Autovraky – co to je a jak s nimi nakládat

Co je to autovrak?
(vysvětlení pojmu „vozidlo s ukončenou životností“)

Autovraky jsou „vozidla s ukončenou životností“, která se stávají odpadem a podléhají přísným pravidlům likvidace. Tato stránka vysvětluje, co je autovrak, kam s ním můžete legálně a ekologicky, jak probíhá likvidace a jak se recyklují jeho součásti.

Autovrak je tedy jakékoliv motorové vozidlo, které doslouží. Stářím, technickým selháním nebo havárií. Tedy v okamžiku, kdy se stává nepojízdným a nepotřebným.

Co je nutné pro vyřazení vozidla z evidence a jeho sešrotování ZDE.

Přečtěte si, jak se recyklují autoskla, baterie nebo pneumatiky.

„Při řádné recyklaci autovraků je možné získat zpět cenné suroviny, především kovy, kterých je v každém voze až 70 %“.

Pokud stojí zjevně nepojízdné vozidlo na veřejném prostranství mimo komunikaci, je považováno za „odpad“ (a neoprávněný zábor tohoto prostranství) a může být okamžitě odklizeno.

„Každé páté auto dovezené do ČR je starší 15 let!“

SEZNAM VRAKOVIŠŤ

Fotografie autovraku Škoda Fabia, Libeň, Praha 8.

Význam a stručná historie likvidace a recyklace autovraků

Likvidace a recyklace autovraků má ten samý úkol, jako recyklace jiných materiálů. A sice snížit negativní dopad průmyslu. Jinak řečeno: aut se vyrábí tolik, že už nám dělají potíže nejenom auta v provozu, ale i ta nepojízdná.

Likvidace autovraků v ČR započala již v dobách minulého režimu. V bývalém Československu se likvidací autovraků zabývalo v 70.—80. letech jen několik svazarmovských sdružení. Na konci 80. let měla být pro vzrůstající potřebu likvidace autovraků v ČSR zřízena 3 šrédrovací (drticí) zařízení. První pro Čechy v areálu kladenského Kovošrotu. Druhý pro Moravu v Tlumačově a třetí na území Slovenska. Nakonec vznikly jen první dvě na území ČR. Dnes fungují dvě zařízení s tím, že na evropské úrovni je to v Kladně-Dříni. (Zdroj: VUTBR)

Je autovrak nebezpečný odpad?

Jak se dívá legislativa na autovrak a jak ho charakterizuje jako odpad

Legislativa řadí autovraky mezi tzv. nebezpečné odpady. Autovrak není jen hromadou plechu. Ale také hromadou plastů, kovů, gumy, škodlivých kapalin a těžkých kovů. Mimoto má většina autovraků ještě skla a na karoserii lak. Potahy na sedadlech, koberečky, pásy, baterii, žárovky a kdovíco ještě. Jukneme-li do statistik, tak se dozvíme, že 3/4 materiálu pocházející z autovraků je tzv. feromagnetická železná frakce. Zhruba 5 % jsou neželezné kovy. Zbytek pak často nezpracovatelná směs, která obsahuje i podíl nebezpečných látek. Množství nekovových materiálů bude pravděpodobně stoupat. Zejména ve spojitosti s inovacemi, které v automobilech nahrazují kovové součásti plasty. Svým způsobem tak tyto inovace (často vynucené snahou o snížení hmotnosti, spotřeby, emisí) generují materiály, které po ukončení životnosti vozidla často nelze nijak využít.

Lze některé součásti autovraků znovu používat?

Ano. Jsou alternativou k tzv. originálním náhradním dílům. Směrnice EU však zakazuje znovupoužití systémů bezpečnostních pásů, airbagů, brzdových systémů a katalyzátory.

Jak se zbavit autovraku (základní informace)

Kde a za jakých podmínek jej odevzdat

Ojetý automobil nemusíte zbavovat provozních kapalin, ani ho nijak upravovat nebo mýt. Pouze ho zpřístupnit pro odvoz. Nebo ho dopravit ke zpracovateli vlastními silami a prostředky.
Informujte se u výrobce, zda neprovádí zpětný odběr ojetin své značky.
Najděte si nejbližšího oprávněného likvidátora autovraků.
Připravte si občanský průkaz a doklady k vozidlu. V případě, že likvidujete cizí vůz (tím se nemyslí ukradený) nebo zděděný, připravte si i patřičné dokumenty (plnou moc, zápis o dědickém řízení).
Při odevzdávání firemního vozidla je nutný výpis z obchodního rejstříku.
Odevzdat můžete i neúplný autovrak. Ovšem předání neúplného autovraku podléhá předpisům a proto se před tím, než neúplný autovrak odevzdáte, o tomto informujte.

Detailně je celý administrativní proces popsán ZDE.

„Autovrak můžete odevzdat pouze osobě / firmě, která je k tomu oprávněna. Jinak riskujete pokutu.“

Od 1.10. 2014 vznikla ze zákona všem zpracovatelům autovraků povinnost pořídit tři fotografie přijatého autovraku a dodat je na Ministerstvo životního prostředí. A to nejpozději 96 hodin po odeslání vraku do systému.

Zákon říká, že 85 % automobilu se musí buď znovu použít, zrecyklovat nebo energeticky využít. 15 % z váhy vozu je možné skládkovat.

Podle novely zákona z roku 2020 je za autovrak považováno i vozidlo s minimálně 6 měsíců propadlou technickou kontrolou. Takové vozidlo mohou obce odstranit.

„Průměrně lze recyklovat přes 85 % hmotnosti každého vyřazeného vozidla. Za předpokladu precizního rozebrání“.

Jak se recyklují autovraky?

Demontáž, odstranění kapalin a separace materiálů

Nejprve je třeba každý autovrak zbavit provozních kapalin. Dále se z vraků demontují ty součástky, které je možné znovu použít. V závislosti na preciznosti toho kterého zpracovatele se demontují ty díly vraku, které je možné zpracovávat.

Jaké součásti autovraků je možné recyklovat?

V ideálním případě lze z autovraku zpětně získávat tyto materiály:

Kovové komponenty (karoserie, motorové bloky, ráfky, převodovka, nápravy)
Pneumatiky a pryžové komponenty – více ZDE.
Autoskla – více ZDE.
Akumulátory – více ZDE.
Elektrické komponenty
Polstrování (molitan a textilní materiály)
Plastové komponenty (například nárazníky, palubní desky, vnitřní obložení)
Katalyzátory (vzácné kovy: palladium, platina nebo rhodium)
Olejové filtry (drtí se získávají se zbytky olejů, kovové komponenty)
Provozní kapaliny

Recyklace je komplikovaná u starších vozidel, jejichž součásti nejsou označeny současným systémem značení. Takové součásti je nutné zlikvidovat.

„Dovoz ojetiny ze zahraničí je svým způsobem dovoz odpadu“

Ruční demontáž a recyklace autovraku

Zpracovatel nejprve demontuje ty součásti, které je možné znovu použít. Následně zbaví vozidlo všech provozních kapalin. Ty se odsávají a ukládají do oddělených nádob. Jedná se o chladicí kapaliny, oleje, PHM a brzdové kapaliny. Vysáté kapaliny se následně odevzdávají k ekologické likvidaci. Když je vrak bez provozních kapalin, přestává být teoreticky nebezpečným odpadem.

Pak je třeba autovrak zbavit všeho tak, aby zbyl jen kov. Odmontují se kola, vyjme se akumulátor. Pak přichází demontáž interiéru a úložných prostor. Jednotlivé komponenty se ukládají do kontejnerů podle druhu. Sklo, pryž, elektronika, kabely, sedadla. Vystřelí se airbagy. Demontované komponenty se pak odesílají k dalšímu zpracování. Zužitkovat lze samozřejmě plast, pryž, sklo, kabely, eketromotorky, elektroniku, kovové kostry sedadel, textilní výplně. Nezpracovatelný zbytek se odesílá ke spálení. Není bez zajímavosti, že některé komponenty se mnohdy vyvážejí ke zpracování do zahraničí.

Odstraňuje se nádrž, motor, nápravy a vyzobne se katalyzátor. To, co zbude je vlastně holá karoserie. Ta se slisuje a následně je odvezena do hutního provozu. Jak je tedy zřejmé, při precizním zpracování lze z vysloužilého autovraku získat bezpočet materiálů. Touto metodou je materiálové využití autovraku vyšší než při metodě, kdy se vrak zpracovává mechanicky drcením.

Zpracování autovraků drcením

Říká se tomu šrédrování. Podobně jako při ruční demontáži je i v tomto případě případě nutné nejprve zbavit autovrak všech provozních kapalin. Odstranit akumulátor a systém airbagů. Je také třeba udělat díry v nádrži, aby vlivem vysokých tlaků nedošlo k explozi. Takto paralyzovaný automobil je dopraven k samotnému drtiči. Ten rozdrtí celý vrak na kousky veliké něco kolem 10 cm. Ty jsou pak dopravníkem neseny k separátorům, kde dojde k roztřídění na kovové a nekovové díly. Kovová část drtě je nadále magnetickými separátory tříděna. Zbytek tvoří sklo, plast, textil, popřípadě zbytky pryže. Tyto zbytky je samozřejmě možné dále zpracovávat podle jednotlivých frakcí (druhů). Popřípadě je využít jako palivo pro energetické využití. Energetické využití se zdá být v současnosti optimální. Ovšem má to samozřejmě háček. Tím háčkem je PVC, při jehož spalování se uvolňuje chlór. Proto je možné palivo z tohoto odpadu spalovat pouze v moderních spalovnách a teplárnách.

Zdroje: MŽP, Odpady, Odpadové fórum, Asociace zpracovatelů autovraků, ENviWeb, VŠCHT Praha

Teoretická úspora energie použitím recyklovaných materiálů oproti přírodním surovinám

Ocel 74 %
Hliník 95 %
Měd 85 %
Zinek 60 %
Plasty 80 %
Olovo 65 %
Sklo 30 %

Rozdíl mezi ekologickou a neekologickou likvidací

Hlavní rozdíl je v zákonnosti.

Ekologická likvidace probíhá v autorizovaném zařízení, dbá se na bezpečnost při odstraňování provozních kapalin, materiály se třídí podle druhu a předávají se k dalšímu zpracování. Proces je pak zakončen vystavením dokladu, který je nutný pro vyřazení vozidla z registru.

Tzv. neekologická likvidace neumožňuje vyřadit vozidlo z evidence. Jde o protizákonné počínání, které nezbavuje majitele vozidla odpovědnosti!

Autovraky recyklace

Jak se recyklují elektromobily?

Klasické olověné autobaterie dokážeme velmi dobře recyklovat.
Naopak lithiové baterie se zatím recyklují s mizivou efektivitou
(Více na toto téma ZDE).

Předpokládá se, že do roku 2030 bude v Evropě jezdit 30 milionů elektromobilů. Baterie pro elektromobily jsou větší a těžší a jsou vyrobené z několika stovek jednotlivých lithium-iontových článků, z nichž každý je nutné rozebrat. Obsahují nebezpečné materiály a při nesprávné demontáži mohou explodovat. Některé automobilky sice využívají lithiové baterie nadále k jiným účelům, ale jednoho dne bude nutné každý článek vyřadit.

„V současnosti se při recyklaci lithiových baterií lithium zpět nevytěžuje. Je to příliš drahé“.

Jak hoří elektromobil?

Primární nebezpečí okamžitého vzplanutí v principu neexistuje. Obal akumulátorů je z extrémně pevného materiálu, který přečká i silný náraz. Vysokonapětový systém má řadu ochranných opatření. Obsahuje relé, pojistku, má aktivní vybíjení kondenzátorů, aby se napětí po nehodě rychle dostalo na bezpečnou úroveň. Pokud se baterie z nějakého důvodu přece jen vyzkratuje a začne hořet, pořád se nachází uvnitř pevného obalu. Riziko představuje přetížení, kterému může být akumulátor vystaven při nárazu, třeba jen menší nehodě. To se může stát příčinou pozdějšího vyzkratování jednotlivých článků a požáru. Moderní elektrická auta mají příslušná čidla, která hlásí nutnost opravy baterie. Hašení elektromobilu trvá kolem dvaceti minut. Ovšem ve zdánlivě uhašené baterii dál probíhají reakce. Použité materiály obsahují velké množství kyslíku potřebného pro hoření, a tak akumulátor může hořet i pod vodou. Navíc se může sám vznítit i po několika dnech. Proto se uhašené elektromobily odvážejí a nechávají odležet v kontejnerech s vodou. Jde o karanténní opatření pro dochlazování a prevenci dalšího požáru předtím, než je vůz odborně zlikvidován. Specializované firmy na likvidaci baterií nejsou dnes na masový nástup elektromobility připraveny. Budou muset řešit každou vážnou nehodu. Auto bude hasiči uhašeno, odvezeno na k tomu určené bezpečné místo v servisu, ale pak musí přijít odborná demontáž baterie. Jinak nelze další požár vyloučit. (Zdroj: auto.cz)

I v případě likvidace elektromobilů budou nutné investice, přehledná a flexibilní legislativa. Pokud chceme šetřit životní prostředí na jednom konci dopravy, musíme i na tom druhém.

Elektroautomobil_recyklace

Odkazy

Všeobecné informace o nakládání s autovraky na MŽP.
Stránky sdružení zpracovatelů autovraků ZDE.
Stránky Asociace Ekologických zpracovatelů autovraků ZDE.
Zamyšlení nad ekologií automobilového průmyslu ZDE.
Staré Škodovky 120 – auta, která se snad ani neměla vyrábět.
Pojednání o požárních rizicích spojených s elektromobilitou ZDE.
Proč a jak rezne karoserie auta? Více ZDE.