NEBEZPEČNÉ ODPADY

KDE KONČÍ LEGRACE A ZAČÍNÁ OPRAVDOVÁ SRANDA

 

Tematika nebezpečných odpadů se netěší takové publicitě jako recyklace plastů, papíru nebo skla. To především proto, že nebezpečné odpady nejsou žádná sranda a málokomu by se chtělo děsit veřejnost sedící před televizí něčím takovým, jako jsou kila rtuti, olova, zbytků pesticidů a dalších toxických lahůdek, které se povalují někdy jen kousek od jejich obýváku. A to je škoda, protože nebezpečný odpad se jmenuje nebezpečný především proto, že je nebezpečný. A veřejnost by se o tomto nebezpečí měla dozvědět, ráčit se vyděsit a následně se začít rozumně chovat.

 

Odpad se hodnotí jako nebezpečný, jestliže je překročeno alespoň jedno z kritérií pro uvedené nebezpečné vlastnosti odpadů během jejich odstraňování:  výbušnost, oxidace, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, radioaktivita, žíravost, infekčnost, tendence uvolňovat toxické nebo vysoce toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí.

 

Celková produkce nebezpečných odpadů v ČR je odhadována kolem 1,6 milionu tun ročně

 

Některé z nebezpečných odpadů je možné recyklovat. Jiné se recyklovat nedají, nebo dokonce nesmějí, a musejí se spálit ve spalovnách nebezpečných odpadů. Popřípadě jinak odborně likvidovat. Zatímco třídění klasických odpadů z domácnosti je jednoduchá věc, s nebezpečnými odpady je to složitější. Komu by se chtělo nosit do sběrného dvora plechovku od ředidla? Nebo zbytky čisticích prostředků, olejů a repelentů. Ale vynásobte si toto číslo počtem obyvatel vašeho města a jsme hned úplně jinde. Nicméně nejvíce nebezpečných odpadů vzniká v průmyslu.

Přes 90 % nebezpečných odpadů pochází z průmyslu

 

Ještě v roce 2014 bylo v České republice v provozu 25 skládek, na které bylo možné ukládat i nebezpečný odpad. Z toho pak 4 skládky výhradně k ukládání nebezpečných odpadů. K tomu je v ČR provozováno 9 spaloven nebezpečných odpadů (s kapacitou kolem 60 tisíc tun za rok) a 5 cementáren, ve kterých je možno některé druhy nebezpečných odpadů zpracovávat. Ty mají kapacitu 250 tisíc tun za rok.

 

Meziroční produkce nebezpečných odpadů zaznamenává globální nárůst. Příčinou je především průmysl, který produkuje většinu nebezpečných a toxických odpadů. Je zjevné, že to neustále se zvyšující množství odpadů musí někde skončit. Podle některých zdrojů skončí v ČR až 20 % nebezpečných odpadů na místech ne zcela v souladu se zákonem—bez řádně zaplacených poplatků. Může se jednat o přibližně 25 000 tun nebezpečných odpadů, které jsou prostě jen tak uloženy na konvenční skládky bezohlednými firmami a jednotlivci. Děje se tak především proto, že bezpečné uložení nebezpečného odpadu stojí kolem 7 000 Kč za tunu. Nelegální ukládání nebezpečného odpadu na běžné skládky (často v tzv. režimu technického zabezpečení, což je sice grázlovina, ale vyjde na jednu tunu o tisíce levněji) může skončit něčím, čemu se v médiích říká ekologická katastrofa. Co je horší, je to, že takové ekologické katastrofy si všimneme až tehdy, když už je pozdě. (Psáno v. r. 2013).

 

Podíl nebezpečných odpadů na celkovém množství odpadů může být kolem 10 %

 

Nebezpečné odpady obsahují látky nebezpečné pro člověka, zvířata a rostliny. Tedy pro vše živé. Na skládkách (zvlášť na těch černých) jejich obsah absorbuje do půdy, kontaminuje ji a půdou se kontaminuje vše živé. 

 

Ze zákona o chemických látkách vyplývá, že výrobky určené k prodeji spotřebiteli, které obsahují nebezpečné látky nebo přípravky, které jsou toxické, zdraví škodlivé, extrémně nebo vysoce hořlavé, musí být jasně a čitelně označené (některé dokonce i hmatatelně pro nevidomé). Musí na nich být uvedeno v jazyce dané země, jakou nebezpečnou chemickou látku obsahují, a to podle oficiálního Seznamu uvedeného v zákoně, nebo podle mezinárodně uznávaného názvosloví. Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy, která je za tento výrobek odpovědná - výrobce, dovozce či distributora. Obal musí mít navíc uzávěr odolný proti otevření dětmi. Obaly by měly být opatřené výstražnými symboly a standardními pokyny pro bezpečné zacházení. 

 

Vlastní nakládání s nebezpečnými odpady podléhá přísné legislativě a dozoru. Nebezpečné odpady se evidují a stejně tak se eviduje jejich přeprava. Každou přepravu nebezpečných odpadů je třeba nahlásit v počítačovém systému. A to před zahájením přepravy a i po dokončení přepravy

 

Cílem nakládání s nebezpečnými odpady by měla být hlavně regenerace, popřípadě získávání druhotných surovin a dále pak energetické využití těchto odpadů. A samozřejmě v neposlední řadě snížení jejich nebezpečných vlastností a v úplně ideálním případě snížení celkového objemu těchto odpadů.

 

Většina nebezpečných odpadů skončí ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v cementárnách. Zatímco běžné spalovny komunálního odpadu během spalování vyrábějí energii, spalovny nebezpečného odpadu jen spalují, a to pod neustálým dohledem a podle přesně daných předpisů. Potíž se spalovnami je v tom, že (ačkoli se spaluje tak, aby bylo spalování co „nejdokonalejší“ a škodliviny jsou zachytávány filtry), odpadu jen ubyde. Spalovaný odpad se co do objemu jen zmenší. A to až o 70 %. Zbude popílek. A ten se ukládá do urniček na skládku nebezpečných odpadů. Mimochodem, na skládky je možné nebezpečný odpad ukládat jen v tuhém stavu. Jak vidno, ani spalovna není konečným řešením. Nebezpečných svinstev se prostě jen tak nezbavíme.

 

Nebezpečné odkazy

Velmi hezky zpracované povídání o nebezpečných odpadech si přečtěte ZDE.

O povinnostech při manipulaci a papírování naleznete hezky zpracované ZDE.

Seznam nebezpečných odpadů s katalogovými čísly vás potěší svou nabídkou ZDE.

Interaktivní mapa znečišťovatelů životního prostředí v ČR na stránkách hnutí Arnika je TADY.

 O tom, jak se také možná obchoduje s nebezpečnými odpady si přečtěte ZDE. 

jak třídit.png

Co považujeme za nebezpečný odpad?

  •  zbytky umělých hnojiv, herbicidů, pesticidů a mořidel (zahrádkáři jistě znají), 

  •  repelenty (překvapeni?)

  •  zbytky čisticích prostředků z domácnosti

  •  zbytky barev, laků, ředidel, odmašťovadel, olejů, lepidel, nemrznoucích směsí, 

  •  akumulátory

  •  staré a nepoužité léky, odpady z nemocnic (jsou často infekční)

  •  zářivky, úsporné žárovky, rtuťové teploměry, tonery

  •  obrazovky monitorů, televizí (možná i radarů), chladničky (ve své podstatě veškerá elektronika, mobily

  •  térový papír

  •   PVC (instalatérské trubky, linoleum, některé dětské hračky, lékařské nástroje, apod.)

  •  autovraky

  •  veškerá další chemie z dílny mladých chemiků a pyrotechniků

  •  odpady z průmyslové a chemické výroby (těch je v celkovém součtu NO nejvíce)

  •  kaly chemické výroby a z čistíren odpadních vod

  •  železniční pražce

  • výrobky z azbestu 

Ne všechny výše zmíněné komodity musejí být nezbytně chápány zákonem jako nebezpečné. Jsou prostě nebezpečné.

Balíček tzv. oběhového hospodářsrtví předpokládá povinné třídění nebezpečných složek komunálního odpadu nejpozději do 1. 1. 2025.

Pokud objevíte něco, co vypadá jako černá skládka nebezpečných odpadů, využite aplikace ZmapujTo.

Klíč k určování nebezpečných odpadů

 

HP1    Výbušné

HP2    Oxidující

HP3    Hořlavé

HP4    Dráždivé (oči, pokožka)

HP5    Toxicita

HP6    Akutní toxicita

HP7    Karcinogenita

HP8    Žíravost

HP9    Infekčnost

HP10  Toxicita pro reprodukci

HP11  Mutagenní

HP12  Uvolňování toxických plynů

HP13  Senzibilující

HP14  Ekotoxické

HP15  Uvolňující jiné látky

Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg