AUTOVRAKY

Jak se likvidují autovraky?

Co je to autovrak?

Autovraku nyní podle zákona říkáme „vozidlo s ukončenou životností“. Autovrakem rozumíme jakékoli motorové vozidlo, které doslouží. Stářím, technickým selháním nebo havárií. Tedy v okamžiku, kdy se stává nepojízdným a nepotřebným. Odpadem. Při řádné recyklaci autovraků je možné získat zpět cenné suroviny, především kovů, kterých je v každém voze až 70%.

Samostatnou kapitolou likvidace autovraků jsou elektromobily. K tomu něco málo ZDE.

Každé páté auto dovezené do ČR je starší 15 let!

Nevěřte tomu, že tzv. recyklace autovraků má něco společného s ochranou životního prostředí. Recyklace a likvidace autovraků má ten samý úkol, jako recyklace jiných materiálů. A sice snížit negativní dopad průmyslu. Jinak řečeno: aut se vyrábí tolik, že už nám dělají potíže nejenom auta v provozu, ale i ta nepojízdná. Dlouhou dobu byla situace s odstaveným, vyloženě nepojízdným vrakem doslova neřešitelná. Mohla za to liknavá legislativa. Jde o to, že překážející vrak prostě není možné z ulice odklidit jako jiný odpad. 

Likvidace autovraků v ČR započala již v dobách minulého režimu. V bývalém Československu se likvidací autovraků zabývalo v 70. – 80. letech jen několik svazarmovských sdružení. Na konci 80. let měla být pro vzrůstající potřebu likvidace autovraků v ČSR zřízena 3 šrédrovací (drticí) zařízení. První pro Čechy v areálu kladenského Kovošrotu. Druhý pro Moravu v Tlumačově a třetí na území Slovenska. Nakonec vznikly jen první dvě na území ČR. Dnes fungují dvě zařízení s tím, že na evropské úrovni je to v Kladně-Dříni. 

(Zdroj: VUTBR)

Autovrak jako nebezpečný odpad?

Legislativa řadí autovraky mezi tzv. nebezpečné odpady. Autovrak totiž není jen hromadou plechu. Ale také hromadou plastů, kovů, gumy, škodlivých kapalin (a tím nemáme na mysli plechovku od coca-coly, kterou jste nechali v palubní přihrádce) a těžkých kovů. Mimoto má většina autovraků ještě skla a na karoserii lak. Potahy na sedadlech, koberečky, pásy, baterii, žárovky a kdovíco ještě. Autovrak je tedy kompilátem různých látek, ze kterých ne všechny jsou kdovíjak přátelské k tomu našemu životnímu prostředí a ke světu vůbec. Ale to víme, že? Jukneme-li opět do statistik, tak se dozvíme, že 3/4 materiálu pocházející z autovraků je tzv. feromagnetická železná frakce. Zhruba 5 % jsou neželezné kovy. Zbytek pak často nezpracovatelná kreativní směs, která obsahuje i podíl nebezpečných látek. Množství nekovových materiálů bude pravděpodobně stoupat. Zejména ve spojitosti s inovacemi, které v automobilech nahrazují kovové součásti plasty. Svým způsobem tak tyto inovace (často vynucené snahou o snížení hmotnosti, spotřeby, emisí) generují materiály, které po ukončení životnosti vozidla často nelze nijak využít. 

Naopak využívat některé součásti ještě stále lze. Jsou alternativou k tzv. originálním náhradním dílům. Směrnice EU však zakazuje znovupoužití systémů bezpečnostních pásů, airbagů, brzdových systémů a katalyzátory. 

V České republice je přes 450 legálních vrakovišť.

Ilustrační foto, autovrak, Praha 8, Libeň

Pokud stojí zjevně nepojízdné vozidlo na veřejném prostranství mimo mimo komunikaci, je považováno za odpad (a zároveň neoprávněný zábor tohoto prostranství) a může být okamžitě odklizeno.

Ilustrační foto, Autovrak, Praha 8, Karlín
Kniha Virga, Banner

Průměrně lze recyklovat přes 85 % hmotnosti každého vyřazeného vozidla. Za předpokladu precizního rozebrání.

Jak se zbavit autovraku?

  • Ojetý automobil nemusíte zbavovat provozních kapalin, ani ho nijak upravovat nebo mýt. Pouze ho zpřístupnit pro odvoz. Nebo ho dopravit ke zpracovateli vlastními silami a prostředky.

  • Informujte se u výrobce, zda neprovádí zpětný odběr ojetin své značky.

  • Najděte si nejbližšího oprávněného likvidátora autovraků.

  • Připravte si občanský průkaz a doklady k vozidlu. V případě, že likvidujete cizí vůz (nemáme zde na mysli ukradený) nebo zděděný, připravte si i patřičné dokumenty (plnou moc, zápis o dědickém řízení).

  • Při odevzdávání firemního vozidla je nutný výpis z obchodního rejstříku. 

  • Odevzdat můžete i neúplný autovrak. Ovšem předání neúplného autovraku podléhá předpisům a proto se před tím, než neúplný autovrak odevzdáte, o tomto informujte.

 

Autovrak můžete odevzdat pouze osobě / firmě, která je k tomu oprávněna.

Jinak riskujete pokutu.

Od 1.10. 2014 vznikla ze zákona všem zpracovatelům autovraků pořídit tři fotografie přijatého autovraku a dodat je na Ministerstvo životního prostředí. A to nejpozději 96 hodin po odeslání vraku do systému.

Jaké jsou pokuty?

Za odstavení autovraku hrozí pokuta až do výše 300 000 Kč. Pro právnické osoby, tedy firmy, to může být až do výše 1 000 000 Kč. Bohužel, majitele odstavených autovraků se (kdo ví proč) daří jen těžko vypátrat.

Ilustrační foto, autovrakoviště

Od 1. 1. 2015 ukládá zákon vybrané autovraky znovupoužít z 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použít a materiálově využít v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok. Požadavky na recyklaci automobilů jsou přísné.

A tajemné :-)

Průměrně lze recyklovat přes 85 % hmotnosti každého vyřazeného vozidla. Za předpokladu precizního rozebrání.

Jak se recyklují autovraky?

Nejprve je třeba každý autovrak zbavit provozních kapalin. Dále se z vraků demontují ty součástky, které je možné znovu použít. V závislosti na preciznosti toho kterého zpracovatele se demontují ty díly vraku, které je možné zpracovávat. 

Ve zkratce se zde budeme zabývat klasickým ručním zpracováním osobního automobilu. Všemu předchází veliké papírování a dopravení vozidla ke zpracovateli. Ten nejprve demontuje ty součásti, které je možné znovu použít. Ty se stávají levnější alternativou mnohdy nehorázně předražených tzv. originálních náhradních dílů. Z důvodů bezpečnosti nesmějí být znovu používány systémy airbagů, bezpečnostních pásů a katalyzátory.

Následně zbaví vozidlo všech provozních kapalin. Ty se odsávají a ukládají do oddělených nádob. Jedná se o chladicí kapaliny, oleje, PHM a brzdové kapaliny. Vysáté kapaliny se následně odevzdávají k ekologické likvidaci. Když je vrak bez provozních kapalin, přestává být teoreticky nebezpečným odpadem.

Pak je třeba autovrak zbavit všeho, aby zbyl jen kov. Odmontují se kola (aby si to auto nemohlo na poslední chvíli rozmyslet), vyjme se akumulátor. Pak přichází demontáž interiéru a úložných prostor. Jednotlivé komponenty se ukládají do kontejnerů podle druhu. Sklo, pryž, elektronika, kabely, sedadla. Urazí se zrcátka. vystřelí se airbagy. Vyrvou se plastové výplně, volant. Zkrátka demolice jedna radost. Všechny demontované komponenty se pak odesílají k dalšímu zpracování. Zužitkovat lze samozřejmě plast, pryž, sklo, kabely, eketromotorky, elektroniku, kovové kostry sedadel, textilní výplně. Nezpracovatelný zbytek se odesílá k likvidaci žehem. Není bez zajímavosti, že některé komponenty se mnohdy vyvážejí ke zpracování do zahraničí.

Po této základní demontáži zbyde jakýsi skeleton, který se dále zpracovává. Odstraňuje se nádrž, motor, nápravy a vyzobne se katalyzátor. I tyto komponenty jsou odesílány k dalšímu zpracování.

To, co zbylo je vlastně holá karoserie. Ta se slisuje a následně je odvezena do hutního provozu, kde proběhne její kremace a získaný materiál poslouží k výrobě možná právě dalšího nového auta. Jak je tedy zřejmé, při precizním zpracování lze z vysloužilého autovraku získat bezpočet materiálů pro další zpracování. Touto metodou je materiálové využití autovraku vyšší než při metodě, kdy se vrak zpracovává mechanicky drcením.

 

Zpracování autovraků drcením

Říká se tomu šrédrování. Podobně jako při ruční demontáži je i v případě likvidace drcením třeba nejprve zbavit autovrak všech provozních kapalin. Je třeba odstranit akumulátor a systém airbagů. Je také třeba udělat díry v nádrži, aby vlivem vysokých tlaků nedošlo k explozi. Takto paralyzovaný nebohý automobil je dopraven k samotnému drtiči. Ten rozdrtí bez milosti celý vrak na kousky veliké něco kolem 10 cm. Ty jsou pak dopravníkem neseny k sofistikovaným separátorům, kde dojde k roztřídění na kovové a nekovové díly. Kovová část drtě je nadále magnetickými separátory tříděna. Zbytek tvoří sklo, plast, textil, popřípadě zbytky pryže. To vše jsou významné materiálové položky z drtící nebo demontážní technologie při likvidaci autovraků. Tyto zbytky je samozřejmě možné dále zpracovávat podle jednotlivých frakcí (druhů). Popřípadě je využít jako palivo pro energetické využití. Energetické využití se zdá být v současnosti optimální. Ovšem má to samozřejmě háček. Tím háčkem je PVC, při jehož spalování se uvolňuje chlór. Proto je možné palivo z tohoto odpadu spalovat pouze v moderních spalovnách a teplárnách.

Zdroje: MŽP, Odpady, Odpadové fórum, Asociace zpracovatelů autovraků, ENviWeb, VŠCHT Praha

Dovoz ojetiny ze zahraničí je svým způsobem dovoz odpadu

CO LZE Z AUTOVRAKU ZÍSKAT?

Z autovraků se nejčastěji získávají kovy. Ocel, železo, hliník, měď, zinek. Z akumulátorů se získává olovo. Dále je to pryž (granuláty) z těsnění, pneumatik, interiérových koberečků. Oleje je možné regenerovat. Recyklují se katalyzátory, ze kterých je možné úpravou získat některé ušlechtilé kovy (platina, palladium, rhodium). Z olejových filtrů se po nadrcení získají využitelné zbytky olejů, kovový podíl skončí ve sběrně, potažmo v hutích. K recyklaci se odevzdávají plastové části interiéru a některé součásti karoserie. Sedačky a čalounění pak končí na skládkách nebo spalovnách.

Ilustrační foto, vyhořelý autovrak, Praha
Teoretická úspora energie použitím recyklovaných materiálů oproti přírodním surovinám

Ocel 74%

Hliník 95%

Měd 85% 

Zinek 60%

Plasty 80%

Olovo 65%

Sklo 30%

 

Jak se recyklují elektromobily?

Nástup elektromobility s sebou přinesl na první pohled neviditelný problém. A sice: jak recyklovat vysloužilý elektromobil. Plány na obměnu vozových parků za elektromobility jsou gigantické. A mají bezesporu dobrý úmysl. Plány na likvidaci vysloužilých elektromobilů jsou zatím zahaleny mlhou. Lze předpokládat, že se může jednat o fiasko. Podobně jako v případě lithiových baterií (článek na toto téma ZDE). Z pohledu dnešní situace se zdá, že díky komplikovanosti rozebrání elektromobilu (nelze ho jednoduše rozdrtit, jako běžný automobil), bude ještě dlouhou dobu likvidace elektromobilů ztrátová. Bude nutné vybudovat nové zpracovatelské závody na jejich likvidaci. Navíc doposud není zcela jasné, jak budou na likvidaci elektromobilů přispívat výrobci. 

 

Baterie jako hlavní problém

Většina součástí elektoautomobilů je vlastně stejná jako u běžných aut. Až na baterii. Klasické olověné autobaterie dokážeme velmi dobře recyklovat. Lithiové zatím vůbec. Brusel však doufá, že do roku 2030 bude v Evropě jezdit 30 milionů elektromobilů! Baterie pro elektromobily jsou větší a těžší a jsou vyrobené z několika stovek jednotlivých lithium-iontových článků, z nichž každý je nutné rozebrat. Obsahují nebezpečné materiály a při nesprávné demontáži mohou explodovat. Některé automobilky sice využívají lithiové baterie nadále k jiným účelům, ale jednoho dne bude nutné každý článek vyřadit. Oddalováním řešení se věc nevyřeší. Markantní nárůst množství vyřazených lithiových baterií lze podle společnosti Ecobat očekávat v horizontu 5 – 10 let.

Jak hoří elektromobil?

S přibývajícím počtem elektromobilů na silnicích bude logicky přibývat i dopravních nehod. Primární nebezpečí okamžitého vzplanutí v principu neexistuje. Obal akumulátorů je z extrémně pevného materiálu, který přečká i silný náraz. Vysokonapětový systém má řadu ochranných opatření. Obsahuje relé, pojistku, má aktivní vybíjení kondenzátorů, aby se napětí po nehodě rychle dostalo na bezpečnou úroveň. Pokud se baterie z nějakého důvodu přece jen vyzkratuje a začne hořet, pořád se nachází uvnitř pevného obalu. Riziko představuje přetížení, kterému může být akumulátor vystaven při nějakém nárazu, třeba jen menší nehodě. To se může stát příčinou pozdějšího vyzkratování jednotlivých článků a požáru. Moderní elektrická auta mají příslušná čidla, která hlásí nutnost opravy baterie. Hašení elektromobilu trvá kolem dvaceti minut. Ovšem ve zdánlivě uhašené baterii dál probíhají reakce. Použité materiály obsahují velké množství kyslíku potřebného pro hoření, a tak akumulátor může hořet i pod vodou. Navíc se může sám vznítit i po několika dnech. Proto se uhašené elektromobily odvážejí a nechávají odležet v kontejnerech s vodou. Jde o karanténní opatření pro dochlazování a prevenci dalšího požáru předtím, než je vůz odborně zlikvidován. Specializované firmy na likvidaci baterií nejsou dnes na masový nástup elektromobility připraveny. Budou muset řešit každou vážnou nehodu. Auto bude hasiči uhašeno, odvezeno na k tomu určené bezpečné místo v servisu, ale pak musí přijít odborná demontáž baterie. Jinak nelze další požár vyloučit. (Zdroj: auto.cz)

Zpracování (nebo recyklace, chcete-li) elektromobilů je zatím na svém úplném začátku. Není zas tolik odlišná od zpracování běžných autovraků. Nicméně, podobně jako v případě jejich výroby, budou i v případě jejich likvidace nutné investice, přehledná a flexibilní legislativa. Pokud chceme šetřit životní prostředí na jednom konci dopravy, musíme i na tom druhém.

Odkazy

  • Všeobecné informace o nakládání s autovraky na MŽP.

  • Stránky sdružení zpracovatelů autovraků ZDE.

  • Stránky Asociace Ekologických zpracovatelů autovraků ZDE.

  • Zamyšlení nad ekologií automobilového průmyslu ZDE.

  • Staré Škodovky 120 – auta, která se snad ani neměla vyrábět.

  • Pojednání o požárních rizicích spojených s elektromobilitou ZDE.

Jaké existují typy elektromobilů?

Dělí se na základě toho, kolik elektřiny se spotřebuje k jejich provozu. Jedná se o bateriová elektrická vozidla (BEV), plug-in hybridní elektrická vozidla (PHEV) a hybridní elektrická vozidla (HEV). 

Zivot_pod_psa_250x250.jpg

V roce 2021 je v ČR v provozu kolem 8 500 elektromobilů a kolem 1 400 dobíjecích míst.

Rizika při dobíjení elektromobilů

Podíváme-li se na to, v jakém stavu mají někteří lidé rozvody elektřiny a jak dbají na bezpečnostní předpisy, je zde velmi reálný předpoklad, že v okamžiku, kdy si tisíce lidí zapojí elektromobily do pofiderních zásuvek na chalupách, ve stodolách a podobně, nastane další problém spojený s rizikem požáru. Nelze vyloučit, že se na internetu objeví levné nehomologované kabely pochybné kvality, které se opět mohou stát příčinou vzniku úrazů a požáru.