Třídění odpadu | kontejnery Karlín, Praha 8

ÚVODNÍ SLOVA NA ÚVOD

Lidé sběhlí v matematice tvrdí, že máme jen jeden svět, a není důvod s nimi nesouhlasit.  Lidé vybavení pudem sebezáchovy říkají, že se k tomu jednomu světu musíme ohleduplně chovat, aby nám vydržel. Lidé, kteří mají rozum, se tím řídí. Bohužel většině lidstva je to šuma fuk. Svět nejspíš nebyl stvořen během sedmi dnů, jak tvrdí bible. A asi ani nepřijde království nebeské, jak tvrdí táž příručka. Bohužel už se to nedá říct o apokalypse. Ale ani ta nepřijde sama od sebe jen proto, že je součástí příběhu. Můžeme ji přivolat sami, pokud úplně podlehneme spotřebnímu způsobu života, vlivu médií, politickým ambicím a především ničím neomezené lidské omezenosti. Třídění odpadů svět nespasí. Ale je jedním z projevů civilizovaného člověka, který ví, že máme jen jeden svět a že se k němu musíme chovat ohleduplně. A je jedno, jestli věří v dogmata, evoluci anebo na strašidla.

Odpady – Hlava XXII.

Cokoli děláme, produkuje to odpad. Asi takto jednoduše bychom mohli začít. Produkce odpadu v celosvětovém množství je enormní. U některých druhů odpadu produkce stoupá. U jiných stagnuje. A u některých dokonce výjimečně klesá — a pravda, zásadně se mění i složení odpadu. A zdá se, že neexistuje skutečná síla jak tento nesmyslný trend zastavit nebo alespoň zpomalit. Náš odpad vlastně vzniká dlouho předtím, než se ta která věc stane odpadem. Jinak řečeno, náš problém s většinou odpadů začíná v době, kdy se výrobky teprve chystáme vyrobit.

 

Ročně prý vytěžíme z naší planety až 70 miliard tun surových materiálů

 

Odpad je i prostředkem obchodu. Obchod s odpady již nyní dosahuje obdivuhodných hodnot. Například v ČR se hodnota trhu s opady odhaduje přes 30 miliard Kč (zdroj: AVE 2014). Je běžnou praxí, že některé státy odpad nakupují ze zahraničí a pak ho na svém území energeticky využívají (spalují). Podobně je tomu i s odpady tzv. nebezpečnými (toxické odpady, chemické zbraně, munice) nebo jadernými. I s nimi se obchoduje. Kromě vytříděného odpadu  je zdrojem obchodu i recyklace, kdy se prodává vytříděný odpad nebo z něj vyrobený recyklát. Nebo se odpad k recyklaci vyváží. Zatímco tedy pro někoho je odpad komodita, které se potřebuje zbavit, pro jiného je tentýž odpad zdrojem příjmů. 

 

Dokud bude existovat obchod s odpady, nemusíme se o množství odpadů obávat. Bohužel.

Svět se mění a odpady se mění s ním

Pokud budeme o množství komunálního odpadu mluvit v širších souvislostech, je třeba zmínit i to, že jeho množství i složení ovlivňoval vývoj lidské společnosti jako takové. Ještě před několika desítkami let tvořil hlavní složku domovního odpadu popel z domácích topenišť. Dnes je ho minimum. Dalším zásadní milník ve změně složení odpadů přineslo stravování mimo domácnost. Klesající délka životnosti elektrospotřebičů, výrobků oděvního průmyslu. V poslední době přibývá i velké množství jednorázových obalů z potravinářství a úplně nově pak z e-commerce — tedy obaly, do kterých balí své zboží e-shopy (což je kapitola sama o sobě ZDE).

 

Třídění odpadu není spásonosným řešením

Třídění odpadu námi obyvateli má za primární cíl snížit negativní dopad produkce obalového průmyslu na tzv. životní prostředí. Účelem třídění odpadu je vytřídit z komunálního odpadu ty složky, které je možné dále využívat a poskytnout je tak zpracovatelům k využití. Tedy činnost ekonomická, nikoli ekologická.

 

Třídění odpadu nechrání přírodu. Pouze snižuje negativní dopad obalového průmyslu.

 

V mnoha lidech vzbuzuje skutečnost, že třídí odpad, dobrý pocit. Zajímají se o to, zda je nutné odstraňovat etikety z lahví nebo vymývat obaly například od čisticích prostředků. Paradoxně je nenapadne, že když vymyjí obal od čisticího prostředku, aby odevzdali do žlutého kontejneru obal čistý, vytvoří další odpad, který se pak zachytí v čističce a stane se dalším odpadem. Zkrátka je to začarovaný kruh. A uvnitř něho je třeba přemýšlet a mnohdy se řídit nejen poučkami, ale i vlastním rozumem a intuicí.

 

Proč tomu tak je? Chybí schopnost širšího pohledu na věc. V současnosti jediným informačním zdrojem o odpadech a třídění odpadů jsou jeho zpracovatelé, kolektivní systémy, podniky komunálních služeb, zastupitelstva a environmentální organizace. V nejhorším případě pak legislativa a regulační orgány. Ne, nechystám se odhalit zločinné spiknutí. Jen malou chybku. Ta spočívá v tom, že nedokážeme o odpadech přemýšlet v širších souvislostech a především sami od sebe. K dobrému pocitu nám postačí barevné kontejnery, slůvko eko a důvěry ve statistiky. A to je štěstí v neštěstí. Jinými slovy samo třídění odpadů svět nespasí. Bohužel.

 

Je třeba rozlišovat třídění odpadu, což je činnost, při které se odpady třídí podle druhu, a recyklaci, což je vlastně druh průmyslu. 

 

  •    Recyklace je zpracování už vytříděných druhů odpadů.   

  •    Třídění odpadu a recyklace jsou tedy dvě odlišné věci navzájem spolu spojené.  

 

Samo třídění odpadů a recyklace svět nespasí. Jediným spolehlivým způsobem, jak snižovat množství vyprodukovaného odpadu, je vzniku odpadu předcházet. A tady je kámen úrazu. Jsme konzumní společnost. Máme rádi luxus. Milujeme pohodlí a rádi věříme tomu, co nám řeknou. Jsme kupní síla. Velká. My, spotřebitelé západního světa, financujeme provoz a existenci bezpočtu firmiček, firem a nadnárodních korporací. A tyto firmy, firmičky a nadnárodní korporace udělají vše pro to, aby nám prodaly to, co chceme (ve skutečnosti to, co nám chtějí prodat) pěkně zabalené, vyrobené v zemích s levnou pracovní silou. Firmy prodávají, my nakupujeme.  Vše je fajn.

 

V principu lze říci, že recyklace může snížit nutnost těžby nebo výroby nových surovin. Vše ostatní (emise, energie, vznik dalších odpadů) zůstává při aplikaci recyklace na dost podobné úrovni.

 

Je důležité vědět, že výrobci za likvidaci odpadů platí. Kdykoli na obalu uvidíte tzv. Green Punkt, znamená to, že výrobce zaplatil za likvidaci obalu. Pravdou je, že to by je nemělo opravňovat k produkci nezpracovatelných nebo materiálově zbytečně náročných obalů. Což bohužel ne vždy platí. Za likvidaci ovšem platíte i vy. Například u elektrospotřebičů platíte tzv. recyklační poplatek. Stejně tak u aut, pneumatik minerálek a kdovíčeho ještě. Jen to možná nevíte. Všichni si tak nějak kupujeme odpadové 'odpustky'.

 

Napadlo vás někdy, čím to je, že se recykluje?

Recyklace není nic jiného než proměna jednodruhového odpadu na nový (ideálně stejný) materiál. Ten, kdo odpad sváží nebo recykluje, ho následně i prodává (velmi zjednodušeně řečeno). A nikdo to nedělá zadarmo. My jsme jen součástí tohoto koloběhu. Aby se provozovatelům recyklačních firem snížily náklady, je po nás žádáno, abychom odpad třídili s co největší přesností. A to my děláme tím, že jednotlivé odpady vhazujeme do patřičných kontejnerů. To, že recyklace je z velké části obchod, zaručuje funkčnost celého procesu. Je těžké si představit, že by sběr odpadu provozoval a organizoval stát nebo neziskovky. Recyklace se u nás podporuje přibližně od roku 2003, kdy byla zvolena jako alternativa ke skládkování a pálení. Vzorem nám bylo Německo nebo Rakousko, kde se už tehdy recyklovala údajně až polovina komunálních odpadů. To se u nás dodnes nepodařilo. A ještě asi dlouho nepodaří. Navíc se dostáváme do situace, kdy je ochota třídit odpad pravděpodobně saturována a další zvyšování míry třídění odpadu (za stávajících podmínek) nelze očekávat. A recyklace má své limity. Technologické i ekonomické. O recyklaci více TADY. Přehlédnout nelze ani tu skutečnost, že z Evropy je odpad k recyklaci vyvážen do Asie, což zcela smazává jakýkoli tzv. ekologický význam recyklace. A vzhledem ke změně přístupu některých asijských zemí lze předpokládat, že tento způsob vývozu odpadu zanikne. Pozitivní na tom může být to, že to přinutí Evropu vybudovat funkční systém recyklačních zařízení.

 

Z recyklátů pochází pouze 12 % materiálových zdrojů v EU. (Zdroj Eurostat)

 

V České republice je v současnosti k dispozici více než 400 000 kontejnerů na tříděný odpad. Do systému je zapojeno přes 6000 obcí a svoz tříděného odpadu zasahuje v ČR přes 21 000 firem, které na trh uvádějí jakékoli balené zboží. Podle zákona musí každá z nich zajistit zpětný odběr svých obalů, což dnes pro ně organizuje v ČR výlučně autorizovaná obalová společnost (AOS) Eko-kom. Vhodné je ještě dodat, že pro účely skutečně smysluplné recyklace má dnes smysl separovaně třídit pouze sklo, papír a vybrané druhy plastu. AOS vede statistiky, kterými jednak motivuje nás, občany a jednak je prezentuje obchodním partnerům. Není bez zajímavosti domněnka, že Eko-kom považuje za „zrecyklování“ už jen to, že vytříděný odpad dorazí na recyklační linku. Tedy bez ohledu na to, co se s ním bude dít dále. Kdo hlídá hlídače, že?

Ochota lidí třídit odpad je v současnosti patrně na svém vrcholu

 

Odpad je věda. A to nejen materiálová, logistická, ale i právní. Vážně. Komu patří odpady? Nikomu? To nejde. Všechno někomu patří. Za majitele či původce odpadů je podle zákona považována obec (tedy město, vesnice). To činí obec zodpovědnou za zacházení s nimi. Kdyby tomu tak nebylo, musel by se každý z nás postarat o likvidaci svých odpadů sám. A vězte, že tím, že byste je naházeli do popelnic, byste se zodpovědnosti nezbavili. Takže zpět: obec se stará o naše odpady, za což jí my, obyvatelé, platíme poplatky. A tyto poplatky jsou pak následně převáděny firmě, kterou si obec na správu a likvidaci odpadů najala – a jsme u toho byznysu. 

 

Evropa každoročně díky nízké úrovni recyklace přichází údajně zhruba o 600 milionů tun surovin.

 

Seznamte se se sdruženými systémy

Jak jsme již řekli, odpady, jejich třídění i recyklace jsou obchod. Skloubení záslužné činnosti a peněz dalo vzniknout hned několika neziskovým sdruženým systémům sběru a třídění odpadu. Předně je tu již zmíněný EKO-KOM. AOS – autorizovaná obalová společnost. Organizace založená výrobci, plniči a baliči, která financuje třídění a sběr obalových materiálů. Tento Eko-kom spolupracuje s průmyslovými podniky, které prodávají balené zboží. Eko-kom je součástí mezinárodní organizace EXPRA. Podle množství vyprodukovaných obalů platí tyto formy sdružení Eko-kom poplatky. Eko-kom má v ČR monopolní postavení. Podobné monopolní postavení mají obalové společnosti v Itálii, Francii, Beneluxu, Španělsku nebo Portugalsku. Konkurenční prostředí existuje naopak ve Velké Británii, Německu, Rakousku či Maďarsku.  Je to právě Eko-kom, díky kterému máme kontejnery na tříděný odpad... pravda, často nacpané k prasknutí. Stručnou historii AOS Eko-kom si přečtěte přímo u zdroje ZDE. Eko-kom o sobě tvrdí, že provozuje jeden z ekonomicky nejvíce efektivních systémů s náklady 5 Euro na osobu na rok. V Německu to má být prý 12 Euro na osobu/rok. No budiž.

Sběr a recyklaci baterií podporuje EKOBAT a REMABATTERY. Opět organizace založená výrobci a distributory baterií.

EKOLAMP se angažuje v oblasti sběru úsporných a ostatních zářivek a světelných zdrojů.

Nejoblíbenější je patrně elektroodpad, jehož sběrem se zabývá hned několik navzájem si konkurujících subjektů. Hlavní hráči jsou tito: ELEKTROWINASEKOLREMASYSTÉM, (systém Retela byl v roce 2018 koupen systémem Asekol) dále pak systémy, které se specializují na solární panely, které se jeví jako velmi lukrativní podnik. Ale až za pár let, kdy se odhaduje hodnota tohoto byznysu na několik miliard Kč.

ELTMA je kolektivní systém zpětného odběru pneumatik. Systém je založen předními výrobci pneumatik.

Co je to zpětný odběr? Je to činnost, která je předepsána národní a evropskou legislativou. A to na základě tzv. rozšířené odpovědnosti výrobců za jejich produkty.

 

V současnosti stále schází sdružený systém sběru hliníkových obalů. Řešíme to zákonem, který má umožnit občanům kovové odpady třídit, ale typicky počesku tak, že vlastně neříká jak. 

 

Co můžeme udělat my?

Pokusy o předcházení vzniku odpadů povznesly znovu do popředí zájmu myšlenku tzv. 3R. (Reduce, Reuse a Recycle). V češtině Redukovat, znovu používat a recyklovat. Ačkoli každá z jednotlivých disciplín je již staršího data, na nic lepšího jsme ještě přijít nedokázali.

REDUKOVAT / SNIŽOVAT SPOTŘEBU

Zde jde o snížení spotřeby. Ať už energií, nebo materiálů. Ve své podstatě jde o optimální způsob zacházení se vším. Bohužel tento optimální způsob naráží na nutnost ekonomického růstu. Ve skromném domácím měřítku se jedná konkrétně se například o nakupování bez obalů, vlastní trvanlivé nákupní tašky a podobné drobnosti, kterými můžeme přispět svou troškou do mlýna.

 

ZNOVUVYUŽITÍ / ZNOVUPOUŽITÍ

Další ideální způsob, jak zmenšit množství odpadu. Znovuvyužívání. Nejen v oblasti obalových materiálů, ale i produktů jako takových. I tento princip naráží na ekonomické zájmy, kde je dávána přednost další výrobě před znovuvyužíváním. Pamatujete na vratné lahve? Více o Re-Use ZDE.

 

RECYKLACE 

Jedná se o materiálové využití odpadu způsobem, kdy na konci procesu získáme materiál stejný, nebo kvalitativně podobný materiálu vstupnímu. Recyklace je v podstatě výrobní proces. O recyklaci více ZDE.

 

Poslední a pro nás relativně nová myšlenka je UPCYKLACE (upcycling). Vyslovuj [apsajkling]. Zatímco recyklace se pokouší získat stejně kvalitní materiál jako prvotní, cílem upcyklace je získání výrobku hodnotnějšího, než je materiál vstupní. O upcyklaci něco více ZDE. Ovšem pozor, upcyklace má význam pouze v průmyslovém měřítku a není vhodné ji zaměňovat s domácím DIY, které je sice fajn, ale v celkovém měřítku zcela zanedbatelné. A mnohdy nevkusné a kontraproduktivní (sorry).

 

REMANUFACTURING je spíše průmyslová metoda výše zmíněného znovuvyužití. Něco málo vám o ni prozradíme ZDE. Tato disciplína si do budoucna zaslouží zásadní pozornost – i když jde zcela proti potřebě ekonomického růstu nové výroby.

Zcela opačný je pak řešení, kterému se říká „landfill mining“. Jde o to, že se prostě vytěžují staré skládky a vytěžený odpad se pálí. Při množství naskládkovaného materiálu se jedná o úctyhodné množství a s tím související byznysovou příležitost. Jenomže ne vše, co se ze skládky vytěží, dává smysl pálit.

Co je to ekologie... a životní prostředí?

Nemyslete si, ekologie neznamenala vždy ochranu životního prostředí. Původně tento termín používal německý biolog, lékař, filosof, malíř – a vůbec takový všeuměl, Ernst Haeckel. (Podle některých i zakladatel vědeckého rasismu.) Ekologií rozuměl čistě vědeckou disciplínu, která se zaobírala vzájemnými vztahy mezi živými organismy a jejich přirozeným životním prostředím. Až později se z vědeckého oboru stal obor politicky korektní tak, jak ho chápeme dnes. A to včetně všech jeho z kontextu vytržených derivátů, jako jsou často matoucí zkratky eko, které dnes nacházíme všude tam, kde potřebujeme zdůraznit pozitivní vliv na tzv. životní prostředí. Ok. A co je to to životní prostředí? Definice nám říká, že je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (a podle mého názoru i čas). Nebo jinak: Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa. A pokud si budeme chtít výše uvedené oficiální poučky zjednodušit, lze termín životní prostředí formulovat asi takto: Našim životním prostředím je všechno na planetě zemi (protože o životním prostředí v okolním vesmíru nevíme vůbec nic, což neznamená, že bychom ho už teď neznečišťovali). 

 

Dalším základním kamenem pochopení a lepšího nakládání s odpady je vzdělání. Ano, začít bychom měli u dětí. V současnosti do škol pronikly organizace sdružených systémů, které učí děti házet papír sem a plasty tam. Chvályhodné. Děti by se však měly naučit problematiku odpadů chápat v širších souvislostech. 

Pokud vás zajímá životní prostředí a potažmo se zajímáte i o to, jak můžete svou existencí jeho stav vylepšit, nemám pro vás příliš mnoho povzbudivých zpráv. Podíváme-li se na věc z širšího pohledu, je stav tzv. životního prostředí ohrožen ne jedinci, ale skupinou jedinců. Tento těžko definovatelný pojem se dá do srozumitelnějšího jazyka přeložit jako: člověk sám nezmůže nic a s ostatními se nedohodne. 

 

Z historického pohledu se lidstvo vyznačuje tím, že napravuje věci až tehdy, když už napravit nejdou. Což nás stojí nemalé úsilí i finanční prostředky.

 

Dokážeme se poučit…? Albert Einstein napsal: „Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat!“ Takže ke genialitě máme podle něho ještě hodně daleko :-)
 

Samolepky na tříděný odpad

V České republice je v současnosti k dispozici více než 307 000 kontejnerů na domácí tříděný odpad AOS Ekokom.

ZNÁTE TYTO SYMBOLY? NE?

CHYBA. SEZNAMTE SE.

(Nejčastější symboly uváděné na obalech)

RECYKLAČNÍ ZNAČKY

Této značce se někdy  říká Möbiova smyčka. Její použávání se řídí pravidly podle norem ISO 14021. Pokud je značka doplněna o procentní číselný údaj, znamená toto číslo kolik procent materálu je recyklovatelného. Pokud je bez čísla znamená možnosr recyklovatelnosti všeobecně.

ZELENÝ BOD

Je to ochranná známka. Pokud ji najdete na nějakém výrobku znamená to, že výrobce zaplatil obalové společnosti EKO-KOM poplatek a má s ní uzavřenou smlouvu (na jejímž základě Eko-komu platí). Tento zelený bod je dnes nejvyužívanější obchodní značkou na světě. Za rok se objeví na více než 460 miliardách obalů.

POŘÁDKUMILOVNÝ PANÁČEK

Obrázek tohoto maníka říká, že obal se má vhodit do koše na odpadky. Jinými slovy že nemáme dělat nepořádek. Mezi přáteli se tomuto panáčkovi říká Tidyman.

PŘEŠKRTNUTÁ POPELNICE

S tímto symbolem se nejčastěji setkáte na elektrospotřebičích. Tento symbol znamená, že daný výrobek by neměl přijít do směsného odpadu, ale měl by být odevzdán k recyklaci prostřednictvím systému zpětného odběru. Nebo na sběrný dvůr.

PÍSMENO A NA CEDULCE

označuje kamiony a nákladní vozidla převážející odpad.

  • Od roku 2035 bude možné skládkovat 10 % z celkového množství komunálního odpadu.

  • V ČR se v současnosti skládkuje zhruba 45 % komunálního odpadu.

V současné době vypadá české hospodaření s komunálním odpadem přibližně následovně:

  • 53 % hloupě skládkujeme

  • 18 % spálíme

  • 25 % zrecyklujeme

  • 4 % zkompostujeme

Mějme na paměti, že recyklovatelnost materiálu neznamená, že je materiál ekologický.

CÍLE EU DO BUDOUCNOSTI

  • Do roku 2025 recyklovat 55 % komunálních odpadů

  • Do roku 2030 recyklovat 60 % komunálních odpadů 

Dnes v ČR recyklujeme zhruba 38 % z komunálního odpadu

POPLATKY ZA ODPAD

Poplatek za odpad se nám příčí. Byť to je, na rozdíl od mnoha jiných poplatků skutečně platba za službu naprosto nezbytnou. Poplatkem za odpad se svým způsobem své odpovědnosti za něj svým způsobem zbavujeme. Každopádně fňukat nad tím, že platíme za něco, co nás zbavuje odpadu, je přinejmenším trapné. Pojďme se naučit chápat to, že pokud chceme žít ve světě, ve kterém se nebrodíme v ulicích vrstvou odpadu, jako naši středověcí předkové, musíme si za to prostě zaplatit. A to je vlastně hodně nízká cena.

Míra recyklace v Evropě | trideniodpadu.cz

Kde mají obalové společnosti monopol, a kde naopak konkurenční prostředí? (Zdroj eceta.cz | odpady 22017)

Recyklace je v principu průmyslový proces jako kterýkoli jiný. Je to vlastně fabrika. Jsou v ní stroje, které spotřebovávají energii. Recyklace je často náročná na vodu a i z recyklačních procesů vzniká odpad. A někdy je recyklace ekonomicky ztrátová.

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg