AUTOVRAKY

Každé auto se stane vrakem. Některé dříve. Jiné později.

Co je to autovrak?

Autovrakem (hovořit zde budeme pouze o osobních automobilech) rozumíme jakékoli motorové vozidlo, které doslouží. Ať už zhyne věkem, anebo po úrazu nárazem nebo výbuchem. Tedy v okamžiku, kdy se stává nepojízdným a tím pádem i nepotřebným. Tedy odpadem. A autovraky jsme se nijak vážně nezaobírali až do roku 2000.

Podle svazu dovozců automobilů bylo za rok 2018 v registru motorových vozidel zapsáno přes 5 800 000 osobních vozidel.

 

Nevěřte tomu, že tzv. recyklace autovraků má něco společného s ochranou životního prostředí. Recyklace a likvidace autovraků má ten samý úkol, jako recyklace jiných materiálů. A sice snížit negativní dopad průmyslu. Jinak řečeno: aut se vyrábí tolik, že už nám dělají potíže nejenom auta v provozu, ale i ta nepojízdná. Ostudně dlouhou dobu byla situace s odstaveným, vyloženě nepojízdným vrakem doslova neřešitelná. Může za to liknavá legislativa. Jde o to, že překážející vrak prostě není možné z ulice odklidit jako jiný odpad. 

Několik otravných čísel. Za první polovinu roku 2017 se dovoz ojetin do ČR zvýšil o 2 %. Legálně se tak do České republiky dovezlo kolem 84 000 ojetin za rok. A více než polovina z nich byly ojetiny starší deseti let. Tedy ojetiny téměř doslovné. V průměru měla tato auta najeto k 170 000 km a v průměru stála jedna dovezená ojetina 192 000 Kč. Zvýšil se počet dovezených ojetin s cenou nad 300 000 Kč a klesl zájem o ojetá auta s cenou pod 100 000 Kč. Nezájem zaznamenala ojetá auta italské výroby. Oblíbená jsou auta německá. A největší paradox je, že téměř 70 % aut dovezených ze zahraničí jsou vozidla vyrobená v České republice. Průměrné stáří vozového parku v České republice nyní dosahuje (statisticky)14,87 roku.

Každé páté auto dovezené do ČR je starší 15 let!

Na jedné straně můžeme tvrdit, že prodloužení doby, kdy vozidlo slouží, je vlastně takzvaně ekologické. Nemusí se vyrobit nové auto (jsme v rovině čiré teorie). Na straně druhé můžeme tvrdit, že nová auta mají čistější provoz a je proto vhodné neustále vozové parky obměňovat. Na straně třetí je tu skutečnost, že většina dnešních vyráběných automobilů nemá dlouhou životnost. A na poslední straně čtverce, kterým si tenhle problém můžeme zarámovat, je ta skutečnost, že přeshraniční dovoz ojetin je svým způsobem dovoz komplikovaného druhu odpadu. Kudy z toho ven? Asi na kole :-)

Likvidace autovraků v ČR započala již v dobách minulého režimu. V bývalém Československu se likvidací autovraků zabývalo v 70. — 80. letech jen několik svazarmovských sdružení. Na konci 80. let měla být pro vzrůstající potřebu likvidace autovraků v ČSR zřízena 3 šrédrovací (drticí) zařízení. První pro Čechy v areálu kladenského Kovošrotu. Druhý pro Moravu v Tlumačově a třetí na území Slovenska. Nakonec vznikly jen první dvě na území ČR.

(Zdroj: VUTBR)

 

Recyklace autovraků je řízena legislativou

 

