Jak se recyklují nápojové kartony (tetrapacky)

Jaký je postup recyklace nápojových kartonů

(proces, kdy se získává jen papír)

Základem je „rozvláknění“ – tedy stejně, jako při recyklaci papíru. A „čistý materiál na vstupu“ – perfektně vytříděný odpad.

 

Rozvláknění probíhá ve vířivém rozvlákňovači (hydrapulperu), který je naplněn vytříděnými kartonovými obaly a vodou. Ten je vybaven systémy pro oddělení nevláknitých složek a nečistot – zbytků obsahu kartonů, plastových a hliníkových vrstev, tiskařských barev, písku, bláta, kovových částí a dalších cizorodých příměsí, které by jinak mohly zařízení zatěžovat nebo poškodit.

 

Rozvlákňování obvykle trvá 15–30 minut, během nichž se papírová vlákna uvolní a vytvoří vodnou suspenzi – vlákninu. Tento proces zpravidla nevyžaduje použití chemikálií ani ohřev vody.

​

Se získanými vlákny se pak pracuje stejně, jako s vlákny získanými při recyklaci papíru.

​

Lze recyklovat i ostatní části mimo papíru a plastu?

Tyto kompozitní jednorázové obaly v principu dělí me na:

• Aseptické (UHT) – Mají 6 vrstev (1 papír, 4 polyetylen, 1 hliník).

• Neaseptické  Mají 4 vrstvy (pouze 1 papír a 3 polyetylen).

 

Po oddělení papírové vlákniny zůstává směs polyethylenu a hliníku, označovaná jako PolyAl. S touto frakcí se nakládá různými způsoby podle technologických možností zpracovatele.

​

V praxi je PolyAl často energeticky využíván – například spalováním v papírnách při výrobě páry, která slouží k sušení buničiny nebo k výrobě elektrické energie pro vlastní provoz.

 

V některých případech je tato směs materiálově využívána a zpracovávána na výrobky, jako jsou přepravní palety, desky nebo technické plastové díly.

​

Hliník má vysokou ekonomickou hodnotu, zejména kvůli energetické náročnosti výroby primárního hliníku z bauxitu. Proto je jeho zpětné získávání komerčně zajímavé. Naproti tomu primární polyetylen je levný, a proto je jeho mechanická recyklace z nápojových kartonů ekonomicky méně atraktivní.

​

Pyrolýza směsi PolyAl

Jednou z možností využití nevláknité složky je pyrolýza. Ta spočívá v řízeném ohřevu směsi hliníku a polyethylenu na teplotu, při níž dochází ke zplynování polyethylenu, zatímco hliník zůstává zachován.
Vzniklý plyn má vysokou výhřevnost a lze jej využít jako palivo, například při sušení buničiny nebo k energetickému krytí samotného procesu.

 

Speciální linka — suchá metoda

Existují také technologie tzv. suché recyklace, při nichž se nápojové kartony nedělí na jednotlivé vrstvy. Kartony se mechanicky rozdrtí a následně tepelně lisují do kompozitních desek, využívaných především ve stavebnictví (například jako izolační nebo konstrukční materiály). Tyto technologie jsou však kapacitně omezené a nejsou plošně rozšířené.

​

Jak se recyklují nápojové kartony v ČR

Velmi, velmi málo. K oddělení jednotlivých všech složek kartonu je třeba sofistikovaná a nákladná linka. A taková není v ČR k dispozici ani jedna (k roku 2026). 

​

Důvody, proč v ČR nerecyklujeme všechny složky kompozitních obalů jsou:

• technologická náročnost = vysoká pořizovací cena

• obalů se sebere málo, aby taková investice byla ekonomicky návratná (ročně zhruba 25 – 30 tisíc tun)

• papír je z kartonů jednoduché získat, proto se soustředíme jen na něj (z toho profitují papírny)

​

Je recyklace nápojových kartonů efektivní a ekologická?

Říká se to. Ale není. Nápojové kartony, které v padesátých letech minulého století (prvně se myšlenka objevila už v roce 1915). Nápojové kartony TetraPack znamenalo revoluci v potravinářství. Představovaly pevný, hygienický obal, který chránil to, co je uvnitř. Ze zpětného pohledu šlo o technologické selhání, protože se nemyslelo na to, jak se odpady z těchto obalů budou zpracovávat. To se řešilo dodatečně – a stále není uspokojivě vyřešeno. Získává se většinou jen papír, ostatní složky zůstávají nevyužity.

​

„Navzdory tomu, co říkají výrobci, nápojové kartony nejsou ekologickým obalem. Jsou jednorázové a neexistuje plně funkční zpracovatelská recyklační infrastruktura“.​