Plasty – vlastnosti, druhy, dopady a třídění plastového odpadu
Plasty patří mezi nejpoužívanější materiály současnosti. Díky své nízké hmotnosti, odolnosti a variabilitě mají široké využití, zároveň však představují významnou složku odpadu. Správné třídění a rozumné používání plastů je klíčové pro jejich další zpracování i ochranu životního prostředí.
Do žlutých kontejnerů na plast (popř.muktikomoditního sběru) vhazujte jen to, co je vyznačeno na nálepce na kontejneru nalepené. Cokoli jiného do nich vhodíte, nebude zpravidla zpracováno. Nesprávným tříděním plastů pouze proces komplikujete a prodražujete. Třiďte kvalitně. Hlavně zmenšujte objem obalů sešlápnutím, obaly není třeba vymývat.
Pokud shromažďujete doma plasty v pytlích nebo taškách, do kontejneru je z nich vysypte. Usnadnítre tak dotřiďování.
JAKÝ PLAST TŘÍDIT
-
PET lahve (nápoje, mléčné výrobky)
-
Kelímky od jogurtů, pomazánek, margarínů apod.
-
Obaly od kosmetiky (šampony, gely, mýdla)
-
Obaly od čisticích prostředků
-
Igelitové tašky, sáčky, fólie
-
Obalový polystyren (ne všude — dle místních pravidel)
JAKÝ PLAST NETŘÍDIT
-
Molitan, guma, linoleum, plexisklo apod.
-
PVC výrobky (trubky, podlahy, některé obaly)
-
Zubní kartáčky, tuby od past a krémů
-
Silně znečištěné plastové obaly
-
Kombinované obaly z více materiálů (např. blistry)
Multikomoditní sběr
V některých lokalitách je možné sbírat plasty dohromady s kovy a nápojovými kartony. Informace naleznete vždy na kontejneru.
Co jsou plasty
Plast je umělá hmota. Tedy... přesněji řečeno makromolekulární látka tvořená dlouhými řetězci opakujících se molekul – polymerů. Plasty mohou být syntetické (vyrobené z ropy nebo zemního plynu) nebo částečně přírodní (například bioplasty). Plasty někdy považujeme za nebezpečné látky. To není k plastům fér. Nebezpečné mohou být snad jen tím, jak s nimi zacházíme.
Jak třídit plast
V principu jde o několik jednoduchých pravidel:
-
plastové obaly sešlapujte nebo stlačujte, aby v kontejneru zabraly co nejméně místa
-
drobné zbytky obsahu není nutné vymývat – škodí v kanalizaci
-
do kontejneru vhazujte to, co je na nálepce na kontejneru
-
odpad do kontejneru vysypte, nenechávejte ho v uzavřených pytlích a taškách
-
odpad nenechávejte vedle kontejnerů, úklidová firma ho odveze do spalovny nebo na skládku
Proč třídit plast
Třídění plastů má několik přínosných důvodů:
-
odklání materiál ze směsného komunálního odpadu
-
umožňuje jeho materiálové (nebo energetické) využití – recyklace, downcyklace
-
snižuje potřebu výroby plastu z primárních surovin (roipa, zemní plyn a další chemické přísady)
-
omezuje emise CO₂ spojené s výrobou nového plastu
Problémy plastového odpadu
Hlavní problém je různorodost. Plast není jeden materiál, ale stovky různých polymerů s různými vlastnostmi.
Komplikace způsobují zejména:
-
směsi různých druhů plastů v jednom obalu
-
kombinace plastu s jinými materiály (papír, kov, hliník, ale i jinými druhy plastu)
-
tmavé a černé plasty (hůře se třídí optickými separátory)
-
barviva a přísady (aditiva)
-
příměsi bioplastů (znemožňují plnohodnotnou recyklaci)
-
silné znečištění
Velká část plastů je recyklovatelná pouze omezeně (tzv. downcyklace), tedy na recyklát nižší kvality.
Jak dělíme plasty z pohledu běžné domácnosti
V domácnosti běžně máme:
-
Plastové obaly – většina z nich patří do kontejneru na plast
-
Plasty jako součást výrobků – například plastové nádobí, hračky, kbelíky nebo květináče. Ty nepatří do kontejneru , ale do směsného odpadu nebo na sběrný dvůr (podle typu a velikosti).
-
Plasty v elektrozařízeních – odevzdávají se jako elektroodpad – obsahují specifické příměsi a často i nebezpečné látky.
-
Textilie s plastovými vlákny – polyester, nylon, akryl. Ty se nerecyklují.
-
Stavební plasty – podlahové krytiny, plastová okna, trubky – ty se vyhazují většinou na sběrný dvůr.
Z každého žlutého kontejneru se skutečně zpracuje zhruba 30% obsahu
DRUHY PLASTŮ
Zjednodušeně můžeme plasty rozdělit na:
TERMOPLASTY
Plasty, které se při zahřátí změkčují a lze je opakovaně tvarovat. Patří sem například PET, polyetylen nebo polypropylen — tedy většina běžných obalových plastů.
DUROPLASTY (termosety)
Plasty s hustou sítí chemických vazeb. Po vytvrzení už je nelze znovu roztavit ani přetvarovat. Vyznačují se vysokou pevností, tepelnou i chemickou odolností.
ELASTOMERY
Pružné plasty (například pryže), které snesou velké deformace a po uvolnění se vracejí do původního tvaru. Tepelně je nelze běžně přepracovat.
CO JE TO BLISTR (BOL)
Jde o obal z plastu (PVC nebo PET) a hliníku, který se používá nejvíce pro léky.. Je velmi praktický pro spotřebitele, ale v současnosti nerecyklovatelný. Pro se nesbírá. Možná budoucnost jeho recyklace spočívá v chemických procesech
KOLIK PLASTU SE VYROBILO
Od 50. let 20. století bylo na světě vyrobeno více než 9 miliard tun plastů.
Z toho:
-
přibližně 9–10 % bylo recyklováno,
-
asi 20 % spáleno,
-
zbytek skončil na skládkách nebo v životním prostředí.
Roční světová produkce plastů dnes přesahuje 400 milionů tun a stále roste.
Stručná historie, současnost a budoucnost plastu
Za jeden z prvních polosyntetických plastů můžeme považovat nitrát celulózy (kolem roku 1855). Následoval celuloid, který našel využití třeba ve fotografii nebo výrobě kulečníkových koulí. Skutečnou revoluci však přinesl až bakelit – fenolformaldehydová pryskyřice patentovaná roku 1907 belgickým chemikem Leo Baekelandem v USA. Šlo o první plně syntetický plast.
Ve 30. letech 20. století přišel na scénu nylon (DuPont) a postupně další polymery, které dnes považujeme za samozřejmost – polyetylen (PE), polypropylen (PP), PVC či polystyren.
PET (polyethylentereftalát) byl patentován v roce 1941. Masivní nástup PET lahví přišel v 70. letech – například Coca-Cola a Pepsi je začaly používat kolem roku 1978. Do České republiky vstoupily PET lahve začátkem 90. let.
Jak se vyrábějí plasty
Základní surovinou je ropa a zemní plyn. Na výrobu plastů připadá zhruba 4–8 % světové těžby ropy (včetně energie potřebné na výrobu). Samotná surovina tvoří menší část – významná je i energetická náročnost výroby.
Aby plasty plnily svou funkci, přidávají se do nich:
-
změkčovadla
-
stabilizátory
-
zpomalovače hoření
-
barviva a další aditiva
Jak škodí plasty?
Samy o sobě vlastně nijak. Plast nemá nožičky aby utíkal. Ručičky, aby něco ničil. Hlavičku, aby vymýšlel blbiny. Plast je jeden z nejužitečnějších vynálezů lidstva. Globální problém s plasty spočívá v:
-
nadprodukci,
-
krátké životnosti (mnohdy jednorázovosti) výrobků,
-
špatné nakládání s odpadem (špatné třídění, nízká míra recyklace),
-
a fakt, že plast se nerozkládá – pouze se rozpadá na menší částice (degraduje na mikroplasty).
Plastové odpady v mořích
Do moří se každoročně dostane zhruba 10–12 milionů tun plastového odpadu. Přesné množství ale nikdo nezná – část plastů už totiž leží na dně nebo se rozpadla na mikroplasty. Známé „ostrovy odpadků“ typu Great Pacific Garbage Patch obsahují podle odhadů asi 80 tisíc tun plastu. Velká část pochází z oblastí s nedostatečným odpadovým hospodářstvím, především z asijských a afrických zemí. Svůj podíl mají ale i přírodní katastrofy, které odpad spláchnou do moří. Asi 10 % plastového odpadu v mořích tvoří rybářská výbava (sítě, lana). Velmi rozšířeným drobným odpadem jsou cigaretové nedopalky.
Budoucnost plastů
Nebude v jejich zákazu. Bez plastů se neobejdeme. Jen díky nim žijeme tak pohodlně a levně. Předpokládá se, že v budoucnu bude nutné plastové produkty vyrábět s ohledem na efektivnější design, omezení zbytečných a jednorázových obalů. Bezpodmínečná je vyšší míra recyklace, zejména investice do chemické recyklace.
Co je to polystyren
Polystyren se začal průmyslově vyrábět už ve 30. letech 20. století, přičemž jeho pěnovou podobu (např. známý Styropor) uvedla firma BASF kolem roku 1950. Dnes jde o velmi rozšířený plast využívaný hlavně ve stavebnictví a obalovém průmyslu.
70–80 % polystyrenu spotřebuje stavebnictví (zejména tepelná izolace), zbytek připadá hlavně na obaly. V Česku se ročně spotřebují desítky tisíc tun polystyrenu.
Pěnový polystyren tvoří z velké části vzduch (plastu je v něm přibližně jen 2–5 %). Proto se při přepravě často lisuje (briketuje), aby zabíral méně místa.
Čistý bílý obalový polystyren lze poměrně dobře recyklovat. Barevný nebo znečištěný materiál se recykluje výrazně hůře, protože příměsi zhoršují kvalitu výsledného recyklátu.
Polystyren tvoří zhruba 7 % globální výroby plastů
Nebezpečný polystyren ze stavebnictví
Izolační polystyren používaný ve stavebnictví může obsahovat zpomalovače hoření. Dříve se často používal HBCD (hexabromcyklododekan), který byl kvůli ekologickým a zdravotním rizikům v EU postupně zakázán. Starší izolační materiály ho ale stále mohou obsahovat.
Proto stavební polystyren nepatří do běžných kontejnerů na plasty — měl by se odevzdat ve sběrných dvorech nebo specializovaným firmám.
PVC – ideální plast
PVC (polyvinylchlorid) patří mezi nejpoužívanější plasty na světě a je oblíbený hlavně proto, že je levný, odolný a dobře upravitelný.
Používá se ve stavebnictví, elektroinstalacích, zdravotnictví i obalech. Recykluje se pouze PVC z průmyslu.
PVC obsahuje chlór a různá aditiva (změkčovadla). Při nevhodném spalování mohou vznikat nebezpečné látky včetně dioxinů, proto se PVC nikdy nemá spalovat v domácích podmínkách.
Výrobky z PVC (recyklační značka 3) nevhazujte do kontejnerů na plast. Patří do smědného odpadu nebo na sběrný dvůr.
JAKÉ JSOU DRUHY POLYSTYRENU
GPPS (krystalový polystyren)
Čirý, poměrně tvrdý, ale křehčí typ polystyrenu. Používá se na laboratorní a zdravotnické potřeby, obaly na CD/DVD, potravinové tácy nebo různé obalové výlisky.
HIPS (tzv. houževnatý polystyren)
Polystyren upravený přídavkem kaučuku, díky čemuž je odolnější proti nárazu. Využívá se ve spotřební elektronice, při výrobě hraček, nábytku, ramínek, vnitřních dílů ledniček nebo potravinových obalů.
EPS (expandovaný polystyren)
Známý „pěnový polystyren“. Používá se hlavně ve stavebnictví jako tepelná izolace a také v obalovém průmyslu.
XPS (extrudovaný polystyren)
Hutnější a odolnější izolační materiál vyráběný extruzí. Používá se především ve stavebnictví, kde je vyžadována vyšší pevnost a nižší nasákavost.
Nejčastější mýty o plastech
„Plasty jsou samy o sobě škodlivé.“
Kdepak. Plast je jen materiál. Problém vzniká hlavně tím, jak s ním zacházíme.
„Všechen plast se recykluje.“
Ani náhodou. Globálně se reálně recykluje zhruba jen kolem 10–15 % plastů. Zbytek končí ve spalovnách, na skládkách nebo v přírodě. Z jednoho kontejneru se skutečně materiálově zpracuje jen asi 30 % obsahu. Problém je jejich složení (aditiva, barviva).
„Bioplasty problém s plasty vyřeší.“
Ne. A pokud ano, jen nepatrně. Některé se rozloží jen v průmyslových kompostárnách, jiné se chovají podobně jako klasické plasty.
„Stačí třídit a je to.“
Ano. Třídění je důležité, ale klíčové je hlavně omezování spotřeby, ekodesign a především zdokonalit procesy recyklace.
„Recyklace plastů je ekologická.“
Není. Je to v principu výrobní proces se vším všudy. Spotřeba energie, vody, logistika, vlastní odpady. Bohužel, na nic jiného jsme ještě nepřišli.
„Symbol recyklace na obalu znamená, že se výrobek recykluje.“
Ne. Znamená jen to, že recyklace je teoreticky možná — ne že se skutečně děje. Navíc v mnoha případech jde o downcyklaci.
Nejznámější komerční druhy plastů (umělých hmot)
PET (recyklační značka 1)
Polyethylentereftalát. Nejčastěji se používá pro výrobu nápojových lahví a potravinových obalů. PET je dobře mechanicky recyklovatelný a čistý recyklát má vysokou hodnotu. Opakovaným zpracováním ale ztrácí čirost a mechanické vlastnosti, takže se často používá spíše na vlákna, fólie nebo obaly nižší kvality.
HDPE (recyklační značka 2)
Polyethylen s vysokou hustotou. Vyrábějí se z něj lahve na kosmetiku a čisticí prostředky, víčka, kanystry, potrubí nebo izolace kabelů. Je chemicky odolný a relativně dobře recyklovatelný.
PVC (recyklační značka 3)
Polyvinylchlorid. Oblíbený plast pro stavebnictví – trubky, podlahové krytiny, fólie, kabelové izolace nebo zdravotnické pomůcky. Recyklace je technicky možná, ale složitá kvůli obsahu chlóru a aditiv. Při spalování bez správné technologie mohou vznikat toxické látky. Netřídí se společně s ostatními plasty z domácností.
LDPE (recyklační značka 4)
Polyethylen s nízkou hustotou. Měkký a pružný plast používaný hlavně na fólie, sáčky, mikroten nebo obaly na potraviny. Recyklovat lze, ale kvalita recyklátu bývá nižší.
PP (recyklační značka 5)
Polypropylen. Odolný plast používaný na potravinové obaly, kelímky, víčka, technické díly nebo syntetická vlákna. Recyklace je poměrně dobře zvládnutá.
PS (recyklační značka 6)
Polystyren – buď tuhý, nebo pěnový. Tuhý PS najdeme v kelímcích nebo nádobí, pěnový (EPS) ve stavebnictví a obalových materiálech. Recyklace existuje, ale logisticky bývá náročná kvůli nízké hustotě materiálu.
Ostatní plasty (recyklační značka 7)
Směsné nebo méně běžné plasty (např. polykarbonáty, bioplasty, vícevrstvé materiály). Recyklace je obtížnější, ale obaly se běžně třídí do plastového odpadu, kde o dalším zpracování rozhoduje třídicí linka.
Další významné technické plasty
PC – polykarbonáty
Používají se na CD/DVD, ochranné štíty, čočky, konstrukční prvky nebo bezpečnostní skla. Recyklace je možná, ale technologicky náročnější.
PTFE – polytetrafluorethylen (teflon)
Vysoce chemicky a tepelně odolný plast. Používá se na nepřilnavé povrchy, těsnění, membránové textilie nebo technické komponenty. Recyklace je omezená.
PA – polyamidy (nylon, silon, kevlar)
Odolné konstrukční plasty i textilní vlákna. Používají se ve strojírenství, automobilovém průmyslu i textilu. Recyklace probíhá hlavně mechanicky.
PUR – polyuretany
Velmi široká skupina plastů – pěny (molitan), izolace, laky, lepidla, elastomery. Recyklace je obtížnější, často se řeší energetickým využitím.
BR / syntetické kaučuky (polydieny)
Používají se na pneumatiky, těsnění, hadice, dopravní pásy nebo podlahové krytiny. Recyklace probíhá hlavně mechanickým drcením.
EP – epoxidové pryskyřice
Najdeme je v lepidlech, nátěrech, kompozitech nebo elektronice. Patří mezi termosety, takže jejich recyklace je komplikovaná.
Plasty jsou extrémně rozmanitá skupina materiálů s velmi rozdílnými vlastnostmi i možnostmi recyklace. Technicky lze recyklovat většinu plastů, ale rozhodující je ekonomika, dostupnost třídění a kvalita vytříděného odpadu. Proto se některé plasty reálně recyklují jen omezeně.
Zdroje: Wikipedia, Odpady. Odpadové fórum, EnviWeb, Ekolist, J. Kizlink, Recypoint.cz, Eko-kom, VŠCHT, hnutí Duha, 7. Generace, Hnutí Duha
Zajímavosti a odkazy
-
Stránky o plastu bez emocí: replastuj.cz.
-
Do historie plastů můžete nahlédnout ZDE.
-
Skončí třídění plastu tak, jak ho známe a jak mu věříme? ZDE.
-
Dokument o plastech v oceánech na stream.cz TADY.
-
O rybářských sítích v mořích a oceánech si přečtěte ZDE.
-
O víčkách z plastových lahví ZDE na stránkách AOS Ekokom.