Zákon řadí autovraky mezi tzv. nebezpečné odpady. Autovrak totiž není jen hromadou plechu. Ale také hromadou plastů, kovů, gumy, škodlivých kapalin (a tím nemáme na mysli plechovku od coca-coly, kterou jste nechali v palubní přihrádce) a těžkých kovů. Mimoto má většina autovraků ještě skla a na karoserii lak. Potahy na sedadlech, koberečky, pásy, baterii, žárovky a kdovíco ještě. Autovrak je tedy kompilátem různých látek, ze kterých ne všechny jsou kdovíjak přátelské k tomu našemu životnímu prostředí a ke světu vůbec. Ale to víme, že? Jukneme-li opět do statistik, tak se dozvíme, že 3/4 materiálu pocházející z autovraků je tzv. feromagnetická železná frakce. Zhruba 5 % jsou neželezné kovy. Zbytek pak často nezpracovatelná kreativní směs, která obsahuje i podíl nebezpečných látek. Množství nekovových materiálů bude pravděpodobně stoupat. Zejména ve spojitosti s inovacemi, které v automobilech nahrazují kovové součásti plasty. Svým způsobem tak tyto inovace (často vynucené snahou o snížení hmotnosti, spotřeby, emisí) generují materiály, které po ukončení životnosti vozidla často nelze nijak využít. 

Naopak využívat některé součásti ještě stále lze. Jsou alternativou k tzv. originálním náhradním dílům. Směrnice EU však zakazuje znovupoužití systémů bezpečnostních pásů, airbagů, brzdových systémů a katalyzátory. 

 

Dovoz ojetiny ze zahraničí je svým způsobem dovoz odpadu

 

Česká povaha bývala v minulosti k autovrakům velmi přátelská a nechávala je dost často v klidu a pokoji dožívat zapomenutá na parkovištích, ve škarpách nebo na dvorech. A systém (a zákon) zpětného odběru autovraků byl vpravdě chaotický, a tak české hlavičky přicházely s různými kličkami a fígly, jak chatrné předpisy obejít a ušetřit nějakou tu stovku. To znamenalo, že ještě v nedávné minulosti se tu a tam různě povalovalo až 300 000 vysloužilých automobilů, ke kterým se nikdo neznal nebo se tak aspoň tvářil. A pokud ta auta nestála na zákazu parkování nebo v modrých zónách, bylo to šuma fuk. V roce 2006 se například dostala k ekologické likvidaci jen pětina vozů! Jen pro informaci: za rok se v ČR vyřadí přes zhruba 170 000 motorových vozidel. Ojetiny pocházejí jednak z prodeje na území ČR. Ovšem je na místě podotknout, že ve srovnání s Maďarskem, Polskem a Slovenskem se k nám dovezlo v porovnání s těmito zeměmi ojetých aut méně.

 

Při recyklaci autovraků jde o kovy

 

Samozřejmě že je vyvíjen tlak na obnovu vozového parku. Stará auta je přece třeba zlikvidovat, aby se mohla prodávat nová. Jsou na to různé fígle. Například ekologická daň. Ta se nebude určovat podle stavu vozidla, ale podle jeho stáří. Města a obce budou tlačeny k tomu, aby byl zakazován vjezd a parkování starších vozidel v centrech nebo turistických oblastech. Dalšími triky, jak podpořit prodej a především výrobu nových automobilů, budou pravděpodobně zákazy provozu vozidel starších tolika a tolika let, popřípadě přehnaně pravidelné (a placené) povinné prohlídky. O bizarním podniku zvaném šrotovné ani nemluvě. Co si budeme povídat. Starší auto v dobrém stavu je v cajku. Starší auto ve špatném stavu nikoli. Potíž je v tom, že celý tenhle humbuk nemá zas tak moc společného se životním prostředím, ale s ekonomikou. Nic ve zlém. Povzbudivé je, že se posvětě objevují výrobci, kteří dokáží využívat součásti autovraků k výrobě nových produktů. Zjednodušeně řečeno je upcyklují. Několik z nich najdete ZDE.

 

Průměrně lze recyklovat přes 85 % hmotnosti každého vyřazeného vozidla. Za předpokladu precizního rozebrání.

 

Tzv. průměrná výtěžnost z jednoho autovraku je prý něco kolem 950 kg. Z toho připadá největší podíl na ocel, sklo a plasty. Jedinou bezproblémovou částí vozidla je karosérie. Některé součásti je možné znovu použít jako tzv. náhradní díly. O tom, jak se recyklují autovraky čtěte ZDE.

 

Do budoucna se předpokládá, že bude počet vyřazených vozidel stoupat. Vliv na tuto skutečnost mají především dva faktory. Kupní síla obyvatelstva a neustále klesající ceny automobilů masových značek. Dalším faktorem ovlivňujícím životnost automobilů budou mít bezesporu neustále se zpřísňující technické podmínky jejich provozu a regulace. Lze také očekávat, že se bude měnit to, z čeho jsou auta vyráběna. Kovy budou čím dál více nahrazovány plasty. Hliníkové slitiny budou nahrazovat litinu a ocel.

Zde je stručný návod, jak postupovat v případě, že se potřebujete zbavit ojetého automobilu.

  • Ojetý automobil nemusíte zbavovat provozních kapalin, ani ho nijak upravovat nebo mýt. Pouze ho zpřístupnit pro odvoz. Nebo ho dopravit ke zpracovateli vlastními silami a prostředky.

  • Informujte se u výrobce, zda neprovádí zpětný odběr ojetin své značky.

  • Najděte si nejbližšího oprávněného likvidátora autovraků.

  • Připravte si občanský průkaz a doklady k vozidlu. V případě, že likvidujete cizí vůz (nemáme zde na mysli ukradený) nebo zděděný, připravte si i patřičné dokumenty (plnou moc, zápis o dědickém řízení).

  • Při odevzdávání firemního vozidla je nutný výpis z obchodního rejstříku. 

  • Odevzdat můžete i neúplný autovrak. Ovšem předání neúplného autovraku podléhá předpisům a proto se před tím, než neúplný autovrak odevzdáte, o tmto informujte.

 

Autovrak můžete odevzdat pouze osobě / firmě,

která je k tomu oprávněna. Jinak riskujete pokutu.

Od 1. 10. 2014 vznikla ze zákona všem zpracovatelům autovraků pořídit tři fotografie přijatého autovraku a dodat je na Ministerstvo životního prostředí. A to nejpozději 96 hodin po odeslání vraku do systému.

Jaké jsou pokuty?

Za odstavení autovraku hrozí pokuta až do výše 300 000 Kč. Pro právnické osoby, tedy firmy, to může být až do výše 1 000 000 Kč. Bohužel, majitele odstavených autovraků se (kdo ví proč) daří jen těžko vypátrat.

 

Zdroje: MŽP, Odpady, Odpadové fórum, Asociace zpracovatelů autovraků, ENviWeb, VŠCHT Praha

 

Odkazy

Všeobecné informace o nakládání s autovraky na MŽP

Informace o likvidaci autovraků na stránkách Centra pro hospodaření s odpady ZDE.

Stránky sdružení zpracovatelů autovraků ZDE.

Stránky Asociace Ekologických zpracovatelů autovraků.

Zamyšlení nad ekologií automobilového průmyslu ZDE.

Článek o drtičích a podobných mašinkách, které se používají při zpracování autovraků ZDE.

Staré Škodovky – auta, která se snad ani neměla vyrábět.

V České republice je přibližně  

580 legálních vrakovišť.

Od 1. 1. 2015 ukládá zákon (inspirován směrnicí EU) vybrané autovraky znovupoužít z 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použít a materiálově využít v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel převzatých za kalendářní rok. Požadavky na recyklaci automobilů jsou přísné.

A tajemné.

CO LZE Z AUTOVRAKU ZÍSKAT?

Z autovraků se nejčastějí získávají kovy. Ocel, železo, hliník, měď, zinek. Z akumulátorů se získává olovo. Dále je to pryž (granuláty) z těsnění, pneumatik, interiérových koberečků. Oleje je možné regenerovat. Recyklují se katalyzátory, ze kterých je možné úpravou získat některé ušlechtilé kovy (platina, palladium, rhodium). Z olejových filtrů se po nadrcení získají využitelné zbytky olejů, kovový podíl skončí ve sběrně, potažmo v hutích. K recykleci se odevzdávají plastové části interiéru a některé součásti karoserie. Sedačky a čalounění pak končí na skládkách nebo spalovnách.

Vtipné samolepky na uto

Pokud stojí zjevně nepojízdné vozidlo na veřejném prostranství mimo mimo komunikaci, je považováno za odpad (a zároveň neoprávněný zábor tohoto prostranství) a může být okamžitě odklizeno.

Akademický malíř Pavel Holý
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

KONTAKT

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu