REMANUFACTURING

Jak prodloužit životnost zařízení bez ztráty záruky

Mnoho z nás se domnívá, že recyklace je ten nejlepší způsob, jak můžeme zacházet s odpady. Jsou na omylu. Existuje mnoho dalších způsobů, jak s vyřazenými věcmi nakládat tak, aby se odpady nestaly. Popřípadě se odpady stala jen část z nich. Remanufacturing je jednou z nich. A nejde o nic nového. To, že se remanufacturing opět dostává na výsluní popularity je bohužel jen důkazem toho, jak nezpodpovědně jsme na vyřazené věci pohlíželi v minulosti. Chytře si můžeme myšlenku remanufacturingu představit takto:

 

Remanufacturing* je když „pomocí několika zásahů do produktu s tzv. ukončenou životností dosáhneme jeho opětovné plné funkčnosti s možností poskytnutí záruky, jako u výrobku nového.“

 

Čili řečeno zjednodušeně výrobek, stroj nebo zařízení opravíme, aby to opět fungovalo tak, jak má. Jak prosté, že? A ještě jinak řečeno, když nám něco přestane fungovat, dejme to do opravny. A pokud to opravit nejde, rozeberme to a použitelné komponenty pojďme použít jako náhradní díly. Přístup nanejvýš svéprávný. Avšak ze zištných důvodů pro většinu výrobců jen těžko akceptovatelný. Zatím. Doba se mění a výrobci se budou časem muset změnit s ní.

 

*dříve se anglicky říkalo remanufacturingu rebuilding.

Remanufacturing v Evropě doposud čeká
na plné objevení svého potenciálu.
Jak ekonomického, tak i co
do otázky tzv. udržitelného rozvoje.
Remanufacturing už nyní představuje jen v Evropě
roční obrat zhruba kolem 30 miliard Euro.
Průmyslový remanufacturing

Jedním ze zásadních průkopníků průmyslového remanufacturingu je bezesporu firma Catterpillar. Remanufacturing musí být nedílnou součástí tzv. oběhového hospodářství, o kterém se v současnosti spíše jen bezmocně mluví. Remanufacturing jako takový má svůj význam především v průmyslu, kde dokáže snižovat náklady a zároveň i množství potencionálních odpadů. To první je samozřejmě důležitější. Prodlužování životního cyklu různých zařízení, popřípadě jejich repasování, skutečně náklady snižuje. A množství odpadů jakbysmet. Na rozdíl od produktů pro běžné spotřebitele jsou těžká strojní zařízení vyráběna tak, aby je bylo možné opravovat, měnit jejich komponenty – tedy využívat možmností, které remanufacturing nabízí. Na druhou stranu však postupy remanufacturingu omezují výrobu a prodej nových zařízení. Což nemusí být vždy všem po chuti. Každopádně remanufacturing je dnes již běžně využíván v oblastech jako jsou těžká strojní technika,stavební technika, letectví a automobilový průmysl. Remanufacturing se využívá i při tzv. repasech náplní do tiskáren, a opravách elektroniky. Není bez zajímavosti, že 70 % procesu evropského remanufacturingu probíhá ve Velké Británii, Irsku, Skotsku, Švédsku, Německu, Francii a Itálii. Optimisté odhadují, že by mohla při toše té podpory oblast remanufacturingu stoupnout na 90 miliard Eur a přinést Evropě až čtvrt milionu nových pracovních míst. Otázkou zůstává, jak by zvýšení podílu remanufacturingu ovlivnilo výrobce. A především, zda-li by systém dotací oblast remanufacturingu nezkorumpoval.

Zjednodušeně dělíme remanufacturing na čtyři procesy

1. Remanufacturing bez ztráty shodnosti.

Jedná se o remanufacturing starého zařízení a jeho uvedení do plně funkčního provozu v takové formě a kvalitě, že je pro takové zařízení možné vydat záruku jako u zcela nového zařízení. Logicky se tedy jedná o ideální remanufacturing, kdy jsou vyměněny všechny vadné a staré součásti, zařízení má bezvadnou povrchovou úpravu a obsahuje všechny nezbytnosti, jako u zařízení svého druhu zcela nového. Tento druh remanufacturingu je využíván především v letectví, IT nebo zdravotnických zařízeních.

2. Remanufacturing opotřebených součástí

Česky mu říkáme repas. Jedná se o remanufacturing dílčích součástí zařízení, která jako celek nevykazují žádné závady, avšak některé jejich komponenty již dosahují maxima své životnosti. Tento druh remanufacturingu je často využíván při údržbě velkých stavebních strojů, nebo v leteckém a automobilovém průmyslu.

3. Repetitivní (opakovaný) remanufacturing 

Tento postup je využíván, aby u zařízení nedocházelo ke ztrátě tzv. shodnosti. Ve své podstatě se jedná o opakovaný proces výše zmíněného remanufacturingu bez ztráty shodnosti. Ovšem s tím rozdílem, že se jedná o plánovaný proces, kterému jsou zařízení podrobována pravidelně. Česky bychom ho nazvali pravděpodobně pravidelnou renovací. Výsledný produkt je vybaven standardní zárukou, která je srovnatelná se zárukou, jaká může být poskytnuta na nový produkt.

4. Remanufacturing bez udržení shodnosti

Česky bychom tento postup nazvali nejspíše "rozebráním na náhradní díly". Použitelné součásti se ze zařízení demontují a jsou použity k opravám nebo repasům dalších zařízení. To samozřejmě za předpokladu, že demontované díly splňují technické a bezpečnostní požadavky.

Další možnosti, jak vrátit zařízení (nebo jeho části do oběhu) jsou

Reuse - zařízení se předává dalšímu majiteli bez zásadních úprav. Jedná se v podstatě o klasický prodej použitého zboží.
Oprava - samovysvětlující.
Renovace - je znovuuvedení do provozu. Popřípadě se jedná o drobné opravy, jako je výměna vadných komponent za funkční a uvedení zařízení do stavu, kdy je možné jeho další použití. 
Recyklace - recyklovat celá zařízení není samozřejmě možné. Recyklací se rozumí rozebrání jednotlivých komponent a jejich následnou recyklaci podle druhů materiálů. Popřípadě likvidací materiálů již dále nerecyklovatelných nebo nepoužitelných. O recyklaci více ZDE.

Proč to vyhazovat, když to jde opravit?
 
Ročně se na světě zlikvidují technická zařízení v hodnotě několika miliard USD!
Více než polovina z nich je přitom opravitelná, nebo použitelná na náhradní součástky.
To, že této příležitosti není v současnosti plně využíváno, velkou chybou. 
Remanufacturing musí být součástí tzv. oběhového hospodářství.
Ne-li dokonce jedním z jeho hlavních pilířů. Na rozdíl od neperspektivní recyklace, 
které se zdá být spíše součástí problému, než řešení.

Remanufacturing byl samozřejmě odjakživa doménou různých kutilů a semtamťuků. Neříkali tomu remanufacturing. Dokonce ani repas. Říkali tomu prostě "opravím to" protože když to opravit šlo, tak proč to vyhazovat, a kupovat zas něco nového. Existoval tak bezpočet opraven nebo alespoň lidí, kteří za pár korun opravili kde co. Jak se ale začaly snižovat ceny toho kterého zboží, bylo snazší a pohodlnější starou věc prostě vyhodit a koupit si novou. Navíc mnoho ze současných výrobků určených pro koncového spotřebitele je v podstatě úmyslně neopravitelných. Proč tomu tak je je zjevné. Výsledkem takového přístupu, kdy výrobci zcela eliminovali tzv. ekodesign, pak byl velký nárůst odpadu. A s ním ruku v ruce i ztracených surovin, které ne vždy našly cestu zpět prostřednictvím recyklace. Pouze byl-li výrobek v záruce, šlo počítat s jeho opravou. I když mnohdy byl výrobek prostě vyměněn za nový, protože to v principu vyšlo levněji. I toto bylo příčinou toho, že například elektroodpad je nejrychleji rostoucí odpadní komoditou posledních let. Nyní, po letech ignorace, hledáme způsob, jak toto plýtvání zastavit, nebo alespoň omezit na nějakou rozumnou míru. S velmi vážnou tváří tomu říkáme oběhové hospodářství a tváříme se, že jsme objevili Ameriku. Tu ale, jak víme, dávno před námi nejspíš objevili Vikingové. Zatímco v těžkém průmysl je remanufacturing (a tedy i jistá forma udržitelnosti) v podstatě nezbytností, u výrobků určených pro nás, koncové spotřebitele, je situace alarmující. Výrobní mašinérie nás zahlcuje plastovými šunty vyrobenými na druhém konci zeměkoule (často v podmínkách, které můžeme nazvat moderním otrokářstvím, popřípadě komunistickým kapitalismem). Unifikace, krátká životnost, absence ekodesignu... a nízké ceny. Pokud chce myšlenka tzv. oběhového hospodářství (popř. její sestra myšlenka o udržitelnosti) uspět, musí tyto věci napravit. Musí výrobce motivovat k tomu, aby vyráběli kvalitně, s možností opravy... a za vyšší ceny, které nás, spotřebitele motivují z zodpovědnějšímu zacházení s těmito výrobky. Toto se samozřejmě týká masové produkce, která ná nejvíce negativní dopad na to, čemu s vážnou tváří říkáme životní prostředí.

Dalším příkladem činnosti, kterou lze nazvat remanufacturingem je projekt kolektivního systému Elektrowin jsem zpět. I když zde se spíše jedná o klasické re-use (znovupoužití). Nicméně skutečnost, že se systém sběru elektroodpadu věnuje této činnosti, je vskutku záslužný. A stejně tak i to, že elektrospotřebiče, které systémem "jsem zpět" projdou nejsou prodávány, ale darovány různým charitám a neziskovým organizacím. Chcete-li se do tohoto záslužného projektu zapojit, klikněte SEM.