PLASTY

PO DOBĚ KAMENNÉ, BRONZOVÉ A ŽELEZNÉ TU JE DOBA PLASTOVÁ

Co je to plast? Umělá hmota. Nebo také makromolekulární látky složené z velkého množství stále se opakujících molekul. Nebo také syntetické, polysyntetické nebo polymerní látky. Plasty někdy považujeme za nebezpečné látky. To není k plastům fér. Nebezpečné mohou být snad jen tím, jak s nimi zacházíme.

Na plastech není vlastně nic špatného. Díky nim totiž žijeme tak pohodlně a levně. Jen s nimi špatně zacházíme.

Dnes vzniká ve světě každý rok něco kolem 34 milionů tun plastových odpadů. Naprostá většina z nich je spálena nebo naskládkována. V průměru se globálně údajně zrecykluje necelých 30 % plastových odpadů. (Zdroj: Odpady 7/2017). Evropa doposud vyvážela do Číny něco kolem 7 000 000 tun odpadu ročně. To se v současnosti díky změnám v přístupu Číny mění. Více o přístupu Číny ZDE.

Přes 75 % plastových odpadů se z Evropy vyváželo do Asie

 

Za úplně první plast můžeme považovat nitrát celulózy, který se objevil někdy v roce 1855. A polyetylén prý existuje od roku 1891. Nicméně výraz umělá hmota se poprvé objevil pod názvem nylon někdy ve 30. letech 20. století. První průmyslově vyráběnou umělou hmotou byl možná celuloid a po něm fenolformaldehydové pryskyřice — legendární bakelit (což mimochodem nebyl vynález německých soudruhů, ale belgického vědce v amerických službách).

Od 60. let do současnosti se globální výroba plastů více než zdesetinásobila. Další růst výroby plastů lze očekávat především proto, že plasty jsou relativně levné a dokáží nahradit jiné, z pohledu výrobních nákladů nákladnější, materiály. 

 

S PET lahví přišla údajně jako první někdy kolem roku 1978 společnost Coca Cola. Odhaduje se, že dnes uvede tato firma každý rok globálně kolem 110 miliard jednorázových  plastových lahví a toto číslo rok od roku stoupá. Je potěšující, že se Coca Cola začíná zajímat o to, jak tento negativní důsledek jejich sladkého byznysu snižovat. Do České republiky vstoupily PET lahve oficiálně v roce 1993. Od té doby patří mezi nejoblíbenější obaly. Především na nápoje. PET lahev má mnoho nesporných výhod. Jejich často zmiňovanou nevýhodou je (kromě enormního množství) to, že doba jejich rozkladu v přírodě se odhaduje na 50 až 80 let. To je ovšem něco, čemu lze předejít. Tedy budeme-li chtít.

 

Plastový odpad = obchod s odpadními plasty

Recyklace plastů je mimo jiné — či lépe řečeno především — obchod. Ten však v současnosti zažívá ne zcela příznivé roky. Na vině je hlavně to, že plastového odpadu je víc, než trh potřebuje. A také to, že ropa nestojí tolik, co stávala. A v neposlední řadě i neefektivní třídění, které zvyšuje náklady (více o tom ZDE). V poslední době se ukazuje jako problém i nový směr odpadové politiky, který nastavila Čína a postavila tak Evropu a ostatní země tváří tvář klasické otázce: kam s tím? Možné je, že se budou méně kvalitní plastové odpady prostě pálit. Bude pro ně nutné najít jiná odbytiště, nebo skladiště.  A nabízí se i myšlenka, že přebytek plastového odpadu probudí dřímající evropský recyklační byznys a začnou se budovat nová zpracovatelská zařízení. Tím by si Evropa konečně svůj dlouholetý problém s odpady vyřešila. nebo se o to aspoň pokusila nejenom pomocí bezkoncepčních směrnic, ale i v praxi.

Recyklace plastů významná i z jiného důvodu. Při výrobě plastů se používá ropa. Říká se, že je to kolem 4 — 8 % z celkové produkce ropy. Některé plastové obaly lze relativně dobře recyklovat. Ale plasty to nejsou jen obaly, lahve a krabičky. Jiné umělé hmoty (plast není nic jiného než jedna z nich) jsou často naopak velmi problematické. Jedná se o různé druhy změkčovadel, stabilizátorů a další přísady, které de facto patří do kategorie nebezpečných odpadů. Ale o tom někde jinde.

Z PET lahví sundavejte PVC etikety (tzn. rukávové návleky), které znemožňují recyklaci.
Jak třídit plast efektivně?

Zpracovatelům jde o tzv. jednodruhovost. Jste-li tedy třídící maniaci, odstraňte z PET lahví víčko, které můžete třídit jinak. Odstraňte jiné, než PET etikety (například PVC fólii s potiskem navlečenou na lahev). Pro zpracovatele má největší hodnotu čirý (průhledný) PET. U ostatních PET obalů odstraňujte jiné plastové komponenty a vyhazujte je zvlášť. Obaly netřeba vymývat. Nezapomeňte plastové obaly sešlapovat, aby v kontejneru zabraly co nejméně místa!

Ať se nám to líbí, nebo ne, ne všechny plasty, které naházíme do žlutého kontejneru je možné zrecyklovat. Smysl má třídit jen ty plasty, které lze bezproblémově zrecyklovat. A ideálně v místě vzniku (byť primární roli zde hraje kapacita recyklačních závodů). Těmi jsou PET lahve, obaly od drogistického zboží a fólie. Většina všeho ostatního s největší pravděpodobností skončí pod označením "výmět" ve spalovně nebo na skládce. Taková je skutečná realita tzv. recyklace a třídění odpadu. Mimochodem, v ČR je jen jeden zpracovatel směsných plastů. A jeho kapacita jevíce než naplněna.

Lidstvo do dnešního dne vyprodukovalo přes 9 miliard tun různých plastových produktů.

 

Od dob nesmělých počátků plastikářské produkce (první plasty byly ve skutečnosti vlastně bioplasty, avšak jejich výrobní cena byla příliš vysoká a tak se přešlo na výrobu syntetických plastů) jsme vyrobili odhadem kolem 9 miliard tun plastových produktů různého druhu (zdroj: Science Advances). Z toho naprostá většina byla vyrobena v posledních zhruba padesáti letech. Vezmeme-li v potaz to, že jednou z hlavních předností plastů je nízká váha, tu hromadu o váze devíti miliard tun si při nejlepší vůli nedokážeme představit. A zhruba jen 30 % z celkového množství se stále nějak někde používá – zbytek se stal odpadem. Necelých 10 % se zrecyklovalo, zbytek je neznámo kde. Shořel, nebo se povaluje na skládkách. Možná taky plave v moři.

Nejzbytečnějším plastovým odpadem jsou obaly

Nás, třídily domácí, zajímají nejvíce plastové obaly. Z původně praktického obalu se stala globální pohroma. Pravda, na rozdíl od jiných pohrom je tato řešitelná. Ovšem má to jeden háček. Museli bychom chtít to umět. A pokud bychom chtěli, museli bychom se zříct hlavního hnacího motoru západní ekonomiky: ekonomického růstu, který je pohonem i brzdou naší civilizace. Jinak řečeno, aby bylo plastových obalů méně, musí se jich i méně vyrobit – snížit růst výroby, obratů, zisků, atd. Je to možné? Jistěže ne. Alespoň ne dnes. Až 42 % všech globálně vyrobených plastů jsou údajně právě obaly. Mnohdy nesmyslné jednorázové obaly.

V ČR se údajně spotřebuje ročně až 20 000 tun jednorázového plastového nádobí

 

Plasty jako odpad

Z výše uvedeného je zřejmé, že některé plasty lze recyklovat nebo alespoň likvidovat. Jenomže k tomu je třeba efektivní třídění a síť recyklačních zařízení. Když totiž do kontejneru na plast naházíme i to, co je jen zdánlivě plastem, děláme to paradoxně zbytečně. Každý zpracovatel si vybere jen to, co dokáže zpracovat. Zbytek se spálí. Mizerné třídění vlastní recyklaci pouze prodražuje. I v docela civilizované Evropě ještě stále více než polovina plastových odpadů končí mimo sběrné kontejnery či sběrné dvory. 

 

Recyklace plastů není ekologická činnost.

Recyklace plastů – nic není tak zelené, jak se to barví.

Stojíme před zásadním problémem: odpadních plastů každým dnem přibývá. Na jedné straně se plácáme po zádech, kolik plastů se vytřídilo. Na druhé straně stojí skutečnost, že Evropa dnes nemá dostatečnou kapacitu na zpracování takového množství odpadních plastů. Proto značnou část odpadních plastů musí ke zpracování vyvážet do zahraničí. Odpad je obchod. Přemýšlejte svoji hlavou: je na takovémto způsobu zpracování plastového odpadu něco ekologického? Plastového odpadu máme více, než ho dokážeme zpracovat. A co je horší, nabídka plastového odpadu nyní značně převyšuje poptávku. Pokud tomu tak bude nadále, není od věci se domnívat, že plastový odpad se začne běžně pálit – ostatně výhřevnost má dobrou.

Další potíží recyklace plastového odpadu je ta skutečnost, že jsou vždy porovnávány ceny nové suroviny (tzv. virgin) a recyklátu. O recyklovaných materiálech se říká, že mohou 2—3x přesáhnout cenu nové suroviny. Zpracovatelé proto musí neustále hledat cesty jak na trh dodávat vysoce kvalitní recykláty. A ještě po očku sledovat trh. Problém recyklace je navíc obsáhlejší i díky množství používaných aditiv. Ta se do platů přidávají proto, aby lépe plnily svou funkci při různých aplikacích. A ať chceme, nebo ne, plasty v drtivé většině s rostoucí teplotou degradují. Proto pokud chceme vyrábět kvalitní výrobky, ne vždy je možné spoléhat na recykláty. Nutno podotknout, že zpracováním a recyklací plastů se věnuje velké množství firem a univerzitních pracovišť, které pravidelně přicházejí s novými technologiemi zpracování tohoto druhu odpadu. Jejich zavedení do praxe je už jiná věc.

Do plastů se během výroby přidává množství aditiv, která mohou komplikovat následné zpracování.

Smutné a hloupé zároveň je to, že produkty z recyklátu nejsou v širší míře nijak zásadně 'shora' podporovány. V době, kdy se dotuje (s odpuštěním) kdejaká pitomost, by dotace, popř. daňové úlevy nebo snížená sazba DPH na produkty z recyklátu dávaly mnohem větší smysl, než (opět s odpuštěním) žvanění o oběhovém hospodářství. 

Samostatnou kapitolu komplikace recyklace plastů mohou tvořit ty materiály, do kterých je v rámci tzv. ochrany životního prostředí přidávána biosložka. Tyto obalové materiály nejsou v současnosti viditelně označené. V konečném důsledku mohou snížit čistotu výsledného recyklátu a tím pádem i jeho hodnotu. Něco málo o tom ZDE.

 

Z obalů pochází prý až 40% celkového plastového odpadu vzniklého v Evropě

 

Lidé se plastu podvědomě bojí. Přitom plast je pro naši existenci v poslední době naprosto nepostradatelný. Je absurdní bát se něčeho, bez čeho nemůžu existovat, nemyslíte?  Klasické plastové obalové materiály, o kterých zde převážně hovoříme, nejsou nikterak nebezpečným odpadem. Spíše otravným. A jejich nebezpečí není v materiálu, ale v nás.

 

Plastové odpady v mořích

Odhaduje se, že v mořích a oceánech ročně skončí kolem 13 000 000 tun plastového odpadu. Jinak řečeno, zhruba kolem 4 % všech vyrobených plastů. Celkové množství ale nelze vůbec odhadnout, protože část plastového odpadu klesne ke dnu. Z těchto odpadků vznikají doslova ostrovy jako legendární Great Pacific Garbage Patch. Už jsme viděli bezpočet dojímavých fotografií zvířátek zamotaných ve zbytcích plastového odpadu. A co to dělá s mořským ekosystémem si ani nedokážeme představit. Zajímavá studie o původu plastového odpadu ve světových oceánech řáká, že tento odpad pochází z více než poloviny z Číny, Vietnamu, Indonésie, Filipín a Srí Lanky. K nahlédnutí ZDE.

Nejvíce problematickými nejsou ani tak veliké kusy plastu. Ty je možné mechanicky odstranit. Avšak tyto odpady vytažené z vody zřejmě nepůjde zrecyklovat, jak se naivně domníváme, nýbrž je bude třeba spálit. Z hygienických důvodů. Ve skutečnosti nejhorším plastovým odpadem v mořích jsou mikroskopické plastové částečky.

Co jsou to mikroplasty?

Jsou to různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po 5 milimetrů. Tento sajrajt není jen v mořích. Je i ve vzduchu, pitné vodě, džusech, medu nebo soli. Tyto částečky mají schopnost cestovat po celé planetě a pronikat tkáněmi a vázat na sebe toxiny. A odborníci zatím nedokáží přesně definovat, jaké dlouhodobé účinky může tato skutečnost mít na naše zdraví. Navíc lze předpokládat, že se tyto mikroplasty dále mohou rozpadat do forem nanometariálu. Více o nanoodpadech ZDE.

Mikroplasty mohou být buď následkem rozpadu běžných plastů. Nebo tzv. komerčně využitelné mikroplasty. To jsou materiály, které jsou cíleně vkládány do různých produktů. Jmenujme například kosmetické výrobky, barvy, textilní aditiva nebo čisticí prostředky. Mimochodem, mikročástice plastu pocházejí i z tzv. oxodegradabilních plastů (plastů z polyetylenu s přídavkem aditiva). Tyto drobné částečky pronikají do potravního řetězce, na jehož konci pak trůní ten, který je stvořil. A ten na vrcholku potravního řetězce má možnost tento destruktivní jev i zastavit. Bude-li chtít. Doposud neexistuje mnoho studií, které by nám ohledně mikroplastů dávaly jisté odpovědi. Nicméně i ty studie, které existují, jsou alarmující. Uvidíme. Více o mikroplastech ZDE.

Přes 90 % plastů v mořích jsou mikroplasty. Jejich používání při výrobě nikdo nezakazuje.

Samostatnou kapitolu plastových odpadů v mořích tvoří rybářské sítě. Je běžnou praxí, že rybáři se vytahováním poškozených sítí neobtěžují. V oceánech tak porůznu plavou tisíce metrů smrtonosných lapačů, které do sebe zachytávají mořské živočichy. Jedná se o nehorázné poškozování mořských ekosystémů. Přitom paradoxně rybářské sítě jsou vyrobeny z vysoce kvalitních materiálů (nylonových vláken), které je možné recyklovat na textilní vlákno! Tento druh recyklace již existuje, nicméně otázka, proč odvážní mořští lovci poškozené sítě neodevzdávají ke zpracování rovnou, zůstává otevřená. Více na téma rybářských sítí si přečtěte TADY.

Lze předpokládat, že legislativa uvalí na výrobce tzv. lovných síťových zařízení povinnost hradit náklady za jejich zpětný odběr. Může tak vzniknout i kolektivní systém zpětného odběru rybářských sítí.

Co jsou to bioplasty?

Jedná se o uměle upravované biologické materiály. Spíše se jedná o experiment s prozatím nejasným koncem. Jde o to, že se do plastů přidávají coby komponenty přírodní látky, jako jsou škrob, cukr nebo celulóza. V současnosti se tento experiment potýká s problémy s tříděným sběrem apod. Budeme-li hovořit o tzv bioplastech, neměli bychom mísit hrušky s jablky. U bioplastů jsou zásadní dva faktory.: a) z čeho je bioplast vyroben) a b) jak se likviduje, když se stane odpadem. O BIOPLASTECH si přečtěte TADY.

Bioplasty nelze vždy třídit s ostatními plasty!

 

Plasty jsou pro nás nezbytné. Bez nich bychom už asi vyhynuli. Situace se však velmi změní, když se plast stane odpadem. Nastává problém, se kterým se ne vždy dokážeme smysluplně vypořádat. Například už jen tím, že plasty naházíme do žlutého kontejneru.

 

Jak je to s plasty?

Ke snazší recyklaci plastů je třeba i to, aby výrobci věnovali patřičnou pozornost tzv. ekodesignu. Zůstaneme-li u obalů, které nás zajímají nejvíce, měli by výrobci dbát na to, aby různé druhy plastů byly od sebe snadno oddělitelné, stejně jako ostatní materiály, které jsou do obalů přidávány. Papír, kovy a další. Legislativa doposud výrobce za ignoraci ekodesignu nepostihuje. Dobrá vůle výrobců  by měla jít ruku v ruce s technologiemi, které do zpracovatelského průmyslu pronikají. Pokud spolu nebudou výrobci, ekologové a odpadáři spolupracovat, nic se nikam neposune. Jinak řečeno obalový plast by se měl vyrábět z materiálů, které lze bezproblémově recyklovat.

Z každého žlutého kontejneru se skutečně zrecykluje zhruba 30 % jeho obsahu

 

Ne vše, co do žlutého kontejneru vhodíme, se skutečně zrecykluje. Technologie, které se k recyklaci v současnosti používají, dokáží rentabilně zpracovat jen některé druhy plastů. Tomu, co se z linky vyřadí — tedy jakýsi odpad z tříděného odpadu — říkáme výmět. Jedná se o těžko zpracovatelný a využitelný odpad, kterého může být 30—50 % z původního množství vytříděného odpadu, který se zpracovává. 

Pokud hovoříme o plastech, je lepší třídit méně, ale o to kvalitněji. Nevhazujte proto do žlutých kontejnerů cokoli, co vám připomíná plast, ale jen to, co vidíte na nálepce na kontejneru. Další zásadní věcí je to, abychom snižovali objem vyhazovaných plastových obalů. Dnes je skutečnost taková, že až třetina každého kontejneru plného plastových obalů je vzduch.

Co je to polystyren?

Polystyren vymysleli ve firmě BASF někdy v roce 1949. Tento materiál je nejvíce používán ve stavebnictví a v obalovém průmyslu. Statisticky vzato 80 % veškerého vyrobeného polystyrenu spotřebuje stavebnictví, 20 % spotřebuje obalový průmysl. Roční spotřeba polystyrenu v ČR je zhruba 60 tisíc tun (z toho se 12 % využije v obalovém průmyslu). Polystyren známe jako neškodné bílé kuličky namačkané na sebe. Ve skutečnosti plastu jsou v pěnovém polystyrenu zhruba 2 %. Zbytek je vzduch. Proto se pro převoz pěnový polystyren briketuje. Polystyren z obalového průmyslu, který je bez přísad, je snadno recyklovatelný — ovšem pouze bílý. Pokud je barvený, je v principu k ničemu, protože barva snižuje kvalitu výsledného recyklátu.

Budeme-li hovořit o polystyrenu ze stavebnictví, je třeba zdůraznit, že některé jeho druhy obsahují tzv. zpomalovače hoření. Nebezpečí, které se v polystyrenu někdy ukrývá říkáme hexabromcyklododekan (HBCD). Je to zpomalovač hoření přidávaný do izolačního expandovaného a extrudovaného polystyrenu (EPS), který se používá ve stavebnictví, aby izolace splňovaly požární normy. Riziko spočívá ve vdechování mikročástic, popřípadě tehdy, kdy se tenhle hexabromcyklododekan dostává do půdy a posléze do potravinového řetězce, na jehož vrcholu stojíme.

Polystyren, například z domácích rekonstrukcí se nesmí házet do žlutého kontejneru na plast. Za jeho vyhození do směsného odpadu nebo na skládku hrozí pokuty. Více na toto téma ZDE. Stanovisko MŽP k problematice si přečtěte ZDE. Naopak obyčejný obalový polystyren do žlutých kontejnerů vhazovat samozřejmě lze. Jak se recykluje polystyren si přečtěte ZDE.

CO MÁ SMYSL TŘÍDIT 
  • PET lahve, plastové lahve od mléčných nápojů i samotného mléka

  • Kelímky od jogurtů, pomazánek, margarínů, krémů

  • Obaly od šamponů, sprchových gelů, tekutých mýdel

  • Obaly od mycích a čisticích prostředků

  • Igelitové tašky, sáčky a fólie

  • Tuhý a obalový polystyren 

CO LZE TAKÉ TŘÍDIT* 

  • Obaly od bonbonů, oplatek, sušenek a dalších sladkostí

  • Obaly od těstovin, pekárenských výrobků, tzv. instantních potravin

  • Plastové květináče, kořenáče a truhlíky (ne manžely)

  • Obaly od CD, DVD, VHS včetně samotných nosičů (byť ty se určitě v ČR nerecyklují)

* Tyto materiály se s velikou pravděpodobností nezpracují a budou spáleny.

CO VŮBEC NETŘÍDIT

  • Bioplasty — ty se většinou recyklovat nedají. Více o bioplastech ZDE.

  • Molitan, guma, lino, plexisklo, "sexysklo" 

  • Nic z PVC (recyklační značka 3)

  • Novodur, novoplast atp. 

  • Hnědé PETky od piva

  • Zubní kartáčky

  • Těsnění, žvýkačky

  • Koberce, předložky ani spojky a citoslovce

  • Celofán

  • Obaly značně znečištěné od nebezpečných chemikálií

POZOR NA SMÍŠENÉ OBALY!!!

Někteří výrobci ignorují potřebu snadné recyklace jejich obalů. Jejich obaly pak komplikují samotný proces recyklace, a často jsou takové obaly z recyklace vyřazeny. Jedná se například o PET lahve, přes které je navlečena PVC fólie. Proto před vytříděním tuto fólii odstraňte a vhoďte do směsného odpadu.

Zdroj: Eko-kom.

PLASTY V KOSTCE 

Zjednodušeně můžeme plasty rozdělit na:

 

TERMOPLASTY

Jedná se o plasty, které při působení teploty přecházejí z tvrdého stavu do měkkého. To znamená, že je možné je ohřevem opakovaně převádět do tvarovatelného stavu a následným ochlazením do stavu tuhého (sklovitého), kdy je jejich poslední nabytý tvar fixován. 

 

DUROPLASTY (též termosety)

Jedná se o plasty, které vykazují mimořádně mnoho síťových vazeb mezi molekulami. Síťování je proces příčného spojení makromolekul, který vede k tvorbě rigidní, nerozpustné struktury, která je mechanicky i chemicky velmi odolná. Ať už to znamená cokoli, jde o to, že je nelze plasticky formovat teplem. Duroplasty jsou epoxidové pryskyřice, polyesterové pryskyřice, fenolformaldehydové pryskyřice - abychom jmenovali ty nejdůležitější zástupce.

 

ELASTOMERY

Elastomery (pryže) jsou látky tvořené především z kaučuků pomocí fyzikálního nebo chemického síťování. Není možné je tepelně tvarovat. Elastomery jsou látky schopné velkých deformací (až 800%). Vykazují rovněž velkou vratnou deformaci.

CO JE CO ZA PLAST

 

PET (recyklační značka 1)

Občanským jménem Polyetylhentereftalát. Tahle umělá hmota se většinou nejvíce používá k výrobě PET láhví. PET je velmi dobře mechanicky recyklovatelný a jako recyklát je v čisté formě velmi žádaný. Bohužel, časem ztrácí čirost, a tím i svou hodnotu. Navíc při zahřátí klesá jeho molární hmotnost, čímž materiál vlastně degraduje a už z něj není možné vyrábět opět lahve.

 

HDPE (recyklační značka 2)

Vlastním jménem Polyetylén Hustý. Díky jeho vlastnostem se z něj vyrábějí potravinářské obaly či legendární víčka od nápojových lahví. Jelikož je relativně velmi odolný proti chemikáliím, používá se i k výrobě obalů na nejrůznější čisticí prostředky. Dále se používá k výrobě hydroizolace nebo elektroizolace.

 

PVC (recyklační značka 3)

V ČR se nerecykluje a je někdy považováno za nebezpečnou látku (byť o nebezpečnosti se vedou spory. Mělo by platit pravidlo, že pro bezpečnost je zásadní kvalita a stabilizace). PVC najdete například v instalatérských trubkách, linoleu. Dále v gramofonových deskách, izolacích elektrických vodičů nebo potravinářských obalech, výrobcích pro medicínu. Bohužel jsou z něj někdy vyráběny
i hračky.  Jeho obchodní názvy jsou Novodur, Novoplast, Durofol nebo Fatrafol.

 

LDPE (recyklační značka 4)

Jedná se o Polyetylén Nehustý. Je měkčí než jeho bráška Polyetylén Hustý, a proto se z něj logicky vyrábějí i měkčí obaly. Třeba na mražené výrobky. Nebo mikroten.

 

PP (recyklační značka 5)

Říká si polypropylen. Je to pružný plast využívaný pro výrobu pružných obalů (obaly na kečupy, tuby, apod.). Dále pak umělá textilní vlákna.

 

PS (recyklační značka 6)

Polystyren pěnový (existuje i jeho tuhý bráška). Bílý bratr (pěnový) se nejvíce se používá jako stavební izolační materiál. My ho známe především jako ochranu zboží před poškozením nebo v podobě tácků, na kterých se prodává maso nebo ovoce. Tuhý bratr pak například pro výrobu kelímků nebo plastového nádobí.

 

OSTATNÍ PLASTY (7)

Důmyslným označením „ostatní plasty“ jsou myšleny obaly (popř. výrobky), které nejsou vyrobeny ze šesti výše uvedených, popřípadě z jejich směsí. Nekoumejte nad tím a prostě je vhoďte do žlutého kontejneru. Ať se zpracovatel postará.

 

PC  POLYKARBONÁTY

Ty najdeme v CD nebo DVD nosičích. Nosíme je na očích coby kontaktní čočky a používají se
i k výrobě neprůstřelných skel. Recyklují se většinou drcením nebo tzv. downcyclingem. Tyhle polykarbonáty obsahují vcelku zajímavý  Bisfenol A. 

 

PTFE  POLYTETRAFLUORETHYLEN

Za tímto jazykolamem se skrývá například známý teflon nebo goretex. Je tedy zřejmé, že tato umělá hmota se používá při výrobě tzv. membránových textilií a tepelně (ale i chemicky) odolných povrchů. Našli bychom je i v pouzdrech ložisek, trubkách a expandovaném teflonu.

 

PA  POLYAMIDY

To jsou umělé hmoty, které známe jako silon, nylon, kevlar, triax. Jsou to vynikající konstrukční plasty s perfektní odolností proti oděru. Jsou pevné, houževnaté a tvrdé. Mimo textilního průmyslu se hojně využívají ve strojírenství k výrobě ložisek, kladek a podobných namáhaných zařízení.

 

PUR  POLYURETAN

Jedná se o velikou skupinu polymerů s nesmírnou variabilitou a šířkou záběru. Nejznámějším užitím je molitan. Dále se používá k výrobě pěnových izolací (tzv. montážní pěny), tepelných a zvukových izolací a nátěrových hmot. Značné množství PUR je produkováno ve formě termoplastických elastomerů. Z těch se vyrábějí například skořepiny lyžařských bot, zátěžová kolečka nebo břity sněhových pluhů.

 

BR  POLYDIEN

Sem patří uměliny typu neopren nebo kralex. Polydieny se používají k výrobě těsnění, hadic, dopravních pásů a podlahových krytin a pneumatik.

 

EP EPOXIDY

Epoxidové pryskyřice najdeme v barvách, lepidlech, skelných laminátech, elektroizolacích.

 

Jak vidno, svět umělých hmot je velmi rozmanitý. Jsou všude kolem nás. Jejich recyklace by měla být samozřejmostí. Nicméně ne všechny lze recyklovat. Ovšem ne vždy z důvodu, že by byly nerecyklovatelné či nezpracovatelné. Ale jednoduše proto, že k ekonomické rentabilitě recyklace té které komodity je zapotřebí veliké množství odpadu daného druhu. Tomu musí předcházet třídění a to u některých druhů umělých hmot prakticky není možné. Více o recyklaci ZDE.

 

Členské státy EU by měly do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů.

 
Třídění a recyklace víček od PET

Plastová víčka od PET lahví a některých nápojových krabic jsou materiálem, který máme spojený především s charitou. To je samozřejmě chvályhodné. Nicméně je dobré zajímat se i o to, proč tomu tak je. Protože nic není jen tak samo od sebe.

 

Plastová víčka jsou nejčastěji vyráběna z tzv. vysokohustotního polyethylenu (HD-PE). Tedy z materiálu, který lze zpracovávat - avšak jinak, než PET lahve, se kterými máme víčka nejčastěji spojená. A logicky ze vzniklého recyklátu vyrábět nové produkty. Pokud vytřídíte víčko spolu s PET lahví do žlutého kontejneru, je zde velká pravděpodobnost, že zpracován bude pouze PET. Pokud jste tedy třídící maniaci, můžeme Vám doporučit třídit barevná víčka zvlášť a do žlutého kontejneru házet PETky bez nich. Věřte, že žádný zpracovatel se na vás zlobit nebude. Spíše naopak. Protože tvrdá víčka komplikují lisování. Sebraná víčka pak můžete předat subjektům, které se zabývají jejich výkupem a dalším zpracováním. 

 
Problém zvaný PVC

V rámci recyklace obalových plastů se nerecykluje PVC, mimochodem třetí nejpoužívanější plast na světě. PVC obsahuje chlór. Chlór se může uvolňovat. Oficiálně se PVC jmenuje Polyvinylchlorid. PVC je velmi oblíbený plast. Je to třetí nejpoužívanější plast na světě. Především proto, že jeho výroba je levná. Jeho aplikace je v mnoha aplikacích v současnosti téměř nenahraditelná. Mimoto i proto, že se dá upravovat všemi možnými i nemožnými způsoby. Ale při nedokonalé tepelné likvidaci (recyklace plastů někdy probíhá i tepelně) se uvolňuje chlorovodík. Avšak především některé látky ze skupiny dioxinů. Je dost pravděpodobné, že dioxiny jsou s silně karcinogenní. Proto PVC do kontejnerů na plast vůbec neházejte. A hlavně, hlavně ho nepalte doma v kamnech nebo na ohništi při čarodějnicích nebo opékání buřtů. Výrobky z PVC se spalují ve speciálních spalovnách, jejichž filtry škodliviny zachytí. Popřípadě se recyklují mechanicky. PVC má recyklační značku 3. Něco málo o PVC ZDE. Mimochodem, v roce 2018 bylo v Evropě zrecyklováno přes 700 000 tun výrobků z PVC. Jednalo se o  komponenty ze stavebnictví.

Plastové odkazy

Aktivita Ministerstva životního prostředí #dostbyloplastu je ZDE.

O využívání plastů v automobilovém průmyslu čtěte ZDE.

Skončí třídění plastu tak, jak ho známe a jak mu věříme? ZDE.

Dokument o plastech v oceánech na stream.cz TADY.

O rybářských sítích v mořích a oceánech si přečtěte ZDE.

O víčkách z plastových lahví ZDE na stránkách AOS Ekokom.

Nárůst výroby a tím pádem i množství plastových odpadů bude do budoucna nadále stoupat. Za řešení nelze považovat to, že plastové materiály na bázi ropy budou nahrazovány materiály biologického původu (tzv. bioplasty). Taková změna v principu nic neřeší.

Zdroje: Wikipedia, Odpady. Odpadové fórum, EnviWeb, Ekolist, J. Kizlink, Recypoint.cz, Eko-kom, VŠCHT, hnutí Duha, 7. Generace

jak třídit.png
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg