Úvod do třídění odpadu a recyklace

Tato stránka poskytuje přehledný úvod do problematiky třídění odpadu a recyklace. Vysvětluje základní principy nakládání s odpady, důvody třídění, význam recyklace i souvislosti s ochranou životního prostředí. Součástí jsou také informace o symbolech na obalech a o tom, jak správné třídění odpadu ovlivňuje jeho další zpracování.

Proč třídíme odpad?

Třídění odpadu má primární cíl snížit negativní dopad produkce průmyslu na tzv. životní prostředí. Účelem třídění odpadu je vytřídit z komunálního odpadu ty složky, které je možné dále využívat nebo recyklovat a poskytnout je tak zpracovatelům k využití. Tedy činnost primárně ekonomická, nikoli ekologická.

„Komunální odpad není odpad směsný. Směsný odpad je pouze součástí komunálního odpadu“.

Co je třídění odpadu

(vysvětlení pojmu, základní principy, smysl třídění)

Třídění odpadu je separování odpadů podle druhu. Plasty, papír, sklo a podobně. Vytříděný odpad je následně dotřiďován podle materiálů, které lze recyklovat a které ne.

Celkově je vytříděného odpadu velké množství. To je sice dobře, ale nejde zde o množství, ale o kvalitu. Recyklovat lze jen některé materiály (více o tom v jednotlivých kapitolách na stránce ODPADY a RECYKLACE. Co recyklovat nejde se spálí. Proto do kontejnerů na tříděný odpad vhazujte jen to, co je na nálepce nalepené na kontejneru. Tím zvýšíte hodnotu obsahu každého kontejneru, protože jeho obsah bude možné recyklovat. Nerecyklovatelné odpady se vyřadí a spálí. Zpracovatelé mají zájem o určité materiály, protože jen ty dokážou zpracovat.

„Do kontejnerů třiďte jen to, co je uvedeno na jejich nálepkách“

Třídění odpadu neprobíhá jen u nás doma. Již dávno je – a mnohem precizněji – prováděn v průmyslu. Je třeba si uvědomit, že při výrobě vzniká enormní množství odpadů různých stupňů „nebezpečnosti“. Jejich separace je v prostředí výroby zásadní. A navíc to přikazuje i legislativa.

Proč odpad neustále přibývá

(jak se mění složení našeho domácího odpadu)

Množství i složení odpadu ovlivňuje vývoj lidské společnosti jako takové. Ještě před několika desítkami let tvořil hlavní složku domovního odpadu popel z domácích topenišť. Dnes je ho minimum. Dalším zásadní milník ve změně složení odpadů přineslo stravování mimo domácnost. Klesající délka životnosti elektrospotřebičů a výrobků oděvního průmyslu. V poslední době přibývá i velké množství jednorázových obalů z potravinářství a úplně nově pak z e-commerce – tedy obalů, do kterých balí své zboží e-shopy (což je kapitola sama o sobě ZDE). Roste i množství odpadů průmyslových, tedy odpadů vzniklých při těžbě, výrobě a dopravě. A stavebních, kterých je co do váhy nejvíce.

Reklamní banner knihy na čaji s talibánem

Lze s odpady obchodovat?

(proč se s odpady obchoduje)

V ČR se hodnota trhu s odpady odhaduje v řádech nižších desítek miliard korun. Je běžnou praxí, že některé státy odpad nakupují ze zahraničí a pak ho na svém území energeticky využívají (spalují). Podobně je tomu i s odpady nebezpečnými (toxické odpady, chemické zbraně, munice). Nebo jadernými. Kromě vytříděného odpadu je zdrojem obchodu i recyklace, kdy se prodává vytříděný odpad nebo z něj vyrobený recyklát. Zatímco tedy pro někoho je odpad něco, čeho se potřebuje zbavit, pro jiného je tentýž odpad zdrojem příjmů.

Navíc některé země nemají zpracovatelské kapacity na určité druhy odpadů. V případě ČR to jsou například některé baterie. Takový odpad se rovněž pak vyváží ke zpracování.

Nerecyklovatelné materiály

(co se stane s materiály, které nelze recyclovat)

Recyklace, o které tolik slýcháme, dokáže v současnosti zpracovat jen ostudně nepatrný zlomek používaných materiálů. Při vývoji nového materiálu se totiž na jeho likvidaci zpravidla nemyslí. Nerecyklovatelný odpad je možné downcyklovat. To znamená, že se z něj vyrobí materiál znatelně nižší kvality, avšak i ten má využití. Většina nezpracovatelného odpadu se buď energeticky využije, nebo prostě spálí. Z recyklátů pochází zhruba pouze 12 % materiálových zdrojů v EU

Symboly na obalech a co znamenají

RECYKLAČNÍ ZNAČKY

Möbiova smyčka. Její použávání se řídí pravidly podle norem ISO 14021. Pokud je značka doplněna o procentní číselný údaj, znamená toto číslo kolik procent materálu je recyklovatelného. Pokud je bez čísla znamená možnosr recyklovatelnosti všeobecně.

ZELENÝ BOD

Toto znamená, že výrobce zaplatil obalové společnosti EKO-KOM poplatek a má s ní uzavřenou smlouvu . Zlený bod je nejvyužívanější obchodní značkou na světě. Za rok se objeví na více než 500 miliardách obalů.

PANÁČEK A KOŠ

Obrázek říká, že obal se má vhodit do patřičné nádoby na odpad.Mezi přáteli se tomuto panáčkovi říká Tidyman.

PŘEŠKRTNUTÁ POPELNICE

S tímto symbolem se nejčastěji setkáte na elektrospotřebičích. Tento symbol znamená, že daný výrobek by neměl přijít do směsného odpadu, ale měl by být odevzdán prostřednictvím systému zpětného odběru. Nebo na sběrný dvůr.

PÍSMENO A NA CEDULCE

označuje kamiony a nákladní vozidla převážející odpad.

O RECYKLACI VÍCE ZDE

Jak funguje recyklace odpadu
(co se s odpadem děje po vytřídění, základní procesy)

Recyklace je zpracování už vytříděných druhů odpadů

Třídění odpadu a recyklace jsou tedy dvě odlišné věci navzájem spolu spojené.

Recyklace je „proměna jednodruhového odpadního materiálu na opět použitelný materiál“ (ideálně stejné kvality).
Odpad je vhodné třídit s co největší přesností. Proto odpady vhazujeme do patřičných kontejnerů. To, že recyklace je z velké části obchod zaručuje funkčnost celého procesu. Je těžké si představit, že by sběr odpadu provozoval a organizoval stát nebo neziskovky.
Recyklace se u nás podporuje přibližně od roku 2003, kdy byla zvolena jako alternativa ke skládkování a pálení.
A recyklace má své limity. Technologické i ekonomické. Přehlédnout nelze ani tu skutečnost, že z Evropy je odpad ke „zpracování“ vyvážen do Asie nebo Afriky, což zcela smazává jakýkoli tzv. ekologický význam recyklace. A vzhledem ke změně přístupu některých asijských zemí lze předpokládat, že tento způsob vývozu odpadu zanikne. Pozitivní na tom může být to, že to přinutí Evropu vybudovat funkční systém recyklačních zařízení. O recyklaci detailněji ZDE.

„Je třeba rozlišovat třídění odpadu, což je činnost, při které se odpady třídí podle druhu, a recyklaci, což je druh zpracovatelského průmyslu“.

Nepořádek kolem kontejnerů na tříděný odpad v Praze 8, Karlín

Kolik se vytřídilo odpadů v roce 2024

(Statistický přepočet na obyvatele)

24,5 kg papíru
18,1 kg plastů
14,8 kg skla
30,5 kg kovů
0,5 kg nápojových kartonů

Statisticky každý obyvatel ČR v roce 2024 vytřídil 88,2 kg odpadu.

Zdroj: AOS Eko-kom

Jak se třídí odpad v ČR

(stručné vysvětlení obchodního modelu třídění odpadů)

V České republice je v současnosti k dispozici zhruba 1 000 000 sběrných nádob na tříděný odpad autorizované obalové společnosti Eko-kom. Do systému je zapojeno přes 6000 obcí a svoz tříděného odpadu zasahuje v ČR přes 21 200 firem, které na trh uvádějí jakékoli balené zboží. Podle zákona musí každá z nich zajistit zpětný odběr svých obalů. To pro ně organizuje v ČR výlučně právě autorizovaná obalová společnost (AOS) Eko-kom, které firmy zapojené do systému platí poplatky. AOS vede statistiky, kterými jednak motivuje nás, občany a jednak je prezentuje obchodním partnerům.

„Ochota lidí třídit odpad je v současnosti patrně na svém vrcholu“

Čí jsou odpady?

(stručné vysvětlení odpadové legislativy)

Komu patří odpady? Nikomu? To nejde. Všechno někomu patří. Za majitele či původce odpadů je podle zákona považována obec (tedy město, vesnice). To činí obec zodpovědnou za zacházení s nimi. Kdyby tomu tak nebylo, musel by se každý z nás postarat o likvidaci svých odpadů sám. A vězte, že tím, že byste je naházeli do popelnic, byste se zodpovědnosti nezbavili. Takže zpět. Obec se stará o naše odpady, za což jí my, obyvatelé, platíme poplatky. A tyto poplatky jsou pak následně převáděny firmě, kterou si obec na správu a likvidaci odpadů najala.

V roce 2023 vypadalo české hospodaření s komunálním odpadem přibližně následovně:

53 % skládkování
18 % energetické využití
25 % recyklace
4 % kompostování

Recyklovatelnost materiálu neznamená, že je materiál ekologický!

Kolektivní systémy a zpětný odběr
(principu zpětného odběru a stručné představení kolektivních systémů)

Vychází z principu individuální odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Jeho využívání je tedy přesně tím, co chceme dělat pro ochranu životního prostředí nebo udržitelnou budoucnost.

„Systém zpětného odběru je vlastně obyčejným tříděním odpadů,
kterému říkáme jinak“.

V rámci zpětného odběru máme možnost odevzdat použité nebo nefunkční zařízení k jeho zpracování pouze „osobě oprávněné k jejímu převzetí“. To by mělo zaručit následnou recyklaci nebo likvidaci. Zpětný odběr výrobků s ukončenou životností (VUZ) se provádí buď formou sběrných kontejnerů, prostřednictvím autorizovaných míst, veřejných míst zpětného odběru nebo v rámci prodeje nových produktů.

Vhodíte-li cokoli do barevného kontejneru na tříděný odpad, využíváte služeb kolektivního systému Eko-kom. Jde o organizaci, která se zabývá sběrem obalových materiálů: papíru, skla, plastů, nápojových kartonů a drobného kovového odpadu. Odevzdáváte-li baterie do sběrných boxů, pak využíváte služby zpětného odběru, kterou pro vás zajišťuje organizace Ecobat. Sběr světelných zdrojů (úsporných/kompaktních zářivek a dalších světelných zdrojů) pro vás zařizuje organizace Ekolamp. O váš elektroodpad má zájem hned několik organizací. Namátkou: Elektrovin, Asekol, Rema. O něco méně pak budete využívat služeb kolektivního systému Eltma, který má na starosti zpětný odběr pneumatik. Nevajgluj je kolektivní systém, který kompenzuje obcím náklady za úklid volně pohozených cigaretových nedopalků. Věci, které odevzdáváme kolektivním systémům nazýváme „výrobky s ukončenou životností“.

Mimo to ještě odevzdáváme do kontejnerů textil. Zde se však nejedná o kolektivní systém. Kontejnery na textil jsou provozovány soukromými firmami a organizacemi. Popřípadě v rámci prodejen módních řetězců, kde se však jedná zpravidla o podnět k dalšímu nákupu. Podobně je organizován sběr použitých tonerových a inkoustových náplní do domácích tiskáren. Městské části a odpadové firmy organizují sběr gastroodpadů (odpadů z veřejného stravování), jedlých tuků a olejů. Lze předpokládat, že bude kladen důraz na rozšiřování (povinného) sběru dalších druhů odpadů.

POPLATKY ZA ODPAD

Poplatkem za odpad se svým způsobem své odpovědnosti za něj svým způsobem zbavujeme. Fňukat nad tím, že platíme za něco, co nás zbavuje odpadu, je přinejmenším trapné. Pojďme se naučit chápat to, že pokud chceme žít ve světě, ve kterém se nebrodíme v ulicích vrstvou odpadu, musíme si za to prostě zaplatit. A to je vlastně hodně nízká cena.

Jak může každý přispět ke snížení odpadu
(prevence, odpovědné chování, širší souvislosti)

V principu lze říci, že nakládání s odpady má několik možností, díky kterým můžeme odpady odklonit z ze skládky (spalovny) jinam a zajistit jim tak v lepším případě recyklaci nebo ekologickou likvidaci. Budeme-li těchto možností využívat, uděláme pro tzv. životní prostředí více, než když budeme sázet stromky a jezdit elektromobily. V principu jde o starou známou písničku s tímto textem:

1. REDUKOVAT / SNIŽOVAT SPOTŘEBU (reduce)

Ve své podstatě jde o optimální způsob zacházení se vším. V domácím měřítku se jedná například o nakupování bez obalů, používání trvanlivých tašek, nenakupovat bez rozmyslu a podobné drobnosti, kterými můžeme přispět svou troškou do mlýna. Jinak řečeno: uskromnit se.

2. ZNOVUVYUŽITÍ / ZNOVUPOUŽITÍ (reuse)

Další ideální způsob, jak zmenšit množství odpadu. Nejen v oblasti obalových materiálů, ale i produktů jako takových. Věci, které již nepotřebujete může využít někdo jiný nebo je lze využít k něčemu jinému, než byly původně určeny. Na tomto principu funguje např. systém zálohovaných obalů. Více o Re-Use ZDE.

3. UPCYKLACE

Cílem upcyklace je získání produktu hodnotnějšího, než je materiál vstupní. O upcyklaci ZDE. A to s tím, že výsledkem může být i zcela jiné využití vstupního materiálu. Upcyklace nepracuje s odpady, jak se mylně uvádí. Ale s materiály ještě před tím, než se odpadem stanou.

4. RECYKLACE

Jedná se o materiálové využití odpadu způsobem, kdy na konci procesu získáme materiál stejný, nebo kvalitativně podobný materiálu vstupnímu. Recyklace je v podstatě výrobní proces. O recyklaci více ZDE.

5. REMANUFACTURING

je průmyslová metoda výše zmíněného znovuvyužití. Něco málo vám o remanufacturingu ZDE. Tato disciplína si do budoucna zaslouží zásadní pozornost – i když jde zcela proti potřebě ekonomického růstu nové výroby.

6. LANDFILL MINING

Zcela opačný je pak řešení, kterému se říká landfill mining. Jde o to, že se prostě vytěžují staré skládky a vytěžený odpad se dále v rámci možností využívá, vetšinou energeticky. Při množství naskládkovaného materiálu se jedná o úctyhodné množství a s tím související byznysovou příležitost. Jenomže ne vše, co se ze skládky vytěží lze využít – staré odpady obsahují často těžké kovy.

Albert Einstein napsal „Inteligentní lidé se snaží problémy řešit, geniální se je snaží nedělat.“

Co je to ekologie a životní prostředí

Slovo ekologie neznamenalo vždy ochranu životního prostředí. Původně tento termín používal německý biolog, lékař, filosof, malíř – a vůbec takový všeuměl – Ernst Haeckel. (Podle některých i zakladatel vědeckého rasismu.) Ekologií rozuměl čistě vědeckou disciplínu, která se zaobírala vzájemnými vztahy mezi živými organismy a jejich přirozeným životním prostředím. Až později se z vědeckého oboru stal obor politicky korektní tak, jak ho chápeme dnes. A to včetně všech jeho z kontextu vytržených derivátů, jako jsou často matoucí zkratky eko, které dnes nacházíme všude tam, kde potřebujeme zdůraznit pozitivní vliv na tzv. životní prostředí. A co je to to životní prostředí? Definice nám říká, že je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie (a podle mého názoru i čas). Nebo jinak: Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa. A pokud si budeme chtít výše uvedené oficiální poučky zjednodušit, lze termín životní prostředí formulovat asi takto: Našim životním prostředím je všechno na planetě zemi (protože o životním prostředí v okolním vesmíru nevíme vůbec nic, což neznamená, že bychom ho už teď neznečišťovali).