recovery Act (RCRA),

​

Je fajn přemýšlet. Pokud vám v lahvi od čističe zůstane pár kapek, vyhoďte to do směsného odpadu. Rozhodně je lepší obal i se zbytkem hodit do směsného odpadu, než vylévat do kanalizace.

​

Až 90 % nebezpečných odpadů pochází z průmyslu a starých ekologických zátěží

​

Kolik je nebezpečného odpadu

  • Ročně vzniká ve světě kolem 400 milionů tun nebezpečných odpadů. Největším producentem je chemický průmysl, energetika, těžký průmysl a staré ekologické zátěže.

  • V ČR vzniká dlouhodobě přibližně 1,4–1,6 milionu tun nebezpečných odpadů ročně, což představuje asi 4–6 % všech odpadů. Přes 90 % tohoto množství pochází z průmyslu a sanací starých zátěží, nikoli z domácností.

  • Produkce na obyvatele se pohybuje přibližně kolem 200–250 kg ročně, přičemž nejvyšší hodnoty dlouhodobě vykazuje Moravskoslezský kraj (průmyslová oblast).

  • V ČR funguje zhruba 30 specializovaných skládek nebezpečných odpadů a několik zařízení pro jejich spalování či úpravu.

​

Na jednoho obyvatele ČR připadá zhruba 130–150 kg nebezpečného odpadu ročně​

​

Jak se označují výrobky s nebezpečnými látkami

Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy, která je za tento výrobek odpovědná — výrobce, dovozce či distributora.

Výrobky obsahující nebezpečné chemické látky musí být označeny podle evropského systému CLP:

  • výstražné symboly (piktogramy)

  • signální slova („Nebezpečí“, „Varování“)

  • H-věty (popisující rizika)

  • P-věty (pokyny pro bezpečné zacházení)

  • identifikace výrobce nebo dovozce

  • dětská bezpečnostní pojistka (u vybraných výrobků)

  • hmatový výstražný prvek pro nevidomé

Přehled symbolů nebezpečných odpadů

ZNAČENÍ NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ V EU

 

HP1 – Výbušné
Odpady mohou explodovat působením tepla, nárazu nebo tření.

HP2 – Oxidující
Podporují hoření jiných látek.

HP3 – Hořlavé
Snadno se vznítí nebo podporují hoření.

HP4 – Dráždivé
Způsobují podráždění kůže nebo očí.

HP5 – Toxicita pro specifické  orgány / aspirační toxicita
Mohou poškodit konkrétní orgány nebo dýchací cesty.

HP6 – Akutní toxicita
Jedovaté i při krátkodobém vystavení.

HP7 – Karcinogenní
Mohou způsobovat rakovinu.

HP8 – Žíravé
Poškozují tkáně nebo materiály chemickým působením.

HP9 – Infekční
Obsahují mikroorganismy nebo toxiny způsobující onemocnění.

HP10 – Toxicita pro reprodukci
Negativní vliv na plodnost nebo vývoj plodu.

HP11 – Mutagenní
Mohou způsobit genetické mutace.

HP12 – Uvolňující akutně toxické plyny například při kontaktu s vodou nebo kyselinou.

HP13 – Senzibilizující
Vyvolávají alergické reakce.

HP14 – Ekotoxické
Nebezpečné pro životní prostředí.

HP15 – Odpad schopný projevit nebezpečnou vlastnost dodatečně například postupnou degradací.

Banner knihy Odpad domácí

Jak třídit a kam vyhodit nebezpečný odpad?

Do sběrného dvora nebo při mobilním svozu nebezpečných odpadů odevzdávejte:

​

Bližší informace ZDE, nicméně informujte se ve sběrném dvoře, kam se chystáte odpad odvézt.

 

Malé zbytky běžných čisticích prostředků v obalech obvykle končí ve směsném odpadu, pokud nejsou klasifikovány jako nebezpečné. Ale větší množství rozhodně patří do systému sběru nebezpečných odpadů.

​

Evidence a přeprava

Nakládání s nebezpečnými odpady podléhá přísné evidenci. Každý původce musí:

  • odpad evidovat,

  • vést průběžnou dokumentaci,

  • hlásit pohyb v systému ISPOP,

  • zajistit přepravu v souladu s předpisy ADR.

 

Každá přeprava nebezpečných odpadů se eviduje před zahájením i po dokončení.

 

Lze nebezpečné odpady spálit

Částečně. Spalováním se objem odpadu sníží až o 70 %. Ale po spalování zůstává:

  • struska

  • popílek

  • filtrační zbytky

 

Tyto zbytky se následně ukládají na zabezpečené skládky nebezpečných odpadů.

Spalovny nebezpečných odpadů jsou technologicky odlišné od klasických spaloven komunálního odpadu. Nejde primárně o výrobu energie, ale o bezpečné zničení nebezpečných látek při vysokých teplotách a za přísné kontroly emisí.​​

Nebezpečné zajímavosti a odkazy​

  • Seznam nebezpečných odpadů s katalogovými čísly  ZDE.

  • Interaktivní mapa znečišťovatelů životního prostředí v ČR TADY.

  • O tom, jak se také možná obchoduje s nebezpečnými odpady si přečtěte ZDE.

  • Mapa spaloven v ČR je ZDE.

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI ZACHÁZENÍ S NEBEZPEČNÝMI ODPADY U VÁS DOMA

 

Vyhazování do směsného odpadu – barvy, laky, ředidla, chemikálie, oleje nebo staré léky. 

 

Vylévání chemikálií do odpadu nebo kanalizace – ředidla, oleje, pesticidy či čisticí prostředky.

​

Skladování „na horší časy“
Staré chemikálie, barvy nebo baterie postupně degradují a mohou být nebezpečnější než při nákupu.

​

Nesprávné skladování / mísení – například smíchání různých chemikálií může způsobit reakci, uvolnění toxických plynů nebo požár.

​

Nevyužívání sběrných míst
Sběrné dvory, mobilní svozy nebo lékárny přitom většinu nebezpečných domácích odpadů přijímají zdarma.

​

Demontáž rizikových předmětů svépomocí – například baterie, tlakové nádoby, staré zářivky nebo elektrozařízení — hrizoko úniku toxických látek nebo zranění.

bottom of page