Autovraky – co to je a jak s nimi nakládat

Co je to autovrak?
(vysvětlení pojmu „vozidlo s ukončenou životností“)

Autovraky jsou „vozidla s ukončenou životností“, která se stávají odpadem a podléhají přísným pravidlům likvidace. Tato stránka vysvětluje, co je autovrak, kam s ním můžete legálně a ekologicky, jak probíhá likvidace a jak se recyklují jeho součásti.

Autovrak je tedy jakékoliv motorové vozidlo, které doslouží. Stářím, technickým selháním nebo havárií. Tedy v okamžiku, kdy se stává nepojízdným a nepotřebným.

Co je nutné pro vyřazení vozidla z evidence a jeho sešrotování ZDE.

Přečtěte si, jak se recyklují autoskla, baterie nebo pneumatiky.

„Při řádné recyklaci autovraků je možné získat zpět cenné suroviny, především kovy, kterých je v každém voze až 70 %“.

Pokud stojí zjevně nepojízdné vozidlo na veřejném prostranství mimo komunikaci, je považováno za „odpad“ (a neoprávněný zábor tohoto prostranství) a může být okamžitě odklizeno.

„Každé páté auto dovezené do ČR je starší 15 let!“

SEZNAM VRAKOVIŠŤ

Fotografie autovraku Škoda Fabia, Libeň, Praha 8.

Význam a stručná historie likvidace a recyklace autovraků

Likvidace a recyklace autovraků má stejný cíl jako recyklace jiných materiálů – snížit negativní dopady průmyslové výroby na životní prostředí. Automobilů se vyrábí tolik, že problém nepředstavují jen ta provozovaná, ale i ta vyřazená a nepojízdná.

Likvidace autovraků v České republice má kořeny již v období minulého režimu. V bývalém Československu se v 70. a 80. letech likvidací autovraků zabývalo jen několik specializovaných pracovišť, často napojených na Svazarm. Koncem 80. let vznikl plán vybudovat tři šrédrovací zařízení – v Kladně, Tlumačově a na území Slovenska. Realizována byla nakonec dvě zařízení na území dnešní ČR. Šrédrovací linka v Kladně-Dříni dnes patří mezi významná zařízení i v evropském měřítku. (Zdroj: Vysoké učení technické v Brně)

Je autovrak nebezpečný odpad?

Jak se dívá legislativa na autovrak a jak ho charakterizuje jako odpad

Autovrak není jen hromadou plechu. Obsahuje plasty, kovy, sklo, textilie, provozní kapaliny, baterie, laky a další materiály, z nichž některé jsou nebezpečné. Z pohledu legislativy je „vozidlo s ukončenou životností“ považováno za nebezpečný odpad do doby, než jsou z něj odstraněny všechny nebezpečné složky. Po dekontaminaci již může být zpracováváno jako běžný odpadový materiál.

Jaké materiály obsahuje autovrak

Zhruba tři čtvrtiny hmotnosti autovraku tvoří železo a ocel, přibližně 5–10 % představují neželezné kovy. Zbytek tvoří směs plastů, skla, pryže a dalších materiálů, jejichž recyklace je technologicky složitější. Podíl nekovových materiálů navíc s modernizací vozidel dále roste, zejména v důsledku nahrazování kovových dílů plasty a kompozity.

Lze některé součásti autovraků znovu používat?

Ano. Mnoho dílů z autovraků se běžně znovu používá jako alternativní náhradní díly. Evropská legislativa však zakazuje opětovné použití prvků pasivní bezpečnosti, jako jsou bezpečnostní pásy, airbagy a pyrotechnické systémy. U dalších komponent, například brzdových systémů nebo katalyzátorů, je jejich opětovné použití silně regulováno z důvodu bezpečnosti a emisních požadavků.

Jak se zbavit autovraku (základní informace)

Kde a za jakých podmínek jej odevzdat

Ojetý automobil nemusíte zbavovat provozních kapalin, ani ho nijak upravovat nebo mýt. Pouze ho zpřístupnit pro odvoz. Nebo ho dopravit ke zpracovateli vlastními silami a prostředky.
Informujte se u výrobce, zda neprovádí zpětný odběr ojetin své značky.
Najděte si nejbližšího oprávněného likvidátora autovraků.
Připravte si občanský průkaz a doklady k vozidlu. V případě, že likvidujete cizí vůz (tím se nemyslí ukradený) nebo zděděný, připravte si i patřičné dokumenty (plnou moc, zápis o dědickém řízení).
Při odevzdávání firemního vozidla je nutný výpis z obchodního rejstříku.
Odevzdat můžete i neúplný autovrak. Ovšem předání neúplného autovraku podléhá předpisům a proto se před tím, než neúplný autovrak odevzdáte, o tomto informujte.

Detailně je celý administrativní proces popsán ZDE.

„Autovrak lze odevzdat pouze osobě nebo firmě, která je k jeho převzetí oprávněna. Předání vraku neautorizovanému subjektu je porušením zákona a může vést k pokutě.“

Od října 2014 mají zpracovatelé autovraků povinnost dokumentovat převzetí vozidla, mimo jiné pořízením fotografií, které musí být vloženy do příslušného informačního systému nejpozději do 96 hodin.

Legislativa stanoví, že nejméně 85 % hmotnosti vozidla musí být znovu použito nebo materiálově recyklováno a celkově musí být využito alespoň 95 % hmotnosti vozidla, včetně energetického využití. Na skládkování tak může připadnout maximálně 5 %.

Vozidlo s propadlou technickou kontrolou se automaticky nestává autovrakem. Pokud je však dlouhodobě odstavené, technicky nezpůsobilé nebo ohrožuje životní prostředí, mohou obce po splnění zákonného postupu nařídit jeho odstranění.

Jak se recyklují autovraky?

Demontáž, odstranění kapalin a separace materiálů

Nejprve je třeba každý autovrak zbavit provozních kapalin. Dále se z vraků demontují ty součástky, které je možné znovu použít. V závislosti na preciznosti toho kterého zpracovatele se demontují ty díly vraku, které je možné zpracovávat.

Jaké součásti autovraků je možné recyklovat?

V ideálním případě lze z autovraku zpětně získávat tyto materiály:

Kovové komponenty (karoserie, motorové bloky, ráfky, převodovka, nápravy)
Pneumatiky a pryžové komponenty – více ZDE.
Autoskla – více ZDE.
Akumulátory – více ZDE.
Elektrické komponenty
Polstrování (molitan a textilní materiály)
Plastové komponenty (například nárazníky, palubní desky, vnitřní obložení)
Katalyzátory (vzácné kovy: palladium, platina nebo rhodium)
Olejové filtry (drtí se získávají se zbytky olejů, kovové komponenty)
Provozní kapaliny

Recyklace je komplikovaná u starších vozidel, jejichž součásti nejsou označeny současným systémem značení. Takové součásti je nutné zlikvidovat.

„Dovoz ojetiny ze zahraničí je svým způsobem dovoz odpadu“

Ruční demontáž a recyklace autovraku

Zpracovatel nejprve demontuje ty součásti, které je možné znovu použít. Následně zbaví vozidlo všech provozních kapalin. Ty se odsávají a ukládají do oddělených nádob. Jedná se o chladicí kapaliny, oleje, PHM a brzdové kapaliny. Vysáté kapaliny se následně odevzdávají k ekologické likvidaci. Když je vrak bez provozních kapalin, přestává být teoreticky nebezpečným odpadem.

Pak je třeba autovrak zbavit všeho tak, aby zbyl jen kov. Odmontují se kola, vyjme se akumulátor. Pak přichází demontáž interiéru a úložných prostor. Jednotlivé komponenty se ukládají do kontejnerů podle druhu. Sklo, pryž, elektronika, kabely, sedadla. Vystřelí se airbagy. Demontované komponenty se pak odesílají k dalšímu zpracování. Zužitkovat lze samozřejmě plast, pryž, sklo, kabely, eketromotorky, elektroniku, kovové kostry sedadel, textilní výplně. Nezpracovatelný zbytek se odesílá ke spálení. Není bez zajímavosti, že některé komponenty se mnohdy vyvážejí ke zpracování do zahraničí.

Odstraňuje se nádrž, motor, nápravy a vyzobne se katalyzátor. To, co zbude je vlastně holá karoserie. Ta se slisuje a následně je odvezena do hutního provozu. Jak je tedy zřejmé, při precizním zpracování lze z vysloužilého autovraku získat bezpočet materiálů. Touto metodou je materiálové využití autovraku vyšší než při metodě, kdy se vrak zpracovává mechanicky drcením.

Zpracování autovraků drcením

Říká se tomu šrédrování. Podobně jako při ruční demontáži je i v tomto případě případě nutné nejprve zbavit autovrak všech provozních kapalin. Odstranit akumulátor a systém airbagů. Je také třeba udělat díry v nádrži, aby vlivem vysokých tlaků nedošlo k explozi. Takto paralyzovaný automobil je dopraven k samotnému drtiči. Ten rozdrtí celý vrak na kousky veliké něco kolem 10 cm. Ty jsou pak dopravníkem neseny k separátorům, kde dojde k roztřídění na kovové a nekovové díly. Kovová část drtě je nadále magnetickými separátory tříděna. Zbytek tvoří sklo, plast, textil, popřípadě zbytky pryže. Tyto zbytky je samozřejmě možné dále zpracovávat podle jednotlivých frakcí (druhů). Popřípadě je využít jako palivo pro energetické využití. Energetické využití se zdá být v současnosti optimální. Ovšem má to samozřejmě háček. Tím háčkem je PVC, při jehož spalování se uvolňuje chlór. Proto je možné palivo z tohoto odpadu spalovat pouze v moderních spalovnách a teplárnách.

Zdroje: MŽP, Odpady, Odpadové fórum, Asociace zpracovatelů autovraků, ENviWeb, VŠCHT Praha

Teoretická úspora energie použitím recyklovaných materiálů oproti přírodním surovinám

Ocel 74 %
Hliník 95 %
Měd 85 %
Zinek 60 %
Plasty 80 %
Olovo 65 %
Sklo 30 %

Rozdíl mezi ekologickou a neekologickou likvidací

Hlavní rozdíl je v zákonnosti.

Ekologická likvidace probíhá v autorizovaném zařízení, dbá se na bezpečnost při odstraňování provozních kapalin, materiály se třídí podle druhu a předávají se k dalšímu zpracování. Proces je pak zakončen vystavením dokladu, který je nutný pro vyřazení vozidla z registru.

Tzv. neekologická likvidace neumožňuje vyřadit vozidlo z evidence. Jde o protizákonné počínání, které nezbavuje majitele vozidla odpovědnosti!

Autovraky recyklace

Zpracování elektroautomobilů a baterií

Klasické olověné autobaterie dokážeme velmi dobře recyklovat.
Naopak lithiové baterie se zatím recyklují s mizivou efektivitou

Klasické olověné autobaterie dnes dokážeme recyklovat efektivně, a to včetně opětovného využití většiny materiálu. Naproti tomu recyklace lithiových baterií je technologicky i ekonomicky složitější. Přestože se dnes již běžně získávají kovy jako kobalt, nikl, měď nebo hliník, zpětné získávání lithia je zatím náročnější a méně efektivní než u ostatních složek baterie. (Více na toto téma ZDE).

V Evropě by se podle odhadů měly do roku 2030 pohybovat řádově desítky milionů elektromobilů. Jejich baterie jsou velké, těžké a skládají se ze stovek lithium-iontových článků uspořádaných do modulů. Obsahují nebezpečné materiály a při neodborné manipulaci mohou představovat vážné riziko. Některé automobilky dnes využívají baterie z elektromobilů pro tzv. „druhý život,“ například jako stacionární úložiště energie. Dříve či později však bude nutné každý akumulátor odborně vyřadit a zpracovat.

„V současnosti se při recyklaci lithiových baterií lithium zpět nevytěžuje. Je to příliš drahé“.

Jak hoří elektromobil?

Riziko okamžitého vzplanutí elektromobilu při nehodě není obecně vyšší než u vozidel se spalovacím motorem. Akumulátory jsou umístěny v mimořádně pevných obalech a vysokonapěťový systém obsahuje řadu bezpečnostních prvků, včetně relé, pojistek a systémů pro rychlé snížení napětí po nehodě. Problém může nastat v případě mechanického poškození baterie, kdy dojde k přetížení nebo zkratu některého z článků. To může vést k tzv. tepelnému úniku a následnému požáru, který se může projevit i s časovým odstupem.

Hašení požáru elektromobilu je náročné a může trvat desítky minut i déle. I po uhašení mohou v baterii dále probíhat chemické reakce a existuje riziko opětovného vznícení, někdy i po několika dnech. Proto se poškozené elektromobily často ukládají do karantény, například do kontejnerů s vodou, kde dochází k jejich dochlazení a minimalizaci rizika dalšího požáru, než je možné vozidlo bezpečně rozebrat a zlikvidovat.

Specializované firmy na recyklaci trakčních baterií zatím nejsou plně připraveny na masový nástup elektromobility. Každá vážná nehoda elektromobilu dnes znamená složitý řetězec zásahů – od hašení přes bezpečné uskladnění až po odbornou demontáž baterie.

I v případě elektromobilů bude nutné investovat do technologií, infrastruktury a srozumitelné legislativy. Pokud chceme snižovat environmentální zátěž na straně provozu dopravy, musíme stejnou pozornost věnovat i konci životního cyklu vozidel a jejich baterií.

Elektroautomobil_recyklace

Zajímavosti a odkazy:

Všeobecné informace o nakládání s autovraky na MŽP.
Stránky sdružení zpracovatelů autovraků ZDE.
Stránky Asociace Ekologických zpracovatelů autovraků ZDE.
Zamyšlení nad ekologií automobilového průmyslu ZDE.
Staré Škodovky 120 – auta, která se snad ani neměla vyrábět.
Pojednání o požárních rizicích spojených s elektromobilitou ZDE.
Proč a jak rezne karoserie auta? Více ZDE